Jak dokázat, že mluvím pravdu?

Od: Datum: 20.07.12 08:20 odpovědí: 23 změna: 20.07.12 22:02

Dobrý den, po více než deseti letech jsem včera doma řekla, že mě v dětství osahával sestřin manžel. Samozřejmě to popřel. Ze sestry mám dojem, že mi nevěří. Nejdříve zapíral a po dvou hodinách, posilněn alkoholem na kuráž, mi řekl, že si není vědom toho, že by mi jakkoliv záměrně ublížil. Začíná se mluvit o náměsíčnosti a schizofrenii. Trvám na tom, co jsem řekla a nevidím jediný důvod, proč bych si měla vymýšlet a trápit rodinu. O obžalobu mi nejde a ač nevím z jakého důvodu, začalo se to ve mně po tak dlouhé době vařit a já jsem vybuchla, asi měsíc zpátky jsem to řekla matce, ta mi věří, ví, že v jeho neprospěch hraje i například to, jaké mi v později psal sms zprávy, také si uvědomuje skutečnost, že jsem jako malá holka chtěla do pokojíčku dveře se zámkem a že to asi nebylo jen tak. Připadám si teď jako blázen a měla jsem radši mlčet. Bohužel už je to venku. Největší peklo pro mě je, že s nimi musím žít pod jednou střechou. Co mám dělat, jak mám dokázat, že mluvím pravdu? Sestra na mě vytahuje detektor lži, ale to podle mě není tak jednoduché, dostat se na detektor, nehledě na to, že to s policií řešit nechci. Nechtěla jsem, aby se to rozmazávalo tehdy, natož tak dnes. Není nějaká jiná možnost? Návštěva psychologa/psychiatra, nebo jiného odborníka, který by dokázal, zda mluvím pravdu, či lžu?


avatar
Upozornění
Tato otázka je 4 roky bez odpovědi a proto byla uzavřena.
Máte-li podobnou otázku, a nenašli jste vhodnou odpověď, založte novou otázku.
avatar
administrátor uzavřel tuto otázku
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 20.07.12 08:30
 
avatar

Posudek o důvěryhodnosti vydává a vypracovává soudní znalec v oboru psychiatrie/psychologie, ale to až na přímý dotaz soudu. To znamená, že byste se musela jít se švagrem soudit, což nechcete. Promlčeno to ale rozhodně není.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: bertas
Datum: 20.07.12 09:17
 

Opravdu neexistuje jiná možnost než soud? Pro mě by bylo řešení okamžitě odejít z domu a dál už se neohlížet na to, co si kdo myslí. Žiju s rodiči, sestrou a její rodinou a mým snoubencem. Dům je přepsaný na sestru, s čímž jsem souhlasila. Avšak na to, abychom se ihned odstěhovali, nemáme. Nešla jsem ani na vysokou, abych mohla co nejdřív začít pracovat a abychom se mohli odstěhovat, avšak situace se obrátila tak, že v současné době jsem doma s otcem a pečuji o něj, protože jeho zdravotní stav to vyžaduje. Mamka má ještě dva roky do důchodu. Nechce, abych odešla, nechce o mě přijít. Přišla už o dvě děti. Nestýká se ani s mým bratrem, který má zpackaný život, exekuce na krku, zálibu v alkoholu, sestru napadl fyzicky a matku verbálně. S další sestrou se také nevídáme - to od té doby, co rodiče přepsali dům mé další sestře. Navíc neví, co by bylo s taťkou, kdo by se o něj staral. Musela by odejít z práce a nevím, jak by to zvládali finančně. Ani nevíte, jak si vyčítám, že jsem nemlčela dál a opravdu jsem doma nečekala takovou reakci, že se setra, která domů přitáhla úchyla, ještě bude na mě dívat skrze prsty, že si snad vymýšlím. Přitom jsem celé roky chránila rodinu a mlčela. To, co jsem řekla, není všechno, dál zamlčuju další věc, která s touto nesouvisí, ale sestry se také týká a vím, že by ji srazila na kolena, nikdy jsem nikomu nechtěla ublížit a všechno jsem zadržovala a nakonec z toho vyjdu takhle? Nechci se soudit, rozmazávat to a dál si packat život, nehledě na to, jak dlouho by se to táhlo. Ale potřebuju řešení a dokázat, že mluvím pravdu.

Datum: 20.07.12 09:24
 
avatar

Obávám se, že normálními prostředky to asi nedokážete, a setře to možná nedokážete ani "mimořádnými" prostředky. Posilou vám budiž, že vám věří matka.

Na druhou stranu, i když nechcete tu věc rozviřovat "oficiálně", někde to ve vás zasuté je, když se to teď takhle "vyvrbilo", a možná by stálo za to, poohlédnout se po nějaké "odborné pomoci" Asi bych nedoporučoval jít k psychyatrovi obvoďákovi, ten by vám v nejlepším případě napsal nějaké prášky, ale do nějaké poradny. Bílý kruh bezpečí? Vím, že je to věc závažná z hlediska zákona a možná se bojíte, že by to chtěli řešit přes policii, ale na druhé straně existuje lékařské tajemství. Možná ale by stálo za to zkusit - pro začátem anonymně. modrou linku důvěry 549 241 010, mobil 608 902 410. Nedejte se odradit tím, že je to záležitost stará. Jednak, jak se ukazuje, ji stále nemáte zcela zpracovanou, a jednak současná situace je nová a rovněž stresující, no a za orientační anonymní dotaz nic nedáte, respektive zaplatíte telefoní hovor.

doplněno 20.07.12 10:49:

oprava: sestře, psychiatrovi, pro začátek

doplněno 20.07.12 19:44:

odkaz je nefunkční, zkuste postup, který popisuji níž (s tímto odkazem).

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 20.07.12 10:17
 

Pravdivé je to, co je užitečné. Nastarejte se o pravdu, ale řešte otázku: A co mě ta pravda přinese? Jaký zisk z ní budu mít?

 
Od: bertas
Datum: 20.07.12 12:19
 

To, "užitečné" jsem dělala dýl než deset let. Mlčet bylo správné, nebylo to sice správné pro mě, ale bylo to správné pro sestru a rodinu. Nechtěla jsem nikomu ubližovat. Ani teď jsem to neplánovala říct, prostě to ze mně najednou vyletělo.

Datum: 20.07.12 17:23
 
avatar

Bertas, mýlíte se, mlčet o trestném činu nebylo správné. Chápu, že jste o tom nemluvila jako dítě, ale poté, co jste porozuměla tomu, oč šlo, jste měla promluvit.

 
Datum: 20.07.12 11:12
 
avatar

Nelíbí se mi jedna věc. Stalo se to dávno, před více než deseti lety. Proč jste to tehdy neřekla rodičům hned? Proč to v sobě nosíte tak dlouhá léta? Asi Vám to až tolik nevadilo. Nebo si vymýšlíte, chcete sestru s manželem rozeštvat.

Co tím sledujete, že začínáte zpívat až teď? Takovou závažnou věc bych svěřila rodičům hned tehdy, nedržela jako hloupá husa a nebyla potichu. Dneska už je to dávno pryč.

Zajímalo by mě jedno: CO TÍM NYNÍ SLEDUJETE? PROČ AŽ NYNÍ? Jaga.*bzum*

doplněno 20.07.12 11:17:

Myslím si, že problém bude v tom darovaném domě. Byly zřejmě celkem 4 děti, dostala ho jedna z dcer. Další se kvůli tomu s rodinou nestýká, cítí se asi odstrčená. A vy vytahujete léta zaprášené historie. Není v tom ten majetek?

Rodiče určitě neudělali dobře, když dali dům pouze jediné dceři. Ta by se teď měla ukázat jako milující a postarat se o nemocného tatínka. Vy byste mohla odejít z domu, jak o tom uvažujete a nic by Vám v tom nebránilo. Ona dostala dům a nyní by splnila svou povinnost - o tatínka pečovat.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 20.07.12 11:44
 
avatar

Samozřejmě můžete mít pravdu, ale to tady nerozhodneme. Ono přiznat se k takové věci hned vůbec, ale vůbec není jednoduché; proč myslíte, že tolik přečinů tohot druhu zůstalo nepostiženo? A na druhou stranu, kdyby to tak bylo, proč by tazatelka nešla na policii a ventilovala to tady? Já vím, i k tomu by se našlo hodně důvodů, ale pokud máte pravdu, je to problém tazatelky a ta si to musí srovnat sama. Já budu raději vycházet z toho, že mluví pravdu, nicméně pokud ne, je Váš příspěvek dobrý impulz, aby se nad sebou zamyslela (ano, teoreticky je možné, že základní problém popisujete správně, a že přesto tazatelka tomu obvinění teď už věří, a pak jste ji popíchla k zamyšlení).

doplněno 20.07.12 11:48:

Samozřejmě i v případě, že mluví pravdu, otázka "proč teď" zůstává nezodpovězena, a i v tomto směru je jen dobré, že jste poukázala na možné skryté motivy, jichž si tazatelka ani nemusí být vědoma. I v tom případě bych jí doporučil odbornou konzultaci; on to skutečně není jen poblém "pravda/lež" ale taky problém "proč a co já s tím".

 
Od: bertas
Datum: 20.07.12 12:31
 

Proč jsem to neřekla? Měla jsem strach, že mi neuvěří, že se nepostaví na stranu malé holky. Styděla jsem se a taky jsem dokázala domyslet, co by asi bylo, kdyby sestra zůstala sama s malým dítětem. Začalo to v době, kdy se narodil její syn. Rodiče neměli na to, aby ji mohli finančně podpořit. Dokázala jsem se s tím vyrovnat a tvářila jsem se, že se nic neděje. Nevím, proč se to ve mně najednou po tolika letech začalo vařit. Možná jsem se s tím definitivně vyrovnala a jsem konečně schopná o tom mluvit. Impulzem bylo i to, že sestra začala mluvit o dalším dítěti, moc si přála holčičku. Začalo mě hlodat, jestli není mojí povinností tomu zabránit, mohlo by se to přece opakovat. Co mi pomůže jít na polici a zpětně to propírat? Tím se to jako odčiní? Změní to pro mě něco? Nechci se tahat po soudech a nechci si dál komplikovat život. Plánovala jsem si to vzít do hrobu, ale prostě to ze mě vypadlo. A co se týká majetku, rodiče se nás předem zeptali, zda s jejich rozhodnutím souhlasíme - řekla jsem, že ano, že já tady stejně zůstat nechci (dnes už je asi zřejmé proč) a že je sestra hodná a zodpovědná a vím, že se o ně na stáří postará. Kdybych se chtěla rvát o majetek, tak proti tomu jdu tehda a spřáhnu se s druhou sestrou, nemyslíte? Ptala jsem se, zda to jde řešit bez policie a bez většího rozmazávání, ne na nějaké vaše domněnky.

Datum: 20.07.12 13:19
 

Bohužel na přečtení celého tématu mi nezbývá dostatek času, avšak si dovolím uvést vlastní obecný názor.

Předpokládám, že Váš věk je známkou Vaší dospělosti. Uvědomujete si, že si zahráváte z ohněm. Přesto se zabýváte něčím, nad čím nemáte plnou kontrolu.

Každý člověk se v životě dopustí mnoha chyb. Od malicherností, až po závažné skutky. Nedokáži posoudit nakolik je Vaše chování oprávněné.

Pokud vaše sestra má se svým manželem harmonický vztah, a nebo se mu podobá, nevidím důvod jim ho kazit. Pokud by jste byla názoru, že se jedná o nebezpečného člověka nezvládájící vlastní chování, pokud vidíte v něm hrozbu, pak se poraďte a zakročte.

Pokud vám to přesto nedá, najděte si vhodnou chvíli a promluvte si na dané téma se setřiným manželem. Vysvětlete mu současnou situaci - že před nedávnem vyplynula ve vašem svědomí úrčitá nenávost vůči jeho osobě, ale že nemusí lhát sám sobě ani se bát případného odhlalení. Že mu jeho čin odpouštíte, a doufáte, že už žádnou hloupost neudělá. A žádejte po něm omluvu a slib.

Pokud to uděláte, budete mít klid v duši. A už nebudete mít chutě nadále se zabývat vaší otázkou.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: pt®
Datum: 20.07.12 13:39
 
avatar

Bertas, ani nevíte, jak Vám rozumím. Mně se stalo to, co Vám, a nebylo mi ještě 14 roků, byl to matčin třetí manžel, co mi vlezl do postele, naštěstí se nic nestalo a já stačila utéct. Máma mi nevěřila a bylo ticho po pěšině. Řekla jsem to až svému manželovi, abych si ulevila, protože jsem nevěděla, co s tím. Dnes už je máma dávno na pravdě Boží i ten oplzlý chlap. Dnes jsem šedesátiletá ženská, ale mám to před očima, jako teď. Naprosto chápu, že byste nejraději odešla z domu a nechcete být pod jednou střechou s takovým člověkem, asi by to bylo nejlepší řešení pro Váš klid. Víte co, je dobře, že jste to sestře řekla, on jí to dozajista vymlouvá a přesvědčuje a ona mu věří. Nebude to dělat dobrotu být pod jednou střechou. Zařiďte si svůj život. Hodně sil a hodně štěstí. pt - stařenka

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 20.07.12 17:20
 
avatar

Promiňte, @babajaga , ano, je to velmi citlivé téma a každý se s takovým traumatem srovnává jinak, někomu se to nepodaří ani za celý život. Já si myslím, že je dobře, že tazatelka o problému promluvila alespoň nyní, může to být první krok na cestě ke zpracování traumatu.

Myslím, že je dlouhé mlčení pochopitelné. Řada dětí zneužívání 8, 9 i 12 let, aniž by o tom někomu řekla. Většinou je příčinou ztráta důvěry k dospělým, jež je jedním z pochopitelných následků takovéhoto zacházení.

Dům dostala její sestra, nikoliv švagr, takže dům v tom podle mne roli nehraje (nejeví se mi moc pravděpodobné, že by rodiče své rozhodnutí darovat dům sestře měnili kvůli zeti).

I to, že to v rodině vyvolá pravděpodobně zlobu, je podle mne v pořádku. Není možné trestné činy donekonečna držet v tajnosti. Je potřeba se s nimi vyrovnat.

doplněno 20.07.12 21:54:

Vypadlo mi slovo: Řada dětí zneužívání snáší 8, ...

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 20.07.12 20:24
 
avatar

Ivzez, já to chápu, je to velice choulostivé téma a podobné děti lituji. Ale nejde mi do hlavy jedno, že to ta slečna nyní vytahuje, po tolika letech. Když víc než 10 let měla pusu na zámek, udělala by nejlíp nechat ji zamčenou i dál. Nadělá to v rodině hodně nepříjemností. Jaga.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 20.07.12 22:02
 
avatar

Když si tak pročítám všechny reakce, napadá mne, že se v nich odráží důvody, proč děti o zneužívání málo mluví, a proč se tak málo činů skutečně dotáhne do konce.

Podle mne za tím stojí ztráta důvěry k dospělým (dospělý, někdy i dospělá) jim totiž ublížil nebo ubližoval a obava z nepochopení. Toho nepochopení tu je reakcích dost.

Nechci se Vás samozřejmě nikoho dotknout, vím, že pokud se s tímto člověk nesetká, těžko si dokáže představit, čím vším takové dítě prochází.

 

 

Od: buss®
Datum: 20.07.12 13:21
 

Opravdu neexistuje jiná možnost než soud?
A o co vám vlastně jde? Buď to oznámíte jako trestný čin, nebo do nechte na Bohu. Brzy jste si vzpoměla. Důkazy?
Není to náhodou už promlčené? A co pomluva?

 
Od: bertas
Datum: 20.07.12 14:34
 

Ať udá on mě - za pomluvu, že odborníci už prokáží, jestli lžu, jsem řekla už asi dvacetkrát. Sama ho ale udávat nechci. Jednak si myslím, že už to může být promlčeno a druhak - jak už jsem napsala - co by to pro mě změnilo? Odčinilo by se to?

Datum: 20.07.12 19:13
 
avatar

Buss, promlčené to není, u pohlavního zneužívání je promlčecí doba 12 let a počítá se až od 18.roku... Takže do té doby, než bude tazatelce cca 30.

 
Od: buss®
Datum: 20.07.12 21:03
 

Dyť já se nehádám, jen se mi nechce počíst v tr. zákoníku..., až tak mne to nerajtuje, jen jsem tu možnost tazatelce nadhodil a zjištění je na ní. Pokud chci něco zjistit, tak se podívám. Vzpomět si po takové době... jaká je skutečná pohnutka.. msta? Vzpomínám na Kulínského.

 
Datum: 20.07.12 13:46
 

Je větší skupina psychologů, kteří radí, aby o tom oběť co nejvíc mluvila a každému to vykládala-tím se jí prý uleví.Pak je skupina pacientů, kterým to pomůže. Druhá, menší skupina psychologů radí nemyslet na to ,nezabývat se tím,pustit se do nějakého náročného studia a vše ostatní z hlavy vyhodit. Je druhá skupina pacientů, kterým tento přístup pomůže. Katastrofe je, když pacient druhé skupiny narazí na psychologa první skupiny.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 20.07.12 14:25
 
avatar

A komu tim prospejete co? :) nejak nechapu, proc jste to tahala po deseti letech ven... bud jste to mela rict hned nebo si to nechat pro sebe... to jste si neumela domyslet dusledky? jak tam ted muzete s nema bydlet, to ted ale bude pohodicka bydleni, inu kazdy sveho stesti strujcem... tim neznevazuju to, ze se to opravdu stalo, nicmene na spoustu veci je dulezite nacasovani, to jste jaksi nezvladla

Ohodnoceno: 2x
 
Od: bertas
Datum: 20.07.12 14:37
 

Jak už jsem psala - neplánovala jsem to říct. Chtěla jsem si to vzít do hrobu, aniž bych komukoliv ublížila, ale najednou to ze mě prostě vypadlo. Vám se nikdy nestalo, že z vás něco vyletělo? Nikdy jste nemluvil(a) dřív než jste myslel(a)? Tak to gratuluji.

Datum: 20.07.12 19:37
 
avatar

Já to chápu. Ostatně fundovaně se k tomu vyjadřuje ivzez.

Jinak jsem zjistil, že můj odkaz modrá linka důvěry je nefunkční, tak to zkusím ještě jednou. Kdyby to nefungovalo ani pak, doporučuji zadat ta slova do vyholedávače.

doplněno 20.07.12 19:41:

ZAs to nejde. Tak zkuste toto a pokud se odkaz otevře, klikněte v nabídce nahoře na "linka důvěry". Nebo pouijte odkaz http://www.modralinka.cz/?page=ld mododou kopírování a vložení.
doplněno 20.07.12 19:48:

A ještě doplňuji

SKYPE
modralinka

 
Datum: 20.07.12 17:22
 
avatar

Nezpracované trauma z dětsví může dělat problémy po celý zbývající život. Přestala bych se zabývat otázkou "Jak jim dokázat, že mluvím pravdu" a zkusila bych psychoterapii.

Ohodnoceno: 1x
 

 

 

 

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.