S tátou je to těžké. Posledních 25 let je alkoholikem, ale nedávno s tím kůli zdravotním potížím sekl. Tudíž je těžce nevhodné koupit mu dobrý drahý chlast. Chtěl jsem mu koupit mechanické hodinky, ale když jsem sondoval narazil jsem. Táta rád čte, ale tuto munici vždy vystřílím na vánoce.
Poraďte mi prosím nápadama nebo zkušenostma, mám už jenom měsíc.
0x
Jestli přestal pít, i když kvůli zdravotním potížím - tak i to je dobré nějakým způsobem podpořit. Nemá nějakého koníčka, kterému by se mohl nyní ve volném čase věnovat a třeba ho v posledních 25 letech zanedbával? Případně co by ho mohlo bavit - třeba rybaření, malování, fotografování apod.? To by mu určitě v odvykání pomohlo a vy zase získáte inspiraci pro dárek k životnímu výročí. 
0x
Vašemu taťkovi fandím. Manžel měl stejné problémy, léčil se a abstinuje. I když oslavy u nás probíhají jako u "Suchánků", kdo ho zná, ten to toleruje a nevadí jim to. Mám ho za to moc ráda a nikdy bych mu flašku nekoupila.
Koupit, co ho baví: Pokud je dar nákladnější, složit se s dalšími dárci. Co jízdní kolo, tenisovou raketu? Permanentku na hokej, na jeho oblíbený klub, kterému fandí? Je už doma v důchodu? Pokud ano, má vztah ke zvířatům? Nezamiloval by si štěně? Nechci ale nabízet živého tvorečka jako nutný dar. Jen tehdy, pokud by mu udělal radost, staral by se o něj, miloval ho, chodil s ním na procházky. Jinak zvířátko nemá cenu pro lidi, co jej nechtějí a často končí v útulku.
Co lístek na koncert oblíbené skupiny, co lístek na motorky do Brna, co lístek na Miss? A jiné. I šedesátiletí mají své sny. Já bych šla ráda na koncert Míši Tučného. To se mi ale už nikdy nesplní.
Pro ty co mají rádi adrenalín: let balónem, seskok padákem. Moje kamarádka /55 let/ tvrdí, že není nic krásnějšího. Já si držela žaludek a byla jsem ráda, že je pode mnou pevná zem. Ale každý snese něco jiného.
Můj již abstinující manžel dostal loni k šedesátinám několik dárkových košů bez flašky, ale největší radost mu udělal nový tenký monitor k počítači. také dostal celého melouna /v květnu ještě nákladný dar/ a udělali jsme si všichni melounové hody. Všechna vnoučata měla radost.
Až mi bude za 3 roky šedesát, víte co bych chtěla já? Asi tak metrákového čuníka, zabitého, v půlkách. Dovedu to rozbourat, udělat tlačenku, prejt, prdelačku, umím jitrnice i jelita, paštiku, vyškvařit sádlo, prostě kde co. Jenom bych ho nezabila! A z toho čuníka bych udělala prima pohoštění, zabíjačku, pro všechny přítomné. Jelikož to ale nikdo z příbuzných neví, co bych chtěla, budu si ho asi muset opatřit sama - nějakého divočáka porazit autem. Půjčím si na to žigulíka od známého, ten s ním skolil bez větších problémů už dva!
Jaga.
babajaga,,Vy byste je chtěla ty gratulanty zabít! Já tedy nikoho nezvu,k nikomu se nehrnu ,,nemám to ráda. Slavím si to v klidu a pohodě. Bez koukání se na podnapilé obličeje a pak poslouchat jaké to bylo a čeho bylo málo či moc. Všichni jsou kamarádi a jak se rozejdou drbou jeden druhýho. Nejbližší rodina a fajront.Nejlépe se ho zeptat co by mu přišlo vhod.
Dárkové koše to jsou těžko prodejné ležáky - to nikdy. .samé nesmysly-Ono jak je člověk v letech tak poměrně už má věciček tolik ,ža ani nic moc zas nepotřebuje ,,,,,takový dalekohled,,,,,mobil...to vždy využije. Něco na zahradu,pokud je,,,
Ani já nezvu zastupitelstvo a starostu. Ani vojenskou posádku, fotbalovou jedenáctku a skautský oddíl. Oslavujeme pouze s rodinou, ale je nás i tak dost. Když to tak spočítám, asi 20.
A dárkový koš nemusí být ležák. Podle toho, co tam dáte a jak dlouho to doma sušíte. Dělala jsem ho sama mamce v březnu k osmdesátinám. Je diabetička a toho jsem se držela. Dia čokoládu, bonboniéru, džusy, pišingry - vše tedy dia, kvalitní salám, kvalitní balený sýr, korbáčiky, dobré víno, slané pečivo a křupky, kakao, dia kompoty, křen ve skle, paštiky, lepší ryby - tuňák apod. Vybírala jsem vše čerstvé, nic jsem neválela doma a dala jsem si pozor na záruky.
Plno věcí jsem zapomněla vyjmenovat. Ale mamka měla velkou radost, rozdělala si to a prohlížela, že to jsou všechno věci, které se jí hodí a může je při svém stravovacím omezení. Takže to chce popřemýšlet a citlivě vybrat. Tím člověk dokáže, že mu na tom druhém doopravdy záleží a ne že popadne první ležák, jak píšete. Také znám v okolí lidi, kteří dávají dál, co dostali sami a takové "putovní" dárkové koše, to je pak opravdu neštěstí.
Dát tedy tak, aby člověk udělal radost a ne proto, že MUSÍ. 
Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.