Dobrý večer. Je mi téměř 20 let a od narození žiji sám se svou mamkou. Tento rok jsem přes týden bydlel na koleji a o víkendech doma. Vždy jsem se domů těšil a vymýšlel jak si ten týden zkrátit, ale zároveň jsem hned po příjezdu domů litoval, protože jsem si okamžitě vyslechl co jsem neudělal, co neumím, atpod. Takže jsem už docela chtíval aby bylo to hnusné pondělí. Chápu, že vztahy mezi rodiči a potomky často vřou, ale toto už je opravdu moc. Občas se na mě naštve a půl dne jenom nadává. Pochopitelně, že v tyto okamžiky bych nejraději vypadnul a i při dnešní bezdůvodné hádce jsem si v duchu říkal, že jednou bude litovat až se seberu a odejdu. Ale ta dnešní neshoda vyrostla do takové výše, že jsem si řekl, že už nedokážu čekat. Drobný problém je kam jít. Vlastním chatu, kterou jsem získal v dezolátním stavu a je postavená na černo. Veškeré své finance jsem vložil právě do této chaty, ale jsem tak v 70% - chybí osadit hygienická zařízení a zřídit přípojku vody. Navíc se snažím stavbu zlegalizovat - což se jeví jako nadlidský úkol. Dále se chystám v následujících dnech koupit mylý prostor, který není určen pro bydlení. Opět zde chybí voda a hygienická zařízení. Mám však zjištěno ze SÚ, že hygienické zařízení zde budu moci zřídit. Takže mám dva prostory, zatím ani jeden není určen pro bydlen a ani v jednom se nedá plnohodnotně bydlet. U toho nebytového prostoru mám ale slíbeno, že dočasně dostanu klíč a přístup do sprchy a WC přes chodbu (než si to zařídím). Takže by se tu bydlet dalo, ale né oficiálně. Nemám kde mít nahlášené bydliště.
Původně jsem mysle, že zde popíšu i třeba nesmyslnost a úroveň hádek, ale upřímě řečeno není mi psychicky nejlíp. Chce se mi brečet, protože chci udělat změnu, ale nevím jak. Už jen popsání bytové situace bylo pro mě v tuto chvíli docela náročné, takže se omlouvám za své slohové podání. Děkuji
4x
Spíše z osobního pohledu ... už před 18tým rokem jsem si v případě potřeb pral sobě/všem (pral?,pere pračka) žehlil, párkrát do týdne uvařil, prakticky každý pátek/sobotu vysávání, prach, zalévání květin, jednou týdně chodba, 1 ročně mytí sklepů, zašívání oblečení vyjma ponožek... a další věci, včetně pomoci v práci tatíkovi.. to vše od 18 ti plus spousta hodin na kole, v práci... není možná to +/- obdobná/podobná činnost kterou musí většinově zastávat matka... tím důvodem označení syna za syna který je k ničemu přesně z tohoto důvodu? ač popravdě netuším jak je to u vás..možná se ji zdá dělba práce a starost o domácnost nerovnoměrná..možná bere syna částečně jako manžela který z jejího pohledu nedělá to co by si představovala...
Útěk lze pochopit ale není lepší hledat důvod špatných nálad matky než hned zmizet, alespoň to zkusit...
Legalizovat na černo postavenou stavbu opravdu není snadné, hlavně mi připadá do něčeho podobného stříknout 300 tis. je trochu víc než hodně a mě osobně to rozum nebere... a pokud je to tedy tak, proč investovat další síly do jiného příbytku? Nebude lepší investovat čas do něčeho kde už jsou uloženy nějaké finance a dotáhnout to do konce než rozjíždět další projekt... Nebo je legalizace stavby opravdu tak složitá... pokud už byl nějaký pokus...
Snad jen díky bohu za 2 police v celém bytě... o 2 patra výše má soused 270 a něco poliček.. na každé jedno kindervejce... 
1x
Dostal jste dost dobrých odpovědí, máte dost silné ego, jste velice inteligentní, ale v některých věcech ještě nezralý a nezkušený. Vy berete všechno nebo nic. Ale někdy člověk musí udělat kompromis.
Je dobré být ctižádostivý a cílevědomý, ale z Vašeho příspěvku na mě též čiší nadutost a pýcha. Zamyslete nad příspěvky, jsou tu dobré názory. Vy jste v mladém věku vydělal dost peněz a to ovlivnilo zřejmě Vaši povahu. Může přijít nemoc, nebo úraz, nevyvede se Vám manželství a jak se vyrovnáte s touto nepřízní osudu?
Nedávejte peníze do stavby, která nemá stavební povolení. Nevadí tohle mamce? Sednout si a popovídat, a vůbec mluvit a řešit. Samozřejmě musí i chtít druhá strana.
Ohledně toho praní. Můj syn už v patnácti mě poprosil, ať mu ukáži, jak se zapíná pračka, jak se třídí prádlo, naučil se to opravdu hned, není to žádná věda, a pokud by jste bydlel sám, tak to budete stejně dělat.
Dnes syn umí všechno, vaří, pere, věší prádlo, peče, uklízí, stará se o děti, má práci v kanceláři na PC a nikdy by neřekl, že to co dělá, je práce pro ženskou.
Náhodou mám rád kompromisy. Je to jeden z nejlepších způsobů domluvy.
Myslel jsem si, že dnešní ráno bude už klidné a budeme se tvářit jako by se včera nic nestalo (tak to většinou dopadá), ale né pokračovalo to jako včera - možná hůř.
Nadutost a pýcha? Beru to tak, že si každý může zvolit jak bude žít. A já prostě nesouhlasím se způsobem života, který se odehrává doma. Mám dobré přátele. Kamarád se svou přítelkyní, mají dítě. Jejich způsob života se mi líbí a proto se chovám jak se chovám. U těchto lidí vidím, že se dá fungovat v klidu, bez řvaní, nadávek a zbytečných řečí.
Ohledně těch domácích prací. Myslím, že jsem za svůj život dělal asi všechno, kromě toho praní. Má mamka se ale vyžívá v tom, když mě může srážet, a zesměšňovat. Takže kdybych ji požádal, ať mi tedy ukáže, jak funguje pračka - zřejmě bych se dozvěděl o tom co je to prací prášek a že se vkládá do pračky. O takovéto přednášky a dělání vola ze mě nestojím.
Jinak ta chata. Když jsem na ní začal pracovat - neměl jsem páru o nějakých stavebních povoleních. Nikdo mi z rodiny nic neřekl, nijak neupozornil, proto se do toho povolení pouštím až nyní. A zjišťuji, že moji předchůdci kašlali ohledně různých povoleních na kdeco, takže to teď po nich dávám do kupy a nesu za to všechny následky. Má původní myšlenka, byla ta, že chatu (spíše domeček) zrekonstruuji, pár let jí budu užívat a přenechám jí mamce, protože neustále básnila o tom, že by na tomto místě chtěla strávit důchod. Tak jsem si myslel, že by mohla pochopit, že to dělám pro ní a trochu by mi to taky mohla usnadnit, či alespoň to pochopit. Bohužel v ní tkví názor, že je to sice pěkné, ale makám všude jen né doma. Není to pravda - furt po mě někdo něco chce a já mám jen dvě ruce. Tím, že si neváží toho, že domek vlastně rekonstruuji pro ní, mě to opravdu nebaví a štve.
Zvláštní je, že podle mé mamky jsem v mnoha ohledech naivní, namyšlený, a prej jednou narazím. Cítím, že váš názor (rádců) je podobný. Ale když se pohybuji v jiné společnosti, je jejich názor většinou opačný.
0x
Bydlení můžete mít nahlášené na obecním úřadě.
Jinak jste na tom lépe než spousta mladých, ta nemá ani to.
Proč nechcete bydlet na koleji, mimochodem?
Do vašich rodiných sporů nevidím, přeji jen, ať se co nejlépe vyřeší a nebo odezní.
Na úřadě - no ano, ale připadal bych si jak bezdomovec.
Oproti spoustě mladých taky dělám něco navíc. Do té chaty jsem již investoval asi 340 tis., které jsem brigádně poctivě vydělal. No a na tu druhou nemovitost si beru nebankovní úvěr v celé výši 500 tis. od známého, takže žádná sláva. Na koleji se bydlet nedá - hnus, špína, bordel, všechnorozbité, nic nefunguje a ještě je to šíleně předražený. To raději budu splácet úvěr a budu vědět, že ty peníze někam jdou (pro mne)
Ještě bych doplnil svou otázku na to, jak jste opouštěli své domovy vy. Předpokládám, že před 20 lety byla jiná doba a lidé se odstěhovali s nástupem manželství a někdy ani tak. Dík
Myslím, že prvním krokem pro spokojený život a možná i lepší vztahy s mamkou bude začít být méně náročný. To, že by sis hlášený na úřadě připadal jako bezdomovec a že na koleji se žít nedá, to jsou jen vaše rozmary, kterými si vše komplikujete. To si neberte zle ani osobně, jen říkám, jak mi to přijde.
Také si nejsem jistá, zda je moudré tolik investovat do chaty, která ještě není zlegalizovaná.
Jinak nechápu, proč by matka tvrdila, že nic neděláte, když vyděláváte takové peníze a studujete. Napadá mě otázka: pomáháte jí? Jako žena, která žije sama, je jistě často ve složité situaci jak po finanční, tak po emoční stránce.
V některých ohledech jsem náročný, ale né ve všech. Nejsem zvyklí na luxus, ale na určitý standart, kterým je nerozbité okno, funkční sprcha, čisté wc, možnost něco ukuchtit, v noci se trochu vyspat. Bohužel ani jedno z těchto požadavků mi ubytování na koleji nepřineslo. Jsem rád, že jsem ho podstoupil a mohl tak zažít tuto zkušenost, ale už se k ní rozhodně nevrátím.
Ohledně pomáhání: vzhledem k tomu, že žijeme bez otce, tak jsem doma vše opravoval já od doby co jsem v ruce udržel šroubovák (myšleno trochu ironicky). Dnes díky mé časové vytíženosti má pomoc malinko opadá, ale všechny důležité věci opravuji stále. Pouze mi přijde, že si dost vymýšlí s nějakým vrtání poliček, tak do toho se moc nehrnu, protože to je furt dokola. Za to, že je sama si může sama - zjistil jsem, že po celou dobu mého dětství se s nikým moc neseznamovala a vymlouvala se na mě (nevím proč) Nedávno konečně měla krátký vztah, ale nedopadlo to (což jsem tušil od začátku), protože je hrozně netolerantní. Prej twn člověk byl divný. Což není vůbec pravda. Ukázalo se, že dělá do mé branže a tak s ním trošku spolupracuji a je to normální pohodovej člověk.
Je dobře, že mamce pomáháte. A ke vztahům: Víte, mnoho žen skutečně kvůli dětem nenavazuje nové vztahy a není to nic neobvyklého. Dělají to z lásky k dětem a ze strachu, že by děti seznamovaly s muži, které by pak ze života zmizely. Buďte rád, že jste tohohle byl ušetřen. Navíc randit, když musíte škemrat, aby vám někdo pohlídal dítě, to není snadné. Samozřejmě, že nemůžete vy za to, že je máma sama, ale v životě to nefunguje úplně tak, že když někdo vztah chce, dostane ho. Možná za to nemůže ani ona. Prostě život. Ani to, že jí nevyšel vztah nyní s mužem, který vám přijde fajn, neznamená, že byl fajn pro ni. Jistě i spousta mých bývalých byla fajn, ale z nějakého důvodu jsem s nimi nemohla dál být. Být kolegové, přátelé a partneři, to vyžaduje rozdílné vlohy. To, že je sama nemusí být prostě tak zcela její volba, to je to, co chci říct.
Chápu, že bydlení na takové koleji, jakou popisujete, je nepříjemné. Ze zkušenosti ale většinou tlačení na správce pomáhá. Případně ve většině měst, nevím, kde studujete, je více než jedna kolej a liší se kvalitou služeb. Třeba v Praze je to markantní, v Liberci také.
Jinak to nahlášení se na úřad by mohlo vaši mámu uklidnit. Je to na přechodnou dobu a myslím, že vás nikdo jako bezdomoce brát nebude. Má to tak dnes hodně lidí, kteří bydlí v nájmu, kde si bydliště nemohou hlásit.
ěPomáhám, ale nedostatečně. Nedokáži splnit požadavek mamky na to, abych pral.Má pravdu v tom, že neumím zapnout pračku, ale od toho je snad návod k použití. A až se to naučím - ještě pak budu muset žehlit. No pardon - doma pomáhám, ale s věcmi mě určenými. Nemohu zastávat roli neexistující sestřičky.
Vztahy jsou zvláštní problematika - ve které má určitě každý kus pravdy a proto bych to asi raději neprohluboval.
Studuji v Praze. S tím bezdomovcem jsem to trochu přehnal. Jen mi beru jako povinnost si obstarat nějaké bydliště a být přihlášen na úřadě mi přijde jako takové zneužívání (využívání) systému.
Rozhodně jste dost starý na to, abyste si pral vlastní prádlo, pokud to máma chce. Nechte si to jednou ukázat a budete to umět. Je to triviální. Ona snahu určitě ocení. Není to tak, že některé práce by měly zastávat sestřičky a některé bráškové, obzvlášť když neexistují. Ale i kdyby ano. Není to tak, že ženy jsou pradleny a kuchařky a muži instalatéři a stěhováci.
Hlášení na úřadě není využívání systému, řekla bych. Zase by to byl vstřícný krok a připadá mi, že hledáte problém, kde není. Matku by to uklidnilo, vás stálo jen pár papírů a až by se vám povedlo zlegalizovat stavbu chaty, můžete se nahlásit tam, tak by šlo jen o přechodnou dobu.
Nechci, aby to vypadalo, že jsem proti vám a na straně vaší matky. Neznám vás ani ji. Jen mám ve zvyku lidem oponovat proto, aby se třeba zamysleli nad věcmi z jiného úhlu. Někdy to hodně pomůže.
Do nelegalni chaty vrazet 340 000,se mi nezda moc moudre+500 000,mame to bez mala milion.Mohl jste mit na maly domecek bez parcely.kdyz jste schopen vydelavat,tak setrete a zaridte si bydleni.Co momentalne,kde bydlet?Pokud mi natolik vadi hadky,tak kdekoliv,treba podnajem.muj syn byl take na koleji,nikdy si tedy nestezoval,tak nevim.Nyni si vzal s kamaradem napul byt,soukromi ma,je spokojeny.Penize si na bydleni vydela,nyni brigadne.Od zari studuje a bude muset stihnout i brigadu,byt plati 2500kcnajem ,takze celkem chteji 5000kc.Zivi se ,sati se sam,od nikoho nic uz nechce,ponevadz ho nemuzeme podporovat na VS.Je mu 25let,potrebuje kazdy sve soukromi.
340 tisíc z brigády.
500 tisíc úvěr od známého.
Pokud jedeš v něčem nelegálním, nediv se postoji tvé máti...
Proč nelegálního?
Jedna brigáda je u toho známého co si od něj beru úvěr. Dělám to již od 15 let za 150kč/hod. 10 h/den krát 20 dní/měsíc krát 2 měsíce je 60 tisíc za jedny prázdniny. K tomu ještě některé víkendy během roku.
Druhá brigáda není placena hodinově. Takže někdy mi to výjde třeba na 70 kč/hod. Někdy 200 kč/hod. Podle komplikovanosti práce. Většinou dostanu práci za 10-15 tis./měsíc po většinu měsíců v roce.
Takže když to tady tak počítám (poprvé v životě) docela se divím kde mám zbytek pěněz.
0x
Tvůj odchod problémy nevyřešení, pouze zbaběle odejdeš z bitevního pole.
Tvoje mamka zažila v životě mnoho událostí, ocitla se v situacích, které nebyly pro ni lehké, a zapsali se na ní. Stačí zvolit investigativní přístup, důvod jejího počínání odhalit, a zařídit spokojený život pro obě strany.
Rozrušený člověk neuvažuje logicky, jedná převážně emocionálně, pudově. Uvažování o dočasném bydlení, odchodu si dovolím tvrdit, že je ztrátou času. Tolik rozvrácených rodin, a tkví to pouze v nespopnosti se pochopit a řešit problémy.
Vzpamatuj se. Je ti 20 let, život máš před sebou. Nabuď se sebevědomím, odhodláním a vzepři se proti jakékoliv bolesti plynoucí z hádek a trápení. Samozřejmě s určitým citem.
Doporučuji ti nastudovat problematiku stresu a deprese. Například knihu s termíny "jak pomoci postiženému" a podobně.
Nacházím se ve stejném věku, mírně podobné situaci. Proto jsem si jistý obsahem mé zprávy.
Právě proto, abych zde nejednal v afektu, tak jsem si dal mezi rozepřemi a vložením tohoto problému sem, dostatečný časový odstup na vychladnutí. Moc nesouhlasím s tím, že odejitím z bitevního pole se nic nevyřeší. Moc se mi dotoho nechce ale budiž. Typická hádka mé mamky začíná, když něco dělá. Nabývá tím zřejmě pocitu, že ona něco dělá a ostaní si zřejmě valej šunky. Problém je v tom, že ona dělá něco jednou za čas, zatím co většina ostatních lidí každý den. Tak například dnes jsem nikam nšel a celý den strávil na PC. Dělal jsem platby, vyřizoval maily, dopisoval kupní smlouvu na ten prostor, zařizoval kraviny co si stav. úřad vymyslel, ale podle ní jsem asi nic nedělal. Stejně někam ráno většinou někam jedu a dělám v terénu, takže si nemyslím, že bych byl flákač, ale ...
Vlastním odchodem získáš nezávislost a minimalizješ množství rozepří. Ve výsledku zjistíš, že tvůj akt opravdu nebyl nejvhodnějším řešením.
Představa o možné nápravě mamky je tímto způsobem víceméně zcestná. Pokud máš pocit, že odchod by ji otevřel oči, a zjistila by o co přišla a změnila by přístup, je z velké části nereálný. Předpokládám, že důvodem její agrese nejsi ty, ale pouze tě používá k ventilaci vlastního napětí. V žádném případě ji neodsuzuji, nedokáži odhadnout, co prožívá. Pokud má potíže s psychickým zdravím, mohl bych leda spekulovat - nedostek zájmu, pocitu vlastní hodnoty, zklámání ze života, z tebe..? Dej ji možnost okusit tvé aktivity - pak pozná, že se opravdu neflákáš, a jen bezcitně křivdí. Občas jí pomož v kuchyni - umyj nádobí, připrav večeři, cokoli co jí potěší. Změna není možná ze dne na den.
Na závěr bych ti rád objasnil, že pod minulým příspěvkem, kde jsem použil termín "nelegální" nebylo nic namířeného proti tobě. Pouze se mi zdála částka vysoká. V případě soustavné brigády je to dosažitelné, to uznám. Rád bych se tě ze zajímavosti zeptal - jakým oborem se zabýváš - IT?
Máš pravdu. Odchodem bych chtěl řešit aktuální situaci, kdy přijdu domů a nevím co mohu čekat. Nemohu si na večer nic naplánovat, protože nevím jaká bude doma atmosféra. Nápravu nečekám, nečekám, že by nějak extra litovala, čekám pouze to, že by byla více než v šoku z toho, že bych byl schopen něco takového udělat.Dnes mi totiž třeba vyčetla, že pro běžný život jsem nepoužitelný. No a já bych jí rád jen ukázal jak se plete. Je pravda, že nádobí myji málokdy, společné prostory neuklízím (podlaha, prach) ale když jsem byl na dovolené s přáteli, dohodli jsme se kdo uvaří nebo jestli se půjde do hospůdku. Nádobí omyl kdo šel kolem a s vynášením odpadků to samé, ale tyto banální věci se doma neobejdou bez řvu a arogance. Když dostanu něco rozkazem, tak se mi to už ale vůbec nechce na just dělat.
Termín "nelegální": ok, chápu - to je v pohodě. Můj obor je stavebnictví - převážně vizualizace budov.
Delate,ale pro sebe.Kazda domacnost vyzaduje podilet se pracovne.Proc mamka dela jednou za cas?Co jeji zamestnani?Nevim kolik je mamce let,ale zamestnani+ domacnost uklid a vse kazdy den?Pak se clovek stava otrokem.Co dela mamka za praci?uvedomte si,ze jine je delat ve 20.,tak to je legrace,ale jine ve 40...POznate sam,ze uz to takhlel ehce nepujde.nekdy to na cloveka proste pada,nezvlada to fyzicky ,ani psychicky,je to silny stereotip a nekdy nevdecny.Porad dokola,osetrovat domacnost nejde.proste uz nezvlada,zrejme nema moc ŕadosti,ktere by ji dodaly zase silu ten kolobeh zvladnout.Nepredpokladam,ze muzete ve 20.pochopit tento druh unavy,to ani nejde.ale je to tak,kdyz clovek krici,ev.neco nezvlada.predstavte si vasi zenu,kdyby se takhle chovala?Taky se rozvedete,nebo pujdete na chatu?ja jsem si vasi mamku nejdrv predstavila jako histerku a mozna jsem se nechala unest,protoze s mymi rodici,to by jste teprv koukal..,ale jak tak premyslim,co pisete,ze by bylo dobre si popovidat,zamyslet se jak zije,proc uz i krici.Ma toho dost a zkuste lehcit.vychovavala a zajistovala vas sama a ono to nekdy vez´me hodne sil.samozrejme ze za to nemuzete,ale je to jak to je.Asi takhle,mam 4 deti,tri jsem vychovavala take sama,muzu mluvit.At chodili do skoly,do prace,to je jedno,vzdycky museli denne neco pomoct,ponevadz pak by se chovali jako na ubytovne a jeste bez najmu.
0x
Nic-mozna mi uniklo,ale zeptam se.Vy jeste budete studovat,bydlet na koleji?Mate pritelkyni,ze by jste vzali byt napul?Jinak rano modrejsi vecera,ono to preboli,ale rozhodne bych rozhodnuti odstehovat se nemenila.Casem se to uklidni,budet se radi navstevovat a budte mit svoje.Mamka treba ani nechce kricet,ale je toho na ni moc,nejake treba potize,kdovi.Rozhodne to snaset nemusite.
Na koleji bydlet nebudu. Chci bydlet v tom prostoru co koupím. Udělám to jako byt, ale oficiálně to nebude byt. Studovat chci, ale mám toho tolik, že to už denně nejde, tak chci zkusit přestoupit na dálkové studium. Přítelkyni v současné době nemá. Něco se rýsuje, ale nic vážného (zatím). Vzhledem k tomu, že mám dvě skoro fungující místa na bydlení, tak se mi do pronájmu nechce. Koupi jsem trochu zvažoval, ale pak jsem z fin. důvodů zvolil právě jen ten prostor pro nebydlení. Na získání hypotéky nedosahuji a ani už nechci. Chci aby se mi úvěry nevymkly z rukou. Také mám potíže ale nikdy si nevylévám vztek na někom kdo za to nemůže - to mu radši řeknu:" nemám náladu, neber si to osobně, ale buď chvilku sticha"
Celý tento můj záměr už mám v hlavě delší dobu a jsem přesvěčen, že ho zrealizuji. Jen to furt odkládám, právě proto abych měl kam oficiálně jít. Dnes jsem si řekl, jestli by to nešlo udělat už nyní. Já se na to trochu těším, protože mamka určitě něvěří, že bych něco takového udělal a podle toho se taky tak chová. Problém je v tom, že tomu bohužel nevěřím moc ani já.
Tak jako tak bych si co nejdříve potřeboval změnit bydliště. Mamka si nikdy nepůjčila žádný peníze a večer se dívá na zprávy tv nova kde všechny straší s exekucema. Chápu, že má za můj úvěr strach a proto bych jí rád této obavy zbavil. Taky si potřebuji založit živnostenský list, za čímž mamka vidí pouze strach. Takže zmšnu byleště plánuji i z těchto důvodů.
0x
Trošku mě mrazí, když čtu vaše povídání. Je pravdou, že jsem vždycky měla kde bydlet. Odešla jsem z domova v 19ti na umístěnku s ubytováním do pohraničí (místnost, v domě byl pouze suchý záchod ve sklepě, bez vody, bez kanalizace, bylo nás tam 5 kantorů), pak mě přeložili do Karviné, kde jsem dostala byt. Tam už jsem se stěhovala s manželem a dítětem. Následovala Ostrava a odchod od muže, se dvěma dětmi do bytu 3 kategorie, bez koupelny, pro uhlí ve sklepě se muselo po cihlách, byla tam voda. Naštěstí se tam stavělo gymnázium a já jsem dostala byt 3+l s balkonem a výhledem na Beskydy.
Ale píšu tohle všecko proto, protože jsem za rodiči dojížděla velice často a pak za maminkou každý víkend do města 2h od Ostravy. Neustále měli a pak měla, nějaké připomínky ke mě, k mému životu, k mé práci, k mému vaření, k rozmístění nábytku v mém domově, k mé výchově dětí, nikdy jsem neslyšela-to se ti podařilo, to děláš dobře. Vím, milovali mě a já milovala je a měla jsem pocit, že to se mnou myslí dobře, že mě potřebují. Jezdila jsem, v posledních, snad 10 letech jen pracovat na baráku, na zahradě a domů jsem se vracela s pláčem, unavená, bolavá. To už jsem nebyla nejmladší, ale láska k rodině a, stále, k domovu mě hnala zpět. 
Maminka už 15let není a já stále cítím křivdu a stále se na ni zlobím. Už jsem stará, nemocná babka a sama sobě se divím, až teď, proč jsem tam tak často jezdila, proč?! Tak nějak jsem musela. 
Pokuste se svou situaci řešit postupně. Nelámejte to tak násilím. Pomalu udělejte to, že budete jezdit domů méně častěji, ale budete volat, skajpovat, mailovat,neztrátíte s maminkou kontakt. Vaše maminka musí být mnohem mladší než já, tak se to všecko naučí. Najdete si práci a podnájem v bytě, kdy vás bude na nájem několik a podělíte se. A není možné, že se nenaskytne příležitost postoupit o krůček dále. Ale to všecko dělejte po krocích, ne po skocích. Žádné šoky, v klidu pomalu, každý krok promyslete, nežeňte se do věcí, které nejsou, zas až tak legální a necháte na nich spoustu peněz a práce, které už nikdy nedostanete zpět. Nic nemusíte řešit ze dne na den. Koukejte pozorně, život vám ukáže kam máte jít. Jen příležitosti nesmíte přehlédnout. 
Přeji vám hezký život a laskavý osud. babka z Ostravy
0x
Přečetla jsem všechny příspěvky vaše i ostatních. Mohu souhlasit s mnohým, co napsala juglans a pohanka.
Můj názor? Jste nezralý sobec, zahleděný do sebe a vám činěných křivd. Je vám 20 a chováte se jak malé dítě. Proč si to myslím?:
Matka vás vychovala sama a plně vám podřídila svůj život. Ano, nemusela, ale cítila to jako nejlepší pro vás. Vy jste se nejspíš nikdy nezamyslel nad tím, jak by se vám v dětství líbilo, kdyby vás matka nechávala samotného nebo s paní na hlídání (z čeho by ji maminka zaplatila?) a každého půl roku (nebo i častěji) by vám přiváděla nového "tatínka". Později ve středním věku se již pak vztahy nenavazují tak snadno a bez rozmyslu, jako v mládí.
Pro jednoho rodiče je nesmírně vyčerpávající nejen fyzicky ale i psychicky vychovávat dítě a myslím, že vaše maminka je již velmi unavená. Vaše rodina má nyní 2 věkem dospělé členy, kteří by se měli podílet na obstarání všech činností nutných k zajištění chodu domácnosti. Záměrně nepíšu, že máte v domácnosti pomáhat, protože tak to není - jako dospělý máte převzít svůj díl práce! Napsal jste "Je pravda, že nádobí myji málokdy, společné prostory neuklízím (podlaha, prach) " - proboha, chováte se k matce, jako by byla vaší služkou! Jak se má cítit, když ví, že "ale když jsem byl na dovolené s přáteli, dohodli jsme se, kdo uvaří... Nádobí omyl kdo šel kolem a s vynášením odpadků to samé...", u "cizích" to zvládáte? Zřejmě už vzdala, aby vám o váš díl práce v domácnosti říkala, čas od času pak své emoce nezvládne: "Když dostanu něco rozkazem, tak se mi to už ale vůbec nechce na just dělat." - proč jako dospělý na ten "rozkaz" čekáte? Nevidíte nebo spíš nechcete vidět, co je třeba udělat?
I postoji vaší matky k zadlužení, rozumím. Sama si musela odříct mnoho pro jiné běžných věcí. Že rodinu zvládla zajistit bez dluhů jí slouží ke cti. Nezvládnutý dluh by taky mohl znamenat, že byste vyrostl s matkou v ubytovně pro lidi bez domova nebo dokonce skončil v dětském domově. Podílíte se na hrazení nákladů na domácnost, když máte vlastní dost slušný příjem nebo si jej necháváte jen pro sebe?
A na závěr to, co si vaše matka jistě nezaslouží: "Nápravu nečekám, nečekám, že by nějak extra litovala, čekám pouze to, že by byla více než v šoku..." ...hm, projevujete se jako skutečně "milující" syn. Motivem vašeho jednání není potřeba osamostatnit se, vy chcete zranit svou matku, a to dospělý zralý muž neudělá, ať už by jeho matka jakkoliv chybovala.
Nedokážu vás litovat, ale vaší matky je mi upřímně líto.
Proč to jinde, jak říkáte "u cizích" jde. Asi proto, že jinde mi nikdo nestojí za zadkem a nekritizuje každý můj pohyb. Opravdu se mi nechce mít nádobí a poslouchat, že na támhleto jsem měl použít toto a, že to snad není možné abych to dělal takhle a že u toho stejně spotřebuji spoustu vody a ať od toho raději vypadnu, protože to přece není možné, abych takto nemožně myl nádobí. Jsem prostě nepoužitelný. Já nádobí umyji rád, ale pouze pokud jsem sám doma, ale stejně mě obvykle neminou otázky typu jak jsem to dělal.
"proboha, chováte se k matce, jako by byla vaší služkou" Myslím si, že když od brzského rána do pozdního večera pracuji (pro rodinu - vydělávám na domek, stavím domek), tak by možná třeba tu podlahu mohl setřít někdo kdo je po většinu dne doma.
Finance - nepřispívám pevnou finanční částkou na domácnost, ale když kupuji potraviny nebo nějaké věci domů, tak si to nenechávám proplácet. Osobní spotřební věci (hygiena, oblečení, nafta, mobil, pojištění) si platím a kupuji sám.
Veškeré ostatní fin. prostředky vkládám do nemovitosti, kterou (jak jsem již psal) buduji především pro mamku. Za zábavu (kino, hospody, dovolené,...) utrácím jen opravdové minimum nebo vůbec.
O tom, že opravujete chatu pro matku v dřívějších příspěvcích, nebylo ani slovo - zdůrazňoval jste, že se tam chcete odstěhovat vy, abyste nemusel žít s matkou.
Já vás nechci soudit, jen reaguji na to, co jste napsal. Stále si myslím, že hlavním motivem vašeho jednání není skutečně něco udělat pro sebe i matku, vždyť vaše slova "nečekám, že by nějak extra litovala, čekám pouze to, že by byla více než v šoku...", jsou víc než výmluvná. Vás žene ukřivděnost a potřeba ujistit se, že vy jste ten dobrý a vaše matka ta špatná. I kdyby tomu tak bylo - já nevím - trvám na vyjádření z prvního příspěvku - dospělý zralý muž matku vědomě a záměrně nezraňuje, ať už by jeho matka jakkoliv chybovala.
Tak jsem to celé přelouskala a docela se pobavila. Chlapče, Vy ani sám pořádně neváte, to chcete, ale chcete všechno a všem ukázat, že na to máte. Chcete se od mámy stěhovat, ale zároveň pro ni rekonstruujete dům (což jste jaksi v původním dotazu zapomněl zmínit?
Jste opravdu nezralý a máte divné představy o fungování společně bydlících lidí. Mámě na domácnost, kde většinou pracuje ona, nedáte nic (a to dle Vašich slov vyděláváte slušně)? On totiž provoz a udržování domácnosti něco stojí, bez ohledu na to, zda si jídlo a oblečení pro sebe kupujete sám. Co inkaso, internet apod.? Nedivím se mámě, že musí celou domácnost táhnout sama, od Vás nedostane nic, a ještě skoro s ničím nepomůžete. Taky bych byla naštvaná. A novinka pro Vás - dnes je normální, když si chlap sám umí vyprat nebo vysaje, bez toho, aby ho někdo na kolenou prosil, aby tu "ženskou" práci projednou teda laskavě udělal.
Přijde mi, že nesnesete žádnou kritiku. Možná Vás máma moc buzeruje, že u umývání nádobí spotřebujete moc vody. Možná je to jen její domněnka, možná je to pravda, protože ona tu vodu musí zaplatit. Brácha se sprchuje tak 20 minut, baví ho, když stojí a prostě na sebe pouští vodu. Kolik hektolitrů přijde nazmar, nemá smysl počítat...
Zkuste se jednou vžít do její kůže, když je celé dny doma sama a musí skoro všechno sama taky udělat. Myslíte, že ji to baví, posluhovat dvacetiletému synovi? Co zkusit nějaký společný výlet nebo dovolenou, aby se odreagovala od starostí a věčného uklízení?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.