Potřebovala bych poradit. Vždy jsem si myslela, že máme nadstandartní vztahy.
Babička po dědově smrti začala šílet, povídala si s jeho urnou a odmítala ji uložit na hřbitov. Mluvila z cesty, čekala jí operace. Hroutila se. Rozhodli jsme si jí vzít k sobě. Dva roky s námi žila v poklidu, postupně se začalo stupňovat její chování, až nakonec přestala úplně komunikovat, pokus o promluvení si brala jako útok, tvrdila příbuzným, že jí trápíme hlady, že si musí schovávat jídlo do skříně ... atd. Vyvrcholilo to jeden den před Štědrým dnem, kdy přijdeme domů z práce, její pokoj totálně vybílený - veškerý nábytek, co jsme jí tam za vlastní peníze nakoupili byl pryč, klíče na stole, se vzkazem, že se odstěhovala. Kam jsme nevěděli. Nekomunikovala. Narozeniny, svátky, posílané dárky, ignorovala naše hovory, až po půli roce jsme se přestali snažit j zkontaktovat. Za další rok mě situace velmi trápila, že jsem se rozhodla jí vyhledat a jet si promluvit. Přece jen jsem si říkala, je starší, nemá smysl dělat uražené, ač mě hluboce zasáhlo, co se stalo. Začala jsem jí navštěvovat, volat, psát. Půlroku to tak nějak klapalo a nyní je inicitivta zase spíš z mojí strany. Ozve se ve chvíli, kdy potřebuje dovést na nákup, k doktorovi, do knihovny atd. Je to asi tři týdny, v době těch mrazů, kdy chtěla, abych jí odvezla do knihovny, zrovna jsem neměla čas, audit v práci, do toho škola, nemoc. Řekla jsem j, že v pátek mi to nevyjde, ale v pondělí, nebo jiný den, jak se jí to bude hodit, tam s ní zajedu. Už se neozvala, volala jsem jí, a ona, že si řekla nkomu jinému, kdo s ní jel v pátek. A teda, že bude chtít odvézt na nákup, říkám, jasné v pohodě, sice se mi ten den nehodil, ale než říkat, že mám jít k zubaři a aby se zase urazila, zrušila jsem doktora a jela. To, že nepoděkovala a brala to jako samozřejmost, když viděla v jakém jsem stavu - zdravotním, mě již zase trochu zarazilo, tak jsem si řekla, že počkám zda bude mít potřebu se mnou mluvit jen tak. Je to 14 dní a babička se neozvala, vím, že je v pořádku, ale jinak nemá potřebu mě kontaktovat, co mám dělat...trošku mi ten její vypočítavý způsob vadí...
2x
2x
S babičkou nenaděláte nic a na 100 % Vám tvrdím, že to nedělá naschvál. Máme doma babičku, tchyni, za měsíc jí bude 87 let. je silně dementní, ma Alzheimerovu nemoc. Je to s ní velice těžké, ale do ústavu ji dát zatím nechceme. Máme sice žádost, ale jen pro případ, kdy by se její zdrav. stav zhoršil natolik, že už bychom to s ní nezvládli. Babička bývala velice čistotná, nikdo jí neuklidil podle jejího, vše předělávala. Velice dobře vařila i pekla. Prádlo prala vždy dvakrát za sebou.
Dneska je z ní troska. Nemyje se, nečeše, prádlo nemění. Kdybych ji nepřevlékala, byla by rok s podělaným podolkem. Neustále by jedla a pokud je něco na stole, splácá vše dohromady. Pak je jí špatně. Koláče, rohlíky si schovává do bot! Když jí dám oběd, položí lžíci a neví, co snědla. Ale neví, že vůbec jedla. Sedí nad použitým talířem a křičí: paní, kdy mi dáte jídlo? Eště jsem nejedla. A nemyslete si, že ji nějak odděluji. Má všeho dosyta. Je schopná si švestkové knedlíky nasypat do bramboračky, pošťouchat lžící a jíst. Proto jí musím dát nejprve polévku a až když ji sní, teprve druhé jídlo.
S babičkou nic nenaděláte. Nechte ji, ať je po jejím, nemá cenu jí nic vysvětlovat. Naše půl dne hledala plato vajec, které jsme neměli. Než jí to vysvětlovat a dohadovat se s ní, jsem jí řekla, že se po vejcích podívám, třeba budou v garáži. Ona se upokojila a časem na to zapomněla.
Nechte ji žít, jak chce, při návštěvách na ni buďte milí, nic jí nevyvracejte, ale souhlaste s ní. Co naděláte? Když nebudete na ni mít čas, přijeďte, až se Vám to bude hodit. Prostě, jsem z ní někdy zralá na Chocholouška, ale říkám si: KDO VÍ, JAK DOPADNEME MY? A proto musí mít člověk pochopení. Že je to těžké, snad ani nemusím psát. Jaga.
Popisujete to naprosto přesně. Můj tchán je na tom podobně, taky si nic nepamatuje, pořád mu někdo bere věci. Je zajímavé, že si pamatuje věci, které měl kdysi, teď je hledá a říká, že mu je bereme. Občas sedíme u nich za stolem, tchán se zvedne a řekne, že už musí jít domů. Jde do předsíně, oblékne si kabát, obuje boty, babička s ním vyjde na schodiště a řekne, tak už jsme doma. Tchán se otočí a klidně se vrátí do bytu, sundá kabát, s námi všemi se přivítá a zase klidně sedí. Hodně nepříjemné ale bylo, když měl 80 let, přišli mu pogratulovat z obecního úřadu a on jim vykládal, jak mu všechno bereme. Ty dvě paní byly úplně zděšené a vyvrcholilo to tím, že když odcházely, začal se tchán shánět po hodinkách. Přitom nikdy hodinky nenosil! Chce to hlavně trpělivost.
2x
"vnučko", s babičkou nic nenaděláte, tak to prostě je. Podle mně to nedělá naschvál. To Vám možná dojde až v jejím věku. Mně to připadá, že všichni chcete po ní aby vás pochopila, ale nikdo nedokáže pochopit babičku. Navštěvujte ji, poslužte ji, ale nic nevyčítejte. Mějte ji ráda, je to vaše babička.
1x
Dobrý den. Mně nepřijde, dle Vašeho příspěvku, že by byla babička vypočítavá. Spíš si hodně věcí neuvědomuje a nechce být na obtíž. Snaží se být soběstačná a má svůj svět. Často řekneme _ když budeš něco potřebovat, tak určitě zavolej. A pak se může stát, že ten dotyčný zavolá, něco potřebuje a nám se to zrovna zpravidla nehodí. A toho druhého se to dotkne a když nemusí, tak nekomunikuje. Tak to může brát i Vaše babička, nerada se doprošuje a již si nedovede připustit, že i druzí mají své starosti a třeba méně času. Zestárneme všichni a tu trpělivost zase s námi budou muset mít třeba jiní. Takže já radím, obrňte se trpělivostí, o komunikaci se nepřestaňte snažit, alespoň budete vědět, že je babička v pořádku a opravdu nic zrovna nepotřebuje. Je jednoduché přestat projevovat zájem o staršího člověka, ale jak člověk stárne sám, poznává, že to není zrovna ten správný postup. Takže já bych se snažila dál i přesto, že o to babička třeba moc nestojí. Už jen proto, že je to babička, záleží Vám na ní a nevíte jak dlouho jí ještě budete mít. To je můj názor.
1x
Vnučko,
vaše babička na tom není dobře, ale bude hůř.
Váš první text předložený sem postrádá několik důležitých informací. Žije některé z babiččiných dětí? Jak babička vychází s ostatními příbuznými? Zmiňujete se o nich. U koho bydlí? U příbuzných? U kamarádky? Platí si samostatný podnájem? Máte od jejích sousedů zprávy, jak žije v době, kdy o ní nevíte?
Pokud jste větší rodina, domluvte se na nějakém přibližném kalendáři, kdy ji kdo navštíví, domluvte se, kdo bude kontrolovat, že má zásobu léků, kdo se bude starat o prádlo... A buďte rádi, že si zatím jen vymýšlí, kdy chce do knihovny.
Ptejte se jejího praktického lékaře, jak je na tom. Nevím, co smí a co nesmí říct, ale přinejmenším by měl naznačit, jestli je babiččin dosavadní život v takové zvláštní odloučenosti ještě únosný. Ptejte se sousedů, jestli jim připadá spokojená a zdravá, pokud ne, tak proč. Ptejte se jí, jak se má, co by si přála. Ať už je za jejím podivným odstěhováním se cokoli, nenechávejte ji samotnou, samota jí v každém případě ublíží.
Nákupy - nebude si termíny stanovovat sama, ale rodina se postará, aby měla zásobu na 3 dny, na týden - podle možností. Návštěvy doktorů - mějte na papírku ordinační doby jejího zubaře, očního, gynekologa... Každou další návštěvu lékaře, na kterou bude babička objednaná, si zapište i do svého kalendáře. A připravte se na to, že tahle doba, kdy o babičce nevíte 14 dní, skončí. Bude se zkracovat a vyvstane otázka, co dál. Domov důchodců, nebo se někdo z rodiny postará na plný úvazek?
0x
Přečtěte si Báječná léta pod psa. Tam taky mají babičku, která byla milá, ale jak stárla, tak to bylo horší a horší. Mně tahle knížka pomohla, teď už vím, že jak člověk stárne, tak se vlastně jeho život odvíjí pozpátku - zase puberta, období vzdoru, neschopnost postarat se sám o sebe atd. Bohužel, to je život. Pokud se podaří někomu vydržet a zachovat si "chladnou hlavu", tak má veliké štěstí, ale stařecká demence a jiné nemoci ve stáří (mentální) jsou veliké neštěstí, se kterým pramálo naděláte 
0x
Mohla by jste nám prosím říci,kolik let je vaší babičce?Její chování nemusí být dáno věkem,ani úmrtím dědečka,může to být zkrátka a dobře její opravdová tvář,a vy jste si toho třeba dříve nevšimla,žila se svým mužem zcela jistě v jejich jakoby světě,a teď je sama...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.