Stěhování k rodičům - nechce se mi tam

Od: Datum: 17.07.12 11:25 odpovědí: 9 změna: 17.07.12 13:58

Ahojte,mám problém s přítelem žijeme už víc jak rok v podnájmu s finanční situace se musíme odstěhvat zpět k přítelovým rodičům nějak to nemůžu rozdýchat s přítelem se neustále hádáme chtěla jsem to řešit levnější variantou podnájmu ale přítelovi se do toho nechce.Již dříve jsme tam bydleli jeho rodiče jsou v podstatě moc hodní ale mám pocit že to přehánějí jsou až moc zvědaví všechno řeší,a o soukromí nemůže být řeč, co se týká pravidel domácnosti ani nemluvím navíc mezi přítelem a jimi panuje velice silné pouto.Nevím jak to celé řešit jak přítele přesvedčit v jiné bydlení...


avatar
Upozornění
Tato otázka je 4 roky bez odpovědi a proto byla uzavřena.
Máte-li podobnou otázku, a nenašli jste vhodnou odpověď, založte novou otázku.
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 17.07.12 11:30
 
avatar

Pokud budete pod střechou rodičů, musíte ctít jejich pravidla. Oni vám platí (bydlení, živobytí, hygienické prostředky), oni mají právo mluvit vám do všeho a vědět všechno.*hej* A je na vás, jestli se na to dáte nebo ne a zvolíte si svou cestu, bez rodičů. To, že se k nim nastěhujete, zas až tak velké štěstí pro ně není.*hej*

 
Od: des*
Datum: 17.07.12 11:37
 

JÁ bych tam nešel.

 
Od: truhlarka*
Datum: 17.07.12 12:39
 

Dobrý den,cose týká této věci mi bychom jim samozdřejmě přispívali na domácnost o tom nemůže být řeč,jde spíše o to jak příteli vysvětlit že to nebude fungovat.Jeho maminka je strašně hodná ale až moc starostlivá proč nejdeš k tomu doktorovi a tohle má být tak a né onak,tohle vařím takhle,vměšuje se do našich hádek,vhcází do pokoje bez zaklepání,a pokud není po jejím tak se uráží a já s toho nakonec výjdu jako blbec který to všechno zavinil.Já umím být tolerantní ale odsud podsud,možná také budu jednou taková ale myslím si že vše má hranice.Můj přítel má i bratra který je na tom tak že má postaveno u rodičů na zahradě má syna ženu ale je pod neustálou kontrolou žijí tam ani ne rok a už je to málem na rozvod.takže na tom asi něco bude.Když to zhrnu já bych se raději uskromnila ale byla ve svém jde o to jak přesvědčit přítele...

Datum: 17.07.12 13:02
 
avatar

Také bydlíme s přítelem u jeho rodičů (tak půl na půl, někdy jsem u nich, někdy doma u našich), ale je to zcela jiné. Při vstupu do patra (máme pro sebe patro), klepají, když vařím, tak podle sebe, s mámou si hodně povídáme a řekne mi třeba i to, co neřekne vlastním dětem. Je to fajn, ale samozřejmě občas někdo nemá náladu, to je jasné.

K rodičům, kteří do všeho kecají a neumí respektovat soukromí, bych žít nechtěla a ani nemohla. Je sice pravda, že když s někým chcete bydlet, musíte přijmout jeho pravidla, ale co je moc, je moc.

Líbí se mi rada, která tu zazněla - připomeňte příteli, proč jste se od rodičů už jednou stěhovali. A pokud k nim opravdu jít nechcete, tak to nedělejte. Tím, že se příteli v podstatě podvolíte v něčem, co vůbec nechcete, přijdete o vlastní názor a budete muset měsíce snášet něco, kvůli čemu jste již jednou odešla.

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 17.07.12 11:48
 
avatar

Ani já bych do toho nešel. Něco podobného jsem zažil po svatbě, kde jsme se nastěhovali k rodičům mé manželky do rodinného domu. Rodiče mé ženy byli také v podstatě hodní, ale já jsem tam byl stále jako jakýsi vetřelec. Takže jsme to vydrželi rok a skončilo to rozvodem i díky nim.

Ideální je opravdu skromný malý podnájem, sice v dosahu rodičů, ale zase ne moc blízko. Soužití dvou generací, to je veliký kompromis a obrovský pytel tolerance, což, podle otázky, zde chybí.

A pak, docela nebezpečné je silné citové pouto Vašeho přítele k rodičům. To je možné třeba v patnácti letech, ale už ne v době, kdy by mohl založit svou vlastní rodinu. Takové soužití, kdy na prvním místě jsou rodiče, nikdy není dobré.

Asi bych to řešil nikoli hádkami, ale jasnými argumenty a i nějakým ultimatem. Buď já, nebo rodiče. Uvědomte si, že musíte vymyslet nějaké řešení na delší dobu.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 17.07.12 11:59
 
avatar

Ahoj. Napíši svůj názor a podotýkám, že to nemyslím vůbec ve zlém. Dobrotu to dělat asi nebude. Ale na druhou stranu, když jsou děti v nouzi, jsou jim rodiče dobří, když jim podají pomocnou ruku. Také obětují své soukromí a přijmou problémy, které takové soužití obnáší. Záleží na tom, jestli jste s přítelem schopni především sami utáhnout jiné bydlení. Můžete to řešit i tak, že se každý odstěhujete ke svým rodičům, když se Vám nelíbí představa, že byste měla žít pod jednou střechou opět s jeho rodiči. Oni Vám nabídli řešení, protože jste samostatný život finančně nezvládli. Ale možná by pomohlo, kdybyste příteli připomněla důvody, kvůli kterým jste se od jeho rodičů již jednou odstěhovali. Pokud on stojí o život s rodiči pod jednou střechou víc, než o samostatný život s Vámi, pak musíte vymyslet argumenty, kterými ho přesvědčíte, že to spolu zvládnete i bez pomoci rodičů, aby to vás dva nerozdělilo.

Ohodnoceno: 3x
 
Od: houbarka
Datum: 17.07.12 12:49
 

Nedělejte to! Z vlastní zkušenosti vím,že to n i k d y nebude fungovat. Já jsem takto žila nežila 1O let,odnesl to můj žlučník a dodnes lituji toho,že jsem neodešla dřív. I můj manžel dával své rodiče na 1,místo před rodinou. Pokud bude váš přítel stát na svém,raději bych volila rozchod.

 
Od: lolaprasatkova
Datum: 17.07.12 13:53
 

Já se taky připojuji. I já mám stejnou zkušenost. Žili jsme tak 2 roky. neustálá buzerace jak mám či nemám něco dělat byla tak hrozná, že jsem odešla od manžela v 8 měsíci těhotenství. Já v rámci slušnosti mlčela, ale buzerace byla fakt hnusná, uklízela jsem a vařila. Nikdy neměli takový pořádek jako když jsme tam byli. Neustále mi něco vyčítala, peníze, oblečení , nechodila jsem raději ani k holiči a když tak jednou za xměsíců . Jinak to dělají až dodneška. Již 20 let. Oni obyčejní pracující . My s manželem podnikáme přes 15 let. Pořád nám do něčeho kafrají a nejlepší je na tom, že ničemu nerozumí, nebudete tomu věřit , ale ničemu . Dnes se situace taková, že už s nimi nevycházíme. Díky bydlení u jeho rodičů před 20 roky se vztahy tak pokazili, že už se nikdy pořádně neopravili. Už bych to nikdy neudělala. Ale vztahy se zkazili nepříspůsobení se . Tchýně je osobnost, ale jen když buzeruje mě. I když nechápu proč, asi je to tím, že její manžel jí pořád sekýruje.

 
Od: lolaprasatkova
Datum: 17.07.12 13:58
 

My ještě řešili krádeže v domácnosti. Bydlel v domě i bratr mého muže. Neustále si něco odnášel a ona to svalovala na mě. Manžel to věděl, že tomu tak nebylo , ale jim se to nedalo vymluvit. Ztrácelo se jídlo, třeba nůžky nebo sáčky. Prostě blbosti, podle toho co bratr potřeboval nebo co chtěl. To bylo nadávek a vyčítek. Určitě to nebudete mít jednoduché. Já bych se s ním rozešla, když už se nyní chová takto.

 

 

 

 

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.