Ahoj,
stojím asi před nejzávažnějším rozhodnutím v životě. Brzy mě čeká druhý porod a mám se rozhodnout, zda vaginální nebo sekcí. První porod byl akutní sekcí před třemi lety (hypoxie). Dlouho mi trvalo, než jsem se s ním hlavně psychicky srovnala, vztah k dítěti, kojení, všechno to myslím poznamenalo. Ty, které zkusily oba druhy porodu, by daly přednost většinou vaginálnímu, co tak slyším.
Chtěla bych vaginální porod, ale bojím se možných rizik. Jizva je prý OK, ale stejně cítím, že lékaři by raději plánovanou sekci, protože je to menší riziko. Jaké máte zkušenosti? Jak byste se rozhodovali?
Proč nechci sekci:
- "násilné" vynětí dítěte ve chvíli, kdy vůbec nic nečeká a není absolutně připravené na ten šok
- zhruba tři dny izolace od dítěte, nošení jen na kojení
- problémy s kojením
- navazování vztahu k miminku (z předchozí zkušenosti)
- psychické trauma ze sekce (předchozí zkušenost)
- a to nejmenší - dlouhá rekonvalescence, bolest a hojení po sekci - ale to už nějak přežiju
Proč se bojím přirozeného porodu:
- riziko komplikací (hlavně ruptura dělohy), i když je velmi malé
- pokud nebude probíhat dobře, následuje stejně sekce a k tomu pod narkózou (to je to nejhorší co si umím představit - probudit se a mít dítě, poprvé jsem byla při sekci při vědomí)
- možnost šití - čili další rány a jizvy k těm, co už mám 
- a to nejmenší - bolest, ale to už taky nějak přežiju
Předpokládám, že rodina bude pro sekci, hlavně abychom přežili. Všechno ostatní asi odsune stranou.
Ještě dodám, že máme v rodině dost silné zatížení psychickými poruchami, bojím se, že nějaký šok porod by to mohl dorazit.
Ráda bych vaše vlastní zkušenosti anebo INFORMOVANÉ rady 
Děkuju.
2x
Moxa - nebojte se, já jsem první porod měla ve 31 letech císařem a bohužel pod narkózou, protože původně jsem měla rodit vaginálně a pak se to zaseklo a na epidurál už nebyl čas, děcka by to nepřežila - dvojčata - a po roce a třičtvrtě jsem rodila normálně - břicho sice trochu stávkovalo, ty svaly byly slabé a v závěru mi jeden doktor pomáhal i tím, že mi tak trochu ležel na břiše, ale vše dopadlo výborně a když to můžu srovnat, tak bych vždycky do toho chtěla jít jen tím přirozeným porodem, je to 100:1 mnohem ve všem lepší. A to i přesto, že mi nevyšla placenta a hned na sále to ještě čistily výškrabem, ale to už se dalo vydržet. Ten zážitek i s následující euforií byl snad nejsilnější v mém životě.
Dodnes mám pocit, že při prvním porodu mne doktoři ošidili o první chvíle mých dětí - já chtěla epidurál a oni tvrdili, že vše půjde vaginálně jak po másle, že jsou malí, pěkně hlavičkami dolů - no a když začalo být zle po 6 hodinách přirozeného rození, tak ještě nemohli najít doktora (byl na obídku prý) a pak byl takový spěch, že mne natírali dezinfekcí a rouškovali, ještě jsem ani nebyla uspaná, takový kvalt jsem v životě neviděla - no a jedno z dětí přidušené to málem nepřežilo. Nakonec to naštěstí dopadlo dobře, ale s třetím dítětem jsem šla rodit raději jinam.
Jen píšu své zkušenosti a moc vám neporadím, snad jen - zvolte dobře porodnici a doktory, u kterých budete rodit. Zkušený doktor by měl zvážit všechna rizika i vaše obavy a poradit nejlépe. My neznáme přesně váš zdravotní stav, to by měl vyhodnotit doktor. A určitě vyberte porodnici, která má dobrou návaznost na novorozeneckou JIP. Pro jistotu.
Děkuji za odpověď, moc mi pomohlo, že někdo chápe, jak mi je. Že nikdo neříká, že řeším nesmysly a že mám jít rovnou pod kudlu.
Rodit budu v Podolí, čili JIP zajištěna, v péči mě má vedoucí lékař ambulancí, a to i na doporučení, takže snad dobrý odborník. A vaginální porod připouští, ještě to proberem, až zvážím všechna pro a proti. Myslím, že pokud jde o rizika, jsem v nejlepší porodnici, protože sice mají pověst řezníků, ale na druhou stranu prostě tím pádem riziko příliš nepřipouštějí.
Váš první porod mi připomněl ten můj, úplně chápu, běhá mi mráz po zádech. Já měla to štěstí, že se ještě stihla spinálka, takže jsem byla při vědomí. I tak to stálo psychicky teda pak za houby 
Asi pro oba. Prcek je lehce nezvladatelný, určitě má vliv i porod.
2x
Ahoj. Moje zkušenost - mám za sebou porody dva a oba běžely přirozenou cestou. Při prvním, když jsem čekala dvojčata, mi císařem hrozili, ale nakonec obě děti šly ven přirozenou cestou a obešlo se to bez komplikací. Mohu říci, že se mi dvojčata rodila však lépe, než za pár let dcera, která byla jen jedna, ale porod náročnější a komplikace nějaké byly. Z druhé strany - moje dcera si prodělala dva porody a oba císařem. Při prvním to bylo podobné, jak popisujte Vy. Psychicky to nezvládala moc dobře. Nešlo ani tak o to, že se déle hojila, jako o následné sžití a vztah k dítěti...Prožila jsem si to s ní, tak vím, o čem mluvíte. Určitě jí to poznamenalo negativně. Při druhém dítěti, které rodila císařem též, však toto bylo o mnoho lepší a i psychicky se s tím též srovnala lépe a bez větších problémů. Vztah k mimču úplně jiný, než při prvním... Takže se domnívám, že to tak může být i u Vás. To negativní z prvního porodu si zase tolik nepřipouštějte, tentokrát to může být opravdu jiné. Hlavně se nestresovat předem. Přeji Vám i miminku, abyste to zvládli bez problémů a komplikací, ať to již půjde jakoukoliv cestou.
Děkuju, opravdu mi moc pomáhá, když někdo chápe, že to není jen vyndat dítě, hurá domů a zahojit se z operace
To hojení mi vůbec nedělalo problémy, vůbec jsem to neřešila, to je mi prostě fuk. Ale ta hlava A čím je člověk mladší, tím víc se mu takové věci zapíšou do hlavičky - takže co potom teprv to malé mimi asi 
Jsem ráda, že mám naději, že když přijde druhý císař, tak to půjde lépe.
A jste správná maminka, když umíte dceru pochopit. Já si někdy připadám jak blázen a nevím, jestli moje rodina bude mít pro moje obavy pochopení.
1x
Dobrý den,
každý způsob má asi své pro a proti, takže záleží jen na vás, jak se cítíte a na co. Já rodila obě děti přirozeně a s naprostou lehkostí. Moje sestra zas obě děti císařem a nemohla si to vynachválit. Prostě to berte tak, co je lepší pro dítě, pokud lékaři doporučují císař, poslechněte je. Lepší než se trápit a rodit třeba x hodin a pak stejně na ten císař dojde. Přála bych vám klidný a pohodový porod a žádné psychické újmy.
Lékaři mi právě dávají na vybranou. Ale určitě by byli radši za císaře, protože prostě je to "bez rizika" a nehrozí tolik komplikací a žalob. To je jednoduchý důvod, proč budou ti nejmodernější lékaři vždycky upřednostňovat sekci.
Žádné zvýšené riziko komplikací nemám, jen toho prvního císaře. Pak jsou ještě věci zvyšující riziko, jako špatná jizva, obezita a já nevím co všechno, ale já nic z toho nemám. Porod po císaři je prostě rizikovější sám o sobě - víc komplikací, ruptura dělohy, vyšší úmrtnost, riziko akutního císaře, nesmí se vyvolávat, nesmí být dlouhý atd... tak který lékař až na výjimky vám rovnou řekne "jděte do toho"
Pokud je mi známo tak je to naopak. Právě "císař" je více rizikový z hlediska zdraví matky i dítěte a pokud doktoři nemusí tak preferují klasickou cestu. Jediná "výhoda" je v tom že je rychlejší, to ale zase vyvažuje náročnější pooperační péče.
.
Nicméně, pokud vám doktoři dávají vybrat a vám po předchozích zkušenostech více vyhovuje myšlenka klasický porod tak není co řešit Jedna z nejdůležitějších věcí při porodu je psychika matky. Držím palce ať vše dobře dopadne 
Díky
Ano, císař je více rizikový, ale jen v případě srovnání s klasickým porodem bez komplikací.
Komplikace v podobě sešité dělohy naopak převažuje riziko ke spontánnímu porodu kvůli riziku prasknutí dělohy a riziku akutního císaře, který je vždy pro lékaře nejhorší možností. Procentuelně je prostě bezpečnější císař než porod po císaři. A to je to, co řeším
1x
Císař nepotěší, ale spousta ženských, co rodila normálně, to měla jako vy - potíž se sžíváním s dítětem, takové nesmíření se s tím, jak to probíhalo... je to jen částečně o způsobu porodu, i když samozřejmě zklamání musí být veliké, když to jde jinak. Sama jsem rozdýchávala vzpomínky na porod celá léta a to se prý na porodní bolesti rychle zapomíná A kamarádka se rozbrečela ještě po měsících, když vzpomínala, jaké to bylo. Porod je prostě porod a je nutné ho přežít, oddechnout si a zařídit se po svém. Příroda je mocná a i když umí být pěkná potvora, toho, kdo se nechá, pohladí - děti nejsou tak křehké, aby se nezvládly vyrovnat s tím, že nepřišly na svět podle učebnice přírodního léčitelství. Už jste si tím jednou prošla, víte, co čekat, to přijetí dítěte bude snazší, protože už jste s tím srovnaná. I kdyby šlo všechno jako přes kopírák, bude to úplně a naprosto jiné ohledně vašeho prožívání. Jestli je jediná indikace k císaři předchozí císař, běžte do přirozeného. Když to zase skončí císařem, tak skončí - to není něco, co byste ve skutečnosti mohla ovlivnit. Neudělala jste nic špatně, aby to tak skončilo. Úmrtnost zejména prvorodiček byla kdysi obrovská, dneska už si doktoři poradí. Není to chyba jednotlivců, spíš druhu, jsme moc chytří, máme velké hlavy a ne zrovna optimálně rostlé kosti Prostě se tolik nesoustřeďte na porod, udělejte všechno, aby dopadl jak má, ale víc udělat zkrátka nejde a raději si plánujte, co bude potom. Těch pár dní se vydrží, vy i mimčo. Pak už se uobjímáte do álelůjá
Je důležité, jestli je žena připravena na mateřství. (mám na mysli zejména psychicky).
V této době se hledají jednoduchá řešení . Navíc se lidská civilizace velice vzdálila přírodě. Neumíme se vyznat ani sami v sobě. Nevíme, kdy už máme jít do porodnice, eumíme rodit ani kojit. Umíme pečovat o dítě?
Je možné neznalosti dohnat? připravit se?
Ano, ale k té přípravě by mělo dojít před těhotenstvím. Co nejvíce vyčistit tělo (kouření, léky, špatné stravovací návyky) i duši (mít vyřešeny pochybnosti, vědět že těhotenství je to co zrovna nejvíc chci) , mít představu, co je to rodičovství, mít harmonické vztahy s partnerem.
to je těžká teorie 
Já to začínám splňovat až po 4 porodech.
Nicméně během těhotenství se dá pracovat na tom, aby se žena bezvýhradně těšila na dítě a veškeré obavy odložila jako nepodstatné. Nejdůležitější je dítě. Dejte mu důvěru, že přijde tak jak potřebuje, v čase který potřebuje. Když budete mít takovou víru, nebudete ho ovlivňovat svým strachem.
0x
Manželka šla na císaře, i když to původně vypadalo že porod bude normální. Nic takového jako problém s navázáním vztahu s dítětem nenastalo, kojení se po pár dnech taky srovnalo bez problémů. Jako rekonvalescence proběhlo jen prostě klasické "šestinedělní" období klidu. Zda je to "násilné" pro dítě nedokážu posoudit, ale byl jsem se synem už od prvních vteřin co ho "vytáhli" z manželky a byl naprosto v klidu, bez žádného stresu. 
.
Podle mě byl problém v tom, že minule byl ten císař "blesková záchranná akce", kdy šlo možná i o život dítěte a tak to mohlo být pro tebe ve stresu. A pokud je stresovaná maminka, je ve stresu i dítě. Manželka se definitivní rozhodnutí o císaři dozvěděla asi dva dny před porodem a celé to proběhlo absolutně v klidu, pohodě a bez stresu. Pokud si pamatuju tak bez dítěte byla jen první den kdy "dospávala" na JIP, druhý den jí ho nosili na kojení a třetí den už ho měla normálně u sebe.
.
Takže za mě - poraď se s doktorem. Pokud radí že by byl lepší císař, tak bych mu neodporoval. Nebo jestli doktorovi nevěříš tak zkus jiného. Pokud nejsi z Prahy tak máš dost na výběr i bez nějakých šílených pořadníků.
Z Prahy jsem
Trauma z ohrožení života syna jsem měla, to ano.
Ale bylo pro mě hodně náročné vyrovnat se se samotným císařem, měla jsem pocit něčeho nepatřičného, násilného, neurčitý pocit, že mi někdo ublížil, najednou se objevilo dítě a trvalo hodně dlouho najít k němu vztah, trpěla jsem jen panickou obavou o jeho bezpečí (ale to bylo jistě tím ohrožením).
Jinak se předpokládá nebo je možná už i dokázáno, že zásahy do porodu zvyšují riziko poruch učení či chování (u nás bohužel se potvrzuje), že matky po zásazích do porodu trpí často psychickými poruchami, až posttraumatickou stresovou poruchou (mívají třeba vojáci z války) - a já o tom po svých zkušenostech vůbec nepochybuju. Psychika matky kolem porodu je velmi křehká. Taky je dokázáno, že úzký kontakt s dítětem má zásadní vliv na budoucí vztah a dokonce jsem četla i zajímavou studii o tom, jak se miminka a rodiče poznávají i poslepu, v závislosti na kontaktu v prvních hodinách a dnech života
Kamarádka měla dva císaře a s prvním dítětem se už od počátku těhotenství cítila úzce spojená. Po druhém císaři měla tytéž problémy, co já. Samozřejmě je mnoho žen, které ty potíže nepociťují, to je jasné. Na druhou stranu nikdy nikdo nezjistí, jaký vliv to mělo na dítě, protože třeba budoucí problémy těžko už někdo dokáže spojit s porodem. A jak říkám, raději bych se vyhnula tomu to riskovat.
Vaše žena měla štěstí, není to zdaleka samozřejmost, tak si toho važte
Porod je vždy náročná událost, jak pro dítě tak i matku. Je záležitostí zdravotníků aby stres minimalizovali - a zrovna pražské porodnice nevynikají nejlepším přístupem k rodičkám.
Milý Petře, je fajn, že vás zajímá tato otázka, ale přesně, co prožila vaše žena, jaké měla pocity, strachy, jaké ji napadaly myšlenky, všechno vám asi vaše žena neřekla.
Na tom asi taky něco bude, já sama si připadám s těmito pocity divná a nebýt toho, že vidím, že nejsem sama, tak bych je taky asi moc nevytahovala na světlo boží. A je teda pravda, že manžel o nich prakticky nic neví
Tak vzhledem k tomu, že jsem při prvním porodu jen tak tak doběhla do porodnice za rohem, aby dítě zachránili, tak určitě nebudu riskovat žádné dlouhé výlety
Teď bych tedy nerada, aby to vyznělo jinak, než jsem chtěla - jako že ten psychický dopad mají na svědomí zdravotníci 
Tak to teda v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ Byl to čistě následek té operace! Přístup zdravotníků si naopak nemůžu vynachválit, jsou všichni velice profesionální a milí, NIKDY (a že jsem se tam nachodila) jsem se v Podolí nesetkala s žádným nepříjemným jednáním. Při porodu jsem všem blahořečila, PA jsem říkala, že je anděl :D, kdybych si měla vybrat doktora, tak nevím, kterého dřív. Porod proběhl v naprosté pohodě, pamatuju si příjemný hlas anesteziologa a i ho dodnes poznám a dokonce se i vtipkovalo. Nikdo na nás nespěchal a panovala tam vlídná atmosféra.
Místní kultura prostě netoleruje žádné otrávené ježibaby, to je vidět všude. Pobyt na šestinedělí byla snad moje nejhezčí dovolená, i když jsem měla příšernou spolubydlící.
Takže prosím v žádném případě nespojovat mou psychiku s porodnicí
0x
Sekce je operace, to není porod.
Neumíte si představit ten ohromný pocit štěstí, kerý žena prožije,když miminko vlastními silami vytlačí na svět a dostane ho poprvé do náruče. Ženy, které toto nezažijí jsou porodem traumatizované, ať je personál jak chce vlídný a odborný. A také je narušen vztah mezi matkou a dítětem a mnohem složitěji se navazuje.
Stejně tak je pro vztah matky a dítěte důležité kojení. Má to být harmonická chvilka matky s dítětem, kdy matka prožívá pocity štěstí, vděčnosti, sounáležitosti, ne boj kdo z koho.
Moje první dítě přišlo na svět sekcí a v celkové narkóze. Druhý porod proběhl za 2 roky přirozenou cestou. Bylo to nádherné. A ten samý den jsem byla o synka schopna pečovat. Užívat si jeho přítomnost.
Mám ještě další dvě děti, bohužel třetí zase císař a čtvrté, úplně nejhorší varianta pro dítě, plánovaná operace, takže dítě si ani neurčilo čas porodu. (narodilo se ukřičené a ztraumatizované miminko) - z lékařského pohledu zdravé a zcela donosšené. Obě poslední sekce byly v epidurálu, což byl otřesný zážitek pro mne, ale pro dítě je to opravdu výrazně lepší.
Samozřejmě, že žena, která zažije porod, který se nějak zkomplikuje, vám napíše, že by to už nikdy nepodstoupila.
Myslím, že vám poslouchání cizích příběhů může hlavu řádně zamotat.
Já vám přeji hodně štěstí a víry v to, že všechno dobře dopadne. Strach je škůdce. Tím že se bojíme narůstá. Postarejte se o své obavy a vezmete strachu jeho potravu. Těšte se na miminko. Situace se nějak vyvine a vy to zvládnete a vaše miminko s vámi atˇuž přirozený porod nebo operaci . Život půjde dál.
To jste zahrála na mou strunu Na to taky hodně myslím, že si miminko ani nevybere čas, kdy se chce narodit!
Můj první syn naštěstí tu šanci dostal, takže 6 hodin jsem rodila, než se muselo přistoupit k sekci. Neumím si nějak představit, že se lékař mrkne do kalendáře, kdy má volno a určí tím datum narození mého dítěte
No nejsem divná?
Nejste. Jste jen starostlivá maminka a to je dobře.
.
Ale jako absolutní (ale poučený) laik bych si tipnul, že kdyby ten císař nenastal až po šesti hodinách marné snahy ale hned tak by bylo všechno jinak. Dítě bylo stresované, vy taky - a to mohlo mít přesně ty následky které popisujete. Každopádně přeju ať to teď všechno dopadne bez komplikací 
No kdyby moje dítě hned po porodu takhle "topili" tak bych byl asi hodně nervózní. Místo toho ho jemně ošetřili bez jakéhokoliv stresu nebo řevu v místnosti vyhřáté na tělesnou teplotu (vedro k chcípnutí ) kdy jsem doktorům koukal pod ruce a už asi půl hodiny po porodu ho držel spokojeného v náručí
0x
Tehotna sice nejsem, ale take se rozhoduji, jaky zvolit duhy porod. Prvni byl kvuli poloze ditete planovanou sekci, vedela jsem to dlouho dopredu, absolutne zadny stres, zadne komplikace, ani dreny jsm nemala,druhy den jsem vstala z postele a az na to, ze se mi motala hlava (bodet by ne, kdyz cloveku nedaji 2 dny najist) a bolelo bricho, mi nic nebylo. Ani analgetika jsem nechtela, Po nekolika dnech prikrmu jsem kojila syna temer do roka. Mela jsem spinalni anestezii, syna jsem videla hned po narozeni pak mi ho b pravidelnych intervalech nosily na kojeni, ve dne v noci. Vztah jsem si sice k nemu musela vybudovat, nebylo to to zmilovani n prvni pohled, ale ja jsem nebyla blazniva tehule, ci si zasnene hladi bricho uz od poceti a cte ambryu pohadky. Nerodila jsem v Praze, i kdyz v ni bydlim, nechtela jsem.
Moje sestra rodila v Praze nakonec akutni sekci, na konci porodu, kdy po nekolikerem tlaceni doktori kupodivu zjistili, ze nekdo, kdo nema ani 155cm opravdu temer 4kg dite porodit nemuze. Fyzicky na tom byla spatne, bylo ji hodne blbe, 2 dreny z bricha, dite nakonec skoncilo na vysetreni mozku, protoze si mysleli, ze ma zlomene lebecni kosti. Sestra si z porodu odnesla natrzene strevo, coz zjistila az po nekolika tydnech. Oni ji nejsip vubec po porodu neprohlidli, kdyz prece nerodila vaginalne. Byla v celkove anestezii, takze to strevo ji klidne mohli zasit. Na sestinedeli na ni kaslali, dite ji nenosili, jako prvorodicce nepomohli s kojenim. Na zaver ji rekli, ze muze porodit dite maximalne do 3kg. To to nevedeli driv?
Myslim, ze planovany cisar je lepsi nez akutni. Mam kolegu, velmi vzdelaneho, titul pred jmenem i za jmenem, jeho manzelka lekarka. I kdyz nemeli indikace, zaplatili si u obou deti cisare, protoze pry hodne studovali odborne texty a cisarsky rez je pro dite tou nejbezpecnejsi cestou na svet. Ono se ted spousta mele o nasilnych porodech, ze vse ma byt prirozene atd. Jenze ono se muze klidne stat, ze dite se narodi pridusene, nebo nedej boze mrtve. Nedavno byl o tom porad v televizi. Kdyby ta pani mela SC, mela ziveho syna. A mimochodem ani prazske porodnice nezarucuji tu nejlepsi peci, spis naopak. Pomerne nedavny pripad z Podoli, kdy dite bylo pridusene, ale uz nebyl zadny lekar, ktery by udelal akutni SC, protoze uz vsichni operpvali. Takz je nam lito maminko, sice to dite uz nedycha, ale musite si ho vytlacit. No vytlacila a nastesti ho ozivili. A co bude mit horsi vliv na cloveka? Nasilny porod SC, nebo mozek par minut bez kysliku?
Za sebe bych chtela dalsi dite porodit vaginalne, nejlepe hladce a bez porodnich poraneni. Zavidim zenam, co takhle lehce rodi. Ale kdo mi zaruci, ze s moji malou vyskou a uzkou panvi budu mit male miminko, ktere zvladnu porodit? A jestli se me zase zeptaji, jestli to preci jen nechci zkusit, tak reknu ne, protoze na mem zdravi a zivote meho ditete, si lekari nebudou zkouset, jestli se to nahodou povede.
"Myslim, ze planovany cisar je lepsi nez akutni." ano pro výkon lékařského povolání
ne pro dítě! dítě má být u maminky v bříšku tak dlouho, jak potřebuje - z urychlených porodů jsou traumata na celý život (noční můry, zdravotní i psychické problémy) - člověk to potlačí do podvědomí , dokud to v nějakém psychoterapeutickém sezení neošetří
Představte si, že se bojíte sjet toboganem. Jste nahoře a ododláváte se spustit dolů. A najednou přijde odborník a prostě vás stáhne dolů. Nic vám nevysvětlí, jen vás chytne a vytáhne...
Díky, zasmál jsem se Plánovaný porod samozřejmě není to samé jako předčasný. A z porodu si nikdo nepamatuje nic ani v podvědomí. Ale když se na tom tak krásně vydělává při sezeních tak proč to nepodporovat...
.
Jinak k tomu tobogánu - spíš jde o to, že máš sjet tobogánem ale buď se opravdu hodně bojíš nebo je ten tobogán na tebe moc malý a prostě se tam nevejdeš. No a tak přijde odborník a řekne ti "no co, když to nejde tak to nejde" a přistaví ti schody po kterých můžeš v klidu slézt místo toho toboganu. To naopak ty tvrdíš že projet tím toboganem je nutné a když jím neprojedeš, tak budeš mít celoživotní trauma 
svou odpovědí jste potvrdil mou obavu, že mluvíte k tématu přesně z této pozice - vše "nastudováno"
ale mohu vás ubezpečit, že máte rezervy
Petře, to přirovnání s tobogánem se mi líbí. I když je samozřejmě vždycky lepší, když se dítě narodí jak má, nevidím nutně nic špatného na tom, když do něj někdo šťouchne a řekne mu: Hele, přestaň si hrát a jdeme, tudy to sice nepůjde, pojď se mnou tudy, neboj, bude to v pohodě. A provede ho vedlejší chodbou 
Jasně, chybí adrenalínek z jízdy, ale skočit mamče do náručí se pak dá na břehu bazénu tak jako tak
- to byla, prosím, ukázka pozitivního myšlení. To je hlavní věc, co člověk před porodem potřebuje. Všechno ostatní jde bohužel samo
Díky i za tento názor.
U mně výška a hmotnost miminka zatím roli nehrají. Takže jde jen o ten předchozí řez, čili spíš o to, že by se něco náhodou nepovedlo, a ne, že by se porod náhodou povést mohl
Akutní císař je opravdu zatížen mnohem víc komplikacemi, ale především pro tělesnou schránku matky. To jsem ochotna obětovat za tu cenu, že dítě bude připravené na porod.
doplněno 06.06.12 13:43: Málem jsem zapomněla, že se chci sekci taky vyhnout proto, že kdybych náhodou znovu otěhotněla, tak to už bych se bála i samotného těhotenství, aby mi nerupla děloha Třetí těhotenství po dvou SC už je asi dobrodrůžo.
Doktor nejsem, ale čistě statisticky mám kolem sebe překvapivě velké množství mamin, které rodily po císaři normálně a problémy neměla snad jediná. Už se prý začíná i místy odstupovat od "zákazu" třetího dítěti po císařích - asi matky předvedly přes veškeré obstrukce dost pozitivních příkladů
0x
Víte, mně to přijde, že nelze porovnávat zkušenosti z porodů jiných žen. Některá si pochvaluje to, jiná něco jiného. Každá máme jinak práh bolesti, jiné zdravotní problémy, jiné zážitky. Na porodním sále nakonec budete vy sama, a nemůže se spoléhat na to, že Mařka Vopršálková říkala, že by rodila jedině už vaginálně a nikdy jinak. Vy moc chcete vaginální porod, tak se pro něho rozhodněte. Ale srdcem, nesmíte mít strach tak veliký, že by přešel v paniku. Pokud budete mít pocit, že byste vaginálně porodit nedokázala, roďte zase císařem. Ale připadá mi dívné, že vám to dávají lékaři na vybrání. Pokud nejsou k císaři zdravotní indispozice, volí porodníci raději porod vaginální.
P.S. Já rodila oběma způsoby. A ano, ten vaginální porod byl pro mě hezčím zážitkem. Ale s odstupem času ani ten císař nebyl špatný zážitek, když si odmyslím všechny ty komplikace.
Znovu opakuju, že porod po císaři je už zřejmě sám o sobě možným důvodem k dalšímu císaři, protože sebou nese vyšší riziko komplikací a stejně se nakonec dost často nepovede (50 - 85% je úspěšných). Nevím, jestli mi dali přímo vybrat, ale řekla jsem, že chci rodit vaginálně a tak mi šoupli podepsat, že jsem si vědoma rizik porodu po SC. Aby je pak pozůstalí nežalovali. 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.