Vloni můj muž vyhrál v loterii o zelenou kartu. Pravděpodobnost výhry je cca 0,7%. V USA jsme již byli, myslela jsem si, že jak vyhrajeme kartu, tak sbalíme děti a jedeme. Bylo to velice náročné rozhodování, ale právě kvůli dětem jsme tu zůstali. Dodnes nevíme, zda to bylo správné rozhodnutí. Děti byli příliš malé, což na jednu stranu je výhoda, na druhou ne.
Dál se loterie účastníme. Vy byste se do Ameriky přestěhovali? Napořád? Proč ano a proč ne?
0x
Pro zajemce: prijem prihlasek pro pristi rok skoncil VCERA.
To jo, jsme funny 
) Loterie jsme se účastnili cca 6x . Jestli jste to někdo vloni sledoval, tak jak losují poprvé (tuším v lednu), tak jejich počítače vybrali všechny výherce z lidí, kteří si přihlášku podali v první dny. Těm oznámili výhru, aby ji pak zase anulovali a losovalo se znovu. Měla jsem svrbění, zda nevyhrajeme - no a just jo!
Máte pravdu, že ročně tuhle kartu (nebo spíše její možnost ji získat) vyhraje okolo 100 Čechů. V Americe jsme bydleli s Uzbekistáncem, ten ji taky vyhrál a pak ještě sousedé mé kamarádky z našeho města. Jsou v USA už 8let, velmi spokojeni. Ale mnoho lidí nás od Ameriky zrazovalo, prý to tam není, co bývalo.
0x
V USA jsme již byli
To zalezi, "jak" jste tam byli. Jestli jste tam byli bez papiru a zivili se prilezitostnymi pracemi v podradnych zamestnanich, tak s papirama se otevira uplne jina Amerika.
Byli jsme načerno za prací, ale limit legálního pobytu jsme zdaleka nepřekročili. To věřím, že být tam za prací legálně, je ÚPLNĚ jiný kafe. Nám se Amerika moc líbila, tedy hlavně povaha Američanů a ta určitá svoboda..
To je jako u nás svobodně se můžu vyjádřit ovšem stejně musím držet hubu hlavně v práci tak nevím kde je ta svoboda
Za komárů mě osobně bylo líp ikdyž jsem nikdy ve straně nebyl
doplněno 04.11.12 13:26:staslivci když vám to přišlo super tak proč se tam neodstěhujete a ptáte se
doplněno 04.11.12 13:41:Za komárů jsme lezli do pr... SSSR a teď USA to si nemůžeme dělat věci po svém?
Už se odstěhovat tam ani nemůžeme. To šlo (stručně a nepřesně řečeno) vyřídit jen do září 2012. Teď už leda vyhrát GC (zelenou kartu) znovu. Šance je malá, ale je. Pokud pro jednotlivce je 0,3%, tak pro manžele 0,6 %.
Já myslela, že když GC vyhrajem, sbalíme děti a jedem. Jenže když to nejméně čekáte (14 dní předtím jsme na hypotéku koupili dům), tak GC vyhrajete! I přes koupi domu jsme mohli odjet do USA, dlouho, dlouho jsme to zvažovali.
Třeba ještě jednou vyhrajem než nám bude 50 let, tak jsem chtěla vědět názory nezaujatých, zda oni by jeli ) ... v dnešní době. Můj táta Ameriku vždy velice hanil, možná proto jí mám tolik ráda..haha.
Určitě můžete mít z Ameriky jiný dojem, proto se ptám. Kdo tam žil déle, víc Ameriku prokoukl ) Nám přišlo super, že si tam každý nosil na sobě, co chtěl a taky bylo těžší narazit na ušlápnuté jedince, jak je tomu u nás. Za tu chvilku se nám tam podařilo zažít s Američany tak zvlášních zážitků, co tu snad za 10 let. Asi to nedokáži přesně popsat, ale Amíci mi přijdou hodně jiní než Češi, třeba v otázce patriotství a nemyslím tím je všudepřítomné národní vlaječky )
Proto sem píši, že mě zajímají vaše názory na Američany, Ameriku.
Mohl bych byt u toho, az to budete vysvetlovat imigracnimu urednikovi? 
Nerozumím. Pobyt jsme měli na půl roku, v Americe jsme byli jen 4,5 měsíce. Proč bychom se účastnili Green Card Lottery, kdybychom už předem věděli, že nám stejně pak nakonec zelenou kartu nedají? Opravdu nerozumím Vaší reakci. Že jsme v USA pracovali načerno, to přece není nikde psáno. Buď věci nerozumíte nebo se domníváte, že cucám z malíčku (že si vše vymýšlím). Nemám důvod Vás přesvědčovat, to snad chápete. Můj dotaz nezněl "Věříte mi nebo ne?" ale zněl: "Kdybyste vyhráli zelenou kartu, emigrovali byste?"
Ja s tim neprisel. Jsou to vase slova.
Byli jsme v USA v roce 2000, stihli jsme ještě vidět WTC věže ) Dnes je to s turistickým vízem jinak, dříve jej dávali na půl roku. My tam byli na turististické vízum - manželům je už tehdy neradi dávali, ale dali nám jej. Jak je to dnes, to fakt nevím, tak nechci vařit z vody...
Visa Waiver Program.
0x
Přesně tohle jsme taky řešili.. Čtyřícítka na krku, mě doktor straší cukrovkou. Nejvíc nás trápilo otázka amerického zdravotnictví. V poslední době se v USA schylovalo, že každý si bude povinně platit zdr.pojištění jako je tomu u nás, ale asi bude trvat kdovíkolik let, než to tam vláda nastolí. Náš známý, co byl v USA 22 let se na stáří právě pro to vrátil do ČR. Dostává důchod 20tisíc z Ameriky, stihl ještě "podvojné" občanství a žije si tu jak kapr ve vodě. Tam by prý nyní žil jako ryba na suchu.
Taky si říkám, že kde lze žít, tam lze žít dobře. Ikdyž někdy si z nostalgie pustím na YOUTUBE kus Myrtle Beach a stýská se mi po teplíčku, palmách a tom jiném stylu života. A tím nemyslím (jen) materiální. Jenže to jsme byli mladší a zdraví nás nehnalo do kouta. A nebyli děti!
0x
Dnes už jsem stará. Když přišel manžel na podzim z vojny v roce 1968, šel bydlet ke svému svobodnému bráchovi do Prahy. V tu dobu byly otevřené hranice, já ještě chodila na školu. Manželův bratr se rozhodl opustit republiku a manžel myslel, že pojedeme s ním, do Rakouska. Jenže jsem nebyla plnoletá, tak jsem nemohla přes hranice a manžel k vůli mně zůstal. Manželův brácha odejel do Rakouska v dubnu 1969 tedy sám, ale kladl nám na srdce, abychom do roka přijeli za ním. Jenže neuplynul ani rok a hranice se opět zavřely. Manželův brácha byl tři měsíce v lágru a pak se mohl rozhodnout kam dál, buď Austrálie nebo Amerika /USA/. Odletěl do Ameriky, byl svobodný a sám. Od té doby tam spokojeně žije, bydlí v Chicagu, občas se přiletí podívat, pohřbil své rodiče a rodině ulevil, když pohřby rodičů vypravil. Švagrová a neteř s chlapečkem už u něj byly párkrát na návštěvě a moc se jim tam líbilo. Byla to tenkrát vcelku odvaha, do cizí země na jiný kontinent a bez znalosti jakéhokoli jazyka. No už se stalo, zůstali jsme tady. - pt
0x
Měla jsem 2x možnost, ještě za komančů, odejít z republiky. V r.1966 mě Němec požádal o ruku. Podruhé v srpnu 68 byl muž s VŠB v Anglii, kde udělal IQ testy, na základě kterých mu universita nabídla studium, velké stipendium a byt pro rodinu.Nevyužili jsem to, protože jsme tady měli rodiče a vůbec jsme si nedovedlai představit, že bychom mohli žít někde jinde. Dodnes nevím, jestli to rozhodnutí lituji. 
Ale dcerám říkám, že kdyby se rozhodly odejít, běžím do sámošky koupit kvasnice a rychle bych zadělala na buchty na cestu. Myslím si, že tady to k ničemu dobrému nepovede. Že by život venku měli snadnější a zajímavější. 
Ony si také nedovedou představit, že by mohly žít jinde než tady.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.