Jak se omluvit za chybu?

Paní, přestože je zralá žena a má již děti, evidentně neví, co vlastně chce. Měla vás se svým plánem včas seznámit a to s větším předstihem, protože dneska nejde v některém zaměstnání si jen tak domluvit volno ze dne na den. Když neseznámila, nedá se nic dělat. Nejste věštec, abyste poznal, co se jí honí hlavinkou.

Neomlouvejte se jí, nemáte proč. Asi je to dost hysterka a vyžívá se ve scénách. Máte své bydlení, to je dobře, zabrložte se tam a nechte ji, ať vychladne. Žádné kontakty, žádné omluvy, žádné pugéty. Až sama uvidí, že jí chybíte, určitě se ozve. A pokud je trochu rozumná, uzná, že chyba byla na její straně.

Pokud by se neozvala /s čímž ale nepočítám/, aspoň byste viděl, že to není ta pravá a nezáleží jí na Vás. Ale ONA SE OZVE, UVIDÍTE.

Prostě nemá cenu jí podkuřovat, omlouvat se, sypat popel na hlavu. Chyba je na její straně a pokud je dostatečně inteligentní, přijde na to sama. Tak si počkejte a nepodlézejte, nemáte k tomu důvod. A paní by Vás měla na háčku a patřičně by si to užívala. Jaga.

Nevím proč, ale všechny ženy předpokládají, že jsou všichni naladěni na její myšlenky. Že je umějí číst přání, dokáží předpokládat, co si žena myslí, co si přeje. A ještě zajímavější je, že všechny víme, že to muži neumějí, že si musíme říct. Jasně, přesně, nejlépe delší dobu dopředu, aby mužský měl čas to zkousnout, srovnat se s tím, případně připravit materiál a pak těsně před akcí, zaktivovat mužské vědomí a sílu. A přesto opakujeme stále stejnou chybu. Totéž platí pro děti. Ty také nečtou přání z našich očí. Dětem je nejlépe dát pokyn holou větou.:DTak nějak toto své přítelkyni musíte vysvětlit. A také to, že to není proto, že jste necitlivý a líný a sobec a vůbec, ale proto, že to prostě nevidíte, nechápete. Musíte dostat jasný pokyn, jasnou žádost. A pak teprve slovíčko Promiň. Asi jste si hodně nadrobil, ale musíte to vysvětlit. A také to, že muži nedokáží pár věcí, oproti ženám. Např dělat několik věci současně a nedokáží žehlit. To všechno dovedou jen vyjímky, které potvrzují pravidlo. Je to tak. Stvořitel nás udělal jinými, abychom měli důvod doplňovat se. :D

Mlejdawe: nejdřív rada: kytka, ústní omluva, možná večeře. Pokud je rozumná, tak to vezme.

a komentář: neomlouvej se, buď rád, že je naštvaná, využij toho a rychle pryč od ní. Tohle tě s ní čeká častěji a častěji. Najdi si rozumnou ženskou a pryč od téhle hysterky.

a ještě jedna věc: když je ženská naštvaná, buď rád, alespoň do tebe furt nehučí

Pardon, že si neodpustím komentář, ale tohle stojí za to. Nemáte se za co omlouvat. Žádnou chybu jste neudělal. Prostě ji ignorujte, dokud ji to nepřejde samo. Nic proti ženám, ale citové vydírání je jejich doména a já tuto vlastnost nesnáším a pokud na ni narazím, obvykle ukončuji vztah. Pokud však ona vyvolená za to stojí, kousnu se, odmítnu na to reagovat a počkám, až jí samotné dojde, že tohle slušný člověk nedělá. Pokud by nedošlo, není o co stát. Pokud není schopná na jednoduchou otázku "chceš abych přijel" odpovědět jasně a pak si za tím stát, je to její chyba.

Je to prosté milý Watsone... je to ženská a ženská nikdy neví co chce... a když už to náhodou dostane, tak stejně není spokojená. A co se týká Vašeho dotazu... jak už psali kolegové, opravdu nemusíte cítit vinu, jelikož jste se ničeho nedopustil. Na jasně formulovanou otázku jste obdržel jasně formulovanou odpověď. To že Vaše přítelkyně myslí ano a říká ne, je jen a jen její problém. Měla by si uvědomit, že citové vydírání není fér a měl byste jí dát jasně najevo, že s ním nic nepořídí. Nechal bych ji v tom trochu podusit, ať si uvědomí, kdo a v čem chyboval. Pokud máte tendence kupovat kytku (či dárek) jen tak... doporučuji shlédnout šestou epizodu seriálu Taková normální rodinka s příznačným názvem Škola manželů.

A neodpustím si pár rad pro hezčí polovičku lidstva... :D

- ano a ne je dostatečná odpověď na 80% otázek.

- malé, střední ani velké náznaky nepomohou. Neumíme číst vaše myšlenky, takže pokud něco chcete, řekněte to rovnou.

- pokud na otázku: "Co se děje?" obdržím ono významné: "NIC!", pak počítejte s tím, že se budu chovat tak, jakoby se opravdu nic nedělo.

- prkénko na WC může být v jakékoliv poloze (proto není na pevno). Když tam přijdu a je dole, tak ho musím zdvihnout. Když tam přijdete vy a je nahoře, tak jej prostě dejte dolů. Uděláte totéž co já, jen v opačném pohybu. Berte to prostě jako dělbu práce a nehádejte se o tom, kde by prkénko mělo být.

Ahoj. Pokud máte pocit, že se máte zač omlouvat a omluvit se chcete, pak kupte kytku a třeba čokoládu, kterou má ráda. Pak stačí říct, že Vás to mrzí, omlouváte se a přál byste si, abyste se nehádali. Přidejte pusu a hotovo!

A co kdybyste jí pozval na večeři. Zajít spolu do společnosti a věci si v klidu vyříkat a vysvětlit? Pokud jste oba tvrdohlaví, vždy jeden musí ustoupit první. A Vaše dáma by si měla umět připustit, že též udělala chybu a na hádce se podílela. Nemělo by jí dělat potíže, zapomenout na to, pokud jí na Vás záleží. A každý pokus o smíření z Vaší strany by měla umět ocenit.

Davide, nevím, zda se jedná první podobnou situaci, nebo je to příklad jedné z mnoha.

Pokud ale chtěla, abys jí pomohl, měla Ti to oznámit dřív. Takže bych to pochopil tak, že od Tebe pomoc nečekala, a navíc, když tam měla kamarádku s přítelem a 1 kk je pro to, aby tam pracovali naráz 4 lidi, dost malé. Třeba jí kamarádka naznačila, že místo nich jsi jí mohl pomoci Ty. Nevíš, co se jí mohlo během dne přihodit a rozčílit ji, možná děti či něco jiného...

Ale rozhodně se neoznačuj za vola a neomlouvej se jí, nebo se to bude opakovat častěji a pak se z Tebe vůl fakt stane. Uběhl nějaký čas, tak si s ní zkus v klidu promluvit, že bys jí rád pomohl, ale nebylo to možné. Ale neponižuj se, že za ní budeš dolézat s prosíkem a dárky.

Je fakt, že jste se do toho pomáhání zrovna dvakrát nehrnul, zvlášt když tam byla s těmi známými, kteří jí pomáhali, vy jste je přišel na kafe jen zdržovat a odejel jste. To bych byla naštvaná taky. Druhý den jste volal jestli máte přijít, no to už jste tušil, že bude zle. Místo volání jste měl k ní jet rovnou a dát se do práce. Když jsem se stěhovala já, tak přítel mi tu nechal s malířema, protože byl v práci, odpoledne přišel, a pomohl mi se vším, s vrtačkou, se zavěšením, s kobercema a večer jsem si sedli a říkala jsem, že jsem se za dva dni odstěhovala, vymalovala a dala do pořádku celý byt. Ani se mi tomu nechtělo věřit, tolik jsem se toho bála. Váš problém je, že se asi do práce moc nehrnete, ani když jste zamilovaný, natož až nebudete. Být vaší přítelkyní moc bych si rozmysela co s vámi, na co vás má, když jí nepomůžete v kritickém čase.

Nezlobte se, ale za co se jako máte Vy omlouvat? Za to, že některé holky jsou prostě tak trochu husičky, několikrát partnerovi jasně řeknou "nejezdi" a pak dělají scény, jsou uražené a vypisují sms, jak je zklamal, že nepřišel?

Vy nejste ten, kdo si má uvědomit chybu, a pokud dolezete a budete se omlouvat za to, co jste neudělal, tak to pak možná budete dělat celý život.

Jasně dejte najevo, že ze sebe vola dělat nenecháte, a pokud něco chce, tak to musí říct, a ne říci NE, myslet ANO a snad čekat, že Vás tohle její nelogické myšlení napadne.

Omlouvat by se měla ona.

Dobrý den,

nezlobte se, ale nedalo mi to nereagovat:

Vaše přítelkyně neví co chce. Já se s manželem domlouvám na všem dopředu, prostě plánujeme. Co uděláme, jak uděláme, proč uděláme - prostě normálka. Pokud se do něčeho pustím sama - nemůžu v životě manželovi vyčíst, že byl třeba v práci, a že mi tím pádem nemohl pomoci atd. a pod.!

Navíc si myslím, pokud vám o tom neřekla, tak s vámi "nepočítala"...

Takže moje rada: Neomlouvat se - není zaco, a pokud je přítelkyně trošku soudná, uvědomí si to, a zavolá ona Vám.

Trvala bych na jasných informacích a jasné domluvě ...

Pokud se nebude schopná s vámi domluvit dopředu nebo tak něco - tak bych jí poslala někam!

PS: jsem žena, mám 2 děti a jsem vdaná 9 let...