Můj kamarád se řeže

Od: Datum: 31.05.12 17:30 odpovědí: 15 změna: 02.06.12 21:03

Minulý týden jsem náhodou zjistila, že můj spolužák se řeže. Viděla jsem to na jedný jeho stránce (né že by na ní někde rozdával odkazy, ale prostě jsem ji našla.) Ve škole jsem si všimla, že má pořezané ruce. ( nechápu, že jsem si toho do té doby nevšimla.. ani nikdo jiný ze třídy to asi příliš nezaregistroval, je takový nevýrazný) Zjistila jsem tam taky, že má deprese už strašně dlouho a už rok se sebepoškozuje. Od tý doby nemůžu myslet na nic jinýho. Nevim co mám dělat. Chtěla bych mu pomoct, ale nevim jak. Na tý stránce měl, že s tim byl už u nějakého psychologa a ví to i jeho nejlepší kamarád. Je něco, co bych pro něj mohla udělat? Strašně se o něj bojim, chtěla bych si snim promluvit, ale nemůžu k němu jen tak přijít, když jsme se spolu do teď nebavili. Prosím poraďte :(


avatar
Upozornění
Tato otázka je 5 let bez odpovědi a proto byla uzavřena.
Máte-li podobnou otázku, a nenašli jste vhodnou odpověď, založte novou otázku.
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 31.05.12 17:39
 
avatar

Daniel, toto je velice náročná a strašná záležitost. Já si myslím, že nemůžeš pomoci. To musí někdo, kdo má na to vzdělání a zkušenosti. Ty bys ho mohla ještě více utvrdit v tom, co dělá. Je to strašlivé neštěstí, taková bolavá dušička, které se uleví, když ji bolí tělo, ve kterém bydlí. *modla* Ty se do toho raději vůbec nezapojuj, protože navíc bys měla výčitky svědomí a pocit provinění za to, co jsi ani nezpůsobila a nemohla ani nijak ovlivnit. A opravdu bys ho mohla svým soucitem a snahou pomoci mu, posunout jinam, než psycholog nebo někdo, kdo už to řeší. *andel* Pohlídej sebe, abys na to příliš nemyslela, nezabývala se tím a tvoje dušička aby se netrápila a nebyla z toho celá bolavá.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: daniele
Datum: 31.05.12 17:55
 

Děkuji za radu. Asi se do toho zapojovat nebudu, abych mu ještě víc neublížila, ale je strašně těžký, být s ním každý den ve třídě a chovat se jako by nic. Vůbec bych to do něj neřekla. Je mi to strašně líto. :(

Datum: 31.05.12 18:00
 
avatar

Ahoj, je strašně hezké, že jsi tak vnímavá a chceš pomoci. Ale první, kdo s tím musí chtít něco udělat, musí být on. Moje nejlepší kamarádka se sebepoškozovala hrozně dlouho. Přesně jak píšeš - deprese, doma potíže, nešťastná láska, je citlivá a hodná holka, která chtěla převést svou duševní bolest do fyzické. Je rozdíl, když se někdo řeže, aby na sebe upozornil, a jestli má opravdové potíže.

Já jsem jí tehdy pomohla v tom, že jsem tady byla pro ni, když se chtěla s něčím svěřit. Řekla bych, když se chtěla vyplakat, ale ona nikdy neplakala. Snažila jsem se jí brát na různé výlety, aby se odreagovala. Opravdu pomohlo až to, když se zamilovala a chtěla s tím něco udělat sama. Tehdy jsem jí dokázala přesvědčit, ať zajde k psycholožce (protože tohle je záležitost pro někoho, kdo už to s lidmi umí) a hlavně, ať se svěří rodičům. Dnes už je asi tři roky "čistá". Našla se v umění a jeho prostřednictvím získala vytoužený respekt lidí.

Držím palce kamarádovi. Ale musí chtít sám.

doplněno 31.05.12 18:01:

Ovšem - tohle byla moje nejlepší kámoška. Těžko říct, jak na to, když se třeba moc nekamarádíte. Takový člověk nevím, jestli na tebe dá...

 
Od: daniele
Datum: 31.05.12 18:24
 

Díky za radu.:)

On je taky do umění, přestupuje na uměleckou školu, doufám, že tam to s nim bude lepší :). Jeho obrázky byly vždycky docela děsivý, o to strašnější se mi zdají, když vim, co se pod tim všim skrývá. Moc se nekamarádíme no, chtěla bych se s ním začít víc bavit, abych mu třeba mohla zavolat, když se bude cítit špatně, nebo s nim jít na chvíli ven, třeba by to pomohlo, ale nevim jak začít, rozhodně mu nechci řikat, že to o něm vim, to bych mu asi moc nepomohla.

Datum: 31.05.12 18:06
 
avatar

Zdravím. Daniel, já bych zkusila spolužáka oslovit přes tu stránku, kterou jste našla. Pokud je tam možnost komentářů, či tam má e-mail, nic by jste nepokazila tím, kdybyste mu dala najevo, že pokud by si s někým chtěl o tomto promluvit, pak jste tady. Možná by uvítal, kdyby to mohl s některým vrstevníkem probrat. Můžete být v písemném kontaktu nejdříve, až se trochu otevře, pak teprve osobní hovor. Někdy člověku pomůže zájem druhého i to, že se může svěřit. Jen tak, jako kamarád kamarádovi. Nic nevnucovat, jen nabídnout pomocnou ruku a projevit zájem a oporu. Chce to opravdu opatrně, tihle lidé bývají hodně uzavření a citliví.

doplněno 31.05.12 18:52:

Já bych mu přiznala kdo jsem. To je férové a získat si něčí důvěru je důležité pro další komunikaci. Takhle se budete ve škole vídat a už záleží jen na něm, jestli bude o komunikaci stát. Možná mu to dodá odvahu, svěřit se, otevřít, když bude vědět, že pomoc nabízí spolužačka. Je to jen můj názor, možná se mu i uleví, že to někdo o něm ví..Je to jen nápad, nic jiného mne nenapadlo. Jde jen o to, podat pomocnou ruku. Když jí odstrčí, budeš alespoň vědět, že jsi to zkusila.

 
Od: daniele
Datum: 31.05.12 18:27
 

Dík za radu:)

Jednou už jsem mu tam anonymně něco povzbudivýho napsala. A ty myslíš, že bych mu to měla kdyžtak měla napsat anonymně nebo normálně říct, kdo jsem?

Od: an23
Datum: 01.06.12 08:42
 
Nechci moc nic radit, protože jak bylo psané, toto je dost náročná situace se kterou by měl pomoc odborník.
Co se mi ale strašně libí a obdivuji je to, jak jsi vnímavá a chceš pomoc. Bohužel, je totiž dost lidí, kteří na člověka v takové situaci ukazují prstem a maji jej za divného blázna. Přitom ten člověk za to vůbec nemůže a je jen nemocný. (sám mám deprese a socialní fobii)
Nevím kolit ti je, ale líbi se mi to.
Možná by nebylo ČASEM špatné, pokud si získáte jeho důvěru (ale to chce časem, až vám bude víc věřit), ho vytáhnout trochu ven a zkusit nějaký sport. Při tom se mu do těla uvolní endorfiny, z čehož má člověk pocity štěsti, podobné jako v případě, že se řeže. Popřipadě jej časem přemluvit k návštěvám psychologa, protože jen ten může nejvíce pomoc (ale tady ještě opatrněji, protože to bohužel někteří lidé neslyší rádi, i když na tom není vůbec nic špatného)
Ale je třeba se všim opatrně a do ničeho nenutit a netlačit.
 
Datum: 01.06.12 08:58
 
avatar

an23, toho, co vy radíte se já velice bojím. Prosím vás, přečtěte si, co jsem napsala! *hej*Dlouhou dobu tady byla mezi rádci psycholožka a radila nesmírně fundovaně a vlastně proti ostatním rádcům. Vypadala se svými radami s odpuštěním jako blbec, když se ostatní soucitně tvářili a vlasně potřebnému škodili. Vzdala to. *plac*Promiňte mi, trošku od problému uhnu a napíšu svoji zkušenost z jiného soudku. Když mi objevili rakovinu, měla jsem nesmírne štěstí, že jsem potkala lékaře, kterému jsem věřila a který dostal z průšvihu mé tělo i duši. A ten mi řekl: Neposlouchejte a hlavně neřešte stesky druhých pacientů. Neumíte to řešit a ponesete jejich problémy jako balvan na svých bedrech a z fatálních výsledků bedete mít těžké trauma. Nechejte řešení odborníkům. A neposlouchejte, jak nemoc řešili u jiných, protože váš problém, ikdyž vypadá stejně, je jiný, protože vy jste jiná a na léčení reagujete jinak. Proto nemáte moré pilulky jako sousedka.*jasne* Vlastně toto se může stát Daniele. Zůstane jí pachuť viny a zodpovědnosti za někoho, komu ona nemůže pomoci. Cesta do pekel je lemovaná dobrými úmysly.

 
Datum: 01.06.12 08:52
 

Sebeposkozovani.Zmirnuje si tim psychickou bolest,aby se dokazal odpoutat.Blbym zpusobem,ale je to tak.Lecba je tezka,doufam ze bere leky?jinak nejde o to aby se podrezal jen si zpusobil bolest.Jemu se ulevi,ale na okoli to pusobi hrozne,vim.znala jsem podobny pripad.Musi se lecit na psychiatrii.,ale asi se to spis jen zmirni.

 
Od: krkovicka*
Datum: 01.06.12 09:01
 
Něco pro něj udělat samozřejmě můžete.Kdyby jste se potom hodně pidila tak můžete požádat o radu psychologa vy.Sám najde cestu.Jsou i anonymní spolky /vypečených lidí/ jenže nejhorší na tom je že třeba přestane a po čase se k tomu vrátí znovu.Je to jeho psychicky problém a ten bez pomocí Nevyresite.sebepoškozovaní je nejvyšším problémem tehdy když už nůž nestačí.Přejde na sklo nebo plechovky a ruce vynechá a přejde i na jiné části těla.Pak už je to na intenzívní řešení s psychiatrem,ústavní léčbu-dohled.
doplněno 01.06.12 09:02: Oprava-vypečených ne ale vyléčenych
 
Datum: 01.06.12 14:36
 

Tihle jedinci,jsou ve smes natolik citlivy,ze psychoterapie nezvladaji.Tohle musi resit psychiatr leky,utlumit jeho psychicke trapeni.Neverim tomu,jestli je porezany na rzúkou,ze by si rodice nevsimli a ze nechodi psychiatrovi?

Ohodnoceno: 1x
 
Od: krkovicka*
Datum: 01.06.12 14:50
 
Taky nevěřím tomu že ona mu pomůže...Když zasáhne psychiatr tak to není výhra.Intenzívní řešení poskytne to ano,ale tihle jedinci se časem k tomu vrátí.
 
Datum: 01.06.12 14:58
 

Tak jiste źe neni vse vyhrano.,ale bez leku je to horsi.

 
Od: daniele
Datum: 02.06.12 16:25
 

Děkuji všem za odpovědi, ale stejně pořád nevím, co dělat. Nic? Asi to bude nejlepší. Asi je sobecký, chtít mu pomoct, když mu to vlastně nepomůže.. a třeba mu tim ještě víc ublížim...

Datum: 02.06.12 21:03
 

Rozhodne neni sobecky.je proste psychicky nemocny.Nereste snim ze se reze,spis rozptylit.ale pokud ho capne depka,tak v tu chvili neudelate nic.Budte k nemu otevrena,sama za sebe,aby jste ziskala duveru,ale kdyz se bude chtit sverit,musi prijit sam.Dat mu na jevo,ze se muze kdykoliv na vas obratit a vic to nereste.Verim,ze koukat na to je hrozne.ale zmenit to asi neni ve vasi moci.

 

 

 

 

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.