Zdravím,
lidi moc vás prosím o radu...
Je to tu asi pořád dokola, ale kdo to nezažije, tak to prostě nepochopí. Studuju na vysoké škole a se mnou je tu i kámoška. Bydlíme na stejné koleji, jezdíme spolu vlakem, doma bydlí asi 5km ode mě, znám dobře její sestru a její kamarády... Dřív jsme byli jen kamarádi a nebral jsem ji nijak vážně, ale jednou jsme spolu byli na diskotéce a potom mě šla doprovodit cestou na pokoj. Chvíli jsme si povídali, já odcházel a když jsem se otočil, tak se na mě vrhla a začala mě líbat...
Vůbec jsem to nebral vážně, oba jsme byli trochu pod parou. Nějak jsme to neřešili, bavili jsme se čím dál víc a bylo nám spolu dobře. Později jsme se spolu dívávali večer na filmy, chodili na procházky a začali spolu chodit a já se zničeho nic prostě do té holky zamiloval.. Bylo to opravdu neskutečný, připadalo mi, že mi s ní leží celej svět u nohou... Jenže jak to občas chodívá, nějak nám to začalo časem skřípat, moc jsme se nevídali a ona se se mnou přestávala bavit... když jsem se jí ptal co s ní je, řekla mi akorát, že už si nemáme co říct... Od té chvíle se mi zhroutil svět, nedokážu bez ní být, nedokážu se soustředit na nic, bez ní nejsem nic... Chvílema mě i napadalo, že už život nemá cenu a bude lepší to zkončit než se dál trápit. Už je to asi třetí tyden co se spolu nebavíme. Ten pocit když jí občas vídám se nedá popsat slovy, ta bolest... nikdy jsem ještě tak moc nikoho nemiloval.
Zkoušel jsem se s ní bavit, udělat cokoliv, jenže ona mě naprosto ignoruje...chová se úplně chladně. Pokud jste někdo dočetl až sem, moc si toho vážím... Prosím poraďte jak dál, udělám cokoliv, abych jí získal zpátky...
3x
Také zdravím. Obávám se, že pokud Vás ignoruje a chová se chladně, je to pro ni definitivně uzavřená kapitola. I kdyby nějaký způsob existoval, brala by to nejspíš jako vlezlost a obtěžování. Váš projev přízně by jí spíš obtěžoval, než potěšil. Můžete jí psát, můžete jí volat, můžete na ní kdekoliv počkat a pozvat jí na procházku..Ale nemá smysl, abyste se tím dál trápil a snažil se získat zpět to, co mít nemůžete. Když Vás nechce, smiřte se s tím. Je to těžké, ale časem všechno přebolí. Potkáte jinou ženu a prožijete ještě spoustu krásného. Věřte mi, život cenu má a patří k němu i různá zklamání, bohužel. Ale věřím, že to zvládnete!
kapkanadeje má pravdu, bohužel si myslím, že se 100% rozhodla, že tě nechce, tak s tím nic neuděláš a pokud se ji budeš snažit dostat zpět, bude tě nenávidět ještě víc pro tvoji vtíravost. Potkáš další holku, tuhle to třeba za půl roku přejde a budete se spolu normálně bavit jako známí. Ale tomuto vztahu už nedávám právě ani tu kapku naděje.
Díky za radu, jenže takhle to prostě nemůžu nechat... Ta holka pro mě znamená strašně moc, je celej můj svět. Dokud to jde, dokud jsme oba sami, tak je podle mě vždycky naděje. Naděje umírá poslední a nikdy není pozdě... Musím s tím něco udělat, protože ona za to stojí...
Teď jsem tohle psal do jiné otázky: Láska znamená toho druhého ctít a respektovat. Pokud budeš dělat cokoli, co bude proti její vůli, tak nejde o lásku a jenom to prohloubí propast mezi vámi.
Já vím, jenže já to prostě nedokážu... Když jsme spolu dělali všechno společně, byli jeden druhýmu oporou, svěřovali se jeden druhýmu s tím největším tajemstvím, tak to přece nejde ze dne na den cvaknout vypínačem a všechno to smazat...
To je jako ze dne na den začít nenávidět svoje rodiče... Jak tohle dokážou holky, jak dokážou být tak necitlivý? Nikdy nepochopim tuhle ženskou logiku...
Myslíš, že tohle dělají jen holky?:D Tak to jsi dost mimo...znám hodně holek, které uháněl nějaký frajer, po čase se ona do něj zamilovala, on se s ní vyspal, pak přestal psát a holce zbyly oči pro pláč, jak naletěla? Nesváděj nic na ženskou logiku
Naopak ta poznámka s rodiči je dost nelogická, jedná se o zcela jiný vztah, určený zcela jinými okolnostmi i časem.
Zapomínám na jednu podstatnou věc - na spokojený vztah musí být dva. I když se jeden cití jako v ráji, druhému to může připadat, že to není ono, tak raději vztah ukončí.
Snad každý tady na Poradte určitě zažil nějaký rozchod, kdy se měsíce potácel v agonii ze ztracené lásky. Ono to přejde, to za A, a za B - vzmuž se a začni se chovat jako chlap! Myslíš, že tím, že jí budeš uhánět a vnucovat se, ji získáš zpět? Docílíš právě opačného efektu, kdy tě může hodně ostře poslat kamsi, kde ji nebudeš obtěžovat. Takže za ní nechoď, nepiš, nevolej.
Nenamlouvej si, že to prostě nedokážeš, protože ty to jenom nechceš vzdát tam, kde už evidentně nastal konec. Čím dřív se s tím smíříš, tím líp pro tebe.
0x
Ahoj,
předem říkám, že znám ty pocity, že bez nějaké osůbky se zdá, že to všechno kolem nějak nedává smysl. Přes to, nebo právě proto, ti říkám, že čas ti ukáže, co a jak dál. Možná spolu ještě budete, ale možná taky ne. To ale není konec světa. Taky se mi po rozpadu jednoho vztahu všechno sesypalo, ale sebrala jsem se a jdu dál. Jsem ráda, že ten vztah byl a postupem času jsem dokonce i ráda, že už není. Vím, teď si říkáš: "tohle já si nikdy neřeknu! ona byla výjmečná!" Ano. Určtě. Ale i já si to říkala... a koukej, co teď říkám tobě.
Nikoho nemůžeš nutit, aby tě miloval. Pokud pro ni přestal dávat váš vztah smysl, nemá cenu snažit se jí získat zpět. Možná se v ní něcoo změnilo, možná už to není úplně tak ta osoba, do které ses zamiloval. A hlavně na lásku vždycky musejí být dva.
Je mi jasné, že je to teď těžké a na houby. Ale drž se. Klidně se někomu vyplač na rameni, klidně křič a nadávej, nebo breč, uvidíš, časem bude líp. Hlavně nedělej žádné hlouposti. A kdyby sis potřeboval popovídat, napiš mi klidně sem do zpráv.
0x
petes, nech jí prostor, nech jí dýchat. Jo, je to pro Tebe třeba ted nemožný, být bez ní. Ale, když jí budeš stále volat, čekat na ní, dožadovat se vysvětlení, tak jí jen pěkně nas...š. Nech to vyšumět. Když jí potkáš, tak se jen usměj a pozdrav jí. Možná Ti ani neodpoví. Ale nic si z toho nedělej. Nebo budete mít společnou cestu, třeba na kolej, tak ji pozdrav a třeba se jí zeptej, jestli se k ní můžeš přidat a povídej si s ní o všem možném, ale né o rozchodu, nebo jak bez ní nemůžeš být. Nesmíš se jí vnucovat, nesmíš ji ukazovat, jak šíleně trpíš. Chovej se k ní, jako ke kamarádce. Když bude mít jiný učes třeba, můžeš ji klidně řeci," fakt Ti ten učes sluší" a dost. Máte společnou cestu domů, tak když bude možnost, tak si třeba k ní sedni, ale jako bys sedl ke kamarádce. Prostě se chovej normálně a né, jako uřvaná mrtvola. Můžete si přeci povídat o všem, ale vynech Váš vztah. A časem, uvidíš. Bud se k sobě vrátíte, nebo taky né.Možná zustanete jen kamarádi. Ale Ty už budeš umět se s tím vyrovnat. Ale když ji budeš stále otravovat, prosit o vysvětlení a jiné, tak ji budeš jen od sebe odhánět. Na lásku musejí být dva. Ona není Tvůj majetek, není povinna s Tebou chodit. Možná byla chyba, žes jí ukázal, jak Ti na ní záleží, a jak jsi do ní zamilovaný. Třeba, ona to nechtěla, nechat dojít tak daleko. Ukázat lásku ano, ale né šílenství. Hlavně do tohoto nemontuj kamarády a její segru. Je to jen Vaše věc.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.