Neopětovaná láska

Dobrý den,

předně Vám chci gratulovat k dobrému pravopisu a čitelnému textu, který se tu stává velmi ojedinělým, hlavně v této rubrice.

Neberte to prosím jako nějakou ironii, mě to vážně potěšilo

A jinak k problému. Ta dívka Vás má evidentně ráda, ale nejspíš díky okolnostem, potřebuje ještě nějaký manévrovací prostor pro to, aby jsi vnitřně ukončila předchozí vztah a mohla tak navázat na další.

Vy se nevzdávejte. Stýkejte se s ní (třeba to lehce utlumte, ale neutíkejte před ní), neskrývejte před ní své city, protože už o nich stejně ví, chovejte se k ní mile, galantně, noste jí květiny (občas), ale nebuďte vlezlý.

Úspěch se dostaví brzy.

Ženy většinou po předchozích vztazích pálí mosty a bojí se stavět další, což je přirozené. Někdy to prostě trvá déle.

Dejte jí čas a v něm jí buďte na blízku.

Do podobné situace se může dostat snad každý, ale já mám větší pochopení pro onu slečnu. Překonáváte-li porozchodové období, to poslední, nač máte chuť, je hned investovat city do dalšího vztahu. V takovém období daleko víc oceníte prosté přátelství (a pokudmožno s benefity!). Že přátelství přeroste později v něco víc není vyloučeno, ale za sebe říkám, že je to nepravděpodobné. Především pokud je protějšek přecitlivělý a až nepříjemně intenzivně zamilovaný. Začne vás to téměř odpuzovat.

Dobrý den,

Mno co na to napsat?

1) Rozhodně bych ji nechala, ať si sama vyřeší minulý vztah, sama a bez vás, a nechala ji, aby byla chvíli sama. Není podle mne moc dobré, jít ze vztahu do vztahu - pak to svádí porovnávat minulost a současnost a to se podle mne do vztahu promítne, hlavně ve zlém. Navíc se může i stát, že budete taková "leukoplast" na bolístku z rozchodu, což taky není podle mne dobré...

Brala bych ji, i když je to těžké, jako kamarádku a nebránila se jakéhokoliv seznámení - a to nejen s ní. Ale rozhodně bych nečekala, jak se rozkejve...Žila bych si svůj život po svém ...Vždyť jako kamarádi můžete jít spolu kamkoliv a zároveň se i poznávat, ne? A třeba zjistíte, že by vám to dohromady klapalo a nebo taky ne ...

Já bych to tak neřešila, žila bych si svůj život a on to pak ukáže čas...

2) Svých dobrých přátel, bych se rozhodně nevzdala!

3) Co oči nevidí, srdce nebolí - to platí

Přeji pěkný den a držím palec

Ja zažil něco podobného a na konci to už psychicky neunesl a rázně ro ukončil..Nyní jsem za to rád, bohužel život neni

peříčko a člověk vždy nemuže mít co chce.Je potřeba se pohnout a jít dál.

Udělal jsem nakonec to, že jsem ji požádal, aby mě už nekontaktovala. Odjel jsem na 14 dní na dovolenou a jakmile jsem přijel tak mi přišla od ní zpráva, že to nemohla vydržet a musela mi napsat. Ten den jsem se s ní sešel a dopadlo to tak,že jsem s ní strávil noc. Ona mě, ale určitě nemiluje. Já to prostě poznal a když jsem se jí na to zeptal tak mi vyhýbavě odpověděla, že mě má moc ráda a nechce mě ztrati, ale že neví co cítí a neví co má dělat.Požádal jsem ji znovu ať mě nechá tedy být a nevolá mi a nepíše. To samozřejmě nedodržela a já se s ní zase sešel. Dopadlo to nakonec tak, že jsem to definitivně utnul. Jenom jsem se trápil a nedokázal myslet na nic jiného. Naši společní přátelé to poznali a já jim vysvětlil, že se i snimi se musím rozloučit.. Pokud budu v jejich přítomnosti tak mi budou připomínat chvíle, které jsem strávil i s ní. A já tak na ni nezapomenu. Navíc bych riskoval, že ji potkám. Tahle situace mě psychicky ničí. Ona mi teď pořád píše ať jí nemizím ze života a nevzdávám se přátel. Nechápe, ale že mi tak ubližuje. Nechtěla to řešit a asi jí vyhovoval ta patová situace. Musel jsem ten radikální krok udělat sám. Chce to opravdu jenom čas.