Když opustím rodinu nemůžu jíst

Léčit se to nedá, je to úplně normální v tomhle věku. Dalo by se to dalo nazvat "strachem (nervozitou)" z neznámého, neznámých situací a odloučení.

Ono se to během pár let "vsákne" a ani ti to nepříjde.

A když někam odjíždíš, těšíš se tam nebo se spíš bojíš?

Pokud se těšíš, tak třeba nejíš proto, že tam máš spoustu zájmů a málo času na jídlo, které Tě zdržuje.

Pokud se tam bojíš, jsi možná vystresovaný a na jídlo nemáš náladu a ani pomyšlení.

Ale pokud se tady ptáš na radu, jsi asi chytrý kluk. Takže určitě zvládneš na tím problémkem popřemýšlet, a určitou chvilku si na to jídlo vyhradit a něco sníst. Myslím, že není potřeba nějaká léčba, věřím, že to zvládneš sám, musíš na tom trošku máknout, držím Ti palce!

Pokud Vám to nepůsobí nějaké problémy, tak bych tento stav nijak neléčila. Proč s tím běhat po doktorech a jenom to zveličovat, rýpat se v tom, soustřeďovat se na to. Když se po třech dnech zaklimatizujete a začnete se stravovat normálně, věřím, že jak budete starší a starší, tak to pomalu odezní.

Vysvětlila bych to asi takhle. Jste citlivější a dostal jste do vínku něco z podvědomí našich prapředků. Ta odluka od rodiny, od zázemí a jistoty ve Vás vyvolá pocit ohrožení, nebezpečí. Organismus mobilizuje síly, jako na nějakou změnu, ohrožení, útěk, boj. Podvědomě se Vám stáhne žaludek, aby jste neměl potřebu jíst a nezatěžoval organismus trávením. Všechna krev pak zůstane v mozku a ve svalech. Smysly se zbystří. Nebo, jak by se Vám utíkalo s plným žaludkem?

Hlavně nezapomenout pít, dost často a po menších dávkách.

Přestali jsme poslouchat svá těla. A když je člověk mladý, tak nedokáže vyhodnotit signály, které organismus vysílá. Ať chceme nebo ne, tak jsme součástí přírody. A ani nevíme, co všechno na nás působí a ovlivňuje nás. Takže můj názor.

Zdravím. Stresuje Tě přechod z domácího prostředí, kde to znáš a jsi zvyklý. Trvá Ti to prostě chvíli, než si zvykneš na jiné prostředí a přizpůsobíš se. Na léčení to není, s vyšším věkem to budeš zvládat lépe, naučíš se to potlačit a lépe se vyrovnávat se změnou prostředí. Když nejsi v pohodlí domova a mezi svými, hraje tam svojí roli nejen stres, ale zřejmě i stesk. Ve Tvém věku je to docela běžné, tak si s tím nedělej zbytečné starosti, nepozoruj se tolik a užij si pěkné prázdniny, ať je budeš trávit kdekoliv.

ahoj nic si s toho nedělej mě je 22 a mám to stejné sice už bydlím s přítelem ale taky od něj nerada odjíždím nezbývá nic jiného než se s tím smířit.Možná v tom hraje roli trošku i citová závislost já to odmalička neměla moc dobré tak jsem se na něj svým způsobem upoutala.