Zamilovala jsem se do holky

Je mnoho druhů zamilovanosti, od ryze erotické mánie po absolutně platonické poblouznění, jako zamilovanost se může projevovat touha po kamarádovi (či kamarádce), na kterého chce někdo tak moc zapůsobit... prostě pocit zamilovanosti, zvláště takhle čerstvý, může mít rozličné podhoubí a motivace a s homo či hetero sexualitou ani nemusí moc působit. Je vám devatenáct, to není moc - možná jste skutečně v sobě teprve objevila, co vlastně ti chlapi na ženských vidí. Možná ale podvědomí kope kolem sebe a chce vás upozornit na něco docela jiného. Bydlení s přítelem? Na to vám zase tolik není. Těšení se může být provázené i obavami, nejspíš spolu nejste zase tak moc dlouho (protože pokud jste v devatenácti stihla ten spokojených vztahů víc, tak jste prostě neměli kdy stihnout být spolu dost dlouho ), znamená to řešit hromadu praktických věcí, které by se vztahem s dívkou oddálily... a nebo ještě jinak: přítelkyně nejlepšího kamaráda? Nežárlíte na něj, na ni, chcete ho mít jen pro sebe, jedno už, jestli jako kamaráda nebo ctitele? Nechcete se jí ve skutečnosti podobat, či být na jejím místě?

Pocit zamilovanosti není něco, co by se nutně muselo řešit. Stane se vám to v životě ještě mockrát. Jsou pak z toho zbytečně rozpadlá manželství a opuštěné děti, dohady o majetek a zklamání. Můžete být vlastně docela ráda, že si to natrénujete včas a bezbolestně Protože ono to, když to nebudete přiživovat a rochnit se v tom, prostě přejde. Máte přítele, ona má přátele, jste vzájemně kamarádi. Jakýkoli pokus to překopat nutně skončí katastrofou. Je to holka, můžete být kamarádky, není nepravděpodobné, že poznat ji blíž bude znamenat jisté ochlazení. Jestle je to příjemné, užívejte si toho pocitu, ale pokuste se být spíš pozorovatel sebe sama a moc se nesnažit z něj něco vytvářet. Je to jako chřipka, nezmizí to hned a ještě dlouho budou bolet svaly kolem osrdí, ale při správném léčebném režimu přejde bez následků

haha. Milý Kulihrášku. Připoměla jste mi dobu, kdy mě bylo devatenáct. Končil jsem střední školu a měl jsem kamaráda, se kterým jsme taky udržovali řekněme nadstandartní vztahy. Na ženské jsme vůbec nemysleli, chodili jsme po hospodách, tam jsme se vždycky zpili, pak se potáceli domů a vzájemě se podpírali abychom se nesvalili. Loučili jsme se polibkem. Dá se říct, že jsem ho miloval. Kdyby se mi tehdy někam ztratil, pak bych z toho byl hodně špatnej. Taky mě to trochu vyplašilo, ale doktorka mi řekla, že to je víceméně normální. Orientace nikdy není úplně vyhraněná. Každý hetero kluk je trochu i na kluky, každá heteračka je trochu i na holky, každý homouš je i trochu na holky a každá lesba je i trochu na kluky. Jde o míru vyhraněnosti homo či hetero. Někdo ji má větší, jiný menší a jsou dokonce i obojetníci, kterým je to jedno, jako například byl Freddie Mercury z někdejší kapely Queen. Takže bych vám poradil, nechte věci volný průběh a počkejte, až odezní. A jestli se mě chcete zeptat zda jsem na kluky? Odpovím vám, že ne. Jsem dost silně vyhraněný hetero a ten můj někdejší kámoš taky.

No a co? Už dávno to není počítáno mezi "hříchy". Když líbí, tak líbí. To je fajn. Lepší než rozhádání hetero-. Rady "navštivte sexuologa" ignorujte, za nemoc se to už asi 100 let nepovažuje.