Nevím co se svým životem

Ahoj,

to co tu popisuješ tak něčím podobným jsem si prošel nedávno. Situace podobná kamarádi-nekamarádi takže to šlo se mnou z kopce. Myslel jsem si že to vyřeším tím že budu chodit do hospody a upíjet se a tak dále. Nakonec jediné co mi pomohlo tak bylo zaměřit se na něco. U mě to například bylo kolo a plavání. Tak jsem si řekl že přeci nemá cenu zoufat a tak jsem sedl na kolo a jel se projet. Venku je přeci hezky A když není koupil jsem si pernamentku do bazénu a jdu si zaplavat,tam nepřemýšlím nad tím co bylo,je a bude. Tam vyčerpám energii a když přijdu domů večer tak si řeknu že jsem tento den žil naplno a užil sem si ho. Ano co si budu namlouvat mám teď jiné problémy ale to sem nepatří. Moje rada by byla ta aby sis našla koníček a nejlépe mezi lidmi. Poznáš nové lidi,uděláš něco pro sebe a věř mi že si to třeba za týden,dva uvědomíš že je na světě spousta věcí pro co žít

Je to rada ze života

V podobné situaci mi pomohla péče psychologa (jen psychoterapie, prášky nebyly potřeba). Moje kamarádka zase nedá dopustit na kineziologii. Nenásilnou formou může pomoci např. homeopatie, nebo jiný směr alternativní medicíny.

Přeji vám sílu, abyste začala svou situaci řešit. Každý si zaslouží , aby se cítil dobře. I Vy.

Ahoj,říkáš,že nemáš žádné jistoty,a copak tví rodiče,o kterých píšeš,že tě mají rádi?To si myslím,že je ta největší jistota,kterou člověk může mít!A to,že máš syndrom citové deprivace ti řekl kdo?To je totiž milá,zlatá,velmi závažné onemocnění,a týká se to ponejvíce dětí,které v životě nepoznávají lásku,a ty ji očividně mášNezlob se,ale mám takový dojem,že se jenom nudíš,a jelikož se nudíš,tak permanentně sedíš doma,z čehož následně plyne,že ti potencionální kamarádi za tebou domů nepřijdou,to se zkrátka musíš zvednout a jít je hledat!A kam?Přece mezi lidiHodně štěstí.

Ahoj,

hned ze začátku navážu na tvůj závěr o syndromu citové deprivace. Navštěvuješ psychologa? Není to nic, za co by se měl člověk stydět, naopak, umět vyhledat pomoc je velké umění. I psychologa lze navštěvovat zdarma - na pojišťovnu.

Jinak mne velmi mrzí, jak se cítíš. Vztahy v některých rodinách nejsou ideální, což není hezké, ale je to tak. I s tím by ti mohl a měl pomoci psycholog, někdy člověk sám trošičku zhoršuje situaci svým příštupem.

Přátele a přítele si najdeš, neboj. Důležité je neházet flintu do žita, být tomu otevřená, chodit mezi lidi, poznávat nové...

A pokud tohle vše vidíš bezvýchodně, samozřejmě bys měla zapracovat na svém přístupu. No a než se ti to poštěstí, můžeš se realizovat v nečem jiném, co tě naplní. Hodně to pomáhá psychice. Třeba veřejně prospěšné práce pro nějakou charitu, práce s dětmi, se seniory... co já vím. Atřeba v kolektivu lidí, kteří pomáhají, najdeš i přátele a lidé ochotné pomoct tobě.