Stalo se kdysi mně a teď mé kamarádce..
Muž a žena, oba jedenkrát rozvedení. Víkendové partnerství, protože muž pracuje ve svém bydlišti. Oba s dospělými dětmi a vnoučaty. Všechny děti žijí ve vzdálených městech. Partnerské soužití je krásné a život se zdá růžový, dokud jsou v pořádku děti. Muž je v tu dobu pozorný partner a cizím vnoučatům občasný úžasný dědeček. Jenže děti mají někdy problém v práci, někdy onemocní, někdy vnoučkovi rostou zuby a celou návštěvu u bábiny propláče... V tu chvíli se muž zače chovat divně. Chvíli se tzv. chodí kolem horké kaše, pak se ale muž vyjádří, že žena upřednostňuje děti před ním, že je narušeno jejich vzájemné soukromí. Případně ještě vytáhne staré a prastaré, jako třeba že syn si na svůj problém zadělal už kdysi v době studií, že onemocnění má kořeny v dávném nezdravém životním stylu atd. Svým způsobem má pravdu, ale vytahuje věci, které jsou známé, jsou dávno pryč a v současné době už neovlivnitelné.
Každá ženina starost o děti je komentována celkem logickou průpovídkou, že děti mají své rodiny, že se o mámu ve stáří moc nebo dokonce vůbec nepostarají, že její jediná a jistá opora (a opora zasluhující si největší a možná absolutní pozornost) je právě ON. Když se v mužově rodině stane nějaká nepříjemná událost, žena se snaží být nápomocna radou i činem, ale nikdy nic nevyčítá a nepovažuje to za ohrožení vztahu.
Já to mám za sebou v malých dávkách několikrát a vím, že to vždy přejde, jen to vždy na několik dní i týdnů pořádně otráví. Kamarádka to zažívá poprvé, nepřipravená a zřejmě v plné intenzitě.
Co s takovým chlapem? Jak mu vysvětlit, že každá žena mámou byla, je a bude?
2x
Jsem trošku zmatená, na co se ptáte, protože otázka v nadpisu se liší od těch na konci.
Pokud odpovím na otázky " Co s takovým chlapem? Jak mu vysvětlit, že každá žena mámou byla, je a bude? ", je to jednoduché. Většina žen takových bude... ale jsou i vyjímky. Je tedy potřeba zhodnotit, zda muž touží po té vyjímce, nebo je schopný fungovat i ve vztahu s ženou "matkou". Pokud toho schopen není (ani po komunikaci a kompromicsech) a žena se své role a vztahů s rodinou nechce vzdát, je jasné, jak to dopadne a co s ním, ne? Jako většina věcí, je to otázka priorit...
doplněno 15.04.12 23:26:A pokud se ptáte na otázku, kdo je sobec, jak se tážete v nadpisu, odpovědět zde asi nelze nezaujate, protože celý dotaz je položen velmi sugestivně.
Děkuji za odpověď. K rozporu mezi otázkami snad jen tolik, že jsem psala možná až příliš brzy po setkání s kamarádkou. Náš hovor byl dlouhý a pochopitelně emotivní a obě otázky v něm mnohokrát padly. A celkově by mě samozřejmě zajímaly nejen odpovědi na jednu nebo druhou otázku, ale názor na celý problém. Ve vaší odpovědi jsem ten názor asi našla.
2x
LOL...
Jo jo - jak chlapovi, sobci, vysvětlit, že baba je naprosto nesobecká matka a ne jeho partnerka?
Myslím, že chlap to té babě vysvětlí sice ne hned, ale zato zřetelně - rozejde se s ní - on totiž nehledá chůvu dospělých dětí, ale svoji partnerku...
Také děkuji za odpověď a cením si jí, je to odpově´d chlapa a ty bych chtěla číst především. I když asi budu obdobné. Snad jen malý dovětek k už tak dlouhému úvodnímu textu. Oba vztahy jsou již víceméně prověřené. Můj trvá 6 let a problém s nadměrnou mateřskou láskou vyvstal asi 4x, kamarádčin vztah trvá asi 4 roky a stalo se to poprvé. Opravdu nejsme ani jedna z nás permanentní chůvy.
PS. Výraz permanentní chůva se mi líbí a budu si ho pamatovat.
2x
Zdravím Vás "bimbam". Snad v každém vztahu se občas najde chvíle, kdy máma dá přednost svým dětem (byť třeba již dospělým). Ženy přemýšlí trochu jinak, než muži. Kdo by měl být dětem oporou a zastat se jich, když ne matka? Chlapi si zase říkají, děti jsou dospělé, soběstačné, tak ať se starají o sebe sami. Pak dochází ke střetu dvou lidí ve vztahu. Matky brání děti a obhajují svůj postoj k nim, chlapi si brání své území a tak trochu pohodlí. Není to asi sobectví, jen nemají tu potřebu dělat "kvočnu a vrbu"dětem tak, jako my ženské. My se rády cítíme potřebné, zvláště co se dětí týče, chlapi mají rádi své zaběhlé koleje a klid. Nemají potřebu řešit věci ohledně dětí tak intenzivně, jako někdy my, ženy. Říká se, že se lidé nejvíce hádají kvůli dětem, protože žena je často staví na první místo a muž se prostě cítí odstrčen. A tak komentuje a vyčítá...Ženská mu v duchu dá třeba i za pravdu, ale změnit svůj postoj někdy prostě nedokáže. Spíš se nechává unést citem, než rozumem. Muži to mají někdy opačně. Nezazlívejme jim to, nechme jim jejich názor a pohled na věc, protože to stejně nezměníme a nakonec si to doma zase urovnáme. Muži prostě potřebují cítit, že mají pravdu a že jsou hlavou rodiny. Jen ženská ví, že je tím krkem, který tou hlavou nakonec vždycky otočí. Každý prostě víme to své...
To je jen můj názor po 26. letech manželství.:D..Mějte pěkný den.
Není zač, rádo se stalo.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.