Příběh ze života. Skutečný, pravdivý a neuvěřitelný. Shodou okolností byl můj život úzce spjat s některými velikány naší společnosti. První z nich, se kterým jsem se náhodou setkala, byl Otakar Chlaloupka, ten mne představil Vojtěchu Jestřábovi, přes Vojtu jsem se seznámila s Milanem Kunderou, mezi tím jsem poznala Ivo Pondělíčka, a ten mne představil Františku Písařovici. Pak šel můj život dál a já jsem se setkala s Jiřím Proklem, a pak šel život zase dál... Pak jsem opustila naši vlast. Ale než se tak stalo, tak jsem s těmito lidmi prožila svůj úsek života, který byl neobyčejný. Psala jsem i dříve, ale jenom povídky do časopisu Vlasta. A pak se můj život hnal vpřed, jako zběsilý kůň. Prostě mám napsaný příběh jedné holky, stylem satiry, protože ta mi je nejbližší. Nevím co s tím, na koho se obrátit. Kontakty už nemám, někteří už zemřeli. Je tady někdo z literárního světa, který by mne mohl nasměrovat? Ani nevím, proč jsem se k tomu rozhodla až dnes. Je děsně těžké prodávat a nabízet sám sebe. Ale dnes je jiná doba, třeba mi někdo nabídne pomocnou ruku, víc nechci...
Dobrý Ladine, tímto jsem vyčerpala své zelené hokejky. Nevím sice, jak bude ten můj "fofr" bude vypadat, když už jenom tady, váhám už rok položit otázku. Ale dnes jsem si psala s jedním z rádců vnitřně a trochu důvěrněji, a ten mne vlastně vyprovokoval, aniž by si to uvědomil k této otázce. Nejkrásnější na tom je, že to všechno vzniklo kvůli zamrzlé vodě a katastofě s elektrokotlem...Což teda nemá s beletrií vůbec nic společného 
. Ale jak je vidět, cesty osudu jsou nevyzpytatelné...
Já jenom nevím, jak to někam poslat. Jestli začátek, jednu kapitolu namátkou, nebo co... zase abych to pořeposlala celé nevím kam, tak abych tady pak nebulela, že mi někdo něco "ukradl"...
doplněno 24.02.12 23:55:jedno "bude", je tam navíc...
Suzy jdi do toho!jsi chytrá hlavička a máš na to,jsem pro udělat ti sbírku na tvý konto,já osobně přispěju jako první a myslím,že i pár odvážliců a fanoušků tady z poradny by určitě taky přispělo,jen teda na vyjímky,víš které mám na mysli sama,
ono je dobré,když tady na tom světě po každým člověku něco hezkýho zůstane pro vzpomínku,
hdně štěstí -Stříbrnák
1x
suzymon.moje spolužačka je manželkou jedné významné,jak se to vezme,osobnosti naší doby.A i ona mi psala,že musela obíhat jednotlivě vydavatele,než našla toho,který byl ochoten její dílko vydat.Asi Vám nezbyde,než podstoupit stejnou cestu.Já bych Vám přál aby jste ho našla rychle.Dobrých knih totiž moc nevychází.Tedy,mě se to tak zdá...
To je právě ono, je to takové ponižující. Právě proto to mám už tři roky v šuplíku, pracovala jsem na tom dlouho, několik let. Znám se osobně s Venclíkem, který četl koncept, ale on sám je spisovatel a to víte, jak to chodí. On si může dovolit vydat knihu i na své náklady, já ne. A ani o to nestojím. Protože příběh, který je zajímavý jenom jménem autora a v některých případech ani to jméno nestačí, to zase nezajímá mne. Já už jsem uvažovala o tom, oslovit Trošku, protože vím, že ten by námět dokázal využít. Ale ještě jsem v sobě nenašla tu drzost.
Suzy, tak to neodkládejte, použijte všechny kontakty a možnosti, které máte. Znáte to - kdo se bojí, nesmí do lesa (a znám i peprnější variantu...)! 
Jo, Hopíku, ono se to takhle řekne, to já taky umím, ale když jste v tom zainteresovaný sám, svou duší, tak je to fakt hodně složité. A navíc, to, co jsem s nimi prožila, není nic konvekčního. Je to o opravdovém životě, takovém, o jakém v encikpopedii není ani zmínka...Ale je to vyprávěno s odstupem času a hlavně humorem a sebeironií ... Tu mám nejraději.
Ale tak jo, říkáte, že to mám zkusit, tak já se do toho dám. Co se mi může stát...Nejkrásnější na tom je, že se to jmenuje právě
"Neboj, něco se stane!"
Aneb pekelný kolotoč.
Tak to tu drzost okamžitě najděte!Bez ní to totiž nepůje.Já Vám rozumím,také bych se považoval za vlezlého,proto nejsem ale taky spisovatel..
Každý způsob jak prorazit je dobrý.Je to jen na Vás.A Troška se mi zdá dobrý,třeba by toí byla ta správná páka...Běžte do toho!
I Vám samozřejmě děkuji za podporu, Ahas. Já musím strčit hrdost do kapsy. Ale je to těžké, věřte mi. Ona to snad ani není hrdost, ale nejistota. Každý tvůrce je sám sobě prvním soudcem a většinou bývá daleko nekompromisnější, než ti ostatní, protože právě tomu svému rouzumí, ví z čeho to vychází, je ovlivněn vlastními emocemi a je daleko soudnější, než jsou ti druzí. Je to těžké vysvětlovat...Ale díky za podporu morální. Suzy.
Mě nemusíte nic vysvětlovat.Malá sebedůvěra,tím trpím celý život...Ale,to ten co chce prorazit,nesmí!Tvrdé lokty a využít každou příležitost,to je krédo doby!Tak ať se Vám zadaří!
doplněno 24.02.12 23:34:Jo,taky si jeden koupím!Tak rychle!
Jak je to o tom ponížení v Bibli? Kdo se nestará, nemá. Pak zaplatit někoho, kdo bude obíhat a ponižovat se, jiná cesta není.
Ano Buss, tak tohle přesně by se mi líbilo. Mít někoho, kdo by s tím běhal místo mne. Víte, já si myslím, že ten dotyčný by to tak necítil. Není to jeho výtvor, nemá zábrany. Já bych cizí dílo prodat dokázala, musela bych mu však věřit, to ano, jinak není člověk přesvědčivý v argumentech. A to je právě to, co mne brzdí. Tu knihu jsem přepisovala čtyřikrát. Má 360 stran. Teď jsem se do ní víc jak půl roku ani nepodívala a až to udělám, tak mám obavy, že začnu znova něco předělávat. Víte, přílišná sebekritika a touha po dokonalosti, někdy síše škodí...
Děkuji Vám všem, určtě si Vaše rady vezmu k srdci a pokusím se nějak ovládnout svůj charakter, ale nevím. Víte, já Vám povím, v čem to vězí, já se bojím odmítnutí. Je to taková falešná hrdost. Tady to skoro všichni mí přátelé četli, a jedna známá si to vzala ráno a večer si přijela na kole pro druhý díl... , ten jsem však ještě ani nezačala psát a ten se odehrává v té Francii. Hodně mne to potěšilo. Ale bude tady ještě jeden háček. Jedna celá kapitola pojednává o mém společném životě, s jedním velice známým doktorem, který sice trval něco přes dva měsíce, ale stálo to zato... No a já si včera vyťukala jeho jméno na obrazovce a zděsila se. I když jeho jméno neuvádím a on sám je už určitě mrtvý, tak ti, co ho znali, a jeho rodina, určitě budou vědět, o kom je řeč. Ráda bych tady jeho jméno uvedla, abyste se sami podívali o koho se jedná, ale bojím se. Přece nevím, kdo všechno tyto stránky čte. Takže kdyby měl někdo zájem, tak mu ho napíšu vnitřní poštou a pak mi řeknete svůj názor. Je Vám určitě jasné, že já toho člověka znám z té jiné stránky a kdyby nestálo za to, o něm vyprávět, tak bych to neudělala. A i když je to vyprávěno s nadhledem, jsou použita fakta, podle kterých se neomylně pozná o koho jde.
Jinak Děkuji Stříbrňákovi za jeho krásnou a šlechetnou nabídku, ale já právě nechci vydat knížku na své náklady. To by mne nebavilo. A i kdyby se mi podařilo někoho najít, kdo by uvěřil v její úspěch, stejně bych ji nevydala pod vlastním jménem. Pseudonym už mám a znáte ho Vy. Suzy Moon.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.