Je matka k posluze nebo samostatny tvor?

Já teda nejsem na světě jen kvůli dětem. Mám 2 dcery, obě vdané a zatím 1 vnučku. Jsem si jistý, že jsme obě vychovali naprosto správně. Jsou samostatné, dokážou se s životem poprat, ctí rodinu. To všechno i přesto, že jsme nevěnovali veškerý čas a úsilí jen jim, ale občas jsme bez nich zašli na večeři, či zajeli na koncert country a věnovali se kamarádům (je samozřejmě problém, pokud Vám nemá dítě v tu dobu kdo pohlídat). Samozřejmě s určitým omezením se po narození dítěte počítat musí, ale nemělo by překročit určité meze.

vse co se deje od narozeni ditete musi smerovat vyhradne k plneni jeho potreb...

Nikoliv, můj názor je, že dítě si má podle svých možností a schopností svoje potřeby plnit samo. Jinak z něj vyroste rozmazlený fracek, který bude ještě v dospělosti spoléhat na to, že za něj jeho rodiče problémy vyřeší. Příkladů takové výchovy je v poslední době kolem nás dost. Leckdy to končí i násilím vůči vlastním rodičům.

Dobrý den.

Jsem také z vesnice, auto nemám a mám jedináčka, jsem vdaná. Přesto si myslím, že jsem svobodný tvor. Pro svého syna samozřejmě udělám vše.

To znamená, že má zázemí: domov, jídlo, lásku, čisté ponožky a matku, která mu naslouchá. Ovšem to neznamená, že mu dělám otroka. Mám ho natolik ráda, že tím bych mu neublížila. Naučila jsem ho samostatnosti.Vím, že jednou se sám o sebe postará (snad i o trochu o své rodiče?).

Narozením dítěte skutečně nekončí Váš život,jen se naplní. Matka si musí i po narození dítěte udržet své zájmy, přátele, pečovat o sebe. Vím, že časově je to náročné (hlavně v prvních měsících), ale jde to. Dítě brzy odroste a z hnízda odlétne. A co pak matka, která dosud žila jen pro něj.

Dobrý den. Když se žena stane matkou, tak je jasné, že se její život změní od základu. Vše se podřídí potřebám dítěte. Já nepokládám vůbec za sobecké, občas se od péče o dítě odpoutat a dopřát si chvíli jen sama pro sebe. Určitě to ženskou nabije energií, z které potom čerpá zase dlouhou dobu. Dovedu pochopit, že jsou ženy, které porodí a od té doby nedají bez dítěte ani ránu a nehnou se bez něho na krok. Ale chápu i ženy, které si čas od času potřebují dopřát trochu relaxu, aby mohly fungovat dál. Nevidím na tom vůbec nic špatného, na chvíli si oddechnout od starostí, celodenní péče o dítě a urvat trošku času jen pro sebe. Vůbec si nenechte namluvit, že jste sobec a že je to něco špatného. Když je ženská v pohodě, spokojená a odpočatá, je v pohodě i její rodina. A mít chvilku pro sebe jen s manželem, si zaslouží. To je můj názor a Vy pro sebe udělejte, co uznáte za vhodné. Ať si o tom myslí každý, co chce. Je to Váš život a každý ať si ho zařídí, jak potřebuje a do druhých se nehrabe.

Jednou jsem si tak seděla v kavárně na kafíčku (zatímco synáček byl s tatínkem na výletě, spolu s dalšími tatínky a jejich dětmi, což je moc hezký a velmi podporovaný zvyk ) a vedle mě se usadila ženština s dcerou, manželem a kamarádkou. Povídali si co kdo dělá způsobem, který nešlo neposlouchat (patrně i o dva kilometry dál), ale z čeho mi skutečně spadla brada na zem: paní pravila, že malá ještě nikdy nebyla s tatínkem sama, protože by to nezvládli. Zazírala jsem jak blázen na toho zcela normálně a příčetně vypadajícího chlapa a zhruba pětiletou (!), načesanou a načinčanou a hrozně vzornou holčičku, která, jak se vzápětí ukázalo, ještě s nikým jiným taky bez maminky nebyla (protože by se to nezvládlo s takhle malinkým dítětem) a školku posunuli, školu posunuli... bylo mi jí hrozně líto - vážně jsem tu holčičku zatoužila popadnout, vymáchat v nejbližší louži a posadit na strom. Pevně doufám, že to byl extrém, ale utkvěla mi, bylo mi jí vážně líto. Tyhle údajně pečlivé matky ubližují sobě, dětem, ale i okolí, které si s dítětem nutně nemůže navázat tak úzký vztah; a co udělá s manželstvím takové vyjádření důvěry a možnost si ženy trochu užít ani nemluvě; ale pak se takové ženské hrozně diví, proč se chlap o dítě moc nezajímá...

Mimochodem je zajímavé, že názor "vše pro dítě" a ani krok od něj zaujímají většinou matky klidných jedináčů, prakticky nikdy matky dětí hyperaktivních a neznám žádnou se třemi dětmi, která by nepovažovala za samozřejmé využít sebemenší příležitosti prchnout si na chvíli od rodinného krbu

Jsem sice babička ale co se vnučka narodila tak s dědou hlídáme aby mladí mohli mít čas na sebe a koníčky, s dvouletým dítětem nepůjdete na bouling, nepojedete 100km na kole, nepůjdete večer s kamarády grylovat... někdy jde dcera sama s kamarádkami a její manžel zase s kamarádem na pivo. Rodiče si s holkou užijí v týdnu a nechápu proč by nemohli mít volno. Ovšem nechápu rodiče co strčí děcko babičce a jedou sami na dovolenou k moři. Nechápu jak ještě ve 23h jsou u stánku na přehradě maminky s miminy v kočárku. Za mě tedy sobec rozhodně nejste a nemyslím si, že bychom se narodili proto aby jsme otročili manželovi a děcku.

Dobrý den,

chtěla jsem vás přímo oslovit, ale kvůli přezdívce to nudělám, aby nedošlo k nedopatření.

Tedy: Vůbec nemějte žádné výčitky - jste normální člověk, normálně smýšlející a mající normální požadavky! Takovým lidem, jako je vaše švagrová říkám slepičí matka. A to se na mne opravdu nezlobte.

Mám dvě děti - učím je samostatnosti, mám na ně požadavky, a pomáhám jim, když potřebují, ale ne ve všem. Tzn. když mi mého syna mlátili ve školce, zasáhla jsem, protože k tomu byl důvod. Když můj syn udělal něco, co se nedělá, dostal pokárání on - logicky. Rozhodně nechodím za čmelákama a neutírám jim tzv. pr... Ale učím je, aby se o sebe dokázali postarat a mysleli logicky. Učím je, když udělají nepořádek, že si ho po sobě uklidí atd. Můj syn jako jediný ve škole uvedl - a nelhal - že musí doma pomáhat mamince. Jako jediný ze třídy! Nejde nikdy o těžkou práci - zamést země, umýt a uklidit nádobí, utřít stoly atd. Jsou to lehké práce, které starší zvládne s ohledem na věk a na své možnosti. Ten mladší mi zase podává kolíčky na prádlo - ten ještě nezvládne to co ten starší, i když hrozně rád pomáhá s úklidem. Uklidit po sobě nádobí, nepořádek, úklid pokojíčku je samozřejmostí.

Takže - Nemějte vůbec žádné výčitky vůči svým dětem, ani vůči sobě. Podle toho, jak uvažujete a chováte se, vychováte ze svých dětí normální a slušné, zodpovědné a samostatné lidi.

PS: Nebojte, ono se to švagrové ta "láska" vrátí...ale nebude to hned, pozná to až později, a to už bude na nápravu pozdě...

PS2: Taky poprosíme babičky, o hlídání a jdeme s manželem tzv. "na rande" - do kina, na pivo, na bowling, plavat, na pizzu atd.

Vaše myšlenky jsou úplně normální. Sice je třeba upravit život kvůli dítěti a miliardu věcí kolem, ale matka rozhodně nemusí rezignovat na zájmy, koníčky, kamarádky, upravenost atd.

Znám dost holek, co jim dítě prostě jednou za tyden pohlídá partner a ony jdou na zumbu, na vodu, na kafe, kosmetiku. Koneckonců, otec snad taky nesedí každý večer doma, ne? Tak proč by měla matka?

Ovšem jet na dovolenou a dítě mezitím někam odložit, to už se mi toršku příčí, nicméně mě taky naši odložili k babičce a jeli do Francie:D

Neřeště, co švagrová považuje za přijatelné a co ne. Vaše dítě vychováváte (nebo budete vychovávat) Vy a partner, ne ona. Na oplátku jí do její výchovy zase nekecejte Vy. Prostě řekněte "neshodneme se, ale respektuj to, já tvoji výchovu také respektuji".

Znám spoustu mladých matek, ale většinou jsou všechny zahleděné do svého dítěte a dokonce ho nechtějí ani na chvíli nechat např. s babičkou... Ale každý jsme jiný a každý má jiné potřeby a priority...

Dobrý den, samozřejmě, že máte také právo na svůj volný čas, který můžete strávit buď se svými kamarádkami nebo s partnerem.

Nezmiňujete se o svých rodičích, pro dítě tedy prarodičích, kteří si přece mohou vzít děcko na nějakou dobu k sobě, pokud jsou třeba již v důchodu. Je to jen o domluvě. Případně se můžete obrátit na některou ze svých kamarádek.

Žijte si svůj život a švagrové nechte její s jejími názory. Ať se stará, až do smrti...