ahoj, cítím se hrozně sama. nemam moc kamaradu, jen přítele, pár kamarádek, ale nějak to za nic nestojí, znám je už dlouho a myslím, že jsme si byli blízké, ale přijde mi, že teď už nejsme...vadí mi, že si nemam s kým otevřeně popovídat, všechny holky si jen vychvalují to svoje nebo si dávají pozor na to co říkají, aby na sebe něco neprozradili nebo neřekly něco špatnýho o sobě, připadám si pak jako blbec, když mluvím upřímně a navíc mě to ani nebaví...připadám si moc sama...mám pocit, že o mě nikdo nestojí...mám s nima ještě dál kamarádit, nebo se na to vykašlat? nebo jak mam najít nějaké kamarády? jsem stydlivá a nikam ani moc nechodím a ani bych stejně nikoho neoslovila, bála bych se, že mě pošle do...už jsem párkrát narazila..a ostatní třeba myslí, že jsem nafoukaná, když nic neříkám a taky mě neosloví, je to začarovanej kruh 
2x
milá pisatelko,jsem s Tebou stejně stará a dříve možná i někdy ted mám podobný pocit...ve svých 25 letech nemám také žádnou kamarádku..myslím ale opravdovou kamarádku...já si trvám na tom, že opavdového kamarádství je jako šafránu...já mám dobré známé ale vždy je nejlepší aby ses spoléhala sama na sebe!a ještě bych dodala:chovej se tak jak chceš aby se chovali ostatní k Tobě.Moc to řešíš...nech to plavat nemůžeš si něco vynutit...zaměř se na sebe, snaž se někomu pomoct když bude potřeba,zajímej se o ostatní a uvidíš že se někdo objeví...za sebe můžu ale říct, že kamarádku nepotřebuju,sdělím ostatním co znám co chci sdělit a dál se zaobírám věcma co mě v životě baví...najdi si koníčka zájem a věnuj se tomu a přitáhneš další lidi...hodně štěstí
Děkuju, Tvůj názor se mi líbí...Já asi zbytečně moc toužím po přízni jiných lidí, až moc mě zajímá jeich názor...Měla bych se asi víc starat o sebe, že? Nemyslím tím, být sobec, který myslí jen na sebe, ale spíš jako, že bych neměla tolik hledět na názory druhých...Kolikrát třeba pochybuju o něčem, co mám ráda (ať je to koníček, hudba, oblečení, prostě cokoli, tohĺe jsou jen příklady) jen proto, že to někdo druhý haní...Ale člověk by měl na světě věřit asi hlavně sám sobě
přesně tak...nekoukej na to, že jeden řekne že tvůj koníček je špatnej nebo že děláš něco špatně...co se ostatním může zdát být špatné může být pro Tebe dobré a naopak...nejhorší co člověk může udělat když kouká na to co by tomu řekli ostatní...pak se chová s prominutím jak ovce ve stádě protože se bojí něčím vynikat...já mám vždycky jednu úžasnou pomůcku co mi pomáhá v různých situacích a to je to, že kdykoliv mi někdo něco radí nebo říká tak se pak podívám na jeho život jak žije...jestli mi rozumíš?...pokud mám koníčka, práci, svůj styl apod...vždycky si pak řeknu jestli ten co mi to radí se tak také chová...proto je velmi dobrý aby sis našla zájmy, práci, sport apod...a stýkala se s lidmi co mají stejnej zájem...když se rozhodneš sportovat a najdeš si člověka at už přes net nebo osobně a řekneš mu svůj zájem že chceš sportovat těžko ti sportovec bude hanět Tvůj cíl...protože i on má stejnej zájem ještě Tě bude podporovat...pokud se svěříš nějaké kámošce co nikdy nesportovala většinou Tě bude odrazovat...platí to pro veškeré tvé hodnoty v životě at práce, zájem, oblékání atd atd...doufám, že si pochoila jak to myslím...vždycky se stýkej s lidmi a hledej lidi podobného zaměření...pak Ti to v začátcích hodně pomůže se vyšvihnout výš...a nedělej to co dělá to stádo ovcí...
1x
Já jsem Vás určitě nechtěl nějakým způsobem urazit nebo snižovat, to si nemyslete.
Ale prostě se jinak radí náctiletým a jinak dospělým lidem.
Možná bude příčin Vašich pocitů několik. Píšete, že máte přítele. Přítel nebo přítelkyně je obvykle člověk, s kterým sdílíme dobré i zlé, všechny pocity a zážitky a je to člověk, díky kterému se necítíme osaměle i kdybychom zůstali na světě jen s ním.
Píšete, že máte pár kamarádek. Správná kamarádka by měla fungovat tak, že si jednou začas poklábosíte o všem možném, svěřujete si důvěrnosti, jste k sobě upřímné a rozhodně se před sebou nevychvalujete nebo dokonce na sebe nežárlíte.
Pokud Váš přítel a Vaše kamarádky takto nefungují, troufám si říci, že to jsou vztahy o ničem. Člověk nemusí mít přátel moc (myslím opravdových přátel, ne známých), ale měli by stát za to!
Třeba jste se s kamarádkami trochu odcizily tím, jak jde čas a každá začíná mít své vlastní problémy a jiné zájmy, než dříve.
Možná je to jen Váš aktuální pocit, který je způsobený tím, že máte při setkání rozdílné nálady.
Každopádně se nelitujte a dívejte se na svět optimističtěji. Rozhodně nejste tak osamělá, jak si myslíte. Choďte s přítelem víc do společnosti (kino, divadlo, hospůdka, kamarádi), snažte se s lidmi více komunikovat, třeba jen tak nezávazně a uvidíte, že za čas se ledy prolomí.
1x
Ahoj. Víte, těch témat, které jste zde již založila, je dost. Je těžké vžít se do Vás a Vaší situace tudíž, aby člověk viděl tu souvislost a neztrácel se ve Vás tolik. Ostatní možná neví, ale jsem si jistá tím, že Vy dobře víte, o čem mluvím. Proto Vám i nadále odpovídám, protože si myslím, že opravdu potřebujete podat pomocnou ruku. Mějte ráda sama sebe. Neužírejte se závistí, nežárlete na druhé a pak se nebudete cítit sama. Buďte přátelská, užívejte si příjemných chvil a dělejte si život hezčí. Negativní myšlenky si nepřipouštejte. Ve Vašich letech máte všechno před sebou. Choďte hodně mezi lidi. A Vy sama, proč byste se zbavovala přátel, které znáte? Myslíte si, že když se začnete kamarádit s jinýma, bude to lepší? Chyba možná nebude v nich, ale ve Vás. Změňte svůj přístup k lidem, své chování, nebuďte smutná sama ze sebe. Párkrát jste narazila a stáhla jste se zřejmě do sebe víc, než je zdrávo. Příliš zkoumáte sama sebe a zřejmě i hodně přemýšlíte. Cítím z Vás nespokojenost na sto honů. Jste asi skutečně hodně nešťastná. Ale nepoddávejte se tomu. Myslete na to, co bude, ne na to, co bylo. Věci berte s nadhledem, protože jinak se z toho zblázníte. Neřešte věci pořád dokola, naučte se jim čelit. Život se má užít a prožít. Ne jen přežít. Kdybyste někdy nevěděla co s časem, pak přijďte sem, mezi nás. Myslím si, že byste se měla o co podělit s těmi, kteří zde třeba hledají podobnou radu, jako Vy. Kteří si neví rady se životem...Mohlo by to být prospěšné Vám i těm, kteří se sem na na nás obracejí. Někdy člověku hodně pomůže i to, že se o to, co ho trápí uvnitř, podělí s někým jiným a ještě tím pomohou třeba i jiným. V každém případě myslete na to, že život je ve skutečnosti hodně krátký a nabízí spoustu možností, prožitků a zážitků...
doplněno 11.07.12 14:17:Jen můj názor a určitě nic ve zlém!
0x
Dobrý den.
V životě se to tak stává, že některé kamarády časem ztrácíme. Máte kamarády zřejmě z dětství, kdy Vám vše klapalo. Postupem času jste se změnili, nemáte už společné zájmy, každý se ubíráte jiným směrem. Kamarádství, které Vás už nebaví udržovat nemusíte, ale ani bych ho úplně nepohřbívala. Je dobré hledat si kamarády, s kterými máte něco společného. Nepíšete, jestli Vás něco baví, jestli mátě nějaké koníčky. Přátelství se musí něčím živit. Chce to nové podněty, nežije jen z podstaty.
A k Vám: chce to trochu sebejistoty. Vím, že je to těžké, ale pokud nikam nechodíte, těžko se někde sprátelíte.Nebojte se někoho oslovit, nestůjte v koutku, snažte se. Za to nic nedáte. Jsou prázdniny, nejlepší doba k navazování přátelství. Odvahu a optimismus
Doplňuji.Pokud je Vám 25, kamarádství už Vám zřejmě nedává vše, co potřebujete. Už Vás nebaví. Jste ve věku, kdy už je třeba myslet na budování vlastního života,založení rodiny. Říkáte, že máte přítele. Ten by Vám měl Váš čas vyplnit, nahradit kamarádky. Aspoň u mě to tak fungovalo. Je někaký problém v příteli?
ne, to vůbec ne, výborně si rozumíme, máme společné zájmy...akorát mám někdy pocit, že jsme stále jen sami dva, a to mě mrzí...nepodnikáme žádné akce s kamarády, protože to, co by bavilo nás, nebaví je a nebo je jim líto peněz třeba za výlet, na který my zase jedeme rádi, oni radši peníze prokouří nebo utratí za pitomosti, ale za vstupné na hrad by je nedali...
Ron,hezky jste to napsala,s vetsinou souhlasim a jiste si to postupem let pisatelka uvedomi.Jen nesouhlasim s jednou veci.Krom manzela je dobre miti kamaradku,duvernou,s kterou si muze clovek ledacos rici.Je to vsak vzacnost najit nekoho takoveho,zrovna jako partnera s kterym si budu cely zivot rozumet.Myslim ze je hodne lidi,ze jim schazi, opravdu kamarad.Pak clovek hleda uspokojeni pouze v rodine a jakoby neco chybi.Tazatelka ale proziva momentalne to co si prozije snad kazdy,ze pak spolky upadaji,meni se v nazorech,no popisujete to dobremtakze nebudu rozepisovat.Jen chci souhlasit,ze je to normalni a ze vlastne tim jak clovek dozrava,prehodnocuje pratelstvi a co drive stacilo k spokojenosti,nyni nic nerika.Mladi lide mzo pokecat s kazdym,poblafat si,ale jakmile si vytribi zajmy achteji se bavit o necem,uz to muze drhnout.ono muze clovek potkat lidi stejnych zajm,ale taky to neni tak uplne ono,jako,kdyz nekomu vydrzi pratelstvi od detstvi.Myslim ze take hodne zalezi,kdyz lide vyrostou ve stejnem prostredi,ze to dela hodne,aby si rozumeli.Tak treba ja ,sama za sebe.Mam par vybornych lidi, stale stejnych , kolem sebe,mam to stesti,ale kamaradku takovou ,jak to byva,ze ji clovek poklada pomalu za rodinneho clena,to ne.Dobri pratele kolem me,to ale vyvazuji.,Muzu se na ne vzdy spolehnout,obratit.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.