Začínající problémy ve vztahu

Váš "starý" (promiňte to žoviální oslovení) zpohodlněl a to velmi. Jak sama píšete, zvykl si na určité zajeté rituály a pravidelnosti, vyhovuje mu to a necítí potřebu cokoliv měnit. Samozřejmě že zamilovanost v čase upadá, ale pořád by měla ve vztahu zbýt jiskra. Chlap bez jiskry, který dostane po příchodu domu vše až pod nos, bude jen "koulí na noze".

Řeště tuto situaci velmi striktně, otevřeně si s přítelem promluvte a naznačte mu, že za těchto okolností s ním být nechcete, nebo se z Vás stane jeho doživotní služka.

Je hodně pohodlný,i jeho mamka přiznala že si ho tak bohužel naučila.Ale pokud teď(i společně s tchýní)mu něco řeknu,ať si uvědomí,že to je chlap a měl by na jeho věk už přemýšlet co jednou bude a ne jen na zábavu,tak se ,,čertí,, že nikomu to nikdy nevadilo a najednou z něj děláme špatného.

Klasický argument lenivýho chlapa...

Pokud si ho vážíte a chcete mu pomoct (i sobě), zkuste se spolčit s tchýní a některé jeho rituálky mu prostě přestaňte dělat, ať se kroutí jak chce...třeba kafe by si mohl uvařit sám - jen příklad. Pořád do něj hučte, že je potřeba udělat to a to - už si něco vymyslíte

V lepším případě by ho to mohlo probudit ze sna, ale je taky dobře možné, že se šprajcne ještě víc...

A stále a důrazně mu připomínejte, že s prominutím s "chcíplou rybou" žít nechcete, ať se dá dohromady. Představte si, kdyby jste jednou měli rodinu a pantáta místo výletů s dětmi prolenoší celý den u televize a ještě mu budete nosit lahváče...to je strašná představa, ne?

Taky se zamyslete nad tím, jak funguje přítelova rodina, v jaké "konstalaci" vyrůstal. Většinou to hodně napoví o tom, jak bude v rodině fungovat on sám.

Nechci teda malovat čerta na zeď, ale s těmi to lidmi většinou už nikdo nehne, bývají to jen světlé okamžiky...je to jak nakopnout slepici - chvilku letí a pak zase přistane a čumí...

Pokud ho srovnáte, tak klobouk dolů před Vámi

Jeho bratr byl to samé,jeden má vášeň auta,druhý motorky.Ale jeho starší brat si našel přítelkyni,po 10ti měsících se vzali,mají svůj baráček,teď již dítě a on pochopil že auta se na pár let omezí,protože je potřeba dělat na baráku a trávit čas s rodinou.

Za to můj přítel mě přijde,jako kdyby se nemohl upustit od motorek,bál se něco začít doma budovat a přemýšel o budoucnosti,protože vidí u svého bratra,že musel svého koníčka omezit. A tak to vypadá jako by si chtěl ještě pár let užívat a na ostatní nespěchá. Ale neřeknu kdyby mu bylo 20.Ale pokud mu je 29,tak bych očekávala trochu omezení koníčku a začít budovat rodinu. On to ale takhle nevidí.

Dobrý den.

Z vašeho popisu je zřejmé, že na vztahu pracujete jen Vy. Vymýšlíte akce, výlety, vaříte, dokonce jste vymalovala pokoj.

Nedivím se, že mu takový servis vyhovuje. Co neuděláte Vy, ochotně zastane jeho maminka.

Nepíšete, jestli Máte nějaký příjem, nebo Vás přítel živí. V každém případě jeho plány-neplány do budoucna, kdy mu vyhovuje jeden pokoj, o který se vlastně nemusí starat v pořádku není. Stejně tak jeho samozřejmost, s kterou od Vás přijímá veškerou péči.

Promluvte si o tom. Máte-li kam, zkuste se od něj odstěhovat, ať jste mu vzácnější, ať si uvědomí, co ve Vás má. Věřím, že ho máte ráda. Ale pokud se takto chová už po roce známosti, co bude dělat po 15 letech. Řešte to co nejdříve. Připadá mi tak trochu jako sobec a mamánek.

On se chová jako puberťák,žije ve svém ,,pokojíčku,, zajímají ho jen jeho záliby apod. Ale na jeho věk a to že se někdy zmíní i o rodině za pár let,tak bych od něj čekala dospělejší chování.Já ještě studuji,takže peníze mám z alimentů od rodičů a z přivýdělků.Mě nevadí se o něj ,,starat,, - pokud mám dost volna,tak to dělám i ráda.Ale mrzá mě že to neocení nebo pokud jednou za čas něco potřebuji já,tak je to problém.Řešit to chci co nejdříve,protože čím dřív se žačně chovat zodpovědně a dospěle,tím líp.Ale nevím jak.Pokud něco nadhodím o budoucnosti,je zle,protože na všechno je dost času.Pokud doma je něco potřeba udělat,tak to odkládá tak dlouho dokud to neudělám já nebo tchýně.Ještě že s ní vycházím suprově,protože jinak bych si tam připadala sama.Už jsme zkoušeli i společně na něj ,,zatlačit,, co se bydlení a domácnosti týká,ale vždycky se ,,nafoukl,, jako malý kluk a odešel..

Asi by v tomhle případě stálo za to bouchnout do stolu a pořádně si promluvit.

Asi opravdu má váš přítel pořád pocit, že je doma u maminky, navařeno, uklizeno, jako za dětství. A vy tam jste trpěná jen jakoby navíc. Pozor, to je velmi nebezpečná situace. To, že občas promluví o rodině za pár let, když mu je skoro třicet, je podivné. Taky už mohl mít děti do školy... Píšete, že vám nevadí se o něj starat. To nedělejte, jen mu stále předvádíte, že už nemá doma jednu,. ale dvě služky.

Být ženskou, docela by mne vztah a nedejbože manželství s takovým chlapem docela děsil. Pamatujte, že když se žena nemůže opřít o svého muže, je to vztah nanic.

Tady pomůže nůž na krku a ultimatum. BUďte trochu ostřejší, pamatujte, že tady jde možná o celý život.

Myslím že pokud by si uvědomil,že se takhle puberťáckým stylem nedá žít věčně,tak že by se změnil.Rád by měl určitě něco svého,ale když si představí co by ho to stálo času,peněz atd.Tak si radši řekne že nikam nespěchat,že mu to vyhovuje,jak to je teď.

Ultimátum se bojím udělat,je dost tvrdohlavý a protože ho mám moc ráda tak se bojím že by to dopadlo špatně.Ale třeba ne.Musím to s ním řešit čím dál víc a snad to k něčemu bude.

Oni nám to nabídnuli! Co mi říkala tchýnětak přítelovi to nabízela už dávno,ale neměl se k tomu.Tenhle dům bude právě přítele,protože jeho bratr dostal jiný.Takže tchýně to bere tak,že pokud by za ní přítel přišel a řekl že chce vrchní patro,tak v tom nevidí žádný problém-stejně ,,staří,, mají nahoře jen ložbici,kam chodí spát,jinak jsou dole.Takže od nich nabídka byla a ne jednou.Jenže přítel to bere tak,že to nepotřebuje.Proč by měl něco svého,kde by musel něco dělat,když takhle to je dohromady a udělá to jeho mamka nebo já.Jedné co mi řekl,tak že jednou tam v tom domě bude chtít zůstat,protože nahoře je spousta prostoru a bylo by zbytečné něco stavět,když má možnost tam bydlet.Ale nikam nespěchá.Přitom já to vidím tak že pokud chce za pár let rodinu,tak by měl něco začít dělat.Neříkám honem honem velká rekonstrukce,ale proč každý měsíc si něco neušetřit a pomalu to nevrážet do ,,svého,,. Nemá potřebu-nebo já nevím.

Někdy jsou tohle signaly špatného konce...(ale nechci předbíhat)

Jste dost mlada nato abyste řešila takove problemy...Nezasloužite si takove chovani s parnerove strany,ja byt jeho otcem tak by uviděl...

Ale jak je psano výše jinymi radci,tak jiste si promluvení o vašemm vztahu bude na místě.

Já vím,každý komu jsem se svěřila,tak říká že by to mělo být spíš opačně,aby on krotil mě. Ale mě na to že je 21 let,tak jsem si vydováděla své a toužila jsem po vážném vztahu a postavení se na vlastní nohy.Ze začátku mi tvrdil to samé i to tak vypadalo ale postupem času od toho nějak upustil.

Máte všichni pravdu,musím s ním ,,hodit řeč,, i když to není nic jednoduchého,jakmile něco začnu,tak se nevyjadřuje nebo řekne že to řešit nechce a že z něj dělám toho špatného.Tak uvidím.

Jo holka, puberta u nás chlapů končí mnohdy až někde kolem čtyřicýtky. Navíc v kombinaci s velmi pohodlným "mama-hotel" způsobem života se tací jedinci stávají vztahově nebezpeční. Být tebou, určitě si s přítelem promluvím, ale pozor - žádná kudla na krk. Čistě debata ve smyslu "co tě baví, jak chceš trávit čas, čeho chceš dosáhnout...". Možná se doberete velmi důležitých názorů, které vás buď spojí, nebo nasměrují na opačné cesty.

Lepší to efektivně vyřešit teď, věř mi. Rozvodové stání a výpovědi kvůli dětem nepatří mezi nejpříjemnější zážitky. Mám osobní zkušenost po manželství, které bylo předem určeno k nezdaru, jen já jsem to neviděl a nenechal si do toho kecat.

Zkouším to často a často také slýchám odpovědi typu: ,,na to je dost času,, ,,já nevím,, ,,to počká,,...

Názorný příklad je takový, že pokud je o víkendu nějaký motosraz,tak celý týden běhá kolem baráku,aby na víkend žádnou práci neměl a nemohl mu nikdo nic říct že jede pryč. Ale pokud se žádná zábava neblíží,tak nemá potřebu nic dělat, nic řešit...

A to že celý rok co jsme spolu,tak jsem na něj brala ,,s láskou,, ohledy,nevadilo mě že se všechno podřídí jemu,nikam se nespěchá,co se bude dít,jsem taky nechávala na něm.Ale teď když s ním začínám takové věci řešit,tak se rozčiluje,že do teď to šlo všechno v pohodě a teď najednou řeším budoucnost a něco po něm chci.

Já bych přece jen tu virtuální kudlu na krku doporučoval, už pro to, aby si partner uvědomil že teď už jde do tuhého a situace je vážná. Takové to přátelské popovídání je sice fajn, ale hodí se k jiné nátuře.

A mimochodem, někdo z puberty nevyroste ani v důchodu...