Můj příběh-dlouholetý problém, nevím jak dál

Od: Datum: 26.05.12 23:10 odpovědí: 12 změna: 13.06.12 11:54

Hezký dobrý večer milí přátelé, mám dlouholetý problém a na něj se nabalují jen další a další, proto,mohu-li, i já bych se VÁM tu ráda svěřila, pokud byste si na mě udělali chvilku..Tedy tady to je:
Před 3 lety a 3 měsíci jsem skončila v práci - byla jsem tam rok a čtvrt,..-nemám už tedy žádné peníze-na účtu mám dluh, u mamky mám dluh..
Hned den na to se se mnou "rozešel" přítel - po 6 letech vztahu,ve kterém nebyl sex. A já se sice s přítelem chtěla přibližně v tu samou dobu také "rozejít",..ale to,že od něj bych toto v žádném případě nečekala, mě úplně šokovalo a naprosto zasáhlo - najednou jsem ho začala "chtít" ,..já na příteli měla strašnou závislost,která se projevila a ukázala hodně právě poté,co se se mnou "rozešel". Po rozchodu jsme byli stále v kontaktu,..až loni od února se přestal ozývat úplně - aniž by mě na to připravil - naopak stále psal,že chce být kamarád, že napíše více a přijede,.. a doteď se nic z toho nestalo, naopak se odmlčel úplně..Byla jsem z toho také dost špatná a dosud nevím co za tím je,,,ale pak se ozval na můj svátek loni v prosinci..tedy přes 2 roky jsem se trápila "kvůli" příteli,..a loni asi od května mě začaly trápit situace s tátou a začala jsem se více zabývat tátou, tak přítel přešel v mých myšlenkách jakoby do pozadí, ale uzavřené v sobě to s ním ještě nemám, ..
Žiji s rodiči v rodinném domku,oba jsou už v důchodu, takže jsme spolu všichni doma, máme ještě psa,..je mi 30 let.
Další můj problém loni byl:
V poslední době(několika měsících) - stále "řeším" v hlavě další "problém" - s tátou - nastávají s ním různé situace,ve kterých mi kolikrát řekne slovíčka,která se mě dotknou,nebo i celkově se chová tak,že se mě to bohužel dotýká a pak se tady tím vším moc trápím.První situace,ve které řekl slovo,které se mě dotklo a které si stále pamatuji, mi řekl už před rokem-situaci mám sepsanou,takže si jí i pamatuji.
-řekl mi jedno slovíčko-sprosté,kvůli kterému jsem se trápila půl roku a stále ještě si ho pamatuju a podobná slova se mě dotýkají i teď..konkrétně řekl, že ho "seru"..
Pak,když jsem tátu "začala prožívat" už lépe, tak zase nastoupil "problém" s očima - jak jsem to všechno v sobě dusila tak dlouho,tak to napětí chtělo nějak ven a já z toho začala šilhat, vypěstovala si na tom docela závislost a v jednom období to bylo docela intenzivní,že jsem se opravdu bála, zda s tím dokážu někdy přestat, ..to bylo období-loni kolem listopadu, kdy jsem se bála např. dívat se na Tv, udělat si v kuchyni třeba jídlo, dívat se do Pc,..protože všude mě to "svádělo" šilhat,..vysvobození byl jen spánek,..nejhorší bylo,když jsem se jednou probudila a už "automaticky" zašilhala do tmy na předmět,..byly to šílené okamžiky,i to bylo šílené-když jsem se bála,abych si tím šilháním nějak nepoškodila oči,aby mi to třeba nezůstalo,ale ubránit se tomu v tu chvíli moc nešlo-cítila jsem se z toho taky tak bezmocná,.. měla jsem dost i "sebevražedné" myšlenky nebo jak to nazvat..S tím šilháním už je to teď lepší,ale úplně venku z toho ještě nejsem,..Abych to upřesnila-když jsem v napětí,tak zašilhám na nějaký předmět,ale vzápětí to šilhání hned vrátímje to něco jak nám když jsme byli malí říkal:"nešilhej,nebo ti to zůstane", tak naštěstí se mi to zatím vždy vrátilo. Je to taková forma sebepoškozování, kdy mám nutkání zašilhat.
S dovolením,když toto vše shrnu:
Před 3 lety a skoro 3 měsíci se se mnou "rozešel" přítel a snad den předtím jsem skončila v práci a od té doby žádnou ještě nemám - nějak se jí stále vyhýbám,..tedy bez práce jsem už 3 roky a skoro 3 měsíce.Teď mám od listopadu loňského roku jen takovou malou brigádu, kdy chodím vypomáhat do domácnosti jednomu našemu vzdálenějšímu příbuznému-chodím k němu 2x týdně-konkrétně mu chodím uklidit a nakoupit.Za to dostávám 2tis.měsíčně-tedy to jsou od té doby mé jediné příjmy,ale vzhledem k tomu,že předtím jsem neměla vůbec nic,tak jsem i za toto neskutečně ráda a vděčná.
Loňský rok od narozenin do letošních narozenin jsem měla pro mě VELMI TĚŽKÝ - pro mou citlivou DUŠI - dostala jsem tolik " ran" a trápila se ať už kvůli těm nejbližším-tím jak se mě to dotklo a jak jsem to brala(hlavně od táty),.. tak i cizím,..a jedna má "přítelkyně" mě také hodně zklamala a zklamává dál,..
Dost jsem se kvůli přítelovu chování v loňském roce natrápila, pak toto trápení "vystřídalo" trápení s tátou a na přítele už jsem tolik nemyslela..
s tátou to"nejhorší"trvalo asi půl roku, teď už je to lepší, ale stále s ním podobné situace nastávají - jde o to, že se mě dotkne to,co v nich říká,protože používá "vulgární" slovíčka - tím,co mi řekl v té "první" situaci,jsem se právě trápila toho půl roku - možná zbytečně,..
Později se u mě rozjelo "šilhání" - z nahromaděného stresu z toho všeho jsem si ulevovala a stále ulevuji šilháním - dostávám tak ze sebe asi napětí..Od listopadu loňského roku navštěvuji psycholožku a od prosince chodím i k psychiatričce - beru i antidepresiva,..se šilháním je to už lepší, ale nežiju svůj život, kontakt s lidmi nějak nevyhledávám, spíše mě zajímají osudy jiných lidí - ráda si o nich čtu,...
Toto by bylo asi to nejdůležitější z toho,co se mi děje v posledních letech a v posledním roce.
Děkuji Vám za přečtení. Mohu-li se zeptat a poprosit Vás - co na toto vše prosím říkáte?
Co bych měla prosím udělat abych z toho začarovaného kruhu konečně vystoupila a žila život,který mě bude bavit? Děkuji moc Vám všem,kteří mi sem dáte jakékoliv Vaše názory,postřehy,rady k čemukoliv z tohoto mého příběhu.

avatar
Upozornění
Tato otázka je 4 roky bez odpovědi a proto byla uzavřena.
Máte-li podobnou otázku, a nenašli jste vhodnou odpověď, založte novou otázku.
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: evka23
Datum: 26.05.12 23:48
 

Ahoj Anadis, zdá se, že sis toho za poslední roky vytrpěla dost. Je dobře, že jsi to sdělila někomu alespoň tímto způsobem, obvykle si člověk nechává takové věci sám pro sebe a tím je to ještě horší. První, co bych ti chtěla říct je, že v tom nejsi sama. Vím, je to těžké se teď na věc dívat očima druhých lidí, ale všichni máme ve svém životě nějaké období, kdy se nám absolutně nedaří a cítíme se být sami. Skvělá zpráva je, že vždycky existuje cesta ven. Já měla taky dost těžké období a myslela jsem si, že to nikdy neskončí, ale opak je pravdou. Možná bych ti doporučila návštěvu psychologa, vím, že to stojí peníze, ale pokud si najdeš někoho opravdu dobrého, tato investice se ti v životě vyplatí. Já je párkrát absolvovala a pomohlo mi to ujasnit hodně věcí. Nicméně je to pouze doplňující prostředek, jak se z této situace dostat. Ten hlavní je si uvědomit, že jediný člověk, který ti v tuto chvíli dokáže pomoci, jsi ty sama. Zkus se podívat do zrcadla a představ si, že ten člověk v něm je tvá nejlepší kamarádka. Zkus si uvědomit, jak se k ní každý den chováš, jak s ní v duchu promlouváš? Říkáš jí hezké věci, jako že ji máš ráda, že ti na ní záleží a že nedovolíš, aby jí někdo ubližoval? Nebo jí naopak říkáš, jak je neschopná a že nikdy nic nedokáže? Já nevím, jak to je, to musíš zjistit ty. Myslím si, že všechny vztahy okolo nás jsou jen odrazem našeho vztahu k sobě samým. Neříkám to jen tak, mluvím z vlastní zkušenosti. Řekla bych, že jsi ještě úplně nezjistila, co v tobě ve skutečnosti je. Že jsi silná soběstačná žena, která si zaslouží být ve svém životě šťastná a má na to právo. A jestli tě nikdy nikdo za nic nepochválil, nečekej, až to udělají druzí, ale pochval se sama. Já tě chci pochválit za to, že jsi se tady svěřila, protože jsi udělala první krok k tomu, aby ti začalo být líp. Je jen na tobě, jak s tím dále naložíš. Zkus se teď zaměřit ne na vztahy k ostatním, ale na vztah sama k sobě. Protože v tom je ten základ, od kterého bys měla začít a postupně se můžeš zaměřit na to ostatní. Věřím, že to dokážeš a že jednou budeš mít všechno, po čem v životě toužíš. Jen je třeba na tom začít pracovat, a to především u sebe. Je to krásná cesta vzhůru, která tě teď čeká, tak si ji užívej co nejvíc to jde. Přeji hodně štěstí :)

PS: Doporučuji ti knihu Miluj svůj život od Luise Hay, tady můžeš začít. Pokud o tom nejsi přesvědčená, zkus se podívat na stejnojmenný film, třeba tě přesvědčí on :) Měj se hezky

 
Od: kejki
Datum: 26.05.12 23:58
 

Takže ve 27 letech jsi se rozhodla přestat pracovat a necháváš se živit rodiči v důchodu? Můžeš zkusit poradu s psychologem, ale dospělou z tebe nikdo neudělá. Nejsi schopná převzít svůj život, dovedeš si vůbec představit, že bys ses měla naopak starat ty o rodiče? Nebo mít rodinu a živit jí?

Přemíláš své "křivdy" hlavně proto, že houby děláš a jen vysáváš druhé.

 
Od: jarka01*
Datum: 27.05.12 00:00
 

ahoj Anadis ted jsem si precetla tvuj pribeh ktery me i dostvzal ale divim se ti (doufam ze muzu tykat( mam syna kteremu je 38let) ty jsi asi jedinacek ne? Ani nepises jestli mas sourozence ty se sve mamce nesverujes? je ti uz 30 let a divim se ze si nereknes tak a dost musim neco podniknout .Prece mas i kamaadi nebo i tu psycholozku ktere musis rici o tvych problemech ta te z toho rozcarovaneho kruhu dostane to mi ver aspon ja mam dost dobrou psycholozku ktere opravdu nuzu rici vse co me tizi. Netrap se tim a dej si odvahu a rekni vse te tve psycholozce to ti odpadna kamen ze srdce ale nenechavej vse nahode ze to nejak dopadne pak zjistis kolik ti je roku a nic si si neuzila nevim odkud jsi ale nemuzes tekhle zit preju ti jen to nejlepsi v zivote jsou horsi trable ktere nejdou vyresit ty jsi jeste mlada aby jsi myslela na nejakou sebevrazdu to by si take mela rici te psycholozce na co take premyslis ona te pochopi a urcite se z toho vseho dostanes byla bych rada kdyby jsi mi napsala ze uz je vse ok*tanec*

 
Datum: 27.05.12 05:54
 
avatar

Dobrý den, z vašeho dopisu mám smíšené pocity. Trochu Vás lituji, trochu mě štvete, tedy Vaše neschopnost něco udělat.

1. Práce. Jste v nejlepším věku, abyste práci sehnala. Jste bezdětná, závazky nemáte. Lepšího pracovníka by nikde nesehnali. Vím, jak odmítají lidi po padesátce, ale vy jste přímo prototyp dobrého pracovníka: věk, nezávislost a jistě i praxe. Jenže se mi tak nějak zdá, že se s prací nekamarádíte. Sama píšete, že se jí tak nějak vyhýbáte. Myslím si, že byste měla přestat žít na úkor rodičů. Opravdu si najít práci, osamostatnit je, ne je využívat. Věk na to máte.

2. Staří lidé mají různé mouchy. Už nejsou tak tolerantní jako zamlada. A pak se občas řekne něco, co už nelze vzít zpátky a co druhému ublíží. Ale nezlobte se na mě, kdyby mi 30 letá dcera seděla už roky bez práce doma jako kapusta, žádná šance na založení rodiny, na vnoučata, na práci, možná, že bych řekla i něco horšího. Podle mě jste takový zbytečný člověk a je načase to změnit. I když práce nikde není nadbytek, najděte si cokoliv, pro začátek třeba i brigádu, časem se naskytne něco lepšího. Vyděláte si peníze, budete soběstačná, budete z toho mít dobrý pocit a protože se nebudete jen tak válet doma, i rodičům se uleví a jistě už nebudou padat slova, která se Vám nelíbí.

3. Ten partner. Tím, že Vás opustil, zasáhlo Vás to. Ale přitom píšete, že jste se s ním chtěla vlastně i sama rozejít. Takže Vás zasáhla spíš ta jeho "drzost", jakto že si to dovolil on první, když jste to na něj plánovala Vy. Urazil tím Vaši ješitnost. Chtěla jste kopačky dát, místo toho jste je dostala sama. A to Vás popouzí. Jak je vidno, vztahu jste měli oba dost, nepřinášel nic pozitivního ani jemu ani Vám a tak se netrapte tím, že skončil. Je to lepší, než abyste jej látali dohromady a oba se přitom trápili.

4. Šilhání - je vada léčitelná. Navštivte očního lékaře a uvidíte, že se to dá do pořádku.

Zdá se mi, že je to všechno proto, že Váš život je prázdný. Bez vlastní rodiny, bez dětím bez práce, jen se stárnoucími rodiči. Občas se vyvrbí problémy.

Chtělo by to změnit život, ale to za Vás nikdo neudělá, musíte sama. Najít si práci. Najít si vhodného partnera, se kterým Vám, bude dobře, budete si rozumět. Případně později založit rodinu, oprostit se od rodičů.

Já jsem ve 30 letech už měla 2 děti, 7 a 5 let, manžela, povinnosti. Bylo to dost práce, ale bylo to krásné období a ráda na něj vzpomínám. Tak koukejte pro sebe něco udělat, ať Vám život jen tak neproteče mezi prsty. Chápete, že by to byla škoda? *mala* Jaga.

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 27.05.12 08:10
 

Potrebujete psychiatra a sverit se s timto problemem,leky na zklidneni.Jina rada neni.,jste nemocna.

doplněno 27.05.12 08:13:

Leky nezabiraji hned,je to dlouhodoba lecba a je na zvazeni lekare,jestli vam za cas nea silnejsi,ci jine,ucinnejsi.vse s nim konzultujte.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 27.05.12 08:22
 
avatar

Bože ženská koukejte dělat a šup do práce,a to do pořádný a na 12 hodin denně.Ono Vás přejde myslet na blbosti.Vše to máte v hlavě.Jste moc přecitlivělá a sebelítostivá.Sorry,ale má 30ti letá dcera kdyby dřepěla doma 3 roky bez práce ,tak by tedy slyšela mnohem horší slova než že mě "sere".

Najděte si chlapa a nebudete mít na nic jiného čas než na práci a na něj!

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 27.05.12 08:50
 
avatar

Nejste v pořádku a v pořádku není ani vaše rodina, když toto přehlíží, respektive když jedinou reakcí je jedno sprosté slovo, které vás ještě ke všemu tak strašně rozhodí.

Já jsem to slovo vůči svým dětem také použila, nějak strašně se za to nestydím, prostě byl momentální důvod a děti moc dobře věděly jaký. Takže se zastyděly děti za své chování a za chvíli jsme na problém všichni zapomněli.

Rozhodně navštivte lékaře nebo psychologickou poradnu. Potřebujete odbornou pomoc.

doplněno 27.05.12 09:11:

Leží mi váš případ v hlavě. Skoro bych hledala prapůvod všeho ve zmíněné absenci sexu.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: ruze®
Datum: 27.05.12 09:05
 
avatar

Tak,tak,souhlasím s názory nade mnou.Lopatu do ruky a jít sklízet uhlí,fyzická námaha vyžene,,roupy z hlavy,,! Kdybych já musela 30-ti letou dceru živit 3 roky z důchodu,myslím,že by ode mně slyšela spoustu jiných slov,než jen,že ho ,,sere,,jak ji tatínek řekl.A trápit se půl roku nad tímto slovem?To už je vážně na psychiatra a zavřít a ledovou sprchu! A ty 2000,-za brigádu dát rodičům! Tady si vážně asi dělají někteří srandu,protože to by vážně normální člověk,,nevypotil,,!

 
Datum: 27.05.12 11:39
 
avatar

Jéžiši, co to máte za žumpu v hlavě? Co to tam všcko skládáde a převracíte? Život je na to, aby se žil a ne aby se človběk šťoural ve sračkách a neustále si křivdičky připomínal a dával na odiv, jaký je chudáček, jak a kolik lidí mu ublížilo! *cert* Věřte, že se s nikým z nás život nemazlil! Vy si žijete a hájíte svůj život, ale kdyby vás potkalo něco jako suroví a alkoholičtí rodiče, postižené dítě, surový ochlasta manžel, nemoc a mohla bych vyjmenovat spousty pašklivostí. A musela hájit zdraví a jídlo pro dítě, hned byste si přestala pamatovat, kdy vám někdo něco řekl a přesně kdy vám udělal. *ee* Možná, že by nebylo od věci, zamyslet se sama nad sebou. Co všechno a jak děláte vy pro své blízké. Jestli to, co vám řekli nebo udělali, nebylo zasloužilé. Vzpomeňte si, kdy jste naposledy udělala radost svému tatínkovi, mamince, kamarádkám. Uvědomte si, proč vás živí, šatí, pohladí. Protože vás mají rádi. Tak se jim nehnuste tím, že si nepamatujete pěkné věci, jen vytahujete na světlo křivdičky. *bum*Nehledejte pomoc, sama pomáhejte!

Ohodnoceno: 5x
 
Datum: 27.05.12 12:06
 
avatar

Pěkný den. Dokud si v sobě budete hýčkat svojí sebelítost a dávat vinu za vše, co se Vám v životě nedaří, svému okolí, pak v pořádku nikdy nebudete. Neumíte se o sebe postarat. Nejdříve jste se upnula na přítele, potom na rodiče. Nevedete samostatný život, práci nemáte potřebu si hledat a ještě se Vám nelíbí chování Vašeho otce. Říká se _ když se ti něco nelíbí, tak to jednoduše změň! Najděte si samostatné bydlení, pak budete nucená najít si i práci. Protože bydlení není zadarmo a na poplatky člověk mít musí. To asi neznáte, doposud to jde mimo Vás. Jeden vztah Vám nevyšel, o jiném se nezmiňujete. Ani kamarádství není ideální. Ale to je spíš chyba ve Vás. K někomu se připoutáte a myslíte si, že za Vás Váš život vyřeší, že se o Vás druzí postarají..Postavte se na své vlastní nohy, najděte si smysl života. Dělejte prostě něco užitečného. Nehrabte se ve svých křivdách, to není k ničemu. Když se sebou nezačnete něco dělat, budete polykat antidepresiva, stěžovat si na celý svět a budete stárnout sama. Stane se z Vám nerudný člověk, který bude vždy jen čekat, kdo se o něho postará a budete to oplácet tím, že si budete na chování druhých jen neustále stěžovat. Ale co Vaše chování, to se Vám zdá v pořádku? Je Vám 30 , tak se snažte vést plnohodnotný život se vším, co k tomu patří. Pak nebude na stesky čas. Vy sama si musíte uvědomit, že je něco špatně především s Vámi, ne s druhými. Jen můj názor. Přeji Vám lepší život. Když budete Vy sama chtít, zvládnete ho vést.

Ohodnoceno: 4x
 
Od: anadis
Datum: 27.05.12 14:50
 

Hezký den všem, moc děkuji vám všem za odpovědi, máte pravdu,..

Pro Jarku: ano, jsem jedináček, mamce i psycholožce se svěřuji - nic důležitého co jsem vám tu psala, před nimi netajím. Ještě jednou díky

Datum: 13.06.12 11:54
 

Nezlob se na mě ,ale potřebovala bys na zadek,i když je ti 30 let.NIKDO to nemá jednoduché,KAŽDÝ má nějaké trápení,ale ležet doma na zádech a nechat se živit rodiči je neuvěřitelná blbost.Najdi si práci a vypadni z domova ,nech rodiče v klidu žít.Sama jsem invalidní a mám spoustu dalších problémů a starostí,ale nikdy bych nechtěla dopadnout jako ty.

 

 

 

 

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.