Dobrý den,
je mi 19 let. Za svůj život sem chodila jenom s muži a byla sem s nimi šťastná. I ted mám přítele a moc ho miluju, plánujeme že spolu budeme bydlet a já se na to nehorázně teším. Ale stalo se mi něco se si nedokazi vysvetlit. Zamilovala sem se do holky. Je to kamarádka mého nejlepšího kámoše, před pár tydny sme se seznámili. A já nemohu od té doby na ní přestat myslet. Pořád si jí představuju, pořád na ní myslím, pořád koukám na její fotky. Doslova mi uhranula. Zdá se mi o ní, když jí zahlédnu tak se mi rozbuší srdce..Jsem z toho nešťastná. Ona je heterosexuál a já taky. Co mám dělat? Jak se toho mám zbavit? Nebo jak se s tím vyrovnat? Hodně mě to trápí
0x
Dobrý den. Kulihrášku, toto si musíte ujasnit a nakonec i vyřešit sama. Takových žen je víc a vždycky si to každá nakonec vyřešila. Je důležité, abyste byla sama se sebou smířená a nebrala to nijak tragicky. Každý jsme nějaký. Záleží jen na Vás, zda vyhraje láska k muži a život s ním, rodina, děti...Nebo zda dáte přednost lásce k ženě a jednou životu, který to obnáší. Myslím si, že i kdybyste dokázala náklonost k ženám potlačit na nějaký čas, stejně Vás to později dostihne. Pořád budete mít pocit, že jste se v životě o něco ošidila, že Váš život není úplný. Možná by Vám pomohl rozhovor s odborníkem na tyto věci. Abyste si ujasnila některé věci i jak se s tím vypořádat. Takže popřemýšlejte, zda nenavštívíte sexuologa. Možná najdete i poradnu na netu, kam se obrátit a kde toto s Vámi proberou odborníci. Mohlo by to pomoci, neměla byste pocit, že jste na to sama a nevíte, co s tím. Na každé trápení se určitě nakonec pomoc najde, i způsob, jak z toho ven.
0x
Je mnoho druhů zamilovanosti, od ryze erotické mánie po absolutně platonické poblouznění, jako zamilovanost se může projevovat touha po kamarádovi (či kamarádce), na kterého chce někdo tak moc zapůsobit... prostě pocit zamilovanosti, zvláště takhle čerstvý, může mít rozličné podhoubí a motivace a s homo či hetero sexualitou ani nemusí moc působit. Je vám devatenáct, to není moc - možná jste skutečně v sobě teprve objevila, co vlastně ti chlapi na ženských vidí. Možná ale podvědomí kope kolem sebe a chce vás upozornit na něco docela jiného. Bydlení s přítelem? Na to vám zase tolik není. Těšení se může být provázené i obavami, nejspíš spolu nejste zase tak moc dlouho (protože pokud jste v devatenácti stihla ten spokojených vztahů víc, tak jste prostě neměli kdy stihnout být spolu dost dlouho 
), znamená to řešit hromadu praktických věcí, které by se vztahem s dívkou oddálily... a nebo ještě jinak: přítelkyně nejlepšího kamaráda? Nežárlíte na něj, na ni, chcete ho mít jen pro sebe, jedno už, jestli jako kamaráda nebo ctitele? Nechcete se jí ve skutečnosti podobat, či být na jejím místě?
Pocit zamilovanosti není něco, co by se nutně muselo řešit. Stane se vám to v životě ještě mockrát. Jsou pak z toho zbytečně rozpadlá manželství a opuštěné děti, dohady o majetek a zklamání. Můžete být vlastně docela ráda, že si to natrénujete včas a bezbolestně 
Protože ono to, když to nebudete přiživovat a rochnit se v tom, prostě přejde. Máte přítele, ona má přátele, jste vzájemně kamarádi. Jakýkoli pokus to překopat nutně skončí katastrofou. Je to holka, můžete být kamarádky, není nepravděpodobné, že poznat ji blíž bude znamenat jisté ochlazení. Jestle je to příjemné, užívejte si toho pocitu, ale pokuste se být spíš pozorovatel sebe sama a moc se nesnažit z něj něco vytvářet. Je to jako chřipka, nezmizí to hned a ještě dlouho budou bolet svaly kolem osrdí, ale při správném léčebném režimu přejde bez následků
0x
haha. Milý Kulihrášku. Připoměla jste mi dobu, kdy mě bylo devatenáct. Končil jsem střední školu a měl jsem kamaráda, se kterým jsme taky udržovali řekněme nadstandartní vztahy. Na ženské jsme vůbec nemysleli, chodili jsme po hospodách, tam jsme se vždycky zpili, pak se potáceli domů a vzájemě se podpírali abychom se nesvalili. Loučili jsme se polibkem. Dá se říct, že jsem ho miloval. Kdyby se mi tehdy někam ztratil, pak bych z toho byl hodně špatnej. Taky mě to trochu vyplašilo, ale doktorka mi řekla, že to je víceméně normální. Orientace nikdy není úplně vyhraněná. Každý hetero kluk je trochu i na kluky, každá heteračka je trochu i na holky, každý homouš je i trochu na holky a každá lesba je i trochu na kluky. Jde o míru vyhraněnosti homo či hetero. Někdo ji má větší, jiný menší a jsou dokonce i obojetníci, kterým je to jedno, jako například byl Freddie Mercury z někdejší kapely Queen. Takže bych vám poradil, nechte věci volný průběh a počkejte, až odezní. A jestli se mě chcete zeptat zda jsem na kluky? Odpovím vám, že ne. Jsem dost silně vyhraněný hetero a ten můj někdejší kámoš taky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.