Svěření do péče-prarodič

Ahoj Miky. To je hodně složitý proces, pokud žijí oba rodiče nezletilého dítěte. V případě, že se dobře nestará matka dítěte, které bylo svěřeno do péče, je na řadě otec dítěte. Ten má před prarodiči přednost. Je to zdlouhavé a velmi nepříjemné pro všechny strany. Ale rodiče nelze zbavit odpovědnosti a povinnosti. To by muselo jít o týrání svěřené osoby, alkoholismus, drogy atd., aby soud svěřil raději nezletilého do péče prarodiče. Pak by samozřejmě rodičům bylo vyměřeno výživné a upraven styk s dítětem. K tomu všemu musí být opravdu vážný důvod, je kolem toho spousta posuzování a zjišťování. Pravda je, že pokud se prokáže, že ani jeden z rodičů není schopen se o dítě starat, prarodiče mají přednost např. před umístěním do dětského domova atd. Ale jednoduché to není. Bylo by rozhodně lepší se domluvit (rodiče s prarodiči) na řešení mimo soud. Tak, aby to bylo nejlepší pro dítě, se souhlasem všech. Jinak moc velkou šanci na úspěch nevidím a soudně bych se do toho vůbec nepouštěla. Rodiče mají ze zákona své povinnosti k dětem a té je soud nezbaví jen tak, na něčí přání.

Miky, ať se babička v tom případě obrátí na sociálku. Oni budou muset stejně situaci prošetřit. Tím bych asi začala.

Zaprvé, co je to- my jsme rozhodli? Zarduhé, vy nemáte právo za jiné něco rozhodovat, pokud jsou svéprávní. Pokud je matka dítěte natolik nesvéprávná, že tím závažným způsobem trpí rodina, což musí být řádně prošetřeno, musí být stanoveny posudky a hlavně rozsudky, k čemuž by podnět měla zavdat hlavně asi sociální péče nebo školní psycholog či tak podobně, pak můžete plánovat další. To, co tu píšete, vyzní jako manipulace a to se mi tedy vůbec nelíbí. Matka je vždycky matka, dítěti se nemusí na ní líbit spousta věcí. Dítě vidí svět svýma očima, o objektivitě by se dalo polemizovat. Máte-li opravdu vážné důvody k pochybám, pak je třeba apelovat na nějaký orgán činný v této sféře, ale pak počítejte s tím, že prošetřování může být bolestivé a pro dítě zrovna tak nedobré a stresující, nemáte-li, než vlastní subjektivní pochyby, pocity, nemáte-l nějaké důkazy, nemusí to k ničemu ani vést. Tisíce lidí dochází do psychiatrických ambulancí a přesto řádně plní své povinnosti, milují své děti a starají se o ně. Dobře si to promyslete.

miky - odpověď na vaši otázku neznám, ale přikláním se k názoru manipulace. Pokud matka není schopna se starat o 13ti leté dítě, tak proč nechcete do péče i to 6ti leté? Něco se mě na vašem dotazu nelíbí a pravda bude úplně někde jinde než jste nám zde podal.

Pokud se mýlím, kontaktujte sociální odbor.

Pokud se o dítě nemohou či nechtějí starat jeho rodiče, je chvályhodné, když se tohoto nelehkého úkolu ujme babička. Mám známou, asi 60 letou paní, která se stará o 6 letou holčičku. Nechtěl ji otec /její syn/ ani jeho tehdejší partnerka. A já před tou paní smekám, jak pěkně a láskyplně holčičku vychovává.

U Vás se mi zdá něco divného. Píšete o dítěti 13 letém a také o 6 letém. O tom ale už není nikde zmínka, že by si ho prarodiče také chtěli vzít. To mají zájem jen o to větší dítě a malé chtějí nechat napospas psychicky nemocné matce?

Zdá se mi v tom něco falešného. Ta děcka za to nemohou, kde žijí a proč projevit zájem jen o jedno z nich. Když pomoci, tedy oběma. Nedokázala bych bojovat o 13 leté dítě a to 6 leté tam nechat. Proč nechcete pomoci oběma sourozencům? Bylo by jim jistě líp, kdyby vyrůstali spolu, než odděleně. Jaga.

Omlouvám se, až dodatečně jsem si přečetla, že babička má zájem o obě děti. A tak to má být. Prvotní dotaz tomu ale nějak nenapovídal.

A to se musí nějak složitě ošetřovat? Když rodiče nemají čas, jsou vorkoholici nebo je jeden a samoživitel/ka, stará se také babička. Fůra dětí víceméně vyrůstá u prarodičů...Zvlášť když zůstává stejná škola...