Vydrží nám manželství?

Myslím si, že byste si měl, nebo i vaše žena přečíst tuto knížku http://uloz.to/x9XHFWm/5-jazyku-lasky-pdf

Možná by to mohlo pomoci, zvládnete ji přečíst i za den..

Nebo rovnou zkuste navštívit manželskou poradnu

Poradnu? Tu jsem taky už navrhoval. O tom ani nechce slyšet, přeci se nebude svěřovat cizim lidem, ono je to těžký, ona se nesvěřuje nikomu,ani nejbližším.

Události, které se ve vašem manželství udály, není možné komplexně a objektivě shrnout v pár vět.

Proto žádná žena, žádný můž, ba ani psycholog, nebude schopný na zmíněném základě uvést jakýkoli souhrnný nádhled nad vaší situací.

Bohužel musím konstatovat, že chyba je i na vaší straně. Veškeré důvody jejího počínání je nám ( diskutujícím, možná i vám) skryty. Avšak se lze domnívat, že jste zanedbal lásku k ní.

Ženy jsou jako růže. Když se staráš, rozkvetou. Pokud ne, uvadnou.

Doporučuji se nevzdávat, a bojovat. Stojí to za to!

Pokud neleznete 2 hodiny času, a nevadí vám mírný křesťanský nádech filmu, shlédněte - http://gloria.tv/?media=134606

Napoví vám víc, než tisíc vět.

Podle mě odpověď ,,já nevím" docela jasná (vím sama dobře,jak špatně se říká to,co chci aniž bych druhému ublížila,a tak jsem říkala já nevím,i když jsem moc dobře věděla,že odejít chci.Jen se nějak ty nepříjemné věci odkládají a doufá se,že se něco stane,něco,co za mě vyřeší problém.Myslím,že tato situace se stává spoustě lidí,žena už si na něco zvykla,už jí to nic moc nedává a najednou ejhle - vedle je to lepší,má to náboj a to bušení srdce je přeci tak úžasné.To ano,ale jen do té doby,než se zjistí,že i ten od vedle má svoje mouchy,že i ten od vedle si říhne a dělá ty nepopulární věci.)Nerada bych,aby to celé vyznělo jako znevažování,to opravdu ne,ale časem vaše žena zjistí,že to co měla,ztratila vlastní neuvážeností.Ženský znám .) jsem jedna z nich .) nechte ji,ať si jde za tím,co chce,ona sto stejně udělá.sépi

Bohužel Vám neporadím... jen se k Vám přidám.

Mám pocit, že je to poslední dobou nějaká viróza, či móda. S mojí ženou jsme cca 12 let (z toho 5 let manželé) a máme dvouletou dceru. V březnu zkolabovala a strávila dva týdny v nemocnici - nakonec se ukázalo, že psychicky zkolabovala, protože se zbláznila do našeho kamaráda (svého času jsme se o ni ucházeli oba), který se po dvou letech na skok vrátil z Austrálie - prostě nevěděla z které do které a tělo zareagovalo na stres po svém. Po nějaké době se mi přiznala, postupně probíhala stále rostoucí internetová komunikace mezi nimi a teď už je 3 týdny za ním v Austrálii. Původně chtěla jet na půl roku i s dcerou, ale to jsem jí zatrhl, tak odjela sama na 8 týdnů s tím, že déle to bez dcery nevydrží. Když jsem se ptal co plánuje dál, tak mi řekla, že se se mnou rozchází a že se uvidí až se vrátí. Takže jsme s dcerou zůstali doma sami dva a čekáme co bude až přijede. Upřímně mne občas napadne, že by bylo lepší, kdyby se už nevracela.

Přišlo to jako blesk z čistého nebe, bez varování. Prostě se jednoho dne rozhodla a bylo to. Sice si na mateřské stěžovala, že se nudí a cítí se nenaplněná. Pomáhal jsem jí co to šlo. Hledali jsme pro ni zájmy, nijak jsem ji neomezoval, o malou se kdykoliv postaral, když si chtěla posedět s kamarádkami. Nejraději by jezdila někam na výlety, ale s penězi to není tak růžové, ale přesto jsem se snažil. Mám své chyby o kterých vím, ale nikdy mi je nevyčítala tak, že by to vypadalo, jako nepřekonatelná překážka. Já jí ty její také nikdy nevyčítal.

Můj bratr prohlásil, že by jí dal pár facek a kufry přede dveře. Bohužel to není tak jednoduché. Ženu bych uhodil snad jen v sebeobraně (a ani to možná ne). Bydlíme na vesnici v domku, který vlastníme na půl a splácíme na něj dvě hypotéky, takže ani s těmi kufry to není tak jednoduché. Navíc jsme se na domě hodně nadřeli a hodně práce ještě potřebuje a oba jsme se shodli, že bychom ho časem rádi nechali dceři. Prostě to není jednoduché...

Uff, omlouvám se tazateli, že jsem mu nepomohl a ostatním za to, že jsem se tu vypovídal (asi jsem to potřeboval), ale třeba ho posílí, že v tom není sám...

Jak si to tak čtu pánové ... tak si to s tím ženěním ještě hodně dobře rozmyslím ...

Kamarád ( 33 let ) má manželku s dítětem (6 let ) a ta ho už nejméně třikrát podvedla s jiným ... pokaždé ji odpustil a vzal ji zpět ... po třetí dokonce utekla s dcerou za svým třetím milencem a když zjistila, že od něj nedostává tolik peněz jako od svého manžela, tak se se "srdcervoucím" plakáním a prosbami o odpuštění vrátila zpět a teb BLBEC jí vzal zase zpět ... / mimochodem velmi slušnej kluk, hodnej, pracovitej, nechlastá - akorát je to bohužel jeho první a taky asi poslední "píchačka" / ... možná proto jí nedokáže poslat už konečně do hajzlu ... možná i kvůli dceři trpí ... za to ho obdivuji ... to bych nedokázal ...

absolutně vaši manželku nechápu! může se stát, že se dva lidé omrzí, zvláště pokud jste spolu už 12 let...ale že se zblázní natolik aby odjela od dvouleté dcery na 8 týdnů kamsi přes půl světa jen kvůli jinému ocasu, to mi vážně není jasné!promiňte mi ten strašný výraz, ale váš příběh mě nadzvedl ze židle...budu vám moc držet palce, abyste to zdárně vyřešil...ale pokud se tohle vaše dcera jednou dozví, myslím, že za to nebude mít maminku moc ráda

To mi povídejte. Nechápu to já, nechápou to mí rodiče a její jakbysmet. Mám s nimi velmi dobrý vztah, tykáme si a oslovuji je křestními jmény. Tchán se před jejím odjezdem naštval tak, že s ní nemluvil a tchýně nemá daleko k pláči pokaždé, když na to přijde řeč. Co vím, tak podporu má snad jen u pár kamarádek, ale co jim řekla, či jak jim to zdůvodnila opravdu netuším.

Mnohokrát děkuji za podporu.

Podle toho, co píšete, si myslím, že si vaše žena pěkně nabije hubu, až bude s tím svým novým "zázrakem" z práce. To víte, teďka jsou si vzácni, kradou si pro sebe letmé chviky, srší to jiskrami mezi nimi, samé aaach... ale to přeci nevydrží věčně, ne? Až budou spolu bydlete a ona mu bude prát ponožky, trenky, až jí bude na návštěvu chodit jeho dítko a vaše společné dítko bude chodit naopak k vám... to teprve začne ten pravý život. Nemyslete si, že to bude pořád mezi nima tak růžové. A co přítelkyně toho kolegy, copak ona se ho tak lehce vzdá? Co když bude o něho bojovat?

Jinak současnou dobu nechápu, proč jsou lidi takoví... nevěra, kam se podíváš. Řekla bych, že si vaše žena neváží dobrého bydla. Kdybyste ji mlátil a chlastal, tak prosím, to by možná měla nárok si najít muže nového. Ale takto?

A jen se vám divím, že jste dovolil přivézt amantovi z dovolené flašku vína. Měl jste rázně říci, že nikoliv.

Ja to nedovolil,ale co mate říct na to že je to na rozloučenou pro kolegyně z prace,že jsou 2 a ona veze 3 lahve to už je jiná. Naplno mi to neřekla, jen že je to jeji věc komu všemu koupí víno. Takže 1+1 jsou pořad 2.

Váš společný vztah vyprchal (proč musíte vědět vy sám) a Vaše žena se zamilovala, s prominutím, jak mladá koza...

To že říká "já nevím" znamená "ano, vím, že už s tebou být nechci, nejsem v našem vztahu štastná, ale zároveň si tě vážím a nechci ti ublížit."

Vaše žena je nyní ve stádiu, kdy možná hledá něco nového, prahne po pocitu nepoznaného a trpí představou, že musí něco dohnat.

Neuvědomuje si, že svým počínáním se můžou rozbít dvě rodiny.

Pravděpodobně si se svým "kamarádem" nebudou rozumnět navždy a za čas svou blízkost opustí. Ale otázka je, jestli jste ochotný na tu chvíli čekat a jestli váš vztah půjde znovu nastartovat.

Pokud svou ženu milujtete a cítíte že by Váš cit mohl být opětován, bojujte jak pes! Stojí to za to, aspoň si pak už nikdy nebudete muset vyčítat, že jste pro to neudělal všechno.

Vzpomeňte si, co má Vaše žena ráda, co jste dělali dřív, zkuste na to navázat...

Bojovat jako pes?! Myslím si, že čím víc ted bude o ní bojovat, tím více jí bude ztrácet!

Máte pravdu,chce si uživat života,přeci není tak stará.Chce vic mezi lidi, chodit z prace brzo a ne jak ted od rana do večera,malího, spat a rano znova. Jo, někam zajdeme, jednou za měsíc,loni dovča u moře, předtím u Balatonu,ted Morava + nějaký výlety a chalupa, ta je spíš na praci.Ale pořad je to málo.Nejspíž protože kamarad je sama akce,discoteka,chaty-pařba, kamaradi.Nic ji nezakazuji, měli 2 firemní akce kde i spali,no a od té prvni ,,rozloučeni s rokem" si s nim rozumí.A asi to je ta chyba. Na podzim dojezdilo auto co s nim jezdila do prace, tak jsme koupili sice zase jety,ale jiny autičko.Vždy jsem říkal že ji obdivuji za to že si musela poradit sama když jsem pryč, ale ma to ulehčený tim že já když jsem pryč vyzvedává malého babička(moje tchyně- bydlí 500m) a častokrát jde domu až po večeři.Koncem minuleho roku jsem byl hodne pryč, tak si sam pro sebe říkám že to od ní začalo z nudy, když ja byl na služebce a ona sama doma, facebook ,sms a je to.A zase když jsem doma jsou řeči z čeho budem živy atd. a to i ted když neví co bude dál. Nerozumím tomu a nemám si o tom ským popovídat, proto dělam ted tohle,chci slyšet nazor někoho druhého, a věřte že to nevzdávám a dělám pro to vše, abych opravdu si to memusel vyčítat že jsem to vzdal bez boje. Díky

ona už je rozhodnutá bohužel věř mi ((s ní už neuděláš nic,když si takováto ženská umane,půjde si za svým(spíš začni řešit,co bude dál a jak to bude dál,a bojovat?...no...nevím,myslím,že to bude horší(( sépi

já si taky myslím že když budeš bojovat a dělat vše dobré bude ji to líst na nervy a bude to horší ja byt tebou tak se večer vykoupej ,,ohol, navon a někam si vyraž nic ji neříkej jen že něco musíš zařídit ,zkus ji tak trochu ignorovat třeba ji to začne vrtat hlavou jinou radu nevím ale občas to zabíra když chodí ona ven tak ty jdi taky nějak to dopadne bud dobře nebo pujdete od sebe nemá cenu to hrotit pokut je zamilovana a chtějí spolu byt tak už nepomuže nic tet jde o to jestli ji ten chce na pořad nebo ji ma jen do problemu

A jak to snáší ta přítelkyně od ,,kolegy,,vaší ženy? Mají spolu rovněž malé dítě,myslím,že by se k tomuto dění měla taky vyjádřit,pokuď to tedy vůbec ví.