Právě začínám nový vztah s jednou skvělou holkou, známe se asi tři měsíce a už dva týdny spolu chodíme. Rozumíme si ve spoustě věcí, je mezi náma přitažlivost fyzická, alespoň ode mě směrem k ní, jak to má přesně ona, tak to nevím.
Ale napadla mě jedna taková věc - zatím do žádné z holek, se kterýma jsem chodil - a bylo jich osm - jsem nebyl na začátku ani v průběhu chození zamilovanej. To jsem zažil jen dvakrát - jednou na střední, to bylo platonické, ale bylo to zamilování se vším, co k tomu patří (motýli v břiše, červenání, člověk myslí jen na toho druhého, šel by na kraj světa) a pak jednou ve vlaku, to bylo zamilování na první pohled s jednou pěknou holkou, to bylo i vzájemné a lítaly blesky, ale byla tam s kamarádkou a nedošlo to směrem k výměně kontaktů, možná byla vdaná nebo zadaná, to nevím.
Prostě za sedmnáct let vztahů to nestálo ani jednou na zamilovanosti. Docela mě to mrzí, protože si myslím, že se zamilovaností je to všechno asi hezčí, ale na druhé straně nebudu přece čekat třeba deset let, jestli se náhodou do někoho nezamiluju. A s těma všema holkama i bez zamilovanosti z mé strany - ony asi některé zamilované do mě byly - to bylo hezké, neměnil bych. Jen mě vrtá hlavou, proč to nemůžu mít i se zamilovaností.
Jak to máte vy ve vztazích? Máte to vždycky postavené na zamilovanosti?
3x
Já nevím, kolik pilířů má mít kvalitní vztah, ale vyjmenuji čtyři, které mě napadli jako první.
1) charakterová kompatibilita - těžko spolu vydrží pecivál a akční žena. Nebo společenský lev salónů s naprostou domácí puťkou. Taktéž humor by měli mít podobný.
2) Vzájemná fyzická přitažlivost. Ať se to lidem líbí, nebo ne, zvíře s kráskou bude mít těžko kvalitní vztah, který by dlouho vydržel. Naštěstí existuje také charisma, kterým může zastínit některé fyzické nedostatky.
3) Alespoň pár společných zájmů a témat.
4) Sexuální souhra. Není nic horšího, než zjistit, že slečna, která skvěle vypadá a dobře si s ní rozumíte, je v posteli naprosté prkno a ještě je stydlivá a nebo ji sex moc neříká.
Když se mi splní alespoň tři ze čtyř, hrozí, že se zamiluji. Pokud všechny 4, je skoro jisté, že dané slečně propadnu.
Ano, ty pilíře by tam být měly
, na druhou stranu pár takových dvojic, co mají pramálo společného, znám, včetně mých vlastních rodičů:D Aneb:
1) máma společenský extrovert milující společnost a světla ramp, táta samotářský, nesnáší návštěvy a moc lidí
2) možná na začátku, teď spíše ze zvyku... ale rádi se mají
3) asi tak leda vaření:D Jinak zcela rozdílné.
4) to nevím a ani to vědět enchci:D
Často si říkám, proč jsou vlastně spolu...:D Ale jakžtakž to klape...
0x
Někdy může vztah skvěle fungovat celý život i tehdy, je-li postavený "na rozumu". Ta zamilovanost přijde později. I v tomto pořadí se to může stát a neznamená to, že by vztah byl negunkční a nebyl krásný. Určitě nejste jediný, kdo to takto v životě má.
Jinak Vaše otázka v názvu zní. Na čem stojí vztahy? Myslím si, že vždy musí být založeny hlavně na důvěře, tolerantnosti, vstřícnosti, podpoře..Prostě vzájemnosti.
0x
Já ano, bez zamilovanosti to nejde. Zamilovanost se však nedá vynutit, ani na druhém, ani na sobě sama. Až to přijde, tak to přijde.. a věř, že zoufat si v 17 letech je tak trochu... no, kdybys takhle mluvit ve čtyřiceti, asi by bylo něco špatně, ale v sedmnácti máš ještě spooooustu času. Nicméně - v 17 letech 8 vztahů.. to je docela dost, zapřemýšlej, co vlastně hledáš, nebo jestli vezmeš každou holku, která se namane, protože pak se zamilovává špatně.
Tímto se omlouvám Vám i tazateli, nějak jsem si to přetransformovala k obrazu svému
0x
Moje úvaha. Jestli správně čtu, tak máte za sebou spočítáno, sedmnáct známostí. Seznámíte se, je vám spolu dobře, vyhovujete si nějaký čas, necítíte jeden k druhému žádné závazky, a když se omrzíte, klidně se rozejdete. Potkáte se, pozdravíte a každý jde dál, svojí cestou. Vztahy:
Jak píšete je mezi námi přitažlivost fyzická, od vás k ní ano, obráceně nevíte. To je ta chyba.
Rozumět si v otázkách milování je důležité, ale je to jen jedna důležitá část, vztahu. Když jeden k druhému něco cítí, ten druhý ho přitahuje, nejen v posteli, ale jednáním, mluvením, rozumíte si, máte si o čem povídat, můžete spolu i mlčet a přesto je vám spolu dobře. Na tom všem se dá budovat vztah. Chcete se o druhého starat, vědět co ho bolí a z čeho má radost, dělá vám potěšení, když mu radost uděláte vy. Když je vztah pevný, nemáte před sebou žádné tajemství, všechny problémy i pracovní, řešíte společně. Jestliže nevíte, co cítí druhý partner, pak něco důležitého ve vašem vztahu chybí. Jen můj názor.
0x
Já jsem vlastně taky nikdy nebyl do nikoho zamilovaný, ani do své ženy. Zrovna tak vím, že ona do mě taky nebyla zamilovaná. Byli jsme dva kámoši, co se k sobě přibližovali a přibližovali, až nakonec spolu zůstali. Všechno nám funguje, jsme spolu už dost let, máme velkou rodinu a ještě jsme se nepohádali. Moje žena je můj nejlepší kamarád. 
Díky za reakce. Je zajímavé, že tady na poradte.cz je spousta moralistů, kteří se do každého tazatele pustí, až chlupy létají, aniž si otázku pořádně přečtou. Já vypadám jako nějaký cynik a holkař, který má sedmnáct vztahů a asi holky kosí kosou někde ve velkém a není schopen citu. Pročítal jsem tu už hodně otázek a skoro každý tazatel je v očích "jediných na celém světe dobrých" odpovídajících syčák, vychcánek a morální odpadlík.
Znovu opakuji, že se vztahama nemám problém, ty holky jsem měl rád a ony mě také, samosebou jsme si říkali, že se máme rádi, ale neříkal jsem jim "mám tě rád, ale nebyl a nejsem do tebe zamilovanej", stejně jako jsem nevyzvídal, jestli mě má některá ráda nebo jestli je zamilovaná. Ono je to vlastně asi jedno.
Jen mě mrzí, jestli ten vztah když je člověk zamilovanej není hezčí a že je to škoda, že jsem to nezažil. Ona ta zamilovanost stejně po letech asi zmizí, ale musí to být hezčí, když jen to, že na někoho koukám a jsem z něho hotovej, se mnou dělá neskutečně hezké věci, co potom musí být po doteku nebo polibku..
Chtěl jsem vědět, jestli někdo nemá podobnou zkušenost nebo jak se na to koukáte.
Možná je to jen o tom, co si představujete pod pojmem "zamilovanost". Když říkáte, že jste je měl rád, tak je to možná ono. I kdybych byl sebevíc zamilovaný, neznamená to, že mi přestane fungovat mozek. Je to jen pocit, jaký mám, když jsem s danou osobou. Případně stesk, když s ní nejsem. Neznamená to, že bych jí odpustil kdovíco, nebo udělal nějakou šílenost. Takoví lidé určitě jsou, ale neznamená to, že víc milují, znamená to akorát, že jsou hloupí.
To není o maralizování, ale o tom, co si lidé myslí. Pro mě je opravdu 8 vztahů dost, jinému je to akorát, dalšímu málo. To je na každém. Když jste se ptal, s tímto jste musel počítat.
A nijak jsem si nevšimla, že by lítaly nějaké chlupy, ani, že by se do Vás někdo pustil To vypadá dosti jinak. Prostě jen rádci asi nenapsali to, co jste chtěl zrovna slyšet. A když se někdo přehlédne, není dokonalý (kdo je?:D),upozorním ho, že se přehlédl, a jdu dál Toliko k této věci
Zrovna včera jsem narazila na starší časopis, kde byl úplně stejný dotaz, ale od dívky. Proč se nemůžu zamilovat? Pycholog odpovídal, že možné je, že oni partneři nedosahovali kvalit jejého otce, protože každý poměřuje (byť nevědomky) partnery se svými rodiči. Takže buď byli horší, než její otec, anebo naopak rodiče nežili v dobrém vztahu, proto má tazatelka podvědomou obranu a nechce k sobě zamilovanost připustit... nebo prostě a jednoduče ještě nenarazila na toho, do koho by mohla být zamilovaná, ale spíše půjde o nějaký psychický blok.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.