Hezký den, jsem 4 roky vdaná. Poslední dobou zjišťuju,že s manželem máme pramálo věcí společných -hlavně zájmy. Stavíme dům, máme dvě děti,manžel chodí na 3 směny a já k MD ještě podnikám..prostě frmol jak má být .. Několikrát jsem po manželovi chtěla ,že někam si zajdeme s parou lidiček, jenže on je typ být doma, makat na baráku apd.. To já možná taky,vím,že je to důležité,ale proč se nemůžeme chodit bavit? Řekl mi,že jsem vdaná,že nemám nárok už se bavit, že nejsem svobodná ..je to jako ...stůj u plotny,starej se o děti.atd ,ale já chci zas žít, strašně mi to chybí. Život mi utíká, je mi skoro 30 a mám pocit,že mi uteče.. proti manželovi jsem strašnej živel, miluju svobodu , mám ráda kolem sebe super lidičky a nechci se toho vzdát.. Když chodím sportovat tak taky sama..manžel ani nesportuje..Poslední dny mě to strašně trápí a přestávám rozumět tomu všemu..opravdu je manželství takové vězení? Opravdu nemám nárok už žít? Odcizuje mě to od něj už dlouho, asi jsem si to vše měla uvědomit dřív...
. Co mám teď dělat nevim,ale hlavou se mi honí myšlenky jak od něj odejdu a jak budu šťastně svobodná. Když sjem byla mladší tak mi rodiče zakazovali diskotéky,zábavy..a te´d mi to zakazuje manžel.. Na diskotéce jsem byla poprvé v 19ti, ve 22 jsem měla první dítě a je mi skoro 30 a jsem stále na mateřské s druhým děckem. Snad mě tu někdo pochopí co jsem chtěla napsat...
3x
No holka, to bude hodně náročné s tím něco udělat. Bylo třeba přemýšlet než ses vdávala o tom, jaký je manžel. Na druhou stranu podle popisu se mi jeví jako někdo, kdo se stará, aby se jeho nejbližší měli dobře.
Není v pořádku být stále zavřená doma a "nemít nárok", jenže nějaké radikální řešení je těžko realizovatelné. Ono taky záleží na tom, jak jdeš na manžela - popravdě já dělat na tři šichty a ještě na baráku, tak jsem si zcela jist, že na nějakou zábavu (a ještě kdoví jak navrhovanou) bych taky neměl náladu.
Chce to pomalu, opatrně, postupovat od věcí nenáročných (zajdeme za Pepou na kafe a na něco ostřejšího, zasloužíš si trochu odpočinout od práce) k věcem náročnějším (mám od klienta lístky do kina) až po věci nepředstavitelné (příští týden bychom zašli na Zahrádkářský ples).
Jistěže se ti život zdá jednotvárný až nezajímavý, ale věř, že když se urveš z řetězu najednou, s nově nabytou svobodou si pravděpodobně neporadíš.
Celé je to na dlouhé debaty - klidně v tom můžeme pokračovat - púrotože o sobě a svých i manželových možnostech, o místě a způsobu života hovoříš jen velmi málo. Chtělo by to, aby ses trochu víc rozpovídlala, protože to, co prezentuješ je pravděpodobně zástupný problém. Ty se sebou z nějakého důvodu nejsi spokojená a dokud neodhalíme tem skutečný důvod (já se domnívám, že máš dojem, že si tě manžel málo všímá a bere tě spíš jako inventář, než jako lidskou bytost), tak se daleko z místa nehneme.
Povíš-li nám víc, zkus začít od začátku. Co se změnilo, kdy se to stalo, proč sis brala právě tohoto kluka a proč se ti s ním najednou už tolik nelíbí?
Pro někoho může být manželství vězením, ale jaké si to uděláš, takové to budeš mít...
Hezký den.
Děkuju za odpověď, máš pravdu,manžel se snaží udělat vše proto ,aby se jeho rodina měla dobře,nemohu si v tomto směru na nic stěžovat.. samozřejmě taky chápu,že nemá na nic náladu,když přijde domů z práce, já mu předám děti a letím zas do práce já..Po noční se vyspí tak 5 hodin...málokdy více... Ale barák stavíme asi 3 roky, kdo staví ví co je to za psychické vypětí,že to ani tak neni o penězích jako to vydržet psychicky...Já se hodně uzavřela do sebe, vytvořila jsem z ničeho něco a podnikám, starám se o děti,domácnost apd..Ale najednou cítím,že to takhle dál nejde.. Miluju svoje děti a nemají se určo špatně, mám ráda svého muže,je to dříč a i s jeho špatnýma vlastnostma ho beru jako nej chlapa co jsem kdy měla..
Jinak jsem s ním o tom mluvila...řekla jsem mu upřímně jak to je (toto nečetl je v práci ještě) ..a dostala jsem odpověď,že se teda rozvedeme...S ním se nedá o tom mluvit..
A taky máš asi pravdu..neni to jediný problém...ale to by bylo na dlouho..já jen chtěla vědět jak to třeba chodí jinde v manželství,jestli opravdu já chci něco co mít nemůžu...chtěla bych svobodu v manželství...
Poslyš, ty už jsi vlastně rozhodnuta, že to zabalíš a půjdeš si po svém a od nás chceš prakticky jenom požehnání. A to ti asi nikdo nedá - každý jsme si prožili nějakou tu krizi a ne jednu, kterou jsme museli řešit a hlavně vyřešit.
Proč vlastně z toho, co děláš, utíkáš? Mnohá by ti záviděla starostlivost partnera. když před kažýdým problémem vždycky utečeš, budeš po zbytek života na útěku. Přibrzdi, zklidni to, zamysli seč nad sebou a nad svým životem. Co nechceš řešit veřejně, můžeš probírat vnitřní poštou.
Kluk tvoje chování vnímá jako naprostý nevděk (a zcela oprávněně) - to co dělá, je jeho způsob jak sdělit tobě i světu, že jste pro něj to nejdůležitější. To, že neumíš zacházet s chlapem, je normální - nikde se to neučí. Ale proč si o tom proboha něco nepřečteš?
Ujasni si co chceš. A jestli dojdeš k závěru, že tvoje manželství stojí za to, aby se udrželo pohromadě, dej vědět. Znám způsob, jak tě dát psychicky trochu dohromady. Jestli jsi rozhodnuta to zabalit, nemá smysl pokračovat v diskusi.
A manželovi nic číst nedávej - není tu moc poradců, co by viděli svět striktně černobíle a nikdo ti neposkytne žádné argumenty, které bys mu mohla dát přečíst a říct mu "vidíš? to a to, tak a tak. Lidi si o tobě myslí tohle a tamto. Měl bys tohle a toto".
3x
Takovéto životní problémy či mylníky má asi každé manželství. Čtyři roky vdaná nejni moc dlouho. Spíš prožíváte první manželskou krizi. Většinou se vše překoná. Já navrhuju domluvu s maneželem takovou, že si občas vyrazíte s kamarádkama na nějakej babí hop a manžel zase se starejma kamarádama na nejaký to pivko nebo karty nebo ryby nebo něco. Chce to dohodu o volnosti. Taky třeba aktivovat babičky, když jsou teda svolný a někam vyrazit- Nejste tak staří, aby jste se nějak postupně nedomluvili. Manželství je o toleranci a kompromisech. Ponorková nemoc je hrozná.
No to se mi to mluví, kydyž byste mohla být moje cérenka, ale taky mám dospívající teda dospělé syny.
Přeju hodne síly a vytrvalosti.
Stavění domu je zátěž.Vím to,taky jsme stavěli,taky jsem byla na MD a taky na nic jiného nebyl čas,energie a ani peníze.
Všichni Vám tu radí dobře.Já jen dodám,že máte hodného muže a zdravé děti.Zkuste si představit alkoholika,gamblera,sukničkáře a já nevím co ještě.Chce to pozvolna,až dostavíte bude zase o něco lépe,protože Vám zbyde ten čas věnovaný baráku.Každá ta životní etapa má něco do sebe.
Starosti se stavbou bych rozhodně nevrátila, ale třeba období, kdy byli moji synové malí ,bych alespon na pár hodin vrátit chtěla...
Ač se Vám to teď nezdá, jednou budete na toto období s nostalgií vzpomínat.Ode mne byste se požehnání,že máte opustit manžela nikdy nedočkala.Apropos už nikdy nebudete svobodná ve smyslu volná (ani kdybyste se rozvedla),máte děti,ovlivnujete život i jim. Hlavu vzhůru,věřte =bude zase dobře.
2x
Manželství rozhodně není vězení, jaký si to člověk udělá, takový to má. Jen chci vědět, proč se tak honíte a proč vy na MD ještě pracujete? Nemáte na stavbu domu a zákl. životní potřeby? Pak to chápu. Ale znám plno lidí, kteří raději utečou do práce, aby měli klid( neříkám, že to musí být váš případ) a tvrdí jak nemají peníze, ale přitom to není pravda, nebo jsou hodně nároční. Někdy je lepší mít méně peněz a více klidu! Jak by se choval manžel, kdyby tak nedřel? Stále by byl jen doma, nebo se chodil i bavit?
1x
Je třeba si s manželem v klidu popovídat. Dala jste mu přečíst tento dotaz? Pokud se nedohodnete, je třeba navštívit odborníky.
1x
Ahoj Kleo,
podle mě se cítíš moc svázaná a jde ti hlavně o to, proto najednou začínáš chtít i to, co jsi třeba dlouho omezovala a ani ti to nechybělo (tím myslím tu svobodu). Teď protože jí nemáš a něco mezi váma "drhne", tak jí najednou chceš vyhledávat..Podle mě je to kvůli toho, že chceš před něčím utíkat..Že tě to prostě s manželem nebaví..Uvědomuješ si sice jeho priority a obrovské plusy,ale ty ti ke štěstí nestačí...Říkám to proto, že jsem v podobné situaci a tvůj popis problému mi připadá hodně podobný..Jen ti chci říct, že pokud chceš opravdu tu svobodu, tak ne takovou,že to všechno ukončíš..Potom sice přijde "svoboda", ale ta tě zase brzy přestane bavit a začneš toužit po tom, co jsi měla..A je druhá věc, jestli tu šanci ještě vůbec dostaneš a jestli jo, jestli oba dokážete, aby to fungovalo alespoň tak, jak vám to fungovalo...Zkus si prosadit nějakou "dámskou" vycházku aspoň jednou za čas..Tobě to bude jako změna stačit a on pokud mu bude záležet na tom, aby se tento problém nekumuloval a nějakou schůdnou cestou se vyřešil, tak to snad pochopí.
Je ale pravda, že docela jistě si bude myslet, že si toho nevážíš, protože jak už tady někdo zmiňoval, zřejmě po tom jeho pracovním vytížení nemá na něco takového ani pomyšlení a asi ho nemile překvapuje, že ty ano...S tím je třeba počítat...
Přeju ti hodně štěstíčka a chladnou hlavu...Svoboda je taky někdy hodně těžká..Važ si toho co máš..
0x
Kleo,nenaříkej,plníš si svůj úděl.Až děti vypadnou z hnízda,teprve přijde tvůj čas.A přijde doba,kdy budeš sledovat,jak rostou vnoučata a bude tu období sklizně toho ,co teď zaséváš,
JABRAKA
0x
Když to čtu ze svého pohledu, tak spíš než manželství tam vidím problém barák.
S manželkou jsme problémy neměli. Ale když jsme dodělali barák, tak jsme ho loni obratem prodali a šli do levnějšího bytu. Uvědomili jsme si, že nechceme utápět peníze a čas v nemovitosti. Dospěl jsem k závěru, že to je spíš pro střední generaci, co už tolik neni v práci a nemá tolik jiných zájmů. Já chci doma bezproblémově spát a nestarat se. Hezkých víkendů je málo a možností, jak je strávit, hodně. Rozhodně ne prací na baráku, já mam práce dost přes tejden.
0x
0x
Máš smolu na manžela. Je nespoločenský typ. Aj môj bol taký. Ja som odišla, ale nemali sme deti, tak je to iné. Nemá pravdu, že vdaná žena nemá nárok na zábavu. Svadbou sa život nekončí len sa pozmení. Poriadne pouvažuj ako silno ho máš rada. Buď sa zmieriš s jeho neúčasťou a vyrazíš občas s kamoškami, alebo ho opustíš, ale to tiež nieje výhra. Porozmýšľaj. Takých chlapov je viac, nespoločenských. Môj chlap bol jednoduchý robotník a mal aj jednoduché myslenie. Myslel, že ženbou už dosiahol čo treba. Mal spoločnosť do postele, do kuchyne aj do roboty. Radovať sa inak mu už nebolo treba, mal svoje včielky a to mu stačilo. Ani vyznaniami lásky nijak zvlášť nevynikal. Vydržala som to 9 rokov. Ja som pracovitá ale aj spoločenská. K čomu potom človek zarába peniaze ak si ich potom neužije? Život predsa nie sú len povinnosti. Ale aj radosti, no nie? Maj sa a držím palce. Anna
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.