Už mě to trochu ubíjí. Je to pořád všechno stejný. Do práce - z práce. Doma kolotoč č.2. O víkendu se člověk sotva nadechne a zas do práce. Když jsem studovala VŠ bylo to daleko pestřejší. A ne tím, že to byl studentský život se vším, co k nemu patří, ale prostě to studium přináselo stále nové věci, objevy, nároky...Pořád se něco dělo. Práce je v tomhle ohledu jaksi jednotvárná (tedy aspoň ta moje), i když je celkem náročná. Jak to děláte vy, abyste nezabředli do toho stereotypu, kterej člověka zahubí? Jak to děláte, abyste nebyli otrávení, i když padáte na hubu?
2x
Najdi si nějaký koníček, příp. další. Či změň práci za jinou (trochu radikální řešení). Zajdi si třeba do fitness 
. K tomu aby si, nespadla do stereotypu, je nutné mít vyvážený pracovní život a osobní život. Zkrátka v práci jsi třeba do druhé hodiny a potom máš volno. Můžeš si třeba přečíst knihu, koukat na film, zajít si na procházku se psem, fitness, plavání cokoliv. Vím, že v dnešní době není jednoduché tyto dvě věci skloubit. Ale zkrátka si musíš vždycky najít pevně vymezený časový úsek, kdy můžeš mít své koníčky. Pokud máš děti, (větší), zkus je více zaměstnat, ať všechny práce nedělaš ty. Zachováním těchto poměrů (práce a zábava), si udržíš psychickou pohodu. Bohužel jinak to nejde.
2x
Myslím, že nemáte důvod si stěžovat. Tento stereotyp, jak říkáte je běžný. Najděte si v práci i doma cokoliv, co by Vás nadchlo, bavilo. Nedělejte své povinnosti a každodenní činnosti jen automaticky, pak opravdu zapadnete do stereotypu. O víkendu někam zajeďte, dopřejte si nějakou zábavu, změnu. Je to opravdu jen na Vás, jak si svůj čas zorganizujete, nikdo to za Vás neudělá.
Někdy ale ten stereotypní obyčejný a každodenní život není úplně špatný. Ale to si člověk uvědomí, až se mu přihodí nějaká neočekávaná a nevítaná událost. Až pak si každý uvědomí, jak byl vlastně při tom stereotyu šťastný. Proto si važte toho, co máte.
0x
Jak ven ze stereotypu? Nevím. Celý den se vůbec nezastavím, jen sem tam si vymezím čas nakouknout sem na poradnu. Jinak pořád makám jak šroub. Moje pracovní doba je od tmy do tmy. Na koníčky čas momentálně nemám, ani na čtení knížek, což jsem mívala moc ráda. Potřebovala bych, aby den měl aspoň 40 hodin.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.