Zůstat s manželem za každou cenu?

Od: mojebudoucnost* Datum: 20.07.12 13:53 odpovědí: 23 změna: 22.07.12 14:55

Dobrý den, jsme s manželem 4 roky, nyní budeme mít teprve rok po svatbě. Před čtyřmi týdny jsem porodila našeho druhého chlapečka. V lednu mělo naše manželství krizi ( už před tím to asi 3 měsíce nefungovalo) já odešla k rodičům on bydle ve vlastním domě. Před tím byl přes půl roku na pracáku, nedbal o sebe, nehledal si práci, a já si přišla jak inventář v kuchyni. Navíc, když jsem měla problém, tak mi vůbec nepomohl s dluhy a pomohli mi moji rodiče. Jak by mi taky mohl pomoc něco řešit, když neměl. Ještě se do toho připletli jeho rodiče, které nechci už vidět dokonce života a udělali veliké zle. Nevím ani, nebo co vůbec chci slyšet..jsem v tom strašně zamotaná. Prostě v době krize jsem si začala psát s mužem, se kterým jsem nikdy nic neměla , ale bylo nám spolu příjemně a vím, že mě chtěl. Poznali jsme se v době, kdy jsem začala chodit se svým současným manželem a Pavel říkal, že měl dřív víc zabojovat, nyní mi píše, že mě moc miluje a myslí na mě ve dne v noci a chce se postarat o mě a moje děti a dělat mi radost. V tom únoru, kdy jsem byla vyřízená a manžel se mnou nekomunikoval ani se tři týdny neozval na malýho, mi Pavel poslal letenku za ním do Anglie, abych se odreagovala a strávili jsme příjemný víkend po památkách a začali se těšit až porodím a budeme spolu žít. Začaly jsem si psát desítky SMSek denně a podporovat se. Moc mi pomohl a mám ho moc ráda. Slíbil mi svatbu v bílém, začal řešit nábytek pro kluky až se prcek narodí a tak..věci, které by mě ani řešit nenapadlo, že mě chce udělat šťastnou, prostě viděl, že se trápím. Pak se ale dozvěděl manžel, že jsem byla v Londýně a začal za mnou jezdit a začli jsme chodit do poradny. Začla jsem tam chodit s tím, aby u soudu viděli, že jsme se zkoušeli dát dohromady a nešlo to. Jenže jsme si začali s manželem každý večer volat, bavit se o problémech a jezdil za mnou. Nakonec to došlo tak, že nyní žijeme spolu a byl i u porodu. Ale cítím se někdy moc nešťastná. Stále se vracím k problémům, když mě něco naštve. Manžela si nevážím, jsem na něj protivná, nemůžu se s ním líbat, to už bylo před tím lednem a vzpomínám, jak se mi líbilo líbat se v Londýně s Pavlem a stále na něho myslím.Věčně se dohadujeme nebo hádáme, manžel se tedy nehádá, hodně se snaží rodinu udržet, dokonce ví, že si nadále píšu s Pavlem, ale vím, že ho to trápí. Tvrdí, že on je příčinou těch hádek, že žiju dva životy a nedokážu se soustředit na naši rodinu. Manžela mám také moc ráda, ale přes dřívější problémy se nedokážu moc přenést, vadí mi jeho rodiče, se kterými nám poradila psycholožka ať se nestýkáme, ale mě vadí, někdy i to že manžel se podobá jeho mámě. Dokážu udělat takovou hádku, že se divím, že mě ještě nevyhodil. Pak mi napíše Pavel a jsem ze všeho nešťastná, chtěla bych být s ním v Praze až se vrátí z Anglie. Každý den, když je manžel pryč brečím, tady na vesnici budu nešťastná, chtěla bych se vrátit do Prahy, kde jsem žila. Říkám si, co mě tu čeká, v Praze jsem aspoň každý den chodila ven s kočárkem, tady na vesnici mě to nebaví, říkám si, co mě tu čeká, je tu mrtvo, pak kluci odrostou a mě zbyde manžel.. Ale od manžela se nedokážu odpoutat, a pocit, že ničím rodinu a beru mu děti, nevím, jestli bych byla šťastná a dokázala to zvládnout. Pavel plánuje na zimu lyžování, pak dovolenou na Kypru a tady vím, že se nikam nepodívám. Manžel si našel práci v Německu, takže by se naše finanční situace měla zlepšit, ale nevím, jestli to pomůže i našemu manželství. Říkám si, že když manžel konečně zajistí rodinu a hlavně děti, začnu si ho vážit. Doteď mě ničilo, že si manžel nic lepšího nehledal, nemohl ani nic pořídit do domu, jídlo a vše jsem platila já z mateřské, a ještě teď poslouchám, jak vše dělá dobře, jak to má dobře vymyšlený. Nejvíc mě ničilo, že musím dávat peníze ještě jemu, protože mu výplata nestačí na svoje potřeby. On stále říká, že ví, že se musí vydělat peníze,..Vím, že má strach, že bude pryč a budu si psát s Pavlem a možná mu uteču. Tomu se ale nezabrání, kdyby to tak mělo být. Spíš si říkám, že si to srovnám v hlavě, když bude pryč. Když vidím manžela hrát si s s malým na písku, říkám si, jak je s ním šťastný a mě vlastně nepotřebuje, ale on říká, že mě potřebuje a že mě moc miluje. Někdy bych chtěla utéct za Pavlem. Pak je mi ale líto manžela, už když jsem byla u našich se chtěl zabít, když se s ním rozvedu, ale k tomu se nerad vrací, proto jsem taky k němu šla, aby si neublížil. Teď ale říká, že to byl zkrat, že kdybych se chtěla rozvést, tak si tam sedne a nechá si spočítat alimenty. Jeho život se totálně položí a skončí někde u piva v hospodě jako troska. Tak nechci, aby dopadl. Včera mi zase Pavel napsal, že mě má ohromně rád a nemůže na mě zapomenout. Mrzí mě, že jsem mu ublížila a chce se mi z toho brečet, on ale napsal, že mě miluje a nedokáže se na mě zlobit, to je snad ještě horší. Navíc si někdy říkám, myslí to se mnou ten člověk vážně? Manželovi jsem řekla, že odejdu, že se akorát trápíme a budeme spolu lépe komunikovat, když budeme od sebe. On se ale začal strašně mazlit s dětma a dával mi najevo, jak mu ubližuji a bolí ho to, se mnou se nebavil vůbec a házel po mě škaredý pohledy, takže jsem mu řekla, že budu s ním. Manžel mi vadí,... znám samozřejmě i jeho kladné stránky, vím, že má děti moc rád, ale stále na něm vidím chyby a kritizuji ho, někdy už se tomu i zasmějem. Vadí mi, když se ke mě přiblíží a chce mě obejmout. Nemůžu od něj odejít, vím, že to rozvrátím já , myslím, že bych potřebovala, aby mě vyhodil on. Co mám dělat?

Odpovědět na otázku Návrat do rubriky Skočit na nejnovější odpověď

Seznam odpovědí:

čekejte prosím, probíhá přenos dat...

Zobrazení struktury odpovědí v otázce

Skrytí struktury odpovědí v otázce

Zobrazení struktury odpovědí v otázce

Odpovědi na otázku:

Od: kolikoli®

Datum: 20.07.12 14:22

Zůstat s manželem za každou cenu?

Chcete vidět odpovědi na tuto otázku?