Babička má radši sestřenici

Ahoj.Kwisty, netrap se tím. Já vím, že to hodně mrzí a přijde Ti to líto, ale věř mi, že se to všechno může časem změnit. Sestřenice babičku může zklamat v mnoha věcech a Ty zase v mnoha příjemně překvapit. Ale něčí náklonnost si nelze vynutit. Babička si to ani nemusí uvědomovat, že Ti tím ubližuje. Ber to sportovně a rodičům věř. Je pravda, že by babička měla měřit stejně a být spravedlivá, ale je mnoho takových, které to neumí, nebo nechtějí. Prostě mají své oblíbence raději, než druhé. Možná bys mohla zkusit s babičkou si promluvit a zeptat se jí narovinu. Říct, jak Tě to mrzí, že Tě neuznává tak, jako sestřenici. Aby pochopila, že vnímáš rozdíly, které dělá. Je to smutné, ale máš milující rodiče a oni Ti to jistě vše vynahrazují, aby to nemrzelo zase tolik. Umí ocenit, že se ve škole snažíš a určitě jsi šikovná. A rodiče jsou přece víc, než babička.

To není nic mimořádného. Třeba se to časem změní. Nejsou náhodou tvoji rodiče v životě úspěšnější (lepší práce, vyšší příjmy, lepší dovolená, lepší auta, atd.) než strejda s tetou? To někdy nemůžou staří lidé přenést přes srdce a raději podporují ty druhé "chudáčky", kteří jsou na tom "špatně". Věř rodičům a zůstaň nad věcí

To, co Ti teď píši, není proto, že si chci stěžovat, naříkat. Jenom vzpomínám. je to už tak dávno pryč, že si z toho nedělám vrásky. Ty přišly samy. Ale kdysi mi to líto bylo, to tedy ano.

Byla jsem já a sestra o 6,5 roku mladší. Já byla takový technický tap, ráda jsem s taťkou dělala v dílně, dokonce mě maučil i se soustruhem. To mě bavilo. nejlíp jsem se cítila ve starém tričku a trenkách. Sestra se oblékala do matčiných krajkových kombinaček, brkala v jejích lodičkách a zhlížela se v zrcadle. A tak se stalo, že mamka, která si sama na módu také potrpěla, měla sestru v oblibě daleko víc, než mě.

Bylo mi 19, odmaturovala jsem a druhý den mi táta umřel. Bylo mu 49 let, přišel znenadání infarkt, první a současně poslední. Nebylo nic. V den konání přijímaček na VŠ byla kremace. Mamka mi navíc dost razantně předestřela, že s VŠ se mohu rozloučit, jak by mě tam sama udržela? Navíc, když chudinka sestřička ve 12 letech je bez táty. Já v 19 chudák nebyla. Ale školy jsem se s těžkým srdcem vzdala a mamka dosáhla svého. Dneska bych se chovala jinak, prala bych se za vzdělání, brigády, stipendia, tehdy jsem byla vykulený oslíček s čerstvou maturitou.

A tak to šlo dál. Mamka se sestrou jezdily do Prahy do Tuzexu, sestře pro kožíšky, pro rifličky a mně dala mamka přešít starý oblek, který našla na půdě po dědovi. Co na tom, že měl zapínání obráceně? A trochu byl i od molů. Věděla dobře, že módu nehoním a bylo mi to skutečně vcelku jedno. Ale bolelo to, zvláště tehdy, když se sestra točila před zrcadlem v dalším novém modelu. Občas jsem si chodila zabrečet do kouta na půdu, nikdo mě tam neviděl a nikdo o tom nevěděl. Proto si mamka myslela, že vše snáším hladce. Ale pravda to nebyla.

Pak jsem se seznámila se svým nynějším mužem a po 2 letech jsme uvažovali o svatbě. Mamka zaplatila to léto pro sebe a sestru 14 denní letecký zájezd do Bulharska. nezajímalo je, jak ráda bych také jela, nikdy jsem v letadle neseděla. Když jsem si posteskla, jak bych také jela, mamka hned prohlásila, že už nebylo další místo. Jako "náplast" mi nařídila, že než se vrátí, mám otlouci starou fasádku z domu, dají prý udělat novou. A to kvůli mně, když se chci vdávat, aby to bylo na svatbu pěkné. Tak ať to celé otluču...Kdyby byl táta, bylo by to všechno jinačí, ten byl férový a uměl zjednat pořádek, takhle to prostě bylo tak, jak mamka vymyslela.

Dneska je to všechno pryč. Občas si vzpomenu, ale už to nebolí. Mamka dodnes žije, je jí 80 let a i když vím, kdo býval její miláček, a kdo Popelka, přece nebudu trápit starou ženskou výčitkami. Čeho bych tím dosáhla?

tak se na to také vykašli, máš i jiné příbuzné a kamarádky, ne jen babičku. Nemyslím, abys na ni zanevřela, ale nemusíš ji navštěvovat pořád, stačí občas a raději se stýkat s těmi, s kterými je Ti líp. Každý každému nesedne, já to bohužel, poznala přímo u své mamky. Přitom jsem byla holka poslušná, vychovaná, pěkné vysvědčení a kdybych dělala cokoliv, sestřička byla stejně pokaždé lepší, než já. To už je život, s tím se nic nenadělá. Jaga.

Mamka tím svým chováním dosáhla jen toho, že dodnes ji ani sestru příliš nemusím. Stýkáme se, nehádáme se, ale přesto člověk cítí nějakou tu skleněnou stěnu mezi námi, kterou mamka svou opičí láskou k sestře mezi rodinou vytvořila.