1x
Mě se kupříkladu nedávno stalo, že při čekání ve frontě u váhy (fronty obecně ´miluju´), v zamyšlení, jsem potkal někoho povědomého - tak jsem ho pozdravil... A bylo to zrcadlo... 
Ale jinak - nepomlouvám a raději pozdravím i ty, které neznám - huba mi neupadne...
moula ,zase jsi mě pobavil po nedávném tvém příspěvku k pubertačce
0x
Stává se mi, že si nejsem jistá, kam toho člověka, který se ke mně hlásí, mám zařadit. Pracně to zjišťuji nebo se přiznám a je vymalováno. :D Někdy v polovině svého života jsem začala zjišťovat, že můj pohled a můj soud nemusí být úplně nejsprávnější. A přestala jsem mít kritické pohledy k lidem. Také jsem přestala sdělovat to, jak koho vidím a co si o kom myslím. Přestala jsem vynášet soudy a závěry. Zvláště pak, když ten člověk mi nic nedlužil a já nedlužila jemu. 
Navíc, vůbec se mi nelíbilo, když někdo pomlouval mě a rčení Co nechceš sám, nečiň ty druhému nabylo pravdivé rozměry. 
To proč jsem se já rozhodla, že s někým nesouhlasím, může být i tím, že mám jen částečné informace. Někoho odsoudím nebo pochválím a vlastně nevím, co bylo před tím nebo co následovalo, proč to ten člověk udělal nebo naopak neudělal. Je to vlastně jen můj subjektivní pohled, který má k objektivitě hoooodně daleko
To je vlastně pomluva, drbárna. Pryč od ní!
Také patříte mezi ty lidi, kteří říkají: Ty mezilidské vztahy. . . Proč na sebe nejsou lidé hodní. . .? Vždyť jsem mu nic neudělala. . . a blablabla?
0x
Že člověk občas potká někoho, koho hned nedokáže zařadit, nebo už ho prostě nepamatuje, je běžné.
A s tou druho věcí ti mohu poradit pouze to, abys přestala pomlouvat. Za a) je to odporná vlastnost a za b) nikdy nevíš, kdy a přes koho se k pomlouvanému tvoje slova dostanou. Mohla bys hořce litovat.
0x
no dalo by se s tím dělat asi toto : 1) uvědomit si ,co říkám a o kom ,a proč to vlastně dělám (mozek si to bude pamatovat ,ve vašem případě jde spíš o povrchnost řekla bych)
2)podobně je to i se lží ,víte proč si lidé někdy vůbec nepamatují ,že něco řekli? (lhali ,a lež se podvědomě mozek snaží s halvy vypudit)
asi bych v prvé řadě nepomlouvala,škodíte si sama sobě ,a že nepoznáte člověka na ulici ,nejspíš jste mu předtím vůbec nevěnovala pozornost ,nebyl pro vás důležitý ,mozek ho zapomněl
0x
Jasne ze se mi to stalo. Jako k opravari se ke me hlasilo hodni lidi z mest a ja skoro netusil kam patrej.
Já pomlouvám takovým stylem, že řeknu * ona je hrozná, protože ...* vždycky to odůvodním, a bývá to většinou něco důležitýho, co se nedá přehlížet, ale občas tam padne aj nějaký sprostý slovo Třeba když jsem měla ůplně zbytečný problémy s učitelkou na zálkadce, nebo na mě byla protivná prodavačka v obchodě...Narozdíl od jiných pomluvačů neřeším, co má kdo na sobě, jakou má postavu, mastný vlasy a tak..tomu se zasměju pro sebe :D
0x
Ano občas se mi to stane. Někoho potkám, pozdraví mě, nevím kam ho zařadit. Je mi povědomý , jen nevím odkud.
Jsou to trapasy. V každém případě na pozdrav mile odpovím. I on se mohl splést, říkám si.
Myslím, že se to víceméně stává každému. Životem člověka "projde" mnoho lidí a ne na všechny z nich si uchováme trvalou vzpomínku.
Stačí, když si vezmu fotku ze základní školy a snažím se vzpomenout na všechna jména těch třiceti dětí
0x
To se povedlo jednou mému staršímu bráchovi. Potkal babču pozdravil jí a ona na to: "Kdo ty seš?" já se z toho mohl podělat smíchy.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.