Vystěhování z domu bez mého vědomí

Invalidu na podnájem, když mám barák pro tři generace a když se nevím, co bude dál s jeho zdravím a jeho dětmi, to je opravdu řešení. To není zrovna taktní. Chápu ovšem, že zákon toto neřeší. Hezký den.

O jaké lenosti to píšete?

B.

Ladine, ty se s ničím nepářeš, hned jsi se vším hotový .

Jen drobnost "V dotazu není žádná zmínka o tom, co jsi ty udělala pro řešení své situace." - můj problém to není. Já jsem v otázce bydlení svým vlastním pánem . Zkuste vnímat, na co a komu odpovídáte.

Puvod vaseho trapeni je ve spatnych vztazich v rodine. Jinak nechapu, proc matka prepisuje barak jen na jednu z dcer a i kdyby to udelala treba kvuli dedicke dani, proc vas nezahrnula jako vecne bremeno s dozivotnim uzivanim. Taky si nejak nedokazu predstavit, ze bych z velkeho baraku stehovala vlastni sestru. Ja jsem treba byla rada, kdyz s nami nejaky cas bydlela a klidne bych s ni mohla sdilet domacnost nadale.

Vztahy jsou bohužel nastaveny špatně. Moje matka a sestra jsou na jedné lodi a nechtějí se se mnou o tom vůbec bavit. Prostě se mnou jednají jako se zdravou vůbec je moje situace nezajímá. Také to nechápu a vnitřně mi hodně dlouho trvalo, než jsem tu pravdu vzala takovou jaká je. Vždy jsem si myslela, že mamce na mě záleží. I takové jsou však vztahy. Mamka byla dokonce rozčilená, že jsem se dozvěděla o tom, že je to přepsané na sestru. Ptala jsem se jí, proč mne odmítla a ona mi odpověděla, že z mého otce nic neměla. Přece nemůžu za to, komu jsem se narodila, ona to ale vnímá jinak.

Bohužel tedy mohu konstatovat, že v tomto nic nenadělám. Oni se mnou nechtějí komunikovat. Není to otázka práva, jak správně říkáte, je to otázka etiky, citu, úcty k člověku a je to o hodnotách tohoto světa. A hodnoty tohoto světa jsou jak je vidět v jedné z odpovědí, špatně nastavené. Invalida pracující na plný úvazek, který se sám stará o své děti se nazve lenochem. Je to svět nechápavý, necitlivý. Na nemocné a potřebné se v tomto nemorálním a chamtivém světě nehraje.

Velice Vám děkuji za podporu a rady. Alespoň je vidět, že někteří jisté morální hodnoty a cit mají.

Na první pohled to vypadá, že je sestra hyena. Bohužel do toho nikdo z nás nevidí a právo tohle asi moc neřeší. Alespoň to, které se týká bydlení. To už Vám tu napsali.

Co se týče vlastnických změn, tam je to složitější, a nevím, ale zkusil bych se obrátit alespoň o radu na nějakého právníka, snad i tady někdo poradí.

Chápu, co tím myslíte, rozumím Vám a hned bych udělala, co radíte. Ani nevíte kolikrát mne to v nouzi táhlo. Můj zdravotní stav je však nepříznivý. Sestra je studentka, nemá partnera ani rodinu, nepracuje. Je jí teprve 24 let. Já mám dva syny (8 a 10) ne jednoho. Finančně je pro matku samoživitelku náročné platit nájem a ještě živit dva syny. Otec má schizofrenii a žije již 5 let v Bulharsku. Výživné jsem mu nestanovila. Nevím, zda se tento případ může znovu otevřít, jinými slovy, zda mohu obnovit řízení ohledně výživného, když to bylo při rozvodu vyjasněné. Jde ovšem o mezinárodní právo, tak nevím.

Nicméně Vám děkuji za podnět.

Lotty.

Z Vašich příspěvků soudím, že Vás nejvíce trápí "co by, kdyby", tedy situace, která není aktuální. Hrozíte-li se toho, že Vás sestra vystěhuje do nájemního bytu s vysokým nájmem, pokuste se Vy sama najít si bydlení s přiměřeným nájmem.

Situace samoživitelky s 2 dětmi je obtížná, ale pokud, jak píšete, máte příjem jako učitelka na plný úvazek + invalidní důchod, dá se při rozumném hospodaření vyjít. Další obavy, co by bylo s dětmi, pokud byste musela do nemocnice, zkuste předem konzultovat s pracovniíky orgánů péče o dítě. Pokud není blízká osoba, která by dočasně o děti pečovala, existují zařízení (např. Klokánek), která péči zajistí. Současně můžete získat informace o případné finanční pomoci od státu, pokud by se Vaše ekonomickiá situace zhoršila.

K dobrému zdravotnímu stavu nepřispívá, pokud se stresujete myšlenkami, co by se stalo, kdyby... Až se smíříte s rozhodnutím matky darovat byt mladší sestře, uleví se Vám.