Jak dostat zpět milující přítelkyni?

Vážím si všeho, co jste tu napsali. A nejvíc se mi líbil názor od "kubowitze", protože přesně tak mi radili mí a její nejbližší. A ne říkat, že se nevrátí nikdy, že je to nesmysl. Ona se může chtít vrátit - po určité době, kdyby si uvědomila, o co opravdu přišla. Já ale do té případné situace budu žít dál. A je tu samozřejmě ta možnost, že si najdu někoho jiného. Ale o to víc (kdyby mne pak chtěla zpět) mě bude uhánět, a pak budu já v té "silnější" pozici. A myslím, že pak by se mě už hodně držela a dávala si i pozor na mé případné nápadnice..Já si právě myslím, že tu její lehkou sobeckost právě hodně podrazí, když si někoho najdu já. Ona si to totiž podle mne nechce připustit, že já bych se zamiloval do někoho jiného. Ale ta možnost tu je a myslím, že jestli se to stane, bude to jeden z momentů, kdy se ona zamyslí a možná ona pak začne trochu "bojovat". (jestli mne tedy pořád miluje).

To, co napsal kubowitz, přesně vystihuje situaci. Ona mi to takhle řekla, že má asi ten pocit, že si pořádně ještě nic neužila, ale že já mám taky tak pokračovat (akorát řekla tedy to, že až se "vyblbne", nebo až pozná, že je cesta zpět, nebo že o něco přišla, tak se podle ní bude chtít vrátit, protože já jsem prý partner pro ní pro život)...

Nenapsal jsi mi, čeho si potřebuje užít! Čeho se jí nedostávalo, když byla s tebou? To by mě osobně hrozně zajímalo. Já jsem ve stejné situaci, jako ona byla, a necítím, že by mi něco chybělo nebo že bych něco propásla. Že bych si prostě "nestihla užít". Mě z toho vyplývá, že jsi ji dost omezoval. Dovolil jsi jí chodit s jinýma lidma pařit? Dovolil jsi jí bavit se s ostatníma klukama? Dovolil jsi jí, aby dělala něco i bez tebe? Nebo jsi jí svazoval a ona si teď potřebuje oddechnout a opravdu si "užít" volnosti? Já mám nádherný vztah, svůj první, a opravdu necítím, že si potřebuju "užít" a zjišťovat, jestli je on pro mě partner na celý život. Já to nepotřebuju poznávat, protože to vím. A kdyby ona to také věděla, tak už se o tom nebude nikde jinde a u nikoho jiného přesvědčovat.

Na svůj věk se cítila moc svázaná...ale ne tím, že bych ji já nějak "držel"...v tomto měla svobodu a mohla dělat co chtěla a kdy chtěla. Já to ale v podstatě chápu, že se na svůj věk cítila moc svázaná. Možná to pomůže i mně. Přeci jen to "užít si", nebo vyblbnout se, znamená zkusit být i s někým jiným, možná jsem to jen špatně formuloval. Až něco v životě zkusí a bude mít s kým porovnat, pak se třeba vrátí. Ty říkáš, že můžeš porovnávat například s příteli tvých kamarádek. To je ale pěkná blbost. Pokud si to nikdy nezkuzíš sama, nikdy nebudeš moct objektivně porovnat. Myslím, že jsi do toho stadia ještě nedospěla, ale pokud jsi dost mladá a nic jiného jsi předtím nezkusila -tzn. že byl tvůj první jak v lásce, tak třeba v sexu (i když o tom se tu teď nebavíme), taky přijdeš časem do určité krize. Každý vztah v tomto věku a za této situace si krizí porjde. A když se ta krize časem vyřeší, o to bude pak vztah silnější. Je lepší si dát tu pauzu teď, než třeba ve třiceti, až budeme mít rodinu. A takhle je to právě u spusty dnešních lidí. Rozcházejí se takto, až když mají děti nebo rodinu a to my nechceme. to jí radši potkám "znovu" a později, až bude vědět, že jsem ten pravý a že se mnou chce žít celý život. Je lepší nic neodkládat, sice mě to strašně bolí, ale je to lepší, než kdyby se to stalo později. A nedělej si zase naděje, že ty budeš s tímto prvním partnerem v kuse až do smrti. Ano, jsou takoví lidé, ale je jich hrozně málo. Spíš počítej s tím, že taky nějaká větší krize přijde. A jestli se vyřeší nebo ne, to už je pak na obou lidech.

Moje mamka taky začala chodit v 17 letech s prvním chlapem a před 3 týdny oslavili 30 let výročí svatby. Celý život věděla, že on je ten pravý, s kým chce trávit život a nikdy si nepotřebovala u nikoho jiného dokazovat, že je to pravda, co si myslí. A co se týká toho porovnávání mého přítele s ostatníma chlapama ( kamarádi, přítelové kamarádek ) - tam snad vidím, co je zač, jak se chová celkově, jak se chová ke svojí holce, jakou má povahu, jak vystupuje - a z toho všeho si můžu udělat závěr. A ten je takový, že nikoho z nich bych za svého přítele nevyměnila ... Ano, není dokonalý ve všem, ale když si dám vedle sebe klady a zápory, tak výsledek je jednoznačný.

Ve svém prvním dotazu jsi psal: poraďte, prosím...nevím vážně jak dál.. . Ale však ty víš! A snažíš se ostatní přesvědčit o tom, že jednáš správně a chceš po nich, aby ti přitakali. Většina tady ti ale nepřitakala, poradila jak dál, a ty se tím stejně řídit nechceš. Tak se chovej tak, jak sám uznáš za vhodné, co si myslíš, že je nejlepší, a nežádej ostatní o radu.

Až se mne moje děti po třiceti letech mého manželství zeptají, jestli byl můj manžel a jejich otec pro mne ten pravý, také jim nejspíš řeknu že ano. A kdyby se mne zeptaly, jestli jsem někdy třeba jen uvažovala, že to ten pravý být nemusí, řekla bych jim, že ne. Pravda je ale trochu jiná, ale proč brát dětem představu o rodičích?

to biscuitgirl: promiň, ale jsi moc naivní. Není všechno tak, jak na první pohled vypadá a každý si tím projde. Taky jsem takhle jako ty uvažoval, než jsem se rozešli. Ale teď už vím, že jsem byl moc naivní a nezkušený. Však to časem poznáš sama. Není dobré dávat si za příklad jinou generaci. Doba byla jiná a lidé měli jiné hodnoty. A ženy přeci jen byly méně emancipované. Za generace našich rodičů se lidé v 19, či ve 20 letech běžně brali. Dneska těžko. Každý si nejdříve něco zkusí, vystuduje atp. A pak si někoho vezme třeba až po škole, třeba až když mu táhne na třicítku. Doba je jiná, hodně věcí se změnilo. I ženy a jejich myšlení. A když už dáváš to přirovnání rodičů..mí rodiče taky před rokem oslavili 30 let spolu, mají dvě děti, ale teprve teď mamka zjistila, že jí něco chybí, že jí taťka přeci jen nedává, to co by potřebovala. A rozešli se. Realita je někdy krutá, už to vím. A proto je lepší, že se to stalo teď, než jako třeba mojí mamce po 30 letech - proto to přítelkyně udělala - ona si totiž chce zachovat tu možnost, že se vrátí a že se mnou bude žít potom o to šťastněji a jistěji.. Taky jsem si partnerství rodičů idealizoval, na každého působili jako ideální partneři, ale do těch lidí opravdu nevidíš...

Já mám svůj názor, ty máš svůj názor. Možná je můj špatný, možná tvůj. A momentálně nechápu, s čím ještě potřebuješ poradit ...

A navíc - nikdy tvoje přítelkyně nepozná všechny chlapy na světě, aby se přesvědčila, že ty jsi ten nejlepší. Nikdy to o tobě nebude moct na stoprocent říct. S tím nynějším jí to možná nevyjde a co potom? Řekne si, že on ten pravý teda nebyl a bude zase hledat dál? Já žádnou takovouhle anabází procházet nechci, abych donekonečna zjišťovala, jestli je můj přítel ten pravý. Teď si to myslím a nemám důvod to nějak zpochybňovat.

Lidé se rozvádí po letech i přes to, že to nebyl jejich první partner a měli tak možnost si vybrat toho pravého - z několika, se kterými chodili. Mám z okolí zkušenosti, že zůstali lidi s prvním partnerem, mám zkušenost, že jich vystřídali víc ( dalo by se říct, že si vybrali toho, kdo se k nim nejvíce hodí ) a přesto to skončilo. To, že poznáš víc partnerů ti fakt nezaručí, že vybereš správně. Takže si nedělej naděje, že jestli se vrátí, tak se vrátí napořád. A stejně tak já teď nebudu opouštět svého partnera a vrhat se do jiných náručí, aby mi to zaručilo správný výběr a lásku až do smrti.

Teď konečně s tebou mohu souhlasit. Stadiem nudy ve vztahu, potřebou si něco dokázat nebo si užít, ať už tomu budeme říkat jakkoli si opravdu projde snad každý vztah. Já sama jsem si jím prošla poměrně nedávno, nic mi ve vztahu nescházelo, žila jsem si vlastně spokojeně, jen jsem si asi potřebovala dokázat, že se o mne může zajímat někdo jiný než chlap, vedle kterého se 10 let probouzím a 10 let usínám. Ale bylo mi jasné, že riskuji strašný malér kdyby se to provalilo. Chtělo strašně moc síly a pevné vůle ukončit vše dřív, než se do toho zamotám, a jsem natolik vděčná že se mi to podařilo, že se manžel nedovtípil a že jsem to zvládla, že věřím, že už to znovu nepodstoupím. Pravda je i to, že jsem teď ve vztahu spokojenější a jsem za něj vděčná, vážím si toho co mám. Pokud jste byli e stádiu, kdy jste potřebovali zkusit žít každý sám, dá se to pochopit. Ale musíš i ty žít po svém a počít i s tím, že se třeba nevrátí. A pokud potkáš někoho s kým ti bude dobře, tak jen směle do toho!

proč se potřebuje utvrdit v tom, že já jsem ten nejlepší pro ni? Proč si to potřebuje zjistit? Protože já jsem byl její první a přede mnou nic jiného nezažila. Jsme spolu od cca.16-17 let, a předtím si nic nestihla užít. Možná "zaspala" tu dobu a měla mě potkat později. Ale byly tam ještě i jiné problémy v její rodině, takže měla vlastně "useknutou" pubertu (nebo jí vlastně pořádně neměla) a teď si to možná chce nějak vynahradit a ujistit se, že zvolila správně. Chápejte, ona mě nemá s kým porovnat, když nikoho přede mnou neměla. A myslím, že tak trochu porovnává každá žena, než si to v hlavě srovná. Ale tím jí nechci nijak obhajovat, jen vám chci napsat, jak se věci ve skutečnosti asi mají...a pokud by se vrátila, tak už vím, že by to nikdy opět neudělala - není taková povaha, na to jí znám moc dobře..jen prostě teď asi trpí tím, že opravdu nikoho jiného neměla a nemá s kým porovnat, že já jsem lepší...

Ne, v tom s tebou nesouhlasim! Já jsem před svým přítelem taky nikoho jiného neměla, nemám s kým porovnávat ( ikdyž vlastně ano - přítelové mých kamarádek, kamarádi, což ona měla taky tu možnost ). A vím, že nikdo z nich není takový, aby mého přítele předčil a vím, že jsem zvolila správně. A co si potřebuje užít? To pořád nechápu? Jako vyspat se s někým jiným? To je možná tak jediný. Jinak ostatních věcí si může užívat i když bude chodit s tebou.

A navíc, je to zhruba 10 dní, co jste se rozešli, a ona za tu dobu začala chodit s někým jiným? To mi neříkej, že to nebyl ten důvod k rozchodu. Zrovna taková náhoda - po 4 letech je ani ne 14 dní sama a zrovna natrefí na někoho, kdo je taky sám a chce jí a ona jeho ... A už i ten fakt, že chodí s někým, s kým to nemyslí vážně a jen si s ním hraje, aby zjistila, jestli jsi ty ten pravý, o ní vypovídá, jaká je to mrcha ...

a jseš si jistej, že budeš ten lepší? Proč? Tvoje sebevědomí by ti v tom případě mohl kdekdo závidět!

Ale no tak... vždyť ty nechceš pomoc, ty chceš schválit své myšlení... proč se obracíš pro radu, když už dávno vše dopředu víš? A jsi si jist tak, že jakýkoliv jiný názor tě spíš popudí... Tedy řeknu tolik: Každý strůjcem štěstí svého...

... tak ať ho máš alespoň tolik jako té své neomylné víry!

To je nesmysl, že milovanou osobu nikdy neopustíš..ono v "mladším" věku je to celkem normální, a pak se k sobě klidně můžou dotyční vrátit. A to že mě miluje, vím. Vím to i z jiných zdrojů, nejen proto, že mi to řekla (vím to i z důvěrného rozhovoru, který měla se svým otcem). Co vám přijde divného na tom, že prostě potřebuje chvíli pauzu? Každá žena v jejím věku mi řekla, že je to normální a že pokud mě opravdu miluje, tak se dříve nebo později vrátí...A já tomu věřím, protože ji tak dobře znám..a tak moc miluji...

A co po nas teda vlastne chces?

Ptal si se, jak ji ziskat zpatky...kdyz ji tolik veris, ze se vrati, tak proste cekej? Nic nepodnikej, sed doma na zadku a cekej. Treba se jednou dockas...

...dockas zjisteni, ze ses sam a ona se uz nevrati.

Dobře, možná to přeháním. Tak čistě hypoteticky. Představte si, že je teď beze mě a nikoho nemá. A je tu velká šance jí dostat zpět. Jak na to? a hlavně, za jak dlouho? Nechat jí určitý čas pro sebe? Třeba měsíc...

P.S.: Pokud se někdy vrátí, napíšu to sem a pak bude sranda Pokud ne, budu si sypat popel na hlavu já. Cas nám ukáže, kdo bude mít pravdu. Já nebudu "čekat", budu si užívat života dál. Ale pokud se naskytne šance dostat jí zpět, nebudu váhat.

Je nutné napsat, že ten jiný nebyl příčina...nejdříve byla sama. říká, že mě miluje, a já to vím. Ale má teď v hlavě zmatek a potřebuje si to "zamilování" zas uvědomit, potřebuje si zjistit, že jedině ve mně má to zázemí a jistotu - že ve mně má to, co hledá. Už jsem o tom mluvil se spoustou žen v jejím věku a řekli, že je to vcelku normální, nebo že to udělaly taky (někdy aniž by to partner věděl -rozdíl je, že já to vím)..a pak že si třeba za měsíc či dva uvědomily, jakou udělaly kravinu a o co vlastně přišly...Takže já si myslím, že tu šance je. Ostatně šance a naděje tu je vždycky.

A také musím říct, že jsem byl její první velká láska-že si jetšě nic pořádně neužila - to je třeba ten důvod. Užít si chvíli, dostat facku a uvědomit si, co vlastně chci, na čem mi záleží.

Opravdu si myslíš, že je normální oznámit partnerovi " Já si teď budu nějaký čas užívat života a zkoušet jestli mi bylo s tebou lépe a až se vyblbnu tak se k tobě vrátím! " a čekat že to partner pochopí a prostě počká? Mne to teda normální nepřipadá. To, že ženská po několika letech manželství přemýšlí o tom,jestli si vzala toho pravého je asi přirozené, asi nad tím přemýšlí i chlapi, někdy si vyzkouší vyrazit si s někým jiným, ale myslím si, že si vždy zatraceně dobře uvědomují co riskují a podle toho se chovají. Ty tady její chování vlastně omlouváš. Píšeš, že ti spousta žen v jejím věku řekla, že to udělaly taky. Vážně? Opravdu doma oznámily, že si budou chvilku užívat jinde a pak se možná vrátí? To asi ne. A pokud si užily s někým jiným a partner to nevěděl, tak to rozhodně není to, co udělala tvoje partnerka. Jsi přesvědčený, že se vrátí. Ona se třeba vrátí, ale už se k tobě vrátí jako k někomu, od koho si může občas odskočit a on to pochopí.. Ale to ty slyšet nechceš, ty opravdu chceš, aby ti tady všichni přitakali v tvém názoru a uklidnili tě, že všechno dobře dopadne. KOMU NENI RADY, TOMU NENI POMOCI.

Jak by se Tvé přítelkyni asi zamlouvala opačná situace?Myslíš ,že by trpělivě čekala na Tvůj (možný) návrat?

Asi ne viď .Myslím,že Tě zneužívá.Tohle se nedělá.

Souhlas. Ta cérečka si tě nezaslouží, řekl bych. Tohle se prostě nedělá...