ahoj, mám takový problém se sestrou mého partnera, tvrá to už delší dobu a řekla bych, že se to stále zhoršuje, proto jsem se rozhodla napsat...S partnerem jśme o jejím chování taky mluvili, souhlasí se mnou a je na mé straně, ale žádné řešení nebo vysvětlení jsme nenašli
Takže: Je nám všem kolem 30, s přítelem jsem už 7 rok. Jeho rodina mě přijala dobře, otec je spíše neutrální - ale to je ke všem, nevyhledává konflikty, s každým vyjde, a jeho mamka mě má ráda, většinou si spolu dobře popovídáme...Jeho sestra se mi zpočátku zdála také fajn, měla jsem pocit, že budeme mít hodně společných témat k hovoru, že jsme tak nějak na podobné frakvenci, jak se říká. Byla na mě milá a já si říkala, že podobně starý člověk mi pomůže alespoň do rodiny lépe zapadnout. Dokonce jsem ji kvůli některým věcem i obdivovala a říkala si, že by mi mohla být vzorem. Měla jsem ji opravdu ráda, řekla bych, že jsem se opravdu pro ni nadchla, pro přátelství s ní. Mrzelo mě, že se vídáme málo, obě jsme v té době, kdy jsem začala s přítelem chodit ještě studovaly VŠ, ale každá v jiném městě, a vídaly se jen o víkendech, kdy jsme se obě vracely do našeho rodného města. Setkávali jsme se tedy u partnerových rodičů při návštěvách. Postupem času jsem si ale začala všímat, že mě zdraví stále chladněji, chodí kolem mě s nosem nahoru, na mého přítele - tedy svého bratra stále jen syčí nebo mu hnusně odsekává, baví se s ním povýšeně a s převahou...Když jsem později dostudovala a nastěhovali jsme se přítelem do společného bytu, situace se ještě přiostřila. Když přijedeme na návštevu k jeho rodičům a ona tam je, vůbec se s námi nebaví, chodí kolem nás jako by nás opravdu neviděla, když vyprávíme, jak jsme si užili dovolenou a rodiče poslouchají, ona zrovna usilovně něco hledá na internetu v mobilu...Teď když si to čtu, vyzvnívá to banálně, ale nejsou to ojedinělé situace, dělá to pořád. Napadlo mě jetli nám nezávidí. Nevím co, tedy. I když...Má přítele, s kterým je asi o 2 roky déle než já s mým. Je to docela škudlil a i když peníze má, nikdy jí nic jen tak pro radost nekoupí. Po 5 letech vztahu jí dal k narozeninám pytlík bonbónů. Sama nejsem nijak náročná, když je dar z lásky udělá radost a namusí to být briliant, na to si taky nepotrpím. Ale řekla bych, že její přítel jí možná odbývá až moc. Mě můj partner dělá různé radůstky i jen tak, mimo svátky a narozeniny, malé dárečky, co potěší. To ona asi nezná. Dokonce i večeře si platí na půl nebo ho ona zve (nevím jak teď, ale kdysi to tak bylo). Na dovolenou nejezdí, jedině třeba tady po ČR že dojedou někam, kde on má známé, tak přespí u nich nebo si postaví stan u nich na zahradě. Já jsem zvyklá docela cestovat, od mala s rodiči, tak pro mě bylo samozřejmé, že jsme začali s partnerem vyjíždět na nějaké dovolené. On na to taky nebyl zvyklý, s rodiči nikam nejezdili. Pravda tady je možná ten důvod, asi závidí. Teď mě ale dorazila. Někdy koncem května byla u partnerových rodičů oslava. Náhle si ke mně jeho sestra,která mě předtím asi rok vytrvale ignorovala, přisedla, mile se usmívala, začala povídat...Byla jsem z toho naměkko, protože jsem asi fakt blbá a důvěřivá a hned začala v duchu hledat chybu u sebe, jestli jsem náhodou při minulých návštěvách nebyla odměřená já, vždyť ona je tak milá, přece mě musí mít ráda, a kdyby neměla, nešla by přece za mnou, aby si se mnou povídala, ještě jsem jí byla vděčná, protože to byla velká sešlost široké rodiny, ve které se necítím moc dobře, znám je jen tak okrajově...No ale k věci, takže začala vykládat tohle e támhleto až jsme skončili u naší loňské dovolené,kdy jsem s přítelem procestovala jižní Francii, nechala si ode mě všechno vyprávět, kde to bylo pěkné, a kam nemělo cenu jezdit a bla bla, všchno do detailu a za 2 týdny nám poslala vítězoslavnou sms, že jsou s tím jejím v jižní Francii! Když jsme se pak sešli u jejích rodičů, opět nás oba přehlížela, mě totálně, po mém partnerovi štěkala a vytahovala se, že byli ve Francii a když jí přítel odpověděl, že my byli loni na stejných místech, divila se! Nechci být malichrená a připadat vám tady za blbce, ale tak už se stejně cítím, ale ani nám z té "úžasné dovolené" nic nepřivezla, my jí vždy něco přivezli, jednou jsem dokonce tak dlouho vybírala korále, aby se jí líbily, že už z toho partnerovi šla hlava kolem,..Mám pocit že se mnou soutěží a svým bratrem pohrdá. Jen tomu soutěžení nerozumím, protože bojuje mýma vlastníma zbraněma. Už se to stalo několikrát. Ještě na škole jsem se přihlásila na krátký pobyt v Německu. Jen náhodou jsem se o tom před ním zmínila. Nikdy předtím tyhle ambice neměla, i když možnosti na univerzitě měla stejné jako já. Asi po půl roce mechrovala na mého přítele, že byla studijně v Německu...Ach jo. Napsala jsem toho tolik! Omlouvám se, ale asi to chtělo ven. ..
5x
Zdravím. Podle mne je to jen obyčejná sesterská žárlivost. Rada pro Vás - buďte ráda, že máte spokojený a krásný vztah, nemusíte nikomu nic závidět a milujete se s přítelem navzájem. Nenechte si to ničím a nikým pokazit, ani znechutit. Co je Vám do jeho žárlivé sestry, která toto zřejmě nemá a neumí se srovnat s tím, že její bratr má v životě větší štěstí. Nic víc, než žárlivost a závist bych za tím nehledala a to je jen a jen její problém. A až z Vás bude zase někdy tahat rozumy, aby načerpala inspiraci pro své vlastní chlubení, vzpomeňte si na tuto diskuzi a jen se v duchu usmějte a pomyslete si, jak je to ubohé a průhledné. Nic víc se k tomu říci nedá a opravdu to nestojí za to, aby Vás to mrzelo a musela to řešit. Mějte pěkný a spokojený život.
doplněno 08.07.12 20:27:Není zač, rádo se stalo.
2x
Dobrý den.
Snažila jsem se v té Vaší litanii nějak zorientovat,ale moc to nešlo. Nevidím žádný zásadní problém k řešení. Mám z Vás pocit, že za každou cenu chcete vycházet z každým, být u každého oblíbená. Moc pozorujete chování sestry Vašeho partnera. Vytvořila jste si vzor, jak by se měla chovat. Ale ona se tak nechová a Vám se to nelíbí. Možná tomu nechte volný průběh. Vztahům dejte přirozenost, uvolněnost. Nikdo na světě není dokonalý a ani v rodině si nemusí všichni dokonale sedět. Chce to toleranci a ne hodnotit každé slovíčko, každý čin. Zbytečně tak vytváříte napjatou atmosféru.
1x
Skoro se mám potřebu omluvit za "rádce" nahoře. Někdo má holt potřebu napsat něco za každou cenu, i když k tématu nic nemá a vlastně je mu zcela cizí... nu což, s tím se asi moc udělat nedá. Třeba někdy vznesou dotaz, jak se ovládat, když mají neuhasitelnou potřebu ťukat do klávesnice 
Nicméně, k věci... Takováhle antipatie u blízkého příbuzného, kterého nelze pominout, je vždycky nepříjemná, to si dovedu představit. Možná si nedovede představit, že by někdo vyprávěl o něčem a nebyl to útok na ní, nebylo to vytahování - možná je to opravdu prostě žárlivost a možná je to takový ten efekt, kdy má pocit, že jsou na ni vaší aktivitou kladené nároky, kterých musí sama dosáhnout, a nedaří se jí to. V případě žárlivosti se nedá dělat nic moc, jen se sebou nenechat orat, brát ji prostě takovou, jaká je, a být nad věcí a dávat si pozor, aby se to nepřeneslo do nějakých malicherných pomstiček - proti takovým nutno zakročit rázně a nekompromisně. "Slyšela jsem, že jsme snad měli provést to a to, naštěstí šlo o nedorozumění, a..." Pokud je to druhý případ, lze ho tak trochu léčit obdivem. Je starší nebo mladší než bratr? Mladší sourozenci (a nebo i starší sestry bratrů) mají někdy potřebu dohnat a předehnat, vyrovnat se - nemůžou za to, a většinou je někde chyba rodičů, že z toho nevyrostli, ale je to pěkná otrava. Nutno jen přežít a udržet se v sedle shovývavostí 
Mmm, to by mohlo být ono... je přece ta, která má mít všechno, jak to, že to nefunguje a máte něco lepšího?
Nenechte sebou orat, ale holt bojujte vlídností, dokud to půjde... 
Děkuji za milou odpověď...Šlo mi to, že prostě mám v sobě stále jakousi představu rodiny, je to prostě jeho sestra a ráda bych, abychom měly dobré vztahy, tak jako mám s mými sourozenci...Asi jsem naivní, ale věřím v to, že sourozenec by měl být zároveň i přítel...I když celkem často vidím kolem sebe, že to tak není - ať kvůli majetku, nebo dětem...Asi se s tím nedá nic dělat...Sestra je mladší než můj přítel, ale neřekla bych, že by musela něco dohánět, naopak podle vyprávění mého přítele jí rodiče spíše vždycky nadržovali protože byla mladší a hlavně holčička, ona směla všechno a on spíš všechno odskákal, byl tam za toho staršího, který musí "mít pochopení" protže je starší...A tak to bylo pořád a i teď v dospělosti se vždycky zastanou jí, ať má nebo nemá pravdu...Jak jsem psala, s jeho rdiči vycházím a mám je celkem ráda, ale tohle mě na ně celkem mrzí, že jsou někdy nespravedliví...On pro ně dělá docela dost, pomáhá jim s domem a zahradami a ona nic, ale když náhodou něco udělá, ještě mu to ukazují, jak je šikovná a hodná...to co udělá on je samozřejmost, syn má přece rodičům pomáhat...Takže nerozumím tomu, proč mu sestra něco závidí, to spíš on si "vyžere" doma vždy to horší...
1x
Nezlobte se, ale mně přijde divné, že "problém" řešíte s partnerem a prostřednictvím místo abyste si promluvila přímo s tím, koho se týká.
Může jít o žárlivost (bratr už na sestru nemá tolik času jako dříve), může jít i o závist, ...
Podle mne ale nejspíš půjde o pouhá nedorozumění. Podle toho, co píšete, jsou zvyky v partnerově rodině poněkud jiné než ve Vaší. To, co Vám může připadat divné (protože na to nejste ve své rodině zvyklá), může být v jiné rodině běžnou formou...
Situace se ale sama nevyřeší. Zkusila bych si se setrou svého partnera (ideálně v jeho přítomnosti) promluvit. Vysvětlila bych, co mi vadí a proč. A zeptala bych se sestry, jestli nemá nějaký návrh, případně bych přišla se svým návrhem.
0x
Nic divného jsem se tam nedočetl. Vy sourozence nemáte, že. A nikdy vám nepřišla návštěva, když ste akorát chtěla bejt někde zalezlá. Ani nejste náladová.
Divné je akorát to, do jaké hloubky a kolik toho dokážete vydedukovat..
Ne. Navíc vám to tak může jen připadat a nemusí to být pravda.
doplněno 08.07.12 20:43:Tím se nesnažím zpochybňovat to, co na vlastní oči vidíte; další věci třeba nevidíte, nebo neznáte úplnou historii a souvislosti. Pořád to je v jejich rodině a pokud vysloveně neječí na vás, nenadává vám a netahá vás za vlasy, je to v pořádku a nemáte důvod to řešit.
no, mě to prostě úplně normální nepřipadá...samozřejmě sourozence mám, ale neštěkám p nich bezdůvodně...A že přijde návštěva, když si chcete někam zalézt? Chápu, to snad zná každý, ne? Ale tak si zalezu, ne? Má svůj pokoj, má obývák a ještě asi 7 dalších místností v rodinném domě, když sedíme s rodiči v kuchyni, tak proč musí své zpruzené obličeje předvádět tam?
0x
Jojo, žárlivost a závist jsou moc nepěkné vlastnosti.
Sestra Vám evidentně závidí a snaží se Vám vyrovnat (stejné pobyty atd). Kašlete na to. Když na to přijde, s ní nebydlíte ani nežijete a prostě to berte tak, že se nemůžete zalíbit všem a všechny rodiny nejsou takové, že Vás všichni budou mít rádi.
Zkusila bych se setry napřímo zeptat, co proti mě má. Vztah k bratrovi bych neřešila, to je mezi nimi a holt si to přítel musí pořešit sám. Pokud normální rozhovor nebude možný, sestru prostě berte jako osobu, která existuje, ale není pro Vás nijak důležitá.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.