Rozmazlený syn-co s tím?

mám přítele se kterým už rok válčíme s různými problémy...při životě nás drží naše obrovská láska,která nás stále vrací k sobě..přítel před rokem odešel od ženy a od syna a bydlí sám...já mám dvě dcery...potýkali jsme se s různými problémy,když jsme se po roce sžili a rozhodli se sestěhovat a začít plnohodnotný vztah,podstatné věci se vyřešili,přišel největší problém...jeho syn...upřímně má trpělivost,tolerance a síla nás dostala až sem,přítel to několikrát kvůli nevyřešené minulosti zazdil,ale tohle je věc,se kterou si už nevím rady...je to devítíletý kluk,který měl a má vše na co si vzpomene...typický počítačový maniak,zná pouze školu,rodiče,počítač...dítko nošenené na rukách s prvotřídně zametanou cestičkou a tolerovanými všemožnými výstřelky a náladami..co chce on je svaté,co chce jíst to se uvaří apod...jeho matka mi dává za vinu přítelovo odchod od nich a značně vše znepříjemnuje což se odráží i na přístupu syna vůči mě...sneseme se,komunikujeme,přespání u nich nás není problém,ale ve chvíli,kdy měl přespat syn u nás,nastala scéna,odjezd domů a otcovo odstup...máme možnost jít spolu do jiného bytu,začít společně,ale synovo přístup to celé bortí,protože otec prohlásil,že kluk má přednost,syn měl prohlásit,že když s námi bude táta bydlet,nebude u něj spát...kluk je pro něj opravdu všechno,což chápu,jsem matka,ale tohle co se děje kolem kluka mi hraničí s posedlostí...kluk řekne a otec pálí mosty,jen aby nepadla slzička,či snad matka neměla výhrady...nevím co s tím,jak kluka zlomit,navíc,jeli pod vlivem matky,která mě k smrti nenávidí...podotýkám,že syn je zvyklý na ně dva,a pár nejbližších příbuzných...nebaví ho výlety,žádné dětské akce,prostě nic...pouze hokej,na který tedy jezdíme společně a samozřejmě počítač...ted za pár dní budou mít soud o svěření do péče a určení výše výživného,pak se měl přítel nastěhovat,jsem z toho neštastná a nevím co s tím,nechci o něj příjít,na to mě to stálo moc úsilí,energie,tolerance...nebylo zrovna jednoduché,dostat se až sem a ted kousíček před cílem to vypadá,že jsem opět na začátku..my oba..další věta která padla z úst otce byla,že holt budeme čekat,až on jednou bude chtít,jeho syna mám ráda,beru ho jako součást...snažila jsem se příteli vysvětlit,že jde jen o čas,který musíme klukovi dát,aby si zvykl na fakt,že s námi otec bydlí,že jeho druhý domov je s námi,že se mu udělá pokoj,kde bude mít své území,bez pocitu,že je jen na návštěvě,ale šíleně jsme se pohádali,pořád žije s pocitem,že o kluka přijde a že ho do ničeho nebude nutit...s přítelem bez sebe nemůžeme být,vše nám perfektně klape,máme společné zájmy a priority,oba zbožnujeme naše děti a chtěli bychom fungovat jako rodina,navíc finanční situace nedovoluje táhnout dva byty,pokud cheme dát dětem to nejlepší,aby z dětství něco měli a něco užili...ale s přístupem obou to nejde,navíc pocituji,že vše pomalu vzdávám...co s tím?