Zdravím, včera jsem tu psala o svém strachu z první práce. Nijak se nezmenšil a nevím, jak to do středy přežiju, nic mě nebaví, nemůžu skoro jíst, jediné co můžu je spát, pokud si před tím vezmu antidepresiva. Ovšem trápí mě ještě něco jiného a to jsou moji rodiče a přítel. Nevím sice proč, ale rodiče se vždycky zastanou přítele a na mě kašlou. Docela mě to mrzí, mnohokrát mám třeba pravdu já, ale rodiče jsou v tomhle jako slepí a zastávají se výhradně přítele. Někdy si říkám, že ho snad mají raději než mě. Se mnou jednají jako s hadrem, kritizují, ječí, nikdy nepochválí a každý můj neúspěch hned berou jako mé selhání. Ale pokud jde o přítele tak to je samé Davide nemáš hlad, Davide nedělej to Kafe, ona ti ho Jituna připraví, Davide neuklízej to nádobí, ona to Jituna udělá, pokud se chci dívat v tv na jiný ppořad než on, hned mu já musím vyhovět jinak jsem za mrchu. Ted se znovu doučuju jazyk, abych jednou našla lepší zaměstnání, než je pokladní v Penny, ale nikoho to nezajímá, pokud to nedotáhnu., budu neschopná. Přítele vyhodili ze školy, protože se neučil a i přes mojí pomoc která je podle rodičů samozřejmá, to prostě neudělal. A nic, to není selhání, to je v pořádku. Docela mě to leze na nervy, on je pro rodiče vždy ten lepší a já jsem ta, která by mu měla dělat služebnoum pokud je u nás. Přitom když jsem já u přítelovo rodičů, tak tam pomůžu s nádobím, pokud chtějí pomůžu s vařením a s úklidem. Ale přítel u nás nesmí hnout prstem, vše mu musím podávat, a běda kdyby naši viděli, jak si sám maže rohlíky k snídani, to by byl kravál. Je mi to docela líto, promluva nepomáhá, nikdo mi nevěří, rodiče na mě jen ječí, přítel má vždy pravdu. Zajímavé ale je, že podobný model se odehrával když byl můj mladší bratr malej. Já jsem musela mít rozum, já musela uklízet a plnit i jeho povinnosti, pokud jsme něco provedli, dostala jsem jen já, brácha byl z obliga. Dodens si pamatuju tresty kdy jsem dostala od táty do hlavy takové pecky, že jsem neslyšela na jedno ucho, tahal mě za vlasy, házel po mě židle a potom jsme dlouhé hodiny musela klečet s nataženýma rukama a držet na nich těžké knihy a když mi z bolavých rukou spadly, dostala jsem další výprask. A to vše třeba za trojku z matematiky, nebo ze čtení, moc mi to nešlo byla jsem a jsem dodnes dys. Ale nějak jsem to zvládla, udělala učnák i když na učnáku jsem také měla problémy se šikanou, maturitu a ted po skoro dvou letech ze kšoly jsem našla své první zaměstnání. Nechápu, proč se rodiče takto chovají a už vůbec nevím, co s tím mám dělat. Příteli je to dost jedno, nechce se mě moc zastávat, aby si to u nich nerozházel.
1x
MOje jediná rada zní - najdi si vlastní bydlení, chování rodičů není zcela normální. Já sice také přítele obskakuji, když přijede, a on mě zase posluhuje mě, když přijedu k nim, ale rovním dílem. Zvlášť s tou televizí je to opravdu přes čáru, proč byste musela pokaždé vyhovět? Jak dlouho asi bude trvat, než si na to Davídek zvykne a Vy mu budete posluhovat pořád a ve všem?
Za druhé - on nemá přítel pusu, aby řekl "já si to kafe udělám sám"? Pochybuji, že by mu to rodiče zakázali. Pokud jsou toho schopni, zřejmě mají doma nějaký divný model vzájemných vztahů a rozhodně to není dobré ani pro Vás, ani pro přítele, natož pro vztah vás dvou.
Pokud ale přítel nemá odvahu se Vás zastat, je to horší. Ono se teprve časem ukáže, jestli se Vašich rodičů vážně jenom bojí, nebo je to prostě slaboch a je mu to jedno. Jak se k tomu staví? Zastane se Vás aspoň v soukromí, podrží Vás? Nebo na to kašle a dělá, že nic nevidí a neslyší?
Jak se zachová, když mu Vaši rodiče řeknou "nech ten talíř na stole, ona to uklidí" nebo "nedělej to kafe, ona ti ho připraví"? Co řekne, jak reaguje?
No nereaguje nijak. On se mě moc nezastává, já už jsem si tak nějak zvykla na to, že tohle on prostě neumí. Sice mě to štve, ale jeho už nezměním. Páírkrát jsem mu řekla, že mě mrzí, že se mě nezastane ale vzal to jako útok na sebe a byla z toho hádka. Asi je opravdu jediné řešení odejít, jenomže kam? Zatím nemám moc peněz abych se mohla odstěhovat a potom už plánuje přítel, že půjdu k němu - vlastní 1+1 ale já se bojím, že to bude z deště pod okap, udělá vše co mu rodiče řeknou, na slvoo je poslechne, tak nevím nevím jak to bude kl,apat až budeme bydlet jen jednu stanici trolejbusem od nich. Hádám, že je tam budu mít každý den a přítel bude rád. No asi mě nic pěkného nečeká
nezlob se, ale zdá se mi divné, že píšeš: "už jsem si zvykla, sice mě to mrzí, ale JEHO UŽ NEZMĚNÍM" - prosím tě, proč bys ho nezměnila? vždyť je to (zřemě) mladej kluk - ty házíš předem flintu do žita, místo aby sis to s ním vyříkala a řekla mu jak by sis to představovala...? přece nejsi POVINNÁ být s ním a snášet jeho chování k tobě, které se ti nelíbí... klidně mu pohroz, že se s ním rozejdeš, že takhle si budoucí společný život nepředstavuješ - řekni mu, jak si představuješ, aby se k tobě choval - a uvidíš... jestli mu to je opravdu jedno, tak se na něj vykašli, byla bys s ním jedině neštastná, za chvíli by tě buzeroval stejně, ne-li hůř než rodiče. Jsi mladá, počkej si na kluka, který bude na tebe hodný a zastane se tě, když to budeš potřebovat... já myslím, že je děsně důležité pro další společný život, aby se tě chtěl a uměl zastat... držím palce - nenech si zničit život! 
Máme stejný názor.Nezlobte se, ale takového přítele bych nechtěla ani omylem. Řekla jste, že Vás mrzí, že se Vás nezastane, a byla hádka (počítám, že vyvolaná z jeho strany)? Nereaguje nijak, ačkoli jediná věta "to je dobrý, já si to kafe udělám sám" by Vám velmi pomohla? POkud se Vás nezastane ani v soukromí, zvažte, zda opravdu chcete vedle sebe člověka, který se takto chová. Nezastane se, evidetně nesnese kritiku. Pořádný chlap by se Vás určitě zastat měl, notabene, pokud Vám rodiče nadávají přímo před ním.
Je pěkné, že přítel plánuje, jak budete bydlet u něj, a když bude nejhůř, rodiče dovnitř nemusíte pouštět. Bude to Vaše bydlení, ne jejich, a to bych si pěkně u přítele dupla, že je tady denně rozhodně nechci.
No víte, ono je to hodně složitý. Byt je sice oficiálně psaný na přítele, ale o nájem, vybavení a pronájem dalšímu nájemníkovi se starají jeho rodiče. Takže asi nebude moc možné je nepouštět dovnitř, když tam peníze dávali jen oni.
Za sebe Vám radím osamostatnit se a pryč od rodičů i od přítele.Je mi jasné,že to nejde ze dne na den a hned,ale tímle směrem a s těmito lidmi Vás nic dobrého nečeká.Nechce se mi zacházet do osobních detailů,ale věřte,že vím o co go...
Hodně štěstí,pevnou vůli a nervy Lenka
Aha, jeho rodiče
Já myslela, že se bude jednat o Vaše. Tak to asi bohužel budete pod pantoflem, pokud u vás budou chtít být deně a přítel neumí říct ne, budete to mít docela složité. Nicméně je pravda, že bydlet tam budete vy dva, takže o návstěvách byste taky měli rozhodovat dva, ne jen jeden.
0x
Zdravím. Je zřejmé, že máte s psychikou problémy i díky tomu, že jste neměla asi moc dobré dětství. Pro Vás by bylo opravdu nejlepší od rodičů se odstěhovat a zařídit si život po svém, až si začnete vydělávat. Pokud mají lepší vztah s Vaším přítelem, než s Vámi a on se Vás nedovede zastat, rozejděte se s ním. Myslím si, že se k Vám jednou bude chovat stejně, jak to vidí u Vašich rodičů. Žádná úcta, žádný respekt. Vy vedle sebe potřebujete člověka, který Vám bude oporou a pomůže Vám zvládat složité životní situace, na které občas člověk nestačí sám. Vy si musíte začít prosazovat svůj názor a neustupovat druhým ve všem a za každou cenu. Nezapomeňte, že jaké si to uděláme, takové to máme...
0x
0x
Už tu bylo dost řečeno, ale já za tím cítím něco jiného - peníze. Přítel je sice neschopný, ale má zřejmě movité rodiče, kteří se o něj starají a nadále budou starat, aby nestrádal. A tvoji rodiče si možná říkají, že by ses ho měla držet za každou cenu. Že to bude výhodné pro tebe a třeba něco kápne i pro ně. Ale možná se pletu.
0x
Jina rada,nez odstehovani a drzet si je od tela neni.znam tohle velice duverne,dnes mi tahne na 50. a rodic e se nezmenily,stale vidi jen chyby ,kritizuji a nikdy neudelam nic dobre,jinym stylem se neumi bavit,nez vzdycky dlouho premysli co rict a vypadne z nich zase jen kritika.u meho bratra,ktery dela pekny seky,nikdy neuvidi nic zaporneho a jeste ho polituji omlouvaji.DEvce je to tezke se stimhle smirit.Ja jsem to musela vyresit tak,ze uz 2 roky se vubec nevidame,jelikoz jsem pochopila,ze by me nicili do konce zivota a ja pri sve nemoci si nemuzu ,nechci nechat nicit posledni roky.Nemoc me vlastne rozsvitila v hlave,proste kdyz mi u nekoho je zle,tak tam proste nebudu.Ani vasi se nezmeni,pokud se takhle chovaji.takovou tu vlezlost a predtvarku pred cizimi ,znam take duverne.Porad sleduji,aby pred cizimi vypadali dobre,aby navenek domecek zaril,porad vsechno upravuji,ale co je opravdu uvnitr?lidi nejsu slepi a znaj je,takze jim zadan predtvarka nepomuze,ale stale jsou schopny slepe,schazovat me,aby se ocistili a lidi si mysleli,jaky jsou chudaci a maji spatnou dceru.nikdy jsem nepchopila lidi,kteri pomlouvaj vlastni a lezou jinym do zadku.A proc o tom premyslet?stejne to nic nezmeni.Smir se s tim,ale nebud v tom.Pritel je v tezke pozici,nevvim jake jsou situace,ze nemuze aspon trochu vyjadrit ze to vidi jinak.ASi by se mel trochu zastat,ale i dost mozna pochopil,ze by to melo jen spatny dopad a nic by se nezmenilo.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.