Zdravím, o víkendu u nás byl přítel. Bylo to zase jako obvykle hrozný. Ano, byla jsem protivná, ovšem příteli jsem se omluvila ale stejně jak on tak jeho rodiče na mě ječeli dál. Když odjel, tak jsem dostala od našich, že mu ubližuju, že ho týrám, on byl taky protivný ale naši mi to nevěřili. Jsou za každé situace při něm, o tom že ho i nadále obsluhuju ani nemluvím. To už raději dělám automaticky. Táta na mě ječí i když si třeba nevyhrnu rukávy a krájím chleba, že je to prej nehygienciké. Přitom rukávy mám čisté a nemám je až po prsty na rukou. No nic, naši prostě stojí za přítelem a já jsem pro ně jen blbá prodavačka, která čeká pořád na smlouvu. Zítra tam zavolám a doufám, že už se něco pohne, protože už mě tahle atmosféíra dusí. Mám pocit, že mě snad ani nikdo nemá rád. A i moji rodiče mají raději přítele. Nezajímá je, co mi udělal on, zajímá je vždy jen to, co jsem mu udělala já. Nemám ani kamarády, máme jen společné s přítelem, tak ani nemám, komu se svěřit. Sice máme jednoho společného kamaráda, kterému se občas svěřím ale ani to není ideální, vzhledem k tomu, že je to společný kamarád. Nemám nikoho, kdo by mě měl rád a aspon dorbet si mě vážil. Rodiče se mi ve 23ti letech motají do vztahu, a podle nich jsem neschopná i zavřít dveře, za vše na mě ječí a kontrolkují mě i jak mažu rohlíky. Je to normální? Protože já už nemůžu a jestli mi to neklapne s tou prací, asi se půjdu zabít, protože tohle už dlouhodobě nevydržím a bez peněz se jaksi nemůžu odstěhovat 
0x
Také zdravím. Nemyslím si, že je správné to, že se Vám rodiče ve 23ech letech pletou do vztahu a ještě Vás kontrolují při vaření a jiných aktivitách. Jste dospělá a máte svou vlastní hlavu. Myslím, že by bylo rozumné o tom s rodiči pohovořit, protože mi to nepřijde normální.
A co Váš přítel, proč neřekne rodičům, že si kávu atd. udělá sám? To je opravdu takový? Nevím jestli o tom někdo už dříve psal, ale být Vámi, tak ho pošlu k vodě. Omluvte upřímnost, ale myslím, že nejsem jediný s takovým to názorem.
Prosim Vás, hlavně si NIC nedělejte. Vše se dá v klidu vyřešit. Přeji hodně štěstí 
. -Shejdy
PS: Zkuste o tom pohovořit i s přítelem a uvidíte co odpoví.
Zdravím, s rodiči se o tom mluvit nedá, vždy si najdou něco, za co mě zkritizovat, oni si ani neuvědomují, že je něco špatně. Bráchovi takto také rozbourali vztah, když se mu do něj pletli a říkali jim, co kdy a jak mají dělat Přítel jim to neřekne, asi se nechce hádat a pak, on drží basu s nimi proti mě. Pokaždé když se pohádáme a já se raději omluvím, aby byl klid (i když jsem v prácu), tak na mě dál ječí. Slyší to rodiče, a když odjede, odnesu to za něj a poslouchám, jak jsem hrozná, neschopná pitomá, jak mu ubližuju... Už opravdu nevím, co dělat, tady snad pomůže jen to osamostatnění se.
0x
Už jste sem psala,vzpomínám si na Vás a odpovídala jsem Vám.Zkuste zatnout zatím zuby a cíleně pracujte na svém osamostanění od přítele a od rodičů.
Tady ,zdá se,Vás žádné štěstí nečeká.Musíte si najít a udržet práci a potom si najít nějaké bydlení.
Víte ,nejraději bych Vám napsala ,abyste toho "přítele" poslala do ... už ted ,ale je mi jasné,že to byste s rodiči nevydržela.ale pamatujte si : To není dobrý partner pro Vás. Až se Vám podaří se osamostatnit,myslete na to.
Chování vašich rodičů normální není! Víte, někteří lidé si svoje mindráky léčí na slabších a taky si svoje "naučené" praštěné zlozvyky dále pěstují a ještě si myslí jak jsou v pořádku.
Na Vašem místě bych si své plány ovšem nechala velmi ,velmi pro sebe.
Ano, už jsem tady psala. On právě přítel plánuje, že půjdeme bydlet spolu, má garsonku, tak nevím, jestli to mám zkusit nebo ne. Ještě se uvidí. Ano opravdu už chci být samostatná a snad mi ta práce vyjde. Nebylo by pro mě nic horšího, než kdyby to nevyšlo a já jsem musela jak spráskaný pes zůlstat dál jako uklízečka ve fabrice (brigáda) a navíc ještě pracovat s mamkou (ona tam taky dělá) a tak mám bohužel její řeči na talíři ještě i na brigádě. Já nevím, co jsem jim udělala, bylo to tak odmalička, vždy jsem byla ten, na kom se vybíjel vztek, ten nechtěnej parchant, jak mi otec říkal.
0x
Je to celý úplně na hlavu. Když přijde partner do rodiny, obvykle to je on, kdo se snaží pomoct, přinesu udělám, netahejte se s tím, to nádobí umeju a uklidím, jen seďte maminko, nechcete ještě kafe? A chodí vůbec přítel s vámi, protože vás miluje a chce vám být oporou, my dva proti celému světu, navždy a napořád atd, nebo chodí s vašimi rodiči? Navíc takové prostředí, kde se v rodině permanentně řve (, potažmo kvůli mě), tam by mě mockrát neviděli a jakkoli je to blbé, radši než k přítelkyni domů bych s ní šel jinam.
Tak přítel také moc často nejezdí ale to je z úplně jiného důvodu (nejsou moc peníze). Oni naši právě nechtějí aby u nás cokoli dělal a jemu to moc nevadí, naopak řekla bych, že mu celkem vyhovuje, že jsem to já, kdo ho obskakuje. Přitom já u nich normálně pomáhám. Přijdem i to dost blbý.
0x
Zdá se mi, že máte velice nízké sebevědomí - jste podle sebe blbá prodavačka, nemáte kamarády...A rodiče to ve Vás ještě podporují. Připadáte mi jak uzlík nervů či jednodenní kuře, které si s ničím ještě neumí poradit. Nebojte se, všechno se srovná.
Když se k Vám chovají tak, jak se chovají, proč toho svého přítele taháte k Vám domů? Scházejte se někde jinde, choďte po lese, jezděte na výlety, abyste neměla "řvoucí" rodiče pořád za zády. Ve Vašich letech jste už zralá na osamostatnění.
Klidně se k němu do té garsonky nastěhujte a uvidíte sama. Věk už na to máte, budete si o všem rozhodovat sama, třeba i o tom, jak mazat rohlíky, či kam umístit slánku. 
A proč se nemůžete bez peněz odstěhovat? Máte přece místo, prodáváte, tak si jistě peníze vyděláte a můžete tak svému chlapci pomáhat finančně s chodem domácnosti. To je přece normální, že se podílejí oba. Máte přece pravidelný výdělek, daleko horší by bylo, kdybyste byla bez práce. Mimochodem, pořád mi leží v hlavě ta "blbá prodavačka". Já jsem sice prodavačkou nikdy nebyla, ale je to práce velice potřebná, slušná, náročná a věříte, že znám mezi prodavačkami i plno CHYTRÝCH?
A za to, že nemáte žádné kamarády, si můžete sama. kdo Vám brání v tom, navázat další přátelství? Mladí lidé se rádi kamarádí, ale musíte i Vy sama chtít, ne si stěžovat, mračit se, brblat, že nemáte peníze a že se Vám rodiče do všeho pletou.
Pokud si skutečně tak moc nerozumíte, vytvořte si domácnost s přítelem. Peníze budou, oba přece vyděláváte. Mimochodem, čím on je, čím vystudoval, že mu rodiče tolik fandí?
Tak do toho, nejste už ve věku, kdy se musíte držet rodičů za ruce a tancovat, jak oni pískají. Ale mám kdoví proč pocit, že máte z toho osamostatnění trochu strach, že se toho bojíte a moc se Vám do toho nechce. Nemám pravdu? Jaga.
0x
Rozhodně nic neřeště ubližováním si - jak říká můj táta "Vše se dá vyřešit!" A je to pravda.
Najděte si práci - nečekejte jen na tu jednu smlouvu. Jestli jste prodavačka, tak pokud vím, neustále supermarkety a hypermarkety (Tesco, Albert atd.) hledají prodavačky, skladnice, pokladní... Nečekejte jen na to, co vám dá pracák nebo co najdete na internetu, zkuste tyto obchody obejít i sama a poptat se. A nebo vemte i práci, která je podle vás podřadnější. Hlavně pracujte, ať jste zajištěná a můžete se odstěhovat. Ať už budete dělat cokoliv, jde o to, že vyděláváte a můžete si dovolit vlastní bydlení. Časem můžete shánět jinou práci, která vám bude vyhovovat více.
A co se týče bydlení - nemusíte jít hned do vlastního. Spousta lidí ve vašem věku bydlí společně - zkuste se poohlédnout po inzerátech (např. i na různých vysokých školách), zda někdo neshání spolubydlící. Není to sice nic moc mít pouze vlastní pokoj a kuchyni s koupelnou společnou s dalšími lidmi, ale náklady na bydlení budou minimální, když se o ně budete všichni dělit, a hlavně nebudete s rodiči. A stejně jak s tou prací - až se ustálíte v zaměstnání a vaše příjmy budou pravidelné, můžete si najít něco jen sama pro sebe.
0x
Já si myslím, že každý si dovolí tolik, kolik je mu povoleno. Proč se neohradíte a netrváte na tom, že je to vaše věc a váš život. Hezky, ale důrazně a důsledně. A nezapomeňte, že jestli se vám něco nelíbí a špatně snášíte, jak se k vám přítel chová, je potřeba to také řešit a trvat na tom, že to tak nechcete. Jestli chtějí s vámi být, přítel i rodiče, ať to změní. 
A také si začněte uvědomovat, že jste dospělý člověk, který by se měl poohlížet a plánovat si svůj život. A začít ho žít. Ne takový, jaký vám někdo nalajnuje a do kterého vás, s odpuštěním, nakope. Jste velká holka, tak se takhle začněte chovat.
Já, moje dcery, moje vnučka, jakmile jsme začaly pracovat, odešly jsme z domu. Sice žádná sranda, ale je to náš život. Máme se velice rády, jsme spolu v denodenním kontaktu, respektujeme se navzájem, nemluvíme si do života, protože nevíme, co a jak si která naplánovala a našla cesty k realizaci a také nevíme, co přesně za jejím plánem stojí. Víme jen to, co si řekneme. 
Ale v první řadě je důležité uvědomit si tohle všechno. Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.
Obávám se, že v tomto případě bude jakýkoliv pokus o odpor řešen ve stylu "bydlíš u nás, tak drž hubu a krok". Jako jediné možné řešení vidím odstěhovat se. Není to až tak otázka peněz - stačí pro začátek podnájem nebo bydlení ve více lidech. Když se navíc uvidíte s rodiči jen občas, změní se i váš vzájemný vztah.
0x
Jak jsem psala již minule, jediné východisko vidím v odstěhování se. Chápu, že bez peněz se to dělá špatně, ale nemůžete jít přechodně k nějaké známé nebo na společná privát s dalším člověkem? Dokud budete doma, situace se nezmění. S některými lidmi, i když to jsou rodiče, se prostě žít nedá.
A jak jsem také už psala, měla byste si vážně promluvit s přítelem. Pokud skutečně není schopný se Vás jednou jedninkrát před rodiči zastat, vyvolává hádky, když si o něčem chcete promluvit, tak to není správný partner do života. Zbytečně si zvykáte, že na Vás někdo kašle, někomu posluhujete - a berete to jako hotovou věc. Chyba! Neobsluhujte ho, ani kdyby na Vás rodiče desetkrát ječeli.
Začněte makat, berte brigády a postupně si šetřete. Jinou radu, než si našetřit aspoň na nejnutnější věci a odstěhovat se, opravdu nemám. Priváty se leckde seženou už od 1500,- na měsíc, což není moc.
Musí se ale chtít s problémem něco dělat, opravdu dělat. Ne se po každé hádce litovat, jak jsem největší chudák, nikdo mě nemá rád a půjdu se zabít. Takové řeči zase vedou jenom zpátky k vlastní sebelítosti a výsledek žádný.
Táta mě naučil jedno dobré heslo pro život. "Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody."
Tohle heslo už mi leze krkem, asi mi nevuěříte ale brigádu MÁM, hledám kde se dá, doma rozhodně nesedím ale v Plzni se nedá najít ani ta brigáda ale kdo nezažil nepochopí no. Víte já už jsem se s lidmi co viděli jak je všechno snadné dost rozhádala, všichni si myslí, jak je snadné jít do podnájmu se 4000,- když ani tu blbou brigádu nemůžete zavadit, a nikde vás ani za kasu neberou. To je na pěst. Ale neberte to jako útok jen už mi vadí se snažit, a návdavkem ještě poslouchat takové řeči ovšem není to nic proti vám, jen už mi trochu jedou nervy. Omlouvám se. Není to tak snadné jak se zdá. Ale hned jak nastoupím do Penny, začnu se osamostatnovat. A ano hledám i jinde, ale nikde mi neodpovídají, a to mám cv několikrát skontorlované personalistou, volám obcházím firmy, ale už nevím co víc dělat.
Ovšem neberte to jako útok na vás, tak to není, jen reaguji na to heslo. Není pravdivé, bohužel.
Snadné? Proč pořád žijete v bludu, že všichni vidí všechno snadné a nic podobného nezažili? Že jste na tom nejhůř? Existuje spousta lidí, co to měli nebo mají podobně, tak nesuďte, kdo to může pochopit a kdo ne.
Nemusíte se omlouvat, prostředí, v jakém žijete, by mě asi brzy taky udolalo, ale musíte se snažit dál, hledat a věřit. Mě se teď také nedaří najít práci, všude chtějí praxi, už mě unavuje jít na další, předem prohraný boj s někým, kdo tu praxi má. Ale snažím se, zatím žiju z brigád a jde to. Znám dokonce lidi, co berou plat kolem 7000,-, odstěhovali se od rodičů, celý den dělají v zimě (na hlavním nádraží v Brně, kde se netopí, takže tam v zimě mrzne a ani v létě tam není teplo). Mnohdy nemají co jíst, kupují jen základní potraviny, ale žijí. Mají pronajatý malý byteček za základní peníze, žádný luxus, ale žijí po svém. Od rodičů odešli proto, aby se úplně nezhroutili, protože rodiče byli třeba akoholici nebo je mlátili. Takže vidím, že se to dá, i když to jsou extrémní případy.
A že se hned po nástupu do Penny chcete začít osamostatňovat, to je super Jen popravdě nevím, jak to dopadne s tím Vaším přítelem...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.