Jaký výdělek pro nezaměstnaného

Out ovšem píše, že je vyřazený z evidence ÚP. V tom případě si myslím, že ÚP s tím stejně nemá nic společného, tazatel může přijmout jakoukoliv brigádu za jakékoliv peníze a není povinen nikde nic hlásit.

Tak by tomu bylo jen v případě, pokud by byl na ÚP evidován, takhle se asi opravdu ÚP nezpovídá, když není jejich "zákazníkem". Jaga.

Nebo se mýlím?

No někde to hlásit musí, když pobírá soc. dávku. A myslím, že právě k socce lze max ty 4000,- hrubého. Alespoň tak je to třeba u člověka po škole, co nenajde práci, nemá nadělané roky... Dostane nějaké 3tis. socku a možnost nekolidujícího příjmu 4tis

Nekolidující je takový příjem, který právě není v rozporu s dávkami. Do roku 2012 to bylo třeba u podpory v nezaměstnanosti - i u podpory jste si mohl vydělat 4tis. hrubého, tzv. nekolidující příjem = neodeberou Vám kvůli němu dávky. Od tohoto roku již k podpoře přivýdělek nejde, ale k soc. dávkám ano, a je to tuším právě do výše 4tis. Ale tohle všechno se rychle mění, doporučuji zeptat se na socce, ze které chodí peníze, klidně tam jen zavolat nebo napsat mail

jedno horší jak druhé. To při sezení u počítače spotřebuje energie za víc peněz, než si TEORETICKY vydělá... a stejně nevydělá.

Out, 15 let bez práce, to se mi zdá takřka nemožné. I když u nás je možné všechno a nedivím se. Ale to za 15 let paní nesehnala ani tu nejobyčejnější práci? Ani třeba brigádu či práci na dobu určitou?

Když jsem byla rok bez práce, brala jsem už všechno. A tak mi ani nevadilo, že jsem dostala práci dělnice na pásu. Přestože mám pěkné vzdělání. Žaludek se neptá, kde jsem vzala, hlavně, když je. Bylo to zlých 5 let, zahraniční firma, zakázáno takřka všechno, jednali s lidmi jak s dobytkem. Ale platili. Dokud se mi nezhoršila cukrovka a lupénka, každý měsíc jsem zhruba 12 000 čistého měla. A o to tu šlo.

Známá, absolventka umělecké průmyslovky, vynikající grafička, sehnala místo uklízečky na VŠ kolejích. Důvod: 56 let. Ale byla vděčná i za to.

Tak si myslím, že 15 let je hodně dlouhá doba na to, aby paní švagrové také nějaká práce přeběhla přes cestu. Kdo hledá, najde. I když to někdy trvá dlouho. Ale 15 let? Troufnu si říct, že si buď vybírá, nebo se jí za tu dobu už dělat nechce. Odvykla. Vím, že po padesátce se práce těžko hledá, ale najde se. Dělnická profese určitě. Navíc, paní je bez práce od 37 let, to tedy ještě byla mladší a šance měla větší. Proč je nevyužila, to my tady opravdu nevíme. Čím mladší byla, tím měla větší šance. Tak proč je promarnila?Jaga.

@babajaga , těžko na dálku odhadovat, proč se někomu nepodařilo za 15 let najít práci. Podle mne záleží i na zdravotním stavu. Člověk, který má nějaké zdravotní problémy už např. nezvládne práci ve stoje, nebo práci u pásu, kde je nutné udržet pracovní tempo. Ten, kdo celý život pracovat v administrativě nebo ve zdravotnictví si nemusí na dělnickou profesi troufnout, protože jsou pro takovou práci nutné dovednosti, které nikdy neuměl, ... Nemusí to být v tom, že by pracovat nechtěl.

Reakce na BabaJagao® (27.07.12 06:43):

přeji Vám, že jste natolik zdravá, že jste práci u linky vydržela.

Já mám kvůli artróze omezenou pohyblivost kloubů a nemohu stát (to vydržím jenom pár minut). A ve svém okolí vidím podobných lidí více.

Proto za dlouhodobým hledáním práce vidím spíše nějaký zdravotní problém než neochotu přepnout jinam.

Pro Ivzez: Vím na vlastní kůži, jak je těžké změnit se o 180 stupňů. Ale když člověk chce a široko daleko jiná práce není...Byla jsem učitelkou v MŠ, vypravovala dětem pohádky, učila je písničky. Najednou jsem stála u pásu. Byl to těžký přechod, ale zdůvodňovala jsem to tím, že inkaso za mě nikdo nezaplatí, nedělní nákup taky ne. Kdo rozumně uvažuje, musí prostě ten přechod zvládnout.

Kdybych si pořád říkala: nevemu, nevemu, jsem přece PANÍ UČITELKA, skončila bych pod mostem. A věřte tomu, nebo ne, každá práce člověka obohatí. I ta sebehorší. Má dobrý pocit, že to zvládl, že se mu daří, že si vydělá. Proto toho nelituji. Práce to nebyla těžká, ale monotónní, každý dělal jen tu svou pozici. Za směnu do 600 rádií - jeden sešroubovat bočnice 8 šrouby. Druhý nasadit čelo a zašroubovat, třetí vložit a upevnit mechaniku...atd. Naučila by se to i cvičená opice. Ale ta příšerná jednotvárnost bylo to, co ubíjelo nejvíc.

Na lince se sešli lidé nejrůznějšího věku i profesí. Od 20 do 55 let. Byli tu středoškoláci - dvě ekonomky, jedna grafička, jedna zdravotní sestra, já - uč. MŠ, byly tu i vyučené prodavačky, kadeřnice, švadleny. Prostě všehochuť. Nejvíc vzpomínám na Radku, 33 letou slečnu, duševně postiženou, absolventku zvláštní školy. Už od pohledu bylo vidět, že není v pořádku. Ale byla úžasně vstřícná, hodná, každý ji měl rád. Nikdy nekula žádné pikle, při své jednoduché povaze na to ani neměla. Její jedinou a největší láskou byli koně. Od narození vedle nich vyrůstala, na vsi s velkými stájemi. Svou práci se naučila a vydělávala stejně jako my ostatní. Měli jsme ji všichni moc rádi. Bohužel, začala nějak marodit se žaludkem a během několika týdnů zemřela. Po té se mi stýská nejvíc. Právě na ní bylo vidět, že někdy nepomůže ani sebedelší studium, když dojde na lámání chleba, je studovaný člověk brán úplně stejně, jako Radka z pomocné. Ale nevadilo mi to, obrousilo mě to a naučila jsem si vážit všech lidí, kteří něco uměli a poctivě se živili. Nejen těch vystudovaných.

A co se týče strachu z dodržování tempa? Pokud se to někomu nedařilo, bafla mu naše děsná vedoucí s přezdívkou Pitbull párkrát do ucha svým hrubým hlasem: DĚLEJ, VOLE! a za chvíli už to šlo. To si fakt nedělám legraci, tak to bylo a zapracovat se musel každý. Bylo to těžké, přesto jsme byli rádi, že jsme si vydělali. Jaga.

To by bylo na dlouhý povídání, jak a proč k tomu došlo. Ale proč se ptám. Manželka začíná podnikat, a možná by pro ni něco měla. Nicméně neradi by jsme ji "zatáhli" do ještě většího problému, v případě, že by se to nepovedlo. Aby pak neměla nic od nás ani od státu. Tak mě zajímalo, kolik jí můžeme beztrestně zaplatit, a jakým způsobem.

Máte pravdu, já jsem už na Úřadu práce podal takový návrh, že by se měli lidé nad padesát, co přijdou o práci, nějak bezbolestně utratit. Pro společnost by to bylo jednodušší.

To je fakt hnusný!