Zdravím, většina z kolegů už asi o mně ví, že si jaksi nejlépe rozumím s mladšíma klukama, netajím se tím.
Ovšem dnes jsem přijel od kamarádky, která má devítiletého klučinu, s tím človíčkem si rozumím, mám ho rád. Jako kamaráda. Dělal jsem s ním úkoly, hrál jsem si s ním, nehledejte za tím, prosím, nic víc.
Akorát, když jsem odjížděl, tak to ten klučina oplakal, bylo mi ho moc líto, odjet jsem musel, ale slíbil jsem mu, že se budu snažit za 14 dní opět přijet. A teď přemýšlím, jak se chovat, abych tomu klučinovi neublížil...
Vzpomínám na "Malého prince" a jeho vztah s liškou...
4x
Hope, neřeš to a chovej se normálně, jako strejda, který prostě jednou za čas přijede a udělá mu hezký den. Neboj, on si zvykne, děti takových momentů zažívají hodně.
doplněno 07.04.13 22:25:Hope, fakt to moc řešíš. Ty nemáš s dětmi zkušenost. On tě sice v tu chvíli obrečí, ale za chvíli se upne na něco jiného. A až si na tebe zase vzpomene, tak se bude těšit. Ať už jako na strejdu nebo na kamaráda. Opravdu, tohle je u dětí úplně normální reakce.
Ládine díky, jenže já se k němu snažím chovat spíš jako rovnocený kamarád, takový starší a rozumnější bráška, nechci pro něj být autorita, spíš fakt kámoš, a o to je ten vztah nějak bližší. Ještě si teď píšu SMS s jeho tátou, taky mě uklidňuje, "klid, on ještě nemá zkušenost s dospělým kamarádem"...
0x
Zdravím, určitě je to těžké pro něho i pro vás, když musíte odjet, ale takový je život. Zkuste mu příště, až budete odjíždět a on bude smutný, vysvětlit, že se má alespoň na co těšit, za tu dobu, kdy tam nebudete. Tešit na to, až zase přijedete. Věřte mi, člověk se pořád musí na něco těšít, musí mít nějaký motor, co ho žene vpřed.
Ano, slíbil jsem mu, že se budu snažit za 14 dní za ním opět přijet, a fakt se budu snažit. On to rozumově chápe, ale v tu chvíli prostě jsou slzičky a mně to mrzí a bolí, od těch kamarádů se už tak špatně odjíždí, je tom prostě klííídek a pohoda a k tome ještě tohle, sám mám co dělat abych se nepobrečel...
Hopíku, sic se Ti tohle přirovnání bude zdát jako blbost, ale jé jak já jsem bulila, kdykoliv jsem musela od babičky po víkendu domů, nebo když v pátek na návštěvě máma řekla, že tam spát nebudu a jdeme domů. To není o Tobě. Jen že o sobě víš, tak možná máš výčitky, vidíš to v jiném světle. Ale o tom Tvém náhledu s ohledem na klučíka to nebude. Děti to tak mají. 
Mařenko, máš opět pravdu, už jsem psal že to i konzultuji s tím "chroustíkovým" tátou, také mne uklidňoval, já to chápu, rozumem, ale ten "chroustík" byl tak smutnej, že mě to furt bolí u srdíčka, pořád přemýšlím, jestli jsem to s tím kamarádstvím nepřehnal - fakt, jak ten Malý princ s liškou - už jsem prostě za toho "chroustíka", kamaráda zodpovědný, nějak jsem si ho svoji láskou a kamarádstvím asi "přivázal"...
Ale já si nestěžuju, on je fakt moje 
0x
Hope, zkuste neslibovat konkrétní termíny, spíše bych řekla, že přijedu, jak nejdřív to půjde.
Chlapec se nebude vázat na konkrétní dobu a nebude zbytečně zklamaný, kdyby Vám to za 14 dnů nevyšlo.
Neslíbil jsem závazně termín, slíbil jsem, že se budu snažit za 14 dní zase přijet, ten klučík chápe, ře mi to nemusí vyjít a bude od rodičů vědět, jestli přijedu nebo ne. V tom problém není. Asi by to loučení pro něj bylo stejně "bolavé", ať bych slíbil přijet za dva dny nebo za dva měsíce. Jde o ten odjezd.
Ale děkuji Vám i všem ostatním za rozumné názory, stejně jako rodičům toho mého kamaráda, snad budu po přečtení těch myšlenek o něco lépe spát, asi už vím, o čem (o kom) se mi bude dneska zdát... 
Tak díky a dobrou...
0x
To co říkali rádcové nade mnou je výmluvné. Chci jen dodat, že děti se rychle oklepou. Loučení je pro ně emotivní, ale když jsou nadále obklopeni lidmi, které mají rádi, za chviličku se zabaví, zahrají si a pokud si vůbec stesknou, je to jen občas a jen na chvilku. Kamarád to jistě bude mít podobně, a bude se těšit na vaši další návštěvu. Vy nebuďte smutný a nebojte, nepřehnal jste to.
0x
Zdravím. Hope, nemyslete na to, jak bolavé bylo loučení s Vašim malým kamarádem. A těšte se zase na shledání s ním. Děti se s tímto opravdu vyrovnávají lépe, než si myslíte. Když si dva prostě sednou a je jim spolu dobře, rychle si na sebe zvyknou a je jasné, že se pak každé rozloučení neobejde bez emocí. Vás to trápí více, než toho malého, věřte tomu. Mám dojem, že Vy to ponesete hůře a že to zasáhlo mnohem více Vás. Dospělý člověk už se prostě hůře vyrovnává s určitými věcmi ve svém životě, než děti. Vás to poznamenalo a zasáhlo hodně, ale nedělejte si žádné výčitky, neřešte to tolik a nepřemýšlejte dopředu... Užívejte si všeho pěkného, co Vám život strčí do cesty. Děti jsou opravdu odolnější, než si myslíte. Tak se nebojte, že ublížíte klučíkovi a neubližujte ani sám sobě...Mějte pěkný den.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.