Nezvládnutelné dítě v pěst.péči, co s tím?

Dvojčata to mají velmi složité (pokud jsou jednovaječná, tak ještě víc) a i když se mají moc ráda, vždy budou spolu trochu soupeřit a okolí se téměř nikdy neubrání srovnávání jednoho s druhým , což je velká chyba. Tam bude nějaký problémek tohoto rázu - pocit neúspěchu a možná nejistota právě ve srovnání s tím "hodnějším". Určitě nedělit, pokud to dokážete zvládnout a mít ráda i toho zlobivečka, tak rozhodně vyhledejte DOBRÉHO dětského psychologa, který dokáže pracovat s celou rodinou - skvělá je například metoda videotréninku, tu dělají třeba pedagogicko psychologické poradny. A doporučuji chválit, chválit, chválit, všechno kladné vyzdvihovat a všímat si toho a snažit se nesrovnávat stylem "vidíš jak bráška..." Taky není úplně od věci najít nějakou zálibu, kde by zlobiveček vynikal a bráška třeba ne, anebo dobrý skautský oddíl, kde dobrá parta taky může pomoct ve formování správných postojů.A toho psychologa určitě vyhledejte, v tomhle věku letí čas hrozně rychle a za pár let už může být na nápravu pozdě. Moc na vás myslím, protože mi ten problém není úplně cizí a držím palce!

Hodně vám pomůže, pokud psycholog zjistí příčinu (nejspíš tu lehkou mozkovou disfunkci), že už budete vědět, proč se chová jak se chová a že za to vlastně nemůže. A člověka to osvobodí a dokáže na ty projevy zlobení reagovat úplně jinak. Navíc jak mozek vyzrává, tyhle problémy se zmírňují a zlepšují (vlastní zkušenost). Ale vydržet do té doby - to je opravdové hrdinství. Ale stojí za to!

Tak pokud jsou to dvojčata určitě nerozdělovat a nedělá to třeba schválně vůči bráškovi.Jak se k tomu staví hodnej bráška,že druhej zlobí a je nezvladatelný...

jituš2 -psycholog nevím zda pomůže,ale je fakt,že by mohl najít příčinu proč se jeden chová tak a druhý tak...určitě tam něco bude jen příjít na to co a v tom si myslím by mohl pomoci hodnej bráška...

Možná je to hloupá otázka, ale zkoušela jste návštěvu psychologa? A nebylo by případné rozdělení dětí pro chlapce příliš frustrující? Vůbec to nemyslím ve zlém, jen mám ve svém okolí rodiče, kteří se rozvedli a své dvě dcery rozdělily. Je jasné, že o to hůře rozvod děvčata snášela.

Jen doplním, že mi přijde jako nasmylné, že by Vám vzali oba chlapce a dali je do jiné rodiny proto, že máte snahu hledat řešení výchovného problému. A toho, že " zlobidlo" nemá brášku rádo bych se nebála. Byla jsem svědkem toho jak se moji dva synové poprali, nadávali si a na popud psycholožky ke které chodíme (starší syn je taky dost velký zlobil, u některých věcí které píšete, že váš zlobil provádí mam pocit že píšete o mém synovi), jsem se s obrovským přemáháním rozhodla do toho nezasahovat, při větách typu Bylo by lepší, kdyby se vůbec nenarodil, stejně tě nemám rád bude mi jedno když se ti něco stane a podobně jsem jen lapala po dech, a když pak jeden docela vážně onemocněl, tak ten můj raubíř seděl u jeho postele a brečel. Jsou to bráchové, mají se rádi. Jak ti moji, tak i ti vaši. A i vy je jistě máte ráda. Opravdu bych zkusila tu psycholžku, popovídá si i s vámi a poradí jak se chovat. Tím rozhodně nic nezkazíte. Držím Vám palce a přeji hodně sil.

Jste opravdu ve velice složité situaci. Nikdo Vám nemůže mít za zlé, že uvažujete tak jak uvažujete. Pyslím si, že psychologická poradna může ledacos napovědět o tom, proč se tak chová. Do hlavičky mu nevidíme, vzhledem k tomu, že máte děti v pěstounské péči, je možné, že mají za sebou třeba i nepříjemné zážitky se kterými se dětská dušička prostě nemůže vyrovnat. Chová se takto po celou dobu, co chlapce vychváváte? Chodí chlapci ve škole do stejné třídy? některé děti se mohou snažit takovým chováním na sebe strhávat pozornost, nemyslím si, že by se mu jí od vás nedostávalo dost, ale pořád se o ni musí dělit s bratrem. Zkoušela jste je rozdělit na nějaký čas, třeba o prázdninách dát jednoho k babičce, druhého nechat doma a třeba po týdnu to udělat opačně? Věřte mi, že se vám nechci šťourat v soukromí, ale třeba vám nějak pomůže podívat se na věc z jiného pohledu. A nezoufejte, to nejdůležitější je zdraví, neničte si ho neustálým stresem. Myslím na Vás a držím palce.

Určitě zajděte k psycholožce a nebojte se, chodí k ní spousta dětí, dnes je to naprosto normální a nikdo vám kvůli tomu kluky nesebere - u zlobivějšího možná půjde jen o LMD, dostane léky, zklidní se a bude v pohodě. Jinak - je naprosto normální, že sedmileté děti lžou (prostě si jen upravují skutečnost ke své potřebě- časem dítko dojde k tomu, že lhát není třeba, když vysvětlí na rovinu, co potřebuje a časem pochopí, že vymýšlení nepřináší žádné výhody), je normální, že sourozenci se pošťuchují a rvou - ten hodnější a slabší to holt odnáší. Přeju vám pevné nervy, vydržte.