Podpora ve vztahu

4 měsíce nejsou až tak dlouhá doba, abyste dokonale poznala člověka. Někdy i po letech koukáte jako vejr, co se z blízkého člověka vyvrbilo a říkáte si: Takhle ho neznám. Po 4 měsících proto od něj nemůžete čekat žádné zázraky.

Kdyby mě zaměstnavatel nutil podepsat práci na 5 let, ulíbala bych mu ruce až k ramenům. Záleží sice, o čem ta práce je a jak je placená, ale dneska, v době, kdy se kdykoliv může člověk ocejtit na dlažbě, mít na 5 let práci jistou - to je terno. Nevím opravdu, jaká práce to je, ale asi bych to podepdala, 5 let bych byla v pohodě a nebála se vyhazovu. Proč jste to neudělala?

Píšete, že od něj nechcete finanční podporu, ani se k němu nechcete stěhovat. Tedy nechápu, co vlastně od něj chcete. Myslím si, že byste brala obojí, ale nechcete to tady přiznat. Když nebudete mít peníze ani bydlení a on bude horlit: To je zlý, ošklivý, zaměstnavatel! bu bu bu!, já s tím nesouhlasím! Co Vám to bude platné? Co Vám to přinese? Myslím si, že právě od něj čekáte podpořit finančně a s bydlením a on se k tomu asi moc nemá. Víte, ty 4 měsíce jsou opravdu málo na poznání, on se zřejmě bojí ztratit svou volnost, kterou doposud měl a tak váhá. A k materiální a bytové pomoci se nemá. Bojí se prostě přistřižených křidélek. A ani se mu v posdstatě nedivím, to je to, co chlapi nemají vůbec rádi.

Ukradená mu jistě nejste, ale počítá s tím, že se z toho vyhrabete sama. A ono Vám nakonec ani nic jiného nezbyde. Hodně štěstí. Jaga.

Ještě mě napadlo, spíš se obrátit s prosbou o pomoc k rodičům či sourozencům. Ty znáte daleko delší dobu než ty hloupé 4 měsíce a ti by Vás jistě pochopili, pokud máte mezi sebou dobré vztahy.

Dobrý den. Bailo, napíši Vám svůj pohled na věc, jak jste jí popsala. Ukradená mu nejste. Jen za Vás neřeší Vaše věci. Protože s Vámi nežije, bere to zřejmě tak, že se ho to netýká. Ono zase není tak docela dobře, když se druhý plete do Vašich věcí a snaží se je řešit za Vás. V tu chvíli Vám mohl říci cokoliv jiného, to je pravda, ale slova jsou slova a skutky jsou skutky. Možná mu to dojde opravdu později a bude Vám pomáhat hledat bydlení, možná se již poptává po známých, aby Vám situaci pomohl řešit. Nikdy nevíte. Ale dávat plané naděje a slibovat hory doly, není též znamením podpory. Jste spolu krátce, nemůžete spoléhat na to, že Vaše starosti jsou i jeho. Už jen to, že se máte s kým podělit o své starosti je přece hodně. Neřekl Vám, abyste ho tím nezatěžovala, vyslechl Vás a řekl Vám, že se něco najde...Nevyloučil, že Vám pomůže, dokonce Vám nabídl finanční pomoc... Také si to musí zřejmě vše urovnat v hlavě. Doufala jste, že uslyšíte něco jiného a nestalo se tak. Ale to neznamená, že o Vás nemá zájem přece. Nedělejte z toho unáhlené závěry, jste asi opravdu přecitlivělá a očekáváte, že on najde řešení za Vás ze dne na den. Spoléhejte sama na sebe a buďte ráda, že ho máte vedle sebe. Máte se komu svěřit a myslím, že po čtyřech měsících opravdu očekáváte od něho příliš. Je to jen můj názor a Vám přeji, ať máte brzy vyřešeno vše k Vaší spokojenosti.

Není zač. Je to pro Vás prostě příliš čerstvé a jste ve stresu. Zkuste se na to podívat i z jeho stránky a třeba Vás překvapí. Řešení se najde, nebojte se.

Až se dáte trochu dohromady, tak si o tom s přítelem důrazně promluvte. Takhle se chlap nechová. Sice jste spolu velmi krátce, ale na situaci to nic nemění. Můžná i právě proto, že jsem ještě ve stadiu čerstvé zamilovanosti, by se měl chtít pro Vás přetrhnout.

Neni to chlap ale vůl.

BTW: Jak Vám může zaměstnavatel stáhnout mzdu na minimum? Pokud normálně pracujete, tak Vám musí platit minimálně to, co máte ve smlouvě, ne?

Obvykle se říká, že kvalita a pevnost vztahu se poznají v nějakých těžších a vyhrocenějších situacích. Čtyři měsíce zas tak moc není, aby jste mohla svého přítele poznat do detailu.

Pokud opravdu chcete v práci skončit-upřímně řečeno, v dnešní době by asi málokdo měl zkušenost s tím, že by ho zaměstnavatel nutil podepsat smlouvu na pět let, spíš naopak- měl by vás váš přítel podpořit, pokud opravdu tvoříte tým a třeba si i plánovat nějakou společnou budoucnost..

Je to trochu zvláštní, že se vám ani nezmínil o nějaké pomoci nebo řešení. Musíte si to asi rozhodnout sama, ale podle mne bych asi už byl v takovém vztahu ostražitější.

1) Ano, reagujete hystericky a přehnaně, ale ve vaší situaci není divu

2) Znáte se jen krátce. Je opravdu moc brzo na to, aby vás u sebe nechal bydlet. Já to udělal jedinkrát a jsem poučený nadosmrti. Zapřísáhl jsem se, že už si k sobě domů žádnou natrvalo nepustím, dokud si nebudu téměř jistý, že už spolu budeme napořád. To bych si po 4 měsících opravdu nebyl. Tady neexistuje žádné gesto, jako je nabídnout bydlení u mě, když vím, že odmítne. To je nemysl.

3) Nabídl vám finanční pomoc, kterou jste odmítla a mám dojem, že dost nevděčným způsobem. Muži nejsou tak citliví a nemají tak vyvinutou empatii. Pokud chcete nějak podpořit či ukonejšit, musíte mu více naznačit co konkrétně chcete, nebo si o to rovnou říct. Ženám se zdá, že jsme v tomhle smyslu pomalejší a ... mají pravdu. S námi se musí jednat přímo.

Z toho, co jste popsala nelze najisto usoudit, zda vás má rád, nebo jste mu ukradená, ale protože vám sám nabídl finanční pomoc, přikláněl bych se k tomu, že vás rád má.

Uzavřít smlouvu na pět let? Stáhnout mzdu na minimum?

Pochopila jste, co po Vás chtějí. Není tam nějaké nedorozumění? Asi by jste to měla v práci ještě jednou probrat. Já bych šla za tím oprávněným člověkem, a udělala bych ze sebe blbce a chtěla to po něm ještě jednou vysvětlit, jestli jsem to dobře pochopila.

Neřešte momentálně, jestli Vás má rád přítel a pomůže, ale napřete sílu a čas na objasnění této záležitost. Dále na případné hledání nové práce. A též na hledání nového, levnějšího podnájmu. Nepitvejte přítele, co měl a co neměl, nezapomeňte, že chlapi myslí jinak a my ženy jsme o hodně citlivější.

No tak jestli pracujete v rodinné firmě, i když to nejsou zřejmě přímo Vaši rodiče, tak toto jednání není určitě fér, a myslím, že Vás oni jako vzdálenou příbuznou ani neberou. To se nedělá.

Přijde mi, že 4 měsíce vztahu je dost málo, aby jste z přítelova chování mohla vyvozovat nějaké závěry o tom, jakou vám je a bude oporou. Já zas nemám ráda, když někdo po pár týdnech má pocit, že musí řešit všechny moje problémy a že se mu se vším budu i svěřovat. Ke vztahu to patří, ale až časem. Život přináší spoustu problémů a starosí a toto rozhodně není poslední překážka, kterou spolu budete řešit.

Taky mi 4 měsíce známosti přijdou dost málo na to, aby ti nabídl bydlení u sebe. On nemůže vědět, že bys rezolutně odmítla a riskovat, že si k sobě nastěhuje ženskou, kterou skoro nezná (po 4 měsících si myslím, že se začínáte okukovat), to se mu asi nechce riskovat. Věta "to bude dobrý" ti nepřijde jako podpora? Kdybys mu byla ukradená, tak ti řekne, že ho to nezajímá, ať ho se svejma problémama neotravuješ, to by pak asi stálo za zamyšlení, takhle myslím, že reagoval adekvátně, i když přímo do vašeho vztahu tady asi těžko nakoukneme.

Ale dost mě zaráží, proč jsi odmítla podepsat smlouvu na 5 let. Měla bys zaručenou práci a vždy se dá dát dvouměsíční výpověď, takže nechápu, proč jsi to nepodepsala a po 10 měsících nepodala výpoveď dle zákona. Co když za ten rok zjistíš, že si nemůžeš dovolit skončit? Co budeš dělat pak? Ale to už nepatří k tvojí otázce, jen mě to zarazilo.

Plná podpora a podobné řeči, zvlášť po pouhých 4 měsících známosti, to je jen plané plácání (z obou stran).
Mně se zdá, že ty čekáš jen na jedno - že ti nabídne bydlení u sebe. A když neudělá zrovna toto, připadá ti špatný. Nevím, neznám ho. Ale pomoc už ti nabídnul, že by o tvých problémech nechtěl ani slyšet, taky nepíšeš, tak co se ti nezdá? Požádala jsi ho o něco, nebo si může oprávněně myslet, že jsi v pohodě a situaci zvládáš, protože nic nechceš a nabídnutou pomoc jsi odmítla?

Zaráží mne, že místo abyste řešila problém s prací, jej jaksi přesouváte na přítele. Po 4 měsících známosti nemůžete očekávat, že Vám nabídne, abyste bydlela u něj. A to, že zareagoval jinak, než jste si představovala, neznamená, že Vám neposkytuje a neposkytne psychickou podporu.

Zaměstnání: Máte nárok nikoliv na minimální, nábrž na zaručenou minimální mzdu podle toho, do jaké skupiny prací spadá Vaše práce (posuzuje se vždy ta nejnáročnější činnost, kterou po Vás zaměstnavatel požaduje). Např. pro prodavačky a servírky (pracují s hotovostí) činí zaručená mzda minimálně 9.800 Kč bez příplatků. Na příplatky máte nárok v případě práce v sobotu, neděli, ve svátek, za práci v noci nebo za práci přesčas.

Dále platí, že zaměstnanci vykonávající stejnou nebo hodně podobnou práci musí být odměňováni stejně. Neexistuje, že by zaměstnavatel mohl odměňovat opodle toho, kdo podepsal smlouvu na dobu určitou nebo na dobu neurčitou.

I pracovní smlouvu na dobu určitou lze vypovědět s klasickou výpovědní lhůtou. Pokud byste byla přistoupikla na návrh zaměstnavatele a později dala výpověď, snížil by Vám zaměstnavatel mzdu vlastně až na výpovědní lhůtu.

Nenárokové složky mzdy (prémie, odměny, ...): Zaměstnavatel musí pro výplatu nenárokových složek stanovit jednoznačná kritéria, nemůže je vyplácet podle toho, jak se mu někdo líbí, nebo jak se právě vyspal.

- Takže já bych doporučila řešit problém se zaměstnáním plus odměňováním za práci a nezabývat se zástupným problémem (chyba/y přítele).

- S přítelem si samozřejmě můžete zkusit promluvit, ale uvědomte si, že Vám do hlavy nevidí, a že nemůže tušit, jakou pomoc či podporu očekáváte.

Ja se k nemu ale vubec stehovat nechci :D:D nic takoveho jsem nerekla...o praci se tu rozepisavat detailne nechci..praci si resim sama a vsechny sve problemy take...vubec nechci aby to za me resili jini...co se tyce mzdy tak vim na co mam a nemam narok a podobne - delam v tom...zrejme nekdo spatne pochopil muj dotaz

Jinak vsem Vam moc dekuji za odpovedi a nazory

Já myslím, že jste přecitlivělá. Chlapi uvažují trošku jinak. Někdy je musíte i nakopnout, než jim něco docvakne... no berte mě s rezervou, ale je tomu prostě tak. Možná, že se někde najde nějaký empatický jedinec, který vám z očí vyčte každé vaše přání, touhy, pocity, ale většina mužů asi odpoví tak, jak odpověděl ten váš.

Čtyři měsíce, to je kraťounký vztah. Možná mu to nedochází, možná neví, jak reagovat. Třeba je v duchu s vámi, ale navzájem to na sobě nepoznáte.

Jinak, dobrá rada ode mě: přestaňte očekávat zbytečná gesta. Když říkáte, že byste k němu bydlet nešla, nepřemýšlejte ani vteřin, že by vám měl nabídnout přechodné bydlení. On možná cítí, že by měl, ale třeba má dost rozumu na to, aby věděl, že by to po čtyřech měsícíh nemuselo být moudré a cení váš vztah více, nežž to, aby vám "pomohl" v situaci, která snad půjde vyřešit jinak, ale třeba by se vám právě kvůli brzkému soužití pobořil vztah. A upřímně, kdybyste u něj třeba měsíc bydlela, neumm si představit fungující vztah, který by naběhl na spolubydlení a pak se zase jeden odstěhoval, ale vztah fungoval dál. Takže možná to, že vám to nenabídl, bylo od něj větším gestem plánování do budoucna, než se zdá. A jakou jinou podporu byste si přála? Pokud chcete pomoct s hledáním bydlení, řekněte mu to. pokud si o tom chcete povídat, řekněte mu to. Jste spolu krátce, on to nemůže "čuchat".