Co když mě nebaví žít?

Píšete, že se nedokážete smířit s tím, že budete do konce života makat. A to je asi hlavní problém. Prostě se Vám nechce.Jste jen sobec. Kdyby si nezaložili Vaši rodiče rodinu, nebyl byste dneska na Poradně. Nebyl byste vůbec.

Kolik Vám je let. Píšete jako stařík - svůj produktivní věk jsem promrhal... Ale nepromrhal, budete moci, či spíše muset dělat asi tak do 65 -67 let. Takže si ještě dosyta užijete, nepromrhal jste nic.

Je plno lidí, kteří by rádi makali a práce není k mání. Vy se jí naopak děsíte.

Jak psal rádce přede mnou, najděte si partnerku. Ale nějakou rozumně uvažující, která by Vám podobné nápady vyhnala z hlavy. Pokud je človcěk mladý a zdravý, má život před sebou a nikdy by ho nenapadlo uvažovat tak, jako Vy. K lékaři si dojděte, ve Vaší hlavě není všechno v pořádku. Tedy pokud jste něco nepožil. To neurážím, ani nezesměšňuji, to myslím naprosto vážně. Jaga.

Zrovna dneska jsem koukala na 13. komnatu o herečce Kláře Trojanové. Nějaký MUDr., který ji léčil z depresí, řekl několik moc hezkých vět, které jednoduše shrnují to, co jsem tu radila už nejednomu člověku:

"Říct někomu, ať rozchodí depresi je jako člověku se zlomenou nohou říct, ať to rozchodí. I když i tam bude úspěšnost asi větší."

A také mluvil o tom, že negativní myšlenky člověka v depresi nejsou jeho, ale že z něj mluví ta deprese...

A sama Klára říkala: "Říká se, že neléčená deprese vede k sebevraždě... rozhodně tomu věřím."

Moje rada tedy zní: Přestaňte se zabývat myšlenkami na dalekou budoucnost, když ji vidíte jen černě, seberte se a kontaktujte odborníky. Jistě najdou způsob vám pomoci.

Proc to nezkusit , najit si slecnu?! Prece jen ve dvou se to lepe tahne a radost ze zivota je o to vetsi. Z prace se tesite za ni a delate vse co vas bavi ...

Asi budu za blbku, ale dokud o něco nepříjdete, do té doby si toho nebudete vážit. Když mi řekli- Je nám líto, ale máte rakovinu, všecko se změnilo! Jak já za život zabojovala, to si nedovedete představit!Ihned přestaňte s fňukáním a přemýšlením nad ptákovinama a využijte dar, jakým život je! Už ho znovu nedostanete!

V určité filozofii je, že sebevražda je rozumný odchod ze světa. Dokonce je to určitým sociálním způsobem v některých zemích bráno jako správné rozhodnutí. V minulosti zcela běžné. To byla jen uvaha ne inspirace. Hledáte zde psychiatra? Nebo jen téma na 100 odpovědí, ve kterých chcete slyšet jak je život fajn? Kupte si knížku o psychohygieně, navštivte drahého psychiatra, nebo nějakou skupinu lidmi s depresemi. Pokud to nepomůže tady pomoc nenajdete, jen pokud chcete násilím vytrestat sám sebe, nečiňte tak v opilosti v autě na dálnicí plných aut, ať to neodnesou nevinní. A jen mezi námi: myslíte, že my ostatní to máme jednodušší? jen si to tolik nepřipouštíme. Taky máme starosti a nemalé. Kdo má rodiny tak se bojí nejen o sebe, ale i o své děti a příbuzné. Sociální situace v této republice není jednoduchá, již 500.000 lidí je bez práce, což je 10% což je šílené. tihle lidé mají právo na deprese, ale to jim ani Vám ničemu nepomůže. Neskuhrejte ( neříkám, že nemáte důvod, nenapsal jste ani věk), ale snažte se to období překonat, nějakou činnosti. Pokud nemáte práci, tak nejakým koníčkem, studiem knih, nebo si udělejte školu. Hledejte smysl života, na světě je tolik krásných věcí, že je zbytečné jen brečet. Ani bezdomovci, kteří mají důvod si stěžovat, ten život neberou jako zcela ztracený. Co může být horšího? Že umřete? No a myslíte, že my ostatní NE? Všichni tam směřujeme, celý život makáme, učíme se, vychováváme děti, stavíme domy, sázíme stromy ( a jak to vlastně v těch komunistických poučkách bylo), a nakonec zestárneme, budeme nemocní a umřeme. Čím si to zasloužíme? Takže jsme na tom vlastně stejně jakoVy? Má cenu se snažit? Jak sám píšete, Dětství a pak utrpení, snaha něco dosáhnout, vytvořit a pak umřít? No tak to jsem teď v depresi už i já ... proboha, poraďte mi někdo, co mám dělat? Nesmíme si to připouštět. Jinou radu Vám ani psychiatr nedá. Jen Vás od těch myšlenek odvede jinam ...

Píšete psychická nemoc ..sociální fobie .. to spolu může souviset a nemusí. Co tím myslíte, tou fobií? A co myslíte tou psychickou nemocí? Sociální fobii mužeme probrat. A co ta škola? proč byste si ji nemohl udělat? NEZNAM důvod! Je zdarma a času máte dost. ( VOS se platí VS jen nekteré )

Dobrý den.

Udělejte pro sebe první krok, uzdravte se - za pomoci odborníka. Trápí-li Vás sociální fobie, jak říkáte, nedivím se, že vidíte vše černě. Až Vám bude lépe, budete vše také jinak vnímat. A že se netěšíte, že budete do konce života "makat". I v práci, kterou budete dělat pořádně, můžete najít smysl života. Zkušenosti získáte časem. Těšte se na každý den, třeba i s maličkostí. Jen se přestaňte litovat, to opravdu nikam nevede. Je to Váš život, jen Vy se s ním tedy můžete poprat. Nebo ten život provzdychat. To už je Vaše volba. A já Vám přeji odvahu.

Proboha chlapče,z čeho jste zoufalý?!Mladý,zdravý,co by jste chtěl víc?!Sociální fóbii,pokud ji máte,jak říkáte,lehce odstraníte právě tím,že konečně začnete chodit mezi lidi,a tudíž začnete i pracovat!To,že nemáte střední školu neznamená,že budete upadat do depresí,a především od rána do večera vysedávat u počítače,a litovat se,jaký jste chudák!Práce je totiž smysl života,a pokud se budete snažit,a myslím,že se máte hodně rád,tak se vám podaří najít takovou,která vás bude bavit,naplňovatA pokud vás nebaví žít,tak si kupte silné lano,a nezapomeňte ho pořádně namazat mýdlem,jinak to totiž dost bolíJak si kdo ustele,tak si lehne...

Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Vám se prostě nechce s tím něco dělat, ono je daleko pohodlnější sedět doma na zadku a litovat se, jak to máte těžký. Nemyslím to zle, ale vrtáním se v minulosti nic nezměníte. Jste zoufalý proto, že si to dokola stále opakujete tak moc, až jste tomu uvěřil.

Já mám taky sociální fóbii, jsou dny, kdy nechci vidět ani človíčka, přesto mám práce dokonce dvě, dělám sport, mám přítele.

Všechno jde, když se chce, ale opravdu se musí chtít. Vy hledáte výmluvy, proč nemůžete dělat to a ono. To se pak nedivím, že Vás nic nebaví, když se pořád rochníte v sebelítosti.

A možná byste měl maličko nastudovat, co je to vlastně produktivní věk.

A propo - znám dost lidí, co také neměli fajn dětství, a přesto na sobě makají. To je jen další výmluva.

Patrně jste v těžké depresi, alespoň to z Vašeho příspěvku cítím. Teď se zaměřte na léčbu deprese, to by mělo být prioritní. Na budoucnost nemyslete, žijte přítomností. Až budete z nějhoršího venku, můžete se zabývat léčbou sociální fobie. Jinak v depresi se nemá nic plánovat, dělat velká životní rozhodnutí. Jak už bylo tady psáno, teď z Vás "mluví" deprese. Jsou teď pro depresi také nejhorší měsíce roku (jaro + podzim jsou pro depresivní lidi nejhorší), takže se to pokuste vydržet do jara, uvidíte, že pak bude líp. Psychiatr by Vám měl naordinovat antidepresiva, trvá to 6-8 týdnů, než opravdu zaberou, tak buďte trpělivý. Nejste první ani poslední s podobnými problémy. Ať je Vám brzy lépe.

Já teda nevím, ale tady nemohl nikdo prožít žádnou psychickou nemoc. Protože rady typu najdi si slečnu, koníčka, práci nepomůžou. Jde o pocit vevnitř a ten nejde dodat takhle zvenčí. V tomhle stavu už pomůže buď doktor nebo terapeut. Sama jsem se se sociální fobií i depresemi léčila. Je to běh na dlouhou trať. Momentálně taky hledám radost ze života, potažmo důvod proč žít. Existují různé stacionáře, psychologické poradny. Jde o to udělat první krok, protože ten za Vás nikdo neudělá (mně se to dobře radí, ale sama si také pomoct neumím ) Přeju hodně síly a radosti!