Nejste přihlášen/a.
Už nemám sílu dál, potýkat se s tímhle životem...pěti-letý vztah, krach, dva roky se plácám v rozchodu, pustím si k tělu jednoho, krachne to po třech týdnech, rok si k tělu nikoho nepustím, pak pustím k tělu druhého krachne to po pěti měsících, nevztahu, defakto ničeho... vlastně jsem se s nikým nikdy snad nerozešla, legrační... má smysl obývat tenhle svět a plácat se - nic nejsem, nic nebudu, nikoho nemám, v ničem nevynikám, vše dělám nadprůměrně, ale ne vynikajícně...
V dnešní době není umění vydělat prachy nebo být úspěšný, mít kariéru,auto...v dnešní době je umění být š´tastný, mít kvalitní vztah, někoho, kdo vás má rád a pak vše ostatní je vedlejší...
...dnes chápu lidi, který to zabalí...je to jednoduchý, stačí si přece vzít pár prášků, zapít je a usnout...
Po takovém fňukání by se mi chtělo říct prostě "dobrou", ale když je vám jen 23 let, byla by to asi škoda. Já si pořád říkám, že až budu mít tak blbou náladu, že se rozhodnu skončit, nejdřív si splním nějaký ten sen. Zbavím se veškerého svého světského majetku a vyrazím na průzkum kontinentů, vyzkouším všechno, co mi přijde dost zábavné (extrémní sporty, jídlo, pití, drogy, sex) a buď mě něco chytne tak, že kvůli tomu budu žít dál, nebo mě něco zabije a nebo budu opravdu tak zklamaný životem, že to nakonec ukončím sám... Jednou za život by se měl člověk opravdu zbláznit.
Když děláte vše nadprůměrně, máte obrovský dar, protože jednak můžete zkoušet vybírat v čem by se Vám podařilo vysoko prosadit a může toho být i víc najednou, jen toto vaše konstatování svědčí o tom, že máte v sobě velikou sílu, když takto na sobě pracujete, většina lidí dělá vše odbytě a primitivně.
A musíte mít v sobě hlavně premanentní víru, že se Vám vše podaří, pokud nejste věřící, zkuste třeba tuhle víru podpořit obrácením se na víru v Boha a vše co s tím souvisí, když v ní budete pevná, dá Vám to sílu, kterou hledáte, když budete vědět, že nad Vámi někdo stojí..
A spokojený sebevědomý člověk potom velmi přitahuje pozornost protějšího pohlaví
Dobrý večer,"nifl". Není to tak dlouho, co jsme Vám odpovídali na dotaz v této diskuzi: www.poradte.cz/sp/... Samozřejmě, že život má smysl. Takový, jaký mu sami dáváme. Když se občas něco nepovede, není třeba hned myslet přece na nejhorší. Nemusíte v ničem být nejlepší. Nepropadejte sebelítosti, všechno máte před sebou a zklamání bude ještě hodně. Prožíváme je všichni. Proč Vám nefungují vztahy, víte sama asi nejlépe. Zapracujte na sobě a změňte to, co jde změnit, k lepšímu. Pak budete vyrovnanější a určitě se to odrazí i na Vašich vztazích s muži. Jen to nevzdávejte a nemyslete na to, jak zbaběle z života utéct. Pokud si s ním sama nevíte rady, pak se obraťte na odborníka psychologa, abyste nepropadla depresím, z kterých se jen těžko člověk potom dostává. Hlavu vzhůru, půjde to!
celý den se snažím pohnout a vzchopit, ale prostě vážně pro mě nemá život význam...nechci, aby mi někdo přesvědčoval, proč je špatný vzít si život...jen jsem sama ve velkém bytě a měla jsem potřebu někomu sdělit, kam se za celý den pohnuli mé myšlenky...a kam se ubírám dál...(či kam se uberu?)
Třikrát jsem četla vaši větu a s nadšením souhlasím a navíc vám držím palce, to bude dobrý!
V dnešní době není umění vydělat prachy nebo být úspěšný, mít kariéru,auto...v dnešní době je umění být š´tastný, mít kvalitní vztah, někoho, kdo vás má rád a pak vše ostatní je vedlejší...
Tak mě napadá, nebude problém v chlapech a ne ve vás. Muži těžce nesou úspěšnou, myslící ženu. Pokud to tak je, tak ty předchozí partneři nestojí za takové černé myšlenky. Princ na bílém koni nepřijede, ale přijde ten pravý, nebojte.
Já jsem právě dnes byla venku se spolužákem z gymplu. On stejnou depku jako já, řešili jsme, jak kdo z našich spolužáků dopadl. Z 22 lidí. Úspěšný lidi (tzn. auto, VŠ, solidní příjem, zkrátka jistá úroveň) - 18, kvalitní vážný vztah - 2, manželství- 1, vztah i úspěch - 0. Smutné ne? A právě tehdy jsem došla k té větě...stačí se podívat na generaci mých rodičů, mám dojem, pokud je špatný, opravte mě, že to šlape (šlapalo), lidé se rozváděli, měli konflikty, ale ne v takové míře jako teď... jsme moc náročný, moc chamtivý, neochotný se přizpůsobit a to pak vyvrcholí v to, že vztahy nejsou, pokud ano, tak za nimi stojí lež a nevěra. Už přestávám věřit, že láska existuje...
A podle vás by v 23 letech měli být všichni zadaní, nebo dokonce ženatí? Já, jestli se hodlám někdy usadit, o čemž pochybuji, nedojde k tomu dřív, než mi bude 35 let.
Víra je pro hloupé. Láska buď je, nebo není. Můžete se pouze domnívat do té chvíle, než se s ní setkáte a ona prokáže svou existenci. (nebo se nesetkáte, ale pak to stále neznamená, že neexistuje, pouze zůstane neprokázanou.)
I tak by to nebyl problém v chlapech, ale ve slečně. Určitě jsou muži, kteří o takovou ženu nestojí (nebo lépe: neunesou její úspěch), ale jsou zase muži, kteří právě tohle hledají. Tím pádem si jen vybírá špatné muže.
Ale to asi není ten případ. Slečně je 23, ještě studuje a má brigády. Z toho ještě respekt nejde (neříkám, že z ní nevyroste velká manažerka s titulem z Oxfordu)
Jsem toho názoru, že ke každému existuje kompatibilní partner, ale bohužel je tu riziko, že ho nikdy nenajde, nebo najde, ale on/ona už bude ve svazku s jiným partnerem, který je také kompatibilní. Nezbývá než doufat.
Nedávno jste tady uvedla svůj příběh, jak jste polila vodou chlapce, na kterém Vám záleželo. No a dneska vyhrožujete sebezničením.
Musím Vám oponovat - ani v dnešní době není uměním být šťastný a mít kvalitní vztah, mít někoho, kdo Vás bude mít rád...
V první řadě přestaňte být kyselou a zapšklou sebelítostivkou. To Vám nepomůže. Jste sama. Zatím. Proto buďte veselá, příjemná, milá, chovejte se k lidem vstřícně, slušně, ale ne vtíravě. Mějte radost ze sluníčka, z prvních sněženek, prostě z normálního života. Uvidíte, že budete mít přátele a že se časem najde i ten partner. Přestaňte požívat alkohol a než něco uděláte, pokaždé si to dobře rozmyslete. To mám pořád v hlavě Váš minulý příběh. Ono se lehko něco zkazí a těžko se to pak vrací.
Pokud máte v rodině děti, třeba od sourozenců, vezměte je občas na procházku, na houpačky... A uvidíte, jak s nimi pookřejete. Nebo pomožte v útulku venčit pejsky. Kontakt se zvířátky Vám také pomůže vyléčit duši. O pejska jsem přišla a když potkám nějakého známého se psem, pokaždé poprosím, zda si jej mohu pohladit. Ten kontakt s hlubokýma psíma očima a hustou srstí je krásný. A vůbec nezáleží na rase.
Naučte si prostě všímat maličkostí a radovat se z nich. Z maličkostí se skládá celý náš život. Nikdy to není OHROMNÉ ŠŤĚSTÍ, OBROVSKÁ LÁSKA, ale opravdu se k tomu dojde jen po malých dávkách. Každý den se něčím potěšit - třeba jen drobností. A uvidíte, hned Vám bude líp. Vím, o čem mluvím, nejsem úplně zdravá, nejsem bohatá, ale umím se radovat z drobností a proto jsem na světě ráda. Jaga.
Ne nadarmo se říká, jaký si to uděláš, takový to máš. Když budu sedět doma, fňukat a litovat se, jaký jsem chudák a jak mě nikdo nemá rád a hledám vztah jen proto, abych ho měla, tak ho těžko najdu. Kluka, se kterým popijete a on se urazí, že ho poliješ vodou, doufám nepovažuješ za životní štěstí, které ti uteklo.
Pro lidi budeš taková, jaká se vidíš sama. Spousta lidí chce být nejlepší, aby je lidi obdivovali a měli rádi, a přitom pro to nic nedělají a nesnáší se. Pokud neděláš nic skvěle, tak na tom zapracuj! Litováním sebe sama se ještě nikdo v ničem nezlepšil.
A ještě něco - fajn chlapa pro život nenajdeš doma v koutě, ale také ne v hospodě u baru. Pěstuj své koníčky a zájmy, setkávej se s novými lidmi.
Kdyby měli touhu zasebevraždit se všichni, kteým zkrachoval vztah a momentálně nemohou nikoho najít, moc by nás tu nezbylo. Pokud v ničem nevynikáš, makej na tom. Pokud nikoho nemáš, dívej se kolem sebe pořádně. Je však pravdou, že vedle sebe nikdo nechce zamindrákovanou trosku, co se jen lituje, jak je k ničemu a nic neumí. Jak se budeš chovat ty, tak se to stejně odrazí ve tvém okolí.
.
Takových co jsou "jeden v bytě" je, hodně. . Přiblížila se zřejmě éra "singlů", vás vidím jako jednu z předvoje u nás. Na západ od našich hranic je jich víc, a už si tam na ně zvykli. Žádné velké vázání se rodinou, poměrně dobrý plat a tudíž dobrá životní úroveň...žít sám/sama pro sebe. Je to náročnější život, než to na první pohled vypadá - vis také vaše hláška.
Ano,má smysl obývat tento svět. Vezměte to tak, že až budete na věčnosti, tak návratu zpátky není. Kdežto nyní máte před sebou spoustu možností. Nic přeci není ztraceno. No bóže, tak jste se rozešla. To v dnešní době není nic tak neobvyklého. Víte, kolik chodí po světě mužů, co jsou na tom podobně jako vy? Akorát moc nejsou vidět, není moc o nich slyšet, protože jsou většinou nenápadní. Proč se dva roky plácáte v rozchodu? Musela jste dělit majetek? Musela jste řešit, jak to bude s dětmi po rozchodu? Nemusela? Tak se nelitujte. Se sebelítostí daleko v životě nedojdete. A co se těch prášků zapitých alkoholem týká - tak to ještě neznamená bezbolestný konec. Co když vás někdo zachrání a vy se probudíte v nemocnici napojená na dialýzu?
Už to tu porůznu napsali jiní, tak jen ... Nedělej nic, co by zarmoutilo někoho, koho máš ráda (rodiče, sourozence, ...). Chtěla bys, aby byli nešťastní a třeba si tě dávali za vinu?
Kdyby zmizeli všichni, kteří nemají vztah, nebo ho mají mizerný, ubylo by sakra hodně lidí.
Moje rada: Nevím, co ti poradit, ale neblbni.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.