Vlastni matka se nechova jako matka

Ono vám opravdu nezbude, než se nějakým způsobem osamostatnit. Jak jsou děti velké? Opravdu chcete, aby vyrůstaly v takovém prostředí, musely to poslouchat? Dovedete si představit, co to v nich zanechá? Takovéhle situace se zdají často beznadějné, ale nebývají, i když to nejde snadno ani bezbolestně. Pryč! Za jakoukoli cenu. Jestli je má ráda a chová se k nim dobře, odstěhujte se blízko, aby je mohla dál hlídat, ale měly jste každá svou domácnost. Musí to být řešitelné. Čekat na prince s vlastním bytem, to by mohlo být nekonečné.

Prosim Vas, co to pisete za blbosti? Na krk jsem se nikomu nepovesila, bydlim ve vlastnim dome, zadne partnery od rozvodu nemam a to jsem rozvedena pres pet let. Nevim, kde jste k tomu dosla, ze jsem se nekomu s partnerama povesila na krk! Z takovyhle odpovedi od takovyhle chytraku je mi spis blbe.

babkazova,,,,,,,,,a to je podle vás pěkný vztah? Na takový vám kašlu. Žít s mámou a nic jí neříct? To není vztah!A myslíte ..že káva vše napraví? Směšné

Ono se to daleko lépe mluví, ale skutečnost je často jiná...

Nevím kolik let je pisatelčiným dětem, ale asi budou ještě poměrně malé, když je musí někdo hlídat, s takovými dětmi se práce hledá hodně špatně, zaměstnavateli je nepříjemné pouštět matku dřív z práce, aby stačila vyzvednout děti ze školky, pouštět ji na paragraf apod... To se raději s ní rozloučí a najde si někoho jiného. Jasně, dá se to zvládat, když máte tolerantního šéfa, ale jinak občas potřebujete někoho, kdo Vám dítě pohlídá. Také když chcete jít jednou jedinkrát za uherský rok někam posedět a odpočinout si od dětí.

Navíc si myslím, že matka by se měla vyvarovat toho, aby své dceři nadávala do **** a do *****. Sama za sebe bych to řešila způsobem oko za oko, zub za zub. Nemyslím to tak, abyste jí nadávala do toho samého, ale zkuste jí trošku zavyhrožovat, že se bez ní obejdete, že si to dokážete zařídit jinak a že pokud nepřehodnotí své chování, už u Vás nemá co dělat, že tím pádem může ztratit své blízké- hlavně Vás a děti.

Jaké máte vztahy se svým otcem, svým bývalým manželem, jeho rodiči? Vždyť existuje tolik lidí, kteří by se Vám o děti mohli postarat, když by byla nejvyšší nouze- přece jen jsou to i exmanželovy děti, otcovi, tchýněni a tchánovi vnuci... Na občasnou chůvu asi peníze nezbývají, že? Kolik je přesně dětem? Za chvíli už budou větší a to starší se může starat o mladší, ne?

a u kafe podle vás by si zpívaly?

jen to,ten dům je váš?Protože píšete,že bydlíte ve vlastním domě. Ono rodinné vztahy jsou někdy velice složité.Jak máte staré děti?Padle tady odpověď hlídání dětí ,tak se ptám. Já nevím ,za mne bývaly družiny,,to již není?I s jídlem a rozvedená matka samoživitelka měla slevu.Nejde to takhle nějak?

Tady někdy člověk si nemůže postěžovat ,protože se to obrátí proti němu. A nakonec za vše můžete vy. Zažila jsem to také.Vím, že nejsou peníze zbytečně je vyhazovat cizímu ,ale lidi i matka i tátové nejsou vždy takoví jaké by jsme je chtěli i když se snažíme. Držím palce. ,,a je mi jasné,kdyby jste byla tak na vině vy,nepsala by jste to.

Matka tedy bydlí u Vás, nebo bydlí jinde a k Vám chodí? Jestli bydlí u Vás, tak si s ní promluvte a klidně jí řekněte, že jestli nezmění k Vám chování, tak si bude muset zabalit a najít jiné bydlení.Chcete, aby děti měly klid a Vy ho potřebujete taky.A najděte si hlídání u jiných lidí. Určitě nějaká babča bude ráda, když bude mít nějakou korunu navíc. Je to sice Vaše maminka, ale nedalo by se nic jiného dělat. Musí pochopit, že si na Vás nemůže všechno dovolit, když píšete, že nic špatného neděláte. Jestli k Vám jen dochází, tak prostě vzít klíč a říci ji všechno narovinu, proč to děláte, co Vám vadí. Určitě není tak stará, aby si neuvědomovala, co říká a jak se chová. Ona ví, že ji potřebujete a věří, že se nepostavíte proti ní. Tak ji to musíte ukázat, že to tak není. Bud to budete trpět kvůli hlídání, nebo chcete pro děti a sebe klid a pohodu a uděláte si pořádek. Ale když to necháte být, budou to odnášet jen děcka. A slyší věci, které by nemusely. Nebo, kdyby byla možnost ji přidělit jednu místnost a ostatní si zamykat. Jenže to by asi ječela víc, co? Ale myslím si, že to stejně nebude dobré, dokud budete bydlet spolu.

Babkazov, vezmu to tak, že tazatelka píše skutečně pravdu o tom, co jí matka řekla. Žádná správná matka by svému dítěti neměla říci, že mělo raději chcípnout, neustále se mu vysmívat a urážet ho. Ani kdyby se jí tisíckrát na krk pověsilo.

Pokud třeba měla tazatelka smůlu a exmanžel jí třeba sebral byt, kam měla s dětmi jít jinam, než k matce? Rodina je pro mne od toho, aby pomohla, když je nejhůře.

Babkazove, po přečtení reakce na Vaši radu mě napadlo jediné - jaká matka, taká Katka.

Na krk jsem se nikomu nepovesila, bydlim ve vlastnim dome,
To ovšem v sáhodlouhé první výpovědi není a je to podstatná informace, nadává mi ve vlastním domě. Pokud tam nebydlí a dochází, klidně se od ní odpoutejte a zařiďte si hlídání děcek a můžete jí říct, že si nepřejete, aby k vám chodila, pokud nezmění své chování. A bude klid. Něco za něco, když ji potřebujete. Neví tady nikdo jaký měla život ona, proč se tak chová, rodičům obyčejně vadí, jak dopadly jejich děcka. Je třeba jednat.

Pěkný večer přeji. Přidám svůj subjektivní názor z toho, co jsem vyčetla. Vaše matka zcela určitě není zrovna standartní, ale k léčbě ji nikdo donutit nemůže. Ona také pravděpodobně není nemocná, spíš myslím bude velmi nešťastná. Uvědomuje si, že ona to už v životě zrovna nevytrhne a v jejích očích jste vy na nejlepší cestě dopadnout, vzhledem k vyšším nárokům této doby, ještě hůře. Asi byla dříve zvyklá v rodině rozhodovat, toho se nemíní vzdát a vy jste se nepodřídila jejím radám, navíc se obává, že by se mohlo stát, že zůstanete sama a tím v jejích očích chudák. Je ovšem bezmocná, protože rozhodovat za vás nemůže a tak aspoň křičí a přidává i více než ostrá slova. Vzhledem k vašemu věku bych i odhadovala, že ona bude pravděpodobně teď v přechodu a hormony, ty umí s lidmi udělat divy. Poradit, když jste nenapsala, jestli bydlíte spolu, nebo máte každá svou domácnost atd., jde těžko. Navíc to budete mít hodně těžké, protože s nervama v kýblu se řeší podstatně hůř, než když je člověk v klídku a uvažuje. Rámcově by to ale chtělo docílit toho, aby děti hlídala dál, ale potom aby se odkráčela věnovat vlastním zájmům. Takže řešení by mohlo být najít jí ty body zájmu - nejlépe nějakou kamarádku, která vidí ten svět optimističtěji. Pokuste se o to. Zasmála by se s ní, postěžovala by si jí, občas by spolu vyrazily do kina, do divadla a celkově by začala vše vidět trochu jinak. Ta rada možná vypadá hloupě, ale těch *bab přechodových*, které berou život, přes všechny strasti, s humorem je spousta a vám všem by se tím možná hodně ulevilo.

Pokud bydlíte spolu s matkou, asi si někde uchovávat svoje soukromí a zamknout to, je to smutné, když Vás deptá někdo nejbližší a vyžívá se v tom, jak jste dopadla. Je mi líto matek, které samy sebe vhazují nejen do role diktátora, ale jakoby samy odžily naše vztahy, to nikdy nepochopím. Měla bych-li možnost, odstěhovala bych se časem, protože snižování sebevědomí nikomu nepomůže a víc Vám ublíží. Možná má matka problémy sama se sebou a takto to dává najevo, aby měla nad Vámi moc, kdyby byla v životě spokojená, takhle by se nechovala, mnoho matek i žárlí na dcery kvůli vzhledu, postavě, na první pohled směšné možná, ale v reálu horší, než když na sebe žárlí cizí ženy. Od matky,která ráda rýpe, se vždy něco ukáže, pomůže a vyčte a to se nikdy nezmění. Buď se to budete snažit snášet dál nebo začnete nový život, držím Vám palce

Před léty jsem měla matku. Byla mnohem horší, než Vaše. Zlá, vyšinutá, nenormální. Dělala nám jen zle. Pětkrát jsem ji vyprovodila z domu a pokaždé přišla zpátky. Dům patřil manželovi, ale ona měla pocit, že si může dovolit úplně všechno.