Ahoj,
obracím se na vás o radu jak vyřešit jednu životní křižovatku. Před pár měsíci jsem se seznámil s dívkou, do které jsem se bláznivě zamiloval. Hned jsem jí to samozřejmě neřekl. Počkal jsem jestli jí nejsem lhostejný. Proběhly letmé dotyky, pohlazení vše samozřejmě i z její strany. Při jízdě autem si položila hlavu vždy jen na mé rameno. Viditelně se ke mě chovala jinak než k ostatním kamarádům. Nemohl jsem to už v sobě déle držet a řekl jsem jí, že ji miluji. Dočkal jsem se odpovědi, že je z toho zmatená a musí si zatím ještě dořešit vztah, který byl už stejně ukončený. Já jí na to řekl, že se pokusím počkat až si to vše dořeší. Prý, že jsem moc hodný a že ani nevím jak je ráda, že mě potkala. Nějakou dobu jsme se stýkali. Došlo i na intimější zblížení.Já se jí musel znovu zeptat jak se rozhodla. Řekla mi, že teď žádný vztah nechce. Viditelně mě, ale nechce ztratit, protože jsem po ní chtěl ať se mnou ukončí veškeré kontakty. To, ale odmítla s tím, že to neznamená, když se do mě nezamilovala hned, že vše končí. Možná prý, že když se budeme dále vídat, tak se to změní. Dala mi další naději, ale toho já se bojím. Snažil jsem se jí vysvětlit, že pokud jsem s ní tak ty city jsou silnější a silnější. Může to pak pro mě dopadnout ještě hůř. Po té co jsem ji požádal znovu, aby mě nekontaktovala a dal jsem jí sbohem, tak mi napsal zprávu, že mi dá chvilku, ale že si mě pak stejně najde. Nemít ji a být vedle ní mě prostě ničí. Prý by ji to hodně ranilo kdybych jí zmizel ze života. Chce, abych byl po jejím boku. Vzala si mé city jako rukojmí. Třeba mě má jen na dobu, kdy se ještě vyrovnává s rozchodem a já jsem jen taková duševní podpora. Já, ale nedokážu být jen její kamarád a přetvařovat se, když ji miluji. Takové přátelsví je přece nerovné. Tohle přece nejde skrývat. Řekla mi, že to ze své strany také zažila. Někoho, kdysi milovala, ale byla s ním jen kamarádka. Prý to jde. Nepochopila, ale že každý člověk je jiný a u mě tohle absolutně nefunguje. Časem by mě možná začala i nesnášet, protože bych to nebyl já, ale jen někdo kdo se přetvařuje. Bylo by to pro mě i hodně ponižující. Návíc máme společné přátele a pokud bych se jí chtěl vyhýbat, tak s nimi musím také přerušit kontakty. Jsou to lidé , které mám moc rád a vím, že takové bych už nikdy nepotkal. Pro mě je to neřešitelná situace. Mám se řídit tím, že co oči nevidí to srdce nebolí nebo má zůstat v její blízkosti a trápit se?Je třeba možnost, když s ní nebudu delší dobu, tak si třeba uvědomí, že jí moc chybím a že mě vlastně miluje? Tohle jsou už, ale moje úvahy a řešení může být úplně někde jinde. Předem děkuji za každou radu, která by mi pomohla z této situace.
1x
Dobrý den,
předně Vám chci gratulovat k dobrému pravopisu a čitelnému textu, který se tu stává velmi ojedinělým, hlavně v této rubrice.
Neberte to prosím jako nějakou ironii, mě to vážně potěšilo
A jinak k problému. Ta dívka Vás má evidentně ráda, ale nejspíš díky okolnostem, potřebuje ještě nějaký manévrovací prostor pro to, aby jsi vnitřně ukončila předchozí vztah a mohla tak navázat na další.
Vy se nevzdávejte. Stýkejte se s ní (třeba to lehce utlumte, ale neutíkejte před ní), neskrývejte před ní své city, protože už o nich stejně ví, chovejte se k ní mile, galantně, noste jí květiny (občas), ale nebuďte vlezlý.
Úspěch se dostaví brzy.
Ženy většinou po předchozích vztazích pálí mosty a bojí se stavět další, což je přirozené. Někdy to prostě trvá déle.
Dejte jí čas a v něm jí buďte na blízku.
1x
Zdravím. Velmi často se stává, že si lidé své city uvědomí až ve chvíli, kdy je ztratí. Dokud mají druhého na blízku, neuvědomí si častokrát, co vlastně k druhému cítí, protože je to nenutí přemýšlet o druhém. To, že je dívce s Vámi dobře, vyhledává Vaši blízkost a nebrání se ani intimním chvilkám, je dobré znamení, že k Vám něco cítí. Pokud je to opravdu natolik vzájemné, dopřejte jí čas a stáhněte se trochu. Pokud Vás má ráda, uvědomí si, že nejste na hraní, chybíte jí a skončí ve Vaší náruči. A pokud se tak nestane, pak byste zbytečně ztrácel čas s někým, kdo si s Vámi vyplňuje pouze samotu, ačkoliv Vy cítíte lásku. Milujete a chcete být milován, tak se jí udělejte vzácnějším, ať pocítí, že Vás ztrácí. Přinutí jí to přemýšlet o sobě, o svých citech k Vám a pak již záleží pouze na ní, zda city budou silnější, než obava z dalšího vztahu. Podle mne potřebuje jen trochu času...Přeji Vám chvíle plné opětované lásky.
0x
Do podobné situace se může dostat snad každý, ale já mám větší pochopení pro onu slečnu. Překonáváte-li porozchodové období, to poslední, nač máte chuť, je hned investovat city do dalšího vztahu. V takovém období daleko víc oceníte prosté přátelství (a pokudmožno s benefity!). Že přátelství přeroste později v něco víc není vyloučeno, ale za sebe říkám, že je to nepravděpodobné. Především pokud je protějšek přecitlivělý a až nepříjemně intenzivně zamilovaný. Začne vás to téměř odpuzovat.
0x
Dobrý den,
Mno co na to napsat?
1) Rozhodně bych ji nechala, ať si sama vyřeší minulý vztah, sama a bez vás, a nechala ji, aby byla chvíli sama. Není podle mne moc dobré, jít ze vztahu do vztahu - pak to svádí porovnávat minulost a současnost a to se podle mne do vztahu promítne, hlavně ve zlém. Navíc se může i stát, že budete taková "leukoplast" na bolístku z rozchodu, což taky není podle mne dobré...
Brala bych ji, i když je to těžké, jako kamarádku a nebránila se jakéhokoliv seznámení - a to nejen s ní. Ale rozhodně bych nečekala, jak se rozkejve...Žila bych si svůj život po svém ...Vždyť jako kamarádi můžete jít spolu kamkoliv a zároveň se i poznávat, ne? A třeba zjistíte, že by vám to dohromady klapalo a nebo taky ne ...
Já bych to tak neřešila, žila bych si svůj život a on to pak ukáže čas...
2) Svých dobrých přátel, bych se rozhodně nevzdala!
3) Co oči nevidí, srdce nebolí - to platí
Přeji pěkný den a držím palec
Udělal jsem nakonec to, že jsem ji požádal, aby mě už nekontaktovala. Odjel jsem na 14 dní na dovolenou a jakmile jsem přijel tak mi přišla od ní zpráva, že to nemohla vydržet a musela mi napsat. Ten den jsem se s ní sešel a dopadlo to tak,že jsem s ní strávil noc. Ona mě, ale určitě nemiluje. Já to prostě poznal a když jsem se jí na to zeptal tak mi vyhýbavě odpověděla, že mě má moc ráda a nechce mě ztrati, ale že neví co cítí a neví co má dělat.Požádal jsem ji znovu ať mě nechá tedy být a nevolá mi a nepíše. To samozřejmě nedodržela a já se s ní zase sešel. Dopadlo to nakonec tak, že jsem to definitivně utnul. Jenom jsem se trápil a nedokázal myslet na nic jiného. Naši společní přátelé to poznali a já jim vysvětlil, že se i snimi se musím rozloučit.. Pokud budu v jejich přítomnosti tak mi budou připomínat chvíle, které jsem strávil i s ní. A já tak na ni nezapomenu. Navíc bych riskoval, že ji potkám. Tahle situace mě psychicky ničí. Ona mi teď pořád píše ať jí nemizím ze života a nevzdávám se přátel. Nechápe, ale že mi tak ubližuje. Nechtěla to řešit a asi jí vyhovoval ta patová situace. Musel jsem ten radikální krok udělat sám. Chce to opravdu jenom čas.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.