Dobrý den, prosím o radu, protože už se cítím zoufale. Vím, že je na světě plno lidí, kteří mají problémy v rodině, a to ještě horší, ale to mi nepomáhá. Problém je takový: Je mi 15 let. Celý život jsem žila s matkou, ale po 10 letech jsem se musela přestěhovat k otci, se kterým nemám vůbec nic společného a s matkou už se nevídám. Otec si se mnou nepovídá, nezajímá se o mně. Když s ním chci mluvit, dělá, že mne neslyší nebo odejde. Na má přání vůbec nereaguje a na můj pláč už vůbec ne. Už nevím, co mám dělat, abych se cítila alespon trochu lépe.
1x
Dobrý den, Evi. A co příbuzní - babičky, dědové, tety? Ti by pro Vás neměli třeba větší pochopení? Víš, někdy si tátové prostě s dospívajícím děvčetem neumí poradit. Starají se o to, aby byly děti zajištěné, ale spousta věcí okolo nich jim uniká. A někteří chlapi vůbec nedokáží dávat najevo své city. A přesto Tě může mít táta moc rád. Kdyby neměk, nebyla bys u něho. Možná by bylo dobrým řešením pro vás pro oba dva, kdybys šla na nějakou střední s internátem. Byli byste si pak vzácnější. Je dobře, že ses svěřila zde na poradně. Třeba i to, Ti trošku pomůže, aby ses cítila lépe.
1x
Evo, je mi to celé nějaké divné. je příliš mnoho rozporů ve tvém povídání. Nedovedu si představit, že podivná mamka někde, necitelný táta špatný rodič a ty velmi dobře studuješ na gymplu. 
Že ti to vůbec umožnili a dělají ti podmínky pro úspěšné studium. Hm, hm, podivné. Jestli ty nám nevrtáš třetí dírku do nosu!
A co je na tom divného? podmínky mi dělat nemusí a ani nedělají, protože matce je to vzhledem k její nezvěstnosti jedno a otci je to jedno už úplně. Učím se doma sama, ale to nemusí znamenat, že se učím špatně.
Tak samozrejme,takysi myslim,proc by jsi se nemohla dobre ucit,holt otec plni pouze ekonomickou stranku,ze muzes studovat.P|otrebujes blizkou osobu,tak ji hledej a s timhle se neda nic delat.Utece to a za chvili se postavis na vlastni nohy.
0x
ahoj, je mi Tě líto... nevím co bych na tvém místě dělala, já si to asi ani nedokážu představit, ale co já bych udělala, kdybych takhle měla žít? Kdybych měla přítele, počkala bych až mi bude 18 a odešla s ním, nebo se k něm třeba nastěhovala, protože žít s někým kdo mě nevnímá, a jak jsi to psala, by se mi asi nechtělo. No nevím jestli ti to pomohlo 
0x
Ahoj,
toto je doopravdy nepříjemná situace a těžko ti radit. Hned do začátku ti chci popřát pevné nervy a hodně štěstíčka.
Chápu, že s otcem nemáte vztah, když jste spolu nežili. Pokud odmítá snahy ho navázat, je to ještě horší. Víš, proč se tak chová? Má něco za zlé tobě nebo tvé mamince? Nemusíš odpovídat, jen se nad tím zamysli a třeba tě napadne způsob, jak si najít cestičku, kterou by tě k sobě pustil.
Možná bys mohla zkusit k němu občas přijít a říkat mu, co tě trápí. Bez přehnaných emocí, pláče, zlosti. Jen mluvit. Klidně chodit za ním, kdy se zvedne a bude chtít odejít. Trošku mu vnutit kousek tebe. Někoho, jehož pocity známe, je často těžší odmítat. Ale určitě to není universální rada, zkus posoudit sama.
Nemáš jiné příbuzné, u kterých bys mohla bydlet?
Pokud ne, napadlo mě... co střední v jiném městě a bydlení na internátu přes týden? Samozřejmě je to velké rozhodnutí, někomu bydlení s více lidmi nevyhovuje, ale třeba by ti bylo příjemnější být v kolektivu mladých, ve kterém bys navázala přátelství, než v tiché domácnosti. Problém je, že bys potřebovala finance... ale třeba by byl i otec rád a zaplatil by ti ho?
Jinak si zkus najít co nejvíc aktivit mimo domov, které ti pomohou navázat pevná přátelství a dají ti pocit, že jsi šikovná. Hodně tě to povzbudí. Můžeš navštěvovat nějaké kroužky v domu mládeže (zní to divně, ale spousta jich nabízí fakt "cool" věci), zkusit dělat dobrovolnictví, ať už v domově důchodců nebo v psím útulku, cokoli...
Také by nebylo od věci najít si brigádu a šetřit si korunky. Dá tit o dobrý pocit, že zvládneš něco vydělat a pokud si ěnco ušetříš bokem a situace se nezmění, usnadní ti to i v osmnácti odchod.
Jinak samozřejmě nezanedbávej školu 
0x
Víš, Evo, nevíme o tobě nic. Vůbec nic. Třeba jsi byla hajzlík, se spoustou průšvihů, drzou pusou a neurvalým chováním, se kterým si maminka nevěděla rady, tak to vyřešila tak, že tě šoupla k otci.
Mohlo to být pro něco jiného a táta o tobě ví svoje. Nevyrůstala jsi s ním, nemá k tobě vztah, neví, jak se k tobě chovat a hlavně, nevěří ti. Neví, co od tebe může očekávat, bojí se k tobě najít cestu, protože předpokládá, že mu ublížíš, že ho zraníš. Na duši a na srdíčku. A také, že se chováš tak, jako bys o něho a nový způsob života vůbec nestála. Jsi vlastně malá žena. Četla jsi ten román, Malé ženy? Chováš se doma jako rozcapené děcko nebo jako žena, hospodyně? Už bys mohla zastat spoustu práce, navíc ti takováto zkušenost v životě jen prospěje. Je potřeba se trošku zamyslet nad sebou a snažit se začít chovat jako velká holka a získat si u otce respekt a úctu. A s tím příjde i otcovská láska. Musíš popracovat na sobě. Tam začni.
Možná, že je to těžký blábol, co jsem napsala. Je to tím, že jsi informacemi opravdu šetřila. Ale pokus se myslet chvíli i na někoho jiného než na sebe. Prospěje ti to. Přeji ti hodně štěstí a laskavý osud
Ahoj, matka mě opustila proto, že byla psychicky i fyzicky nemocná a nezvládla se o mne starat. (ne proto, že já bych byla zmetek). chodím na gymnázium a s prospěchem opravdu nemám problém. Od té doby, co jsem u táty, dělám doma úplně všechno, protože on na nic ani nesáhne. Peru, vysávám, myju nádobí a občas i uvařím, ale nemůžu tyhle práce dělat každý den, když mám školu. Problém je tedy v tom, že když jednou něco neudělám, začne mi to vyčítat a dělat, že jsem líná a že mám jít k mamince (kterou jsem už několik let neviděla, nevím, kde je) a zraňuje mě těmito řečmi..
řekla bych ta´tkovi, že se musím učit /a to je pravda/ a že se musíme na chodu domácnosti podílet oba. Jednou vyluxuješ Ty, jednou on, nikoho proto neubyde. Vaření také - on může oškrabat brambory, ty to nastrouháš a uděláš bramboráky. Jsme lidi, umíme mluvit, tak je na Tobě a na vás obou, abyste se domluvili.
Přesto mám pocit, že ve vaší rodině je něco nezdravého, že nemáte dobré vztahy. A s tím se pak těžko zápolí. Píšeš, že jsi žila s maminkou, ta ale byla fyzicky i psychicky nemocná, proto nyní žiješ s otcem. To chápu. Ale najednou píšeš: MATKU JSEM UŽ NĚKOLIK LET NEVIDĚLA A NEVÍM, KDE JE. To mi vyskočila husí kůže. Mamka se o Tebe starala a když onemocněla, hodila jsi ji přes palubu? Už několik let jsi za ní nezašla s kytičkou, s objetím, se sáčkem bonbónů? Co Vánoce? To je tedy od Tebe opravdu ošklivé, nechat ji jen tak napospas její nemoci a nic o ní nevědět a nezajímat se o ni. Takovou dceru bych tedy nechtěla.
V životě se všechno opakuje, tak je docela klidně možné, že jak ty k mamince, tak Tvé děti jednou k Tobě. Za nemoc nikdo nemůže a myslím, že by nemocné mamce velice prospěl Tvůj zájem, Tvá láska, pocit, že Ti na ní záleží. Bohužel, zřejmě na ní kašleš, když jsi ji několik let neviděla, tak se nediv, že je na Tebe otec takový jaký je. Je to asi ve vaší rodině běžné a lituji všechny její členy. Jaga.
Ahoj, když jsem psala, že jsem jí několik let neviděla a nevím, kde je, tak to tak opravdu je a je to tak proto, že to ona mě opustila a nechala mě samotnou, prostě zmizela a už se neozvala. Nemám na ni již kontakt, ale stále jsem jí psala na její mail, kde zprávy byly přečteny, ale žádná odpověď. Já na ni myslím často, bylo mi s ní dobře, nevím, proč mě opustila, byla opravdu psychicky nemocná a asi jí nejspíš přeskočilo. Takže prosím nepiš, že lituješ členů mé rodiny a že bys takovou dceru nechtěla, protože je to nefér..
Omlouvám se, Evo. Ale z mála informací mě napadlo i toto. Ale Jaga má pravdu. Něco je ve tvývh zpovědích nedobrého. 
Je možné, že patříšk k těm lidem, kterým osud nedá nic zadarmo a každou chvíli pohody si musíš vybojovat. Jestli je to takhle, tak ti přeji hodně sil a výdrž a hodně chápajícího pohledu a lásky pro své rodiče. Abys pro ně byla přínosem a ne zátěží.
To je smutne,ale pokud se tak rozhodla,je opravdu nemocna a nech to tak.Otec nema nejlepsi chovani,ale kazdy nema holt schopnosti,co by jsi ocekavala.Je ti 15,ale musis hledat jinde oporu.Jednak tu odbornou a na dalsi skole kamarady.Kam se vubec chystas,nebyl by lepsi internat?To vis,veci,ktere nemuzes zmenit,nema cenu se kvuli tomu triznit.Musis jit dal a hledat jine hodnoty.tak to v zivote chodi,musis se to naucit,trochu se zatvrdit a nenechat se necim nahlodavat.Neres to,ze se s tebu nechce bavit.Proste to tak ber.Sama si psala,ze je to pro tebe cizi clovek.na intru,kdyz ti nebude nekdo z vych.naslouchat,tak je take nemuzes nutit.navstiv psycholosku,urcite neudelas spatne.Potrebujes se posunout,dospet.
0x
Promin,ale tomu nerozumim,jaky je duvod,ze jsi musela?Soud by prece nemel naridit proti tve vuli.Neptam se ze zvedavosti,ale ciste kvuli tomu,jestli by s tim neco delat.Prece kdyz jsi psychicky na dne,takzajit za psychologem,socialkou a meli by to nejak posoudit.Pokud to nedopadne,tak ti napisi jeste jednu vec.Pamatuj si,ze v zivote vsechno zle,je pro neco dobre.Uvidis casem k cemu to bylo,ale je moznost poznat otce,treba neni tak spatny.Ja vim,nemate k sobe vypestovany vztah,ale s tim samym problemem se potyka i sam.On s tebou neumi mluvit.Co kdyby jsi to trochu usnadnila a snazila se k nemu najit cestu jinak.Urcite byt tebou,bych zasla na detske odd.vyzadala si doporuceni k psychologovi,jelikoz potrebujes s nekym o tomto mluvit a pomoci resit.Evo a muzes si alespon psat s matkou?Nevidas se proc?Pokud nechces a je to pro tebe tezke zminovat,pochopim to.
Ahoj, musela jsem, protože matka mě opustila. je nezvěstná a k nikomu jinému jsem jít nemohla. S matkou si psát nemůžu, kontakt, který na ni mám už ona nepoužívá a nebo si email či vzkaz jen přečte, ale neodpoví. Nevím ani, kde se zdržuje, jak bych ji mohla vyhledat.
Dobrý den, omlouvám se za možná trochu tvrdý výrok. Ale jak se říká: Podle sebe soudím Tebe. Protože já bych svoje děti nikdy a za žádných okolností neopustila, opravdu mě nenapadlo, že by Tvoje matka byla taková a udělala to. Domnívala jsem se, že Ty jsi se odvrátila od ní, když ona onemocněla a nemohla se o Tebe starat.
Tatík není ovšem o mnoho lepší. Jsi mu na překážku, posílá Tě za maminkou a když o ní nic nevíte, kdoví, zda dosud i žije. Takový výrok je od něj hrozný.
Myslím si nakonec, že by bylo nejlepší, kdybys dospěla v dětském domově. Dostuduješ, postavíš se na vlastní nohy, i když to zpočátku jistě lehké nebude. Ale budeš sama sebou a nebudeš se muset zpovídat těm, kterým jsi byla vždy na obtíž. Ale o tom by musel rozhodnout soud.
Tak promiň a vyřeš to ke své spokojenosti.
Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.