Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je tu někdo, kdo má zkušenosti s tím, když jeden z manželů (v namouduši poměrně ideálně fungující rodině, po 14 spokojených letech manželství, se 3 dětmi) jde pracovat na delší dobu (2-3 roky) do zahraničí a domů do Čech se vracívá jen na cca 2-3 víkendy v měsíci... Nás to čeká od léta a já se velmi obávám jistého odcizení a není mi z toho pomyšlení dobře... Jak vám to fungovalo? Nějaké zkušenosti či rady byste prosím neměli? Děkuji.
3x
U nás to dopadlo špatně. Možná proto, že nám nikdo neporadil, že jsme před prvními příznaky odcizení zavírali oči, možná to cestování trvalo příliš dlouho. Finančně mělo manželovo cestování lépe zajistit rodinu. Ale skutečný zisk nebyl o tolik vyšší než případné "sezení doma". Pro něj osobně to byl profesní růst. Pro mě profesně to znamenalo zakrnění, protože na mě ležela veškerá tíha domácnosti. Občas jsem toho litovala, nejvíce dnes, při pohledu na důchodový výměr.
První víkendová setkání bývala vřelá, ale časem jsme se střetávali v názorech, jak společné chvíle prožít. Byl by jistě chtěl odpočívat a věnovat se dětem. Ale v našem domě tu něco kapalo, tu bylo potřeba porýt zahradu, v zimě se nějak vyhrabat ze závějí. Navíc chátral dům manželových rodičů a i oni chtěli alespoň občas jak pomoc, tak jen prostou přítomnost svého syna. Také se za tu dobu mnohokrát stalo, že z plánovaného příjezdu nakonec nebylo nic. Komplikace v práci se vyskytují. Snažila jsem se dělat mužské práce, seč to šlo, ale někdy to nešlo a s řemeslníky to bývalo všelijaké. Někdy přijel polonemocný, jindy byla nemocná já. Už to nebyla vřelá setkání, už se začaly objevovat výčitky, z obou stran. No a v takové chvíli se někde daleko našla paní, které se pěkný, vtipný a osamělý muž zalíbil. Od domácích koláčků k postýlce nebylo daleko.
Pak to ještě jaksi prapodivně pokračovalo, ale po létech stejně následoval rozvod.
Moc vám přeji, abyste vy a váš muž překonali problémy odloučení lépe.
3x
Zažila jsem odloučení rok, tři malé děti. Měla jsem auto, což mi usnadňovalo celý koloběh, každého dne. Neměla jsem možnost mimo telefonu, jiné spojení s manželem. To nás stálo, dost peněz. V dnešní době, díky internetu, můžete mluvit s manželem každý den, radit se s ním a probírat bolístky. Hodně to pomáhá. Děti neztratí kontakt s tatínkem. Vždy se budete těšit na domluvený čas, kdy zasedne, celá rodina k notebooku a budete chtít tatínkovi říct, každý něco důležitého. Vydržíte to, pomůže to celé vaší rodině, manžel získá dobou pozici i kontakty, které se mohou hodit i při studiu dětí. Musíte věřit, tak jako manžel bude věřit vám. Jen můj názor.
1x
NIKDY! Žádné peníze za to nestojí, manžel před lety pracoval v Praze-služby, a domů se dostal jednou za 14 dní, děcko bylo miminko, práce na baráku moc,chlap prostě chybí. Trvalo to rok než ho převeleli blíž, měl sice méně peněz ale už nikdy bych to zažít nechtěla. Svobodný to je jiné, žádné závazky a děti tak ten může na čas odjet za hranice vydělávat.
0x
doplněno 27.03.12 09:44: Pro vás taky nic lehkého.Musíte zastoupit roli otce.Vzít ty otěže rodiny.Myslete na to.
Děkuju za podporu. Já si uvědomuju, že to manžel dělá kvůli nám (přece jenom bude z toho o dost víc peněz než si vydělá teď - navíc v naprosto příšerné práci, kde je otrávený a už roky přeskakovaný, protože doposud veškeré výjezdy do zahraničí kvůli nám odmítal; akorát, že když bude létat měsíčně třikrát do Prahy, tak třetinu vydělaných peněz stejně procestuje...) a ano, asi je i vzhledem k věku dětí (12, 10, 7) ideální čas něco takového udělat, ale stejně o tom nejsem vnitřně přesvědčená - moje obavy jsou především ty, že budeme žít jako dvě samostatné jednotky (já a děti tady, on tam) a tomu se nutně přizpůsobí (oddělí?) i naše životy. Vzhledem k tomu, že vztah máme opravdu pěkný (žádné "štěkání" se u nás opravdu nekoná) a troufnu si tvrdit, že i on je maximálně spokojený, nemám obavy typu "co oči nevidí...", ale i tak bych raději ty peníze navíc oželela (teď vycházíme jakžtakž, zdaleka ne všechno si dopřejeme - přece jenom 3 děti je v dnešní době velká finanční zátěž, ale všechny byly plánované a milované - ale na druhou stranu nemáme žádné dluhy, a to taky myslím většina lidí nemůže říct.), aby vše zůstalo takové hezky 
neměnné... Jsem divná?
0x
osobní zkušenost? šest let jsem většinu roku pracoval v SRN. po čtyřech letech jsem se jednou vracel domů a doma se cítil tak nějak divně. když jsem za cca dva měsíce vrátil opět, našel jsem doma cizí pánské oblečení a bylo jasno. následoval poklidný rozvod. předtím 10 let spokojeného, fungujícího manželství a doma dcera v první třídě ZŠ...
a bejvalka si toho svýho novýho už cca 10 let živí. má rád automaty...
doplněno 27.03.12 10:13:a dva z mých kamarádů, kteří tam pracovali se mnou "dopadli" stejně. jeden s tím rozdílem, že když se jednou vrátil a chtěl si rozsvítit v chodbě, dostal ránu! i vypínače mu žena odmontovala. ale v kuchyni mu nechala postel (čistě povlečenou!), prej aby nemusel spát na zemi. a na posteli dopis...
0x
Já bych to zas tak neřešila. 2 - 3 víkendy za měsíc bude s Vámi. To je normální i u lidí kteří pracují po Čechách. Jsou to řidiči kamionů, všichni montéři, dost policistů, stavební dělníci a mohla bych pokračovat. A taky mají rodiny. A alespoň ho budete mít blízko a volání není drahé a existuje internet. Co měli lidi dělat dřív, když jeli třeba na roky na Kubu, do Egypta, do Pákistánu atd. jako u nás ve firmě? A taky mají všichni rodiny.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.