2x



Jak žít po amputaci noh?

Od: Datum: 26.07.12 11:00 odpovědí: 17 změna: 27.07.12 17:43

Dobrý den,

měla jsem v březnu 2012 dopravní nehodu. Při převozu do nemocnice jsem musela okamžitě na operaci a bohužel jsem přišla o dvě nohy :(. Život se mi obrátil naruby obtížně zvládám vše na vozíku a cestu mám s mnoha překážkami.

Tento článek jsem sem nechtěla psát, ale neznám nikoho na vozíku. Prosím poraďte jak zvládat tuhle doživotní situaci.

Děkuji vám

poznámka: pro ostatní mám dost nepotřebných věcí.


avatar
Upozornění
Tato otázka je 4 roky bez odpovědi a proto byla uzavřena.
Máte-li podobnou otázku, a nenašli jste vhodnou odpověď, založte novou otázku.
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 26.07.12 11:13
 
avatar

Dobrý den.

Znám několik lidí i z mé profese, kteří přišli ať již o jednu či o obě nohy. Není vůbec důležité, jestli je máte nebo ne. To Vás někdo někdy odsoudí vůbec neberte vážně, neuvědomuje si to. Je to naprosto normální. Stejně, jako někdo má někdo angíny, přijde o mandle, tak někdo přijde o prst na ruce a někdo i o nohy. To se prostě stává a člověk se s tím musí smířit. To je to hlavní. Smířit se s tím. A ještě úplně nejlepší je, když si najdete nějakou kamarádku či kamaráda, který bude také na vozíčku a bude s ním trávit čas. Také je velmi dobré, když budete sportovat. Ano, dá se to! Je to sice složitější, ale, když přijdete na fígle, jaké daný sport vyžaduje (při hokeji rychlá jízda např.), tak je to pak úplně to samé. Jde jen o to, že se nesmíte zavrhnout. Musíte si říkat: ,,No a co, že nemám nohy? No a co, že nechodím a že budu do konce života jezdit?! No a co? Vždyť je to normální! Takových nás je!" Nesmíte si vštípit, že jste bezcenná! Nejste!

Takže hlavu vzhůru a zkuste se poohlédnout po kamarádovi či kamarádce a napiště do nějakého centra pro handicapované sportovce.

Není důležité, jestli má člověk nohy nebo ne. Důležité je, že má srdce!

Ohodnoceno: 6x
 
Datum: 26.07.12 11:16
 
avatar

Znám jednoho kluka, úplně normální, občas, když stál, se trochu pohupoval. Jednou si ven vzal kraťasy a nestačila jsem se divit - neměl nohy. Předtím jsem no normálně potkávala s krosnou a oblečením do terénu. Myslím, že i bez noh se s protézami dá žít úplně normálně. Jsou tam i nějaké úlevy od pojišťovny.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 26.07.12 11:47
 
avatar

Doporučuji Vám zajít na film "Nedotknutelní". Třeba Vám pomůže.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: martinasvarcova
Datum: 26.07.12 11:54
 

Dobrý den,

moc Vám děkuju. Bude mi to trvat dlouho než se z toho vzpamatuju. Je to velká změna v životě. Skončila jsem jako mrzák.

O to pěkné jsem přišla. Ale je dobré, že to nemám tak hrozný jako někdo jiný.

Datum: 26.07.12 12:01
 
avatar

Nejste mrzák a nesmíte si to vsugerovat!

 
Datum: 26.07.12 12:10
 
avatar

Dobrý den. Martino, opravdu to potrvá hodně dlouho, než si to dokážete v hlavě urovnat a uvnitř se s touto změnou vypořádat a smířit. Změnil se Vám rázem život a budete si muset najít nový životní směr a také najít novou chuť něco dělat ( hledat, čím byste se mohla zaměstnat, co zvládnete, hledat třeba i nové přátele atd.). Myslím si, že Vám s tím bude muset pomoci odborník, tedy psycholog. Nebojte se ho vyhledat, s jeho pomocí to zvládnete snáze. Věřte, že jen těžko se hledají slova tomu, kdo toto nezažil. Poprat se s tím nebude určitě snadné. Moc držím palce, aby jste to zvládla co nejlépe.

 
Datum: 26.07.12 12:23
 
avatar

Já si na rozdíl od vás nemyslím, že jste "mrzák". Znám několik lidí na vozíku, o kterých bych něco podobného nikdy neřekl a naopak, znám lidi, kteří mají všechny končetiny a tohle označení na ně přesně sedí.

Takže, naprosto chápu, že se život obrátil naruby a že spousta věcí, které byly samozřejmé, najednou nejsou. Nakonec, nikdy nikdo nevíme, jestli něco podobného nečeká i na nás.

Určitě se tomu poddáváte, určitě se litujete, ale to je to nejhorší. Dejte se do spolku s jinými vozíčkáři, buďte co nejvíc mezi lidmi a na ty lidi se usmívejte, poznáte, že to sa vámi není tak zlé. Naštěstí se už vozíčkář na ulici necítí jako exot a lidé si na ně zvykli. A spoustu věcí, které jste dělala před tím, můžete dělat i nyní. Mám známého, který vyjel na vozíku na Ještěd a vytvořil mapu Jizerských hor pro vozíčkáře. V Českém ráji jsem potkal frajera na vozíku se šátkem na hlavě a obléknutého jako tramp. Prostě, jde to.

A pak, snad na tom vozíku nebudete nadosmrti. Třeba budou i protézy, bude to těžké si na ně zvyknout, ale zaručuji vám, že se na nich naučíte hodně rychle. Poznal jsem i docela pěknou slečnu na dovolené v Řecku, která měla taky obě protézy na nohou, vlezla do moře, protézy odepnula, hodila na břeh a plavala si v pohodě. A pak jí její kluk ty protézy ke břehu zase donesl a bylo. Nikomu to nebylo trapné nebo divné, oba byli moc fajn.

A kdyby jste měla deprese, zkuste se kouknout sem.

http://www.prozeny.cz/magazin…ribeh-statecne-zeny-bez-nohou

Tahle ženská je prostě jednička.

Držím vám palce!*palec*

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 26.07.12 14:00
 
avatar

Budu Vám odporovat, NEJSTE MRZÁK, JSTE ČLOVĚK, JAKO KAŽDÝ JINÝ. Jen jste měla o kapku víc smůly.

Nepřišla jste o to nejhezčí. Nejhezčí máte jistě srdce a duši a to Vám přece zůstalo.*mala*

Kdo to nezažil, těžko se asi může vžít do Vašich pocitů. Zřejmě převládá smutek, beznaděj, pocit zbytečnosti. Není tomu tak. I bez nohou můžete žít pěkný a plnohodnotný život. Vozíček nemusíte mít věčně, když získáte protézy, v dlouhých kalhotách se to takřka nepozná. Znám pár takových lidí, sportují, chodí, žijí jako zdraví.

Najděte si kontakt na nějaký klub podobně postižených lidí, uvidíte, že najdete kamarády. Jezdí na výlety, dělají různé ruční práce, poslouchají hudbu a dokonce tančí! Sice s vozíčkem, ale je to jinak úplně normální tanec! Viděla jsem to a tekly mi slzy. Ne lítostí, ale dojetím a překvapením, jak se tito lidé umí báječně bavit a své problémy naprosto vytěsní.

Jednu věc jsem nepochopila - přišla jste sice o nohy, ale to jste přišla i o kamarádky? Snad ne? Kdo Vás měl rád dřív a přátelil se s Vámi, jistě Vás bude mít rád i nadále. Bez nohou nejste o nic horší a tak si myslím, že máte plno přátel z minula. A s těmi pokračujte v přátelství.

To, že některé věci zvládáte obtížně, je normální. Po začátku nejde nic lehce, ale uvidíte, až se naučíte dobře vozík ovládat a udělat si vše rukama, bude Vám líp. Zkuste se poohlédnout po nějakém sportovním oddílu pro postižené. Když v TV ukazují jejich sportövní výkony, smekám před nimi. To by nedokázala řada zdravých.

Nebuďte smutná, já vím, mně se to říká, život Vás tvrdě zkouší, ale vydržte. Uvidíte, že Vás ještě čekají i hezké věci a že si jednou řeknete, že to nebyl život nadarmo. Hodně štěstí a pochopení!*slunce* Jaga.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: martinasvarcova
Datum: 26.07.12 14:51
 

Dobrý den,

děkuju Vám moc *placni*. Jste moc hodná. Chápu Vás, bohužel to není jako zlomená noha. Protéza je věc umělá a já mám strach :(. Ono je to přeci jen na vozíku bezpečnější. Třeba to časem půjde, ale teď určitě ne.

No vypadala jsem jinak *plac*.

Od: jarmulina
Datum: 26.07.12 16:32
 

Martinko vzpomínáte si na pohádku o Jasněnce na herce Potměšila,takový krásný kluk a osud byl kněmu také moc krutý!Nevzdal to a funguje dál má rodinu a čas mu dopomohl stát se zase vyrovnaným člověkem.Najděte si hodně přátel se stejným osudem a neuzavírejte se do sebe, věřte,že na to nejste sama a zase bude důvod se smát!Posílám vám hodně *slunce*zvládnete to uvidíte!

 
Od: jarmulina
Datum: 27.07.12 17:43
 

Katastrofa je potkávat lidi bez mozku a srdce... a těch není zrovna málo...Pomáhejte lidem co jsou na tom ještě hůře,říká se,že člověk může dělat i nemožné jenom chtít,pak se budete cítit silnější a potřebnější.

 

 

Datum: 26.07.12 18:21
 
avatar

Jaképak časem to třeba půjde. Musíte si říkat, že to půjde určitě.*dril* Chvíli to trvá, ale naučí vás tak chodit, že to skoro nikdo nepozná. Chápu váš strach, ale uvidíte, že bude líp.*bezim*

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 26.07.12 18:05
 
avatar

Martino, podívejte se na tento film (ukázku z přednášky) Nicka Vujicice. Pomohl už mnoha lidem s podobným problémem svou motivační řečí. :)

Tady je krátké video , tady přednáška

Jak by řekl Nick - neplačte, že nemáte nohy, ale buďte vděčná, že vám zůstaly ruce a život. Jste na živu. To je přece úžasné! Bez nohou stále můžete dělat spoustu věcí! Nesmíte se tím nechat semlít a uzavřít se do sebe.

Taky doporučuji toto hudební video:


TADY

Nesmíte se vzdávat, protože je bezpečnější nebo jednodušší zůstávat doma nebo stále na vozíku. Naopak musíte zabojovat a vzít to jako novou výzvu. I bez nohou můžete žít kvalitní a plný život. Rozhodně nejste žádný mrzák.

 
Datum: 26.07.12 19:25
 
avatar

http://www.novinky.cz/mff-kv-…beznoha-aimee-mullinsova.html

Dobrý den, třeba Vám trochu pomůže příběh v odkazu.

Jeden z moudrých rádců v odpovědi přede mnou řekl velmi podstatnou věc: není důležité, že nemáte nohy. Důležité je mít srdce. A já věřím, že srdce máte, a nejen dobré, ale teď hlavně statečné. Pevně věřím, že třeba za rok budete mít pohodový a optimistický náhled na svět, budete vyrovnaná a s novým smyslem života. Tou dobou už možná budete jedním z rádců, na Poradně jako doma - je tady parta neskutečně laskavých a moudrých lidí.

Držím Vám palce.

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 26.07.12 20:45
 
avatar

martino-velmi dobrý kámoš(známe se od 1995) měl podobnou nehodu(12.dubna-bylo to i ve zpravodajství,při banálním tukanci na pražské spojce je projel bez jakékoli reakce ten idiot s bílým Transitem-kolega bez nohou,ten klučina co do něj tuknul po čtyřech dnech zemřel) a není to "prča"-to si asi uvědomujeme každý-jestli budeš chtít,mohl bych ti na něj dát spojení(e-mail,telefon-samozřejmě až se ho i zeptám,ale je v poho a nebude problém)-a v kostce-bud se s tím srovnáš-"zabojuješ" nebo to "zabalíš"-nic mezi tím není...Mimochodem už zkoušel v pondělí i auto(automat) a jde to-je to pakárna-byl jsem za ním jak ve Vojenský na JIPce,pak plastika Vinohradská a ted protetika na Malvazinkách,ale když se chce jde to,den po dni...

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 26.07.12 22:59
 

Casem se srovnate,bojujte,musite,jineho nezbyva.Verte,ze jsou i horsi veci,nez amputace.Nejlepe vam pomuzo v rehabilitacnim centru a lide,kteri si tim prosly a poradi co jim pomohlo.JIste by neskodil nejaky lazensky pobyt,kde by jste se seznamila.

 
Od: krkovicka*
Datum: 26.07.12 23:33
 
Cesta se dá najít.Mnozí tady poradily se sdružovat s ostatními,kteří jsou na tom stejně jako vy.V jednotě je síla a to je fakt.Moc vám to pomůže,věřte mi.Život vám udělil ránu ale taky sílu dál pokračovat.Věřte si a se vším se snáz vyrovnate.Nevím zda máte rodinu,ale nakonec i v ní najdete podporu aspoň tu psychickou,dál pokračovat.Držím pěsti a přeji hodně sil.
doplněno 26.07.12 23:36: Vaše věta/pro ostatní mám nepotřebné věci.Kontaktujte Člověk v tísni,nebo Diakonii.Můžete pomoct ostatním,kteří mají taky životní boj.
 

 

 

 

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.