Přípravný týden učitelů

Dobrý den, Martino, tak se konečně zadařilo, po všech těch martyriích, kterými jste si prošla? Je to aspoň nastálo? Přeji Vám to a docela i závidím, v MŠ jsem učila řadu let. Ale myslím si, že bych už dneska nestačila. Kdoví.

V přípravném týdnu se u nás pokaždé děly úklidové a přípravné práce. Jedna z nás vždycky měla na starosti děti, které chodily i o prázdninách do MŠ. Nebylo jich mnoho, proto se spojily do jednoho oddělení od maličkých až po předškoláky. O to ale bylo těžší je vhodně zaměstnat, aby to zaujalo ty maličké i ty velké.

Ostatní pomáhaly třeba: mytí oken po malování, sice to byla práce školnice, ale těch oken bylo moc, takže jsme jí pomáhaly. Mytí hraček, úklid na správná místa - do šuplíků, regálů, skříni. Příprava věcí na pracovní, výtvarnou výchovu. Praní, případně pospravení oblečků na panenky. Kreslení značek pro děti, připevnění do šatny, do umývárny...

Příprava třídní knihy, vypracování seznamu dětí podle jmen, příprava okruhů: bude podzim, co budeme dělat třeba z PV /sbírat kaštany, vytvářet figurky, nalepovat listy/, VV - kreslení barevného stromu, písničky, básničky o podzimu. atd. Už si to všechno nepamatuji, jsem delší dobu z MŠ pryč. Stýská se mi. Jinak si budete chystat i přípravy, podle metodik, co kdy a jak byste chtěla s dětmi dělat. Ze začátku je to hodně psaní, ale když si člověk zvykne, už to jde.

Je toho hodně, co budete muset zvládnout a ten týden uteče jako voda. Pak už to bude veselejší, přijdou děti, budete se s nimi seznamovat, sžívat, a bude i ta schůzka pro rodiče, kde se poznáte. Ta u nás bývala většinou tak mezi 5. až 10. zářím, podle toho, co bylo za den.

Tak hodně štěstí v práci. Děti jsou fajn, bezprostřední. Někdy byste je láskou umačkala, někdy je nejraději vykopla na Měsíc. To už bude záležet na situaci. Jaga.

Možná bude pěkné, když první den přinesete "svým" dětem na uvítanou bonbóny. Zvláště v oddělení nejmenších, které jsou tu, chudinky, poprvé, to občas vypadá jako v krematoriu. Všechno to brečí. A takový bonbón v pravou chvíli dokáže mnohé nesnáze překonat.

Nemyslím to jako úplatek, ale děti to dokáže potěšit. Když je už takový pitomý, smutný den a máma daleko!

U nás se bonbóny nekonzumovaly běžně, ale některé děti je donesly, pokud měly svátek nebo narozky. Nebylo to jejich povinností, prostě, když rodiče chtěli.

Oslavovanému děcku jsme potom blahopřáli, nejprve učitelka, pak i děti postupně, aby se učily hezkému chování. Pak dítě dostalo hobla. Většinou se na to každé moc těšilo, bylo to mírné, ne na nějaké modřiny. A druhá důležitá věc při hoblu - každý další se dral o to dělat "kozu".

Oslavenec dostal další dárek - měl ten den "službu", to dělaly děti moc rády. Rozdával hrnečky a talíře v jídelně, při vycházce šel v první dvojici a nesl pyšně červený terčík. Při obědě a svačinách říkal přáníčko k dobré chuti. A aby to měl ještě vylepšené, mohl si k sobě vybrat kamaráda podle svého gusta. Služba každý den totiž byla ve dvojicích.

Ráda na to vzpomínám. Jaga.

Pro Martinu: Přáníčko k obědu:

Děti sedí u oběda, kos jim na okénko sedá.

Máme dobrou omáčku, nechceš taky, kosáčku?

Kdepak, já měl právě žížaličku v trávě.

A teď letím ze strání přát vám dobré chutnání.

Gratuluji ze srdce, Martino. Budete mít pěknou práci. Jaga vám vypsala přesně a podrobně úplně všechno. Můžu napsat zase pohled z jiné strany? Budete pracovat a pohybovat se v ženském kolektivu. A navíc, kapku jiném, než je třeba dílna. Budete si muset zvyknout a naučit se, že se všechno neříká a co má zůstat utajeno, to se nesmí ani zašeptat. Že když s některou budete pracovat a kamarádit, příští školní rok to už nemusí být pravda. Raději se kousnout do jazyka nebo si nabrat vodu do pusy, než vyřknete soud. A navíc, nikdy nebudete vědět, která se potřebuje zalíbit ředitelce nebo vedoucí učitelce a práskne na vás víc, než je pravda. Naučte se to co nejdřív a pak si uvědomíte, jak děti jsou úžasné. Chybí mi a je mi po nich smutno. Když slyším, že jde kolem školka, běžím k oknu, malí cigoši a jejich křik v bytě pode mnou, mi vůbec nevadí, dám řeč s dítětem které jde okolo a úplně jsem se posledně zapomněla a utřela jsem mu nos. Mamina se zamračila, tak jsem malého pochválila a hned mi to odpustila. Vám přeji, ať se v té práci najdete, ať jste spokojená.

Jednotřídka bývá prima pro děti. Je to tam takové rodinné, mladší se učí od starších, větší malým pomáhají. Naopak, pro učitelku je to náročné. Musí připravovat dětem takové zaměstnání, aby zaujalo všechny. Pro malé něco jednoduššího, pro starší náročnější. Dá to někdy dost práce zkloubit dohromady. Když máte třídu stejně starých dětí, dělají to stejné. U dětí od 3 do 5-6 let to někdy dost dobře nejde.

Proto Vám to ze začátku asi dá dost mudrování a práce. Pokud budete mít šikovnou kolegyni, nebojte se jí ptát, aby Vás do toho uvedla. Za rok, za dva už to půjde samo. Jaga.

Mnoho let jsem učila ve smíšených třídách a protože jsem po škole nastupovala také do jednotřídky, tyto věkové kategorie v jedné třídě jsem milovala nejvíce. Jaga má pravdu, jednotřídka je skvělá! A maličký kolektiv také. Nikdo nikdy neřekl - To není moje práce. Školnice pomohly v šatně před pobytem venku, kuchařka pomáhala dokrmovat a já zas jim uklízet po jídle a utírat stoly a než bych je zavolala při "nehodě", uklidila jsem jako samozřejmost sama. Na všechny tyto školky vzpomínám nejraději. Velká školka, se šesti třídami, zas až tak fajn není. Bude se vám, Martino, líbit.