Dobrý den všem a předem děkuji těm, kdo ten můj výlev přečtou až do konce, protože to bude asi delší...
Mému manželovi je 26 let, svoji jsme přes tři roky a chodíme spolu už od základky. Mě je 25. Manžel nikdy neměl k alkoholu daleko - nebyl to žádný svatoušek a opilecké akce nebyly nic výjimečného. Cca před šesti lety jsme spolu začali bydlet. Dost často se stávalo, že se večer opil a nebyl druhý den schopen jít do práce. Několikrát ztratil mobil, přicházel domů špinavý a ve zničeném oblečení, jednou mu dokonce namlátili a musela jsem s ním jet na pohotovost. V noci se často pomočil nebo pozvracel. V době, kdy je opilý, mi nadává, je nepříjemný, uráží mě (nikdy mě neuhodil) a taky strašně lže. Od doby, co jsme spolu začali bydlet se to zlepšovalo, protože jsem mu vyhrožovala, že s ním nebudu. Vždycky to chvíli vydržel, pak se hrozně opil, já jsem mu dala ultimátum, tak byl zase chvíli klid a tak pořád dokola. Ale lhát nikdy nepřestal.
Jeho opíjení nám ovlivnilo každodenní život - ač jsme měli přátele, tak jsme o ně postupně přišli, protože jsem s manželem nikam nechtěla chodit - styděla jsem se za něj, protože nikdy nepoznal svoji míru a pokaždé, když jsme někam šli, se opil a dělal potíže. Nebo chtěl jít někam se svými přáteli nebo kolegy z práce, to jsem ale také nechtěla, protože jsem se bála, co se zase stane, v jakém stavu přijde. Také nedisponuje v podstatě žádnými penězi - jelikož dost často peníze, které měl u sebe, propil, výplatu mi odevzdává a dostává peníze na jídlo na ten daný den. Já vím, jak to zní, je to ponižující pro nás oba, ale jiná možnost není, peníze by propil. Také to ovlivnilo mj. náš sexuální život - když je opilý, tak je nechutný - smrdí, slintá, kolikrát jsem ho viděla ležet pomočeného na zemi.
Za poslední tak rok, dva byla situace lepší, opil se jen občas, domů si kupoval nealko pivo atd. Celkem to šlo. Na konci roku jsem ale zjistila, že si vybíral od šéfa postupně zálohy na plat, které utratil za alkohol. Takže se jednoho dne stalo, že výplatu nepřinesl. Přiznal se k tomu a já mu věřila, že to bylo za delší dobu. Nějak jsme to vyřešili, doufala jsem, že už se to nebude opakovat. Uběhly ale asi tři měsíce a ono se to opakovalo. Výplatu nepřinesl. V opilosti se přiznal, že si pěníze průběžně vybral na alhokol. Pije nejen v práci s kolegy, ale téměř denně si prý koupí placatku vodky domů. Chodím spát dřív než on, takže o tom nevím. On se tedy skoro denně večer opije. Když se ho ptám, co ho k tomu vede, tak řekne, že neví. Možná ví a nechce říci, nevím.
Řekla jsem mu, že si myslím, že je alkoholik a že chci, aby se léčil. Řekl mi, že mu mám dát šanci, že to dokáže sám. Uběhlo 14 dní, ve kterých 2x přišel lehce opilý (zapíral, ale já to poznám) a předevčírem jsem se probudila když šel spát - úplně se motal, byl namol. V noci se probudil a v domění, že je na WC, se vymočil v ložnici.
Dnes jsem mu tedy řekla, že skončila jeho šance poradit si s tím sám a že začne někam docházet. To mi odmítl s tím, že nikam chodit nechce. Na to jsem mu řekla, že v tom případě s ním už nebudu, na to reakce žádná, jen typu: "no ježiši, tak jsem se za 14dní jednou opil"
Takže babo raď, přeháním? Je alkoholik, nebo ne? Vždycky jsem si myslela, že alkoholik je ten, kdo chlastá neustále, cokoliv a kdykoli. To on nedělá. Ale když řekne, že ho něco (neví co) nutí, aby si večer koupil vodku, tak to jako závislost vypadá, ne? Že má prostě pocit, že si ji koupit musí. A evidentně to jen tak nevydrží, si ten alkohol nekoupit.
Hlavně pořád lže - přijde domů opilý, zeptám se ho, co pil a on mi pořád tvrdí, že nic. Že to z něj táhne, motá se a není schopen říct smyslupnou větu, je vedlejší (pro něj) - prostě lže.
Kdybychom neřešili pořád tohle, tak jsem šťastná, miluji ho. Ale takhle už mi dochází trpělivost, pořád něco řešit. Pořád přemýšlím, jak to bude vypadat, až bychom měli děti.
Terapii odmítá, už z principu nesnáší psychology, taky si hodně věcí nechává pro sebe a nesvěřuje se. A v manželství asi spokojen není, kvůli penězům, že nikam nechodíme, nemáme přátele. Ale nechápe, že je to hlavně kvůli tomu alkoholu, že odmítám pozvání třeba na grilování, protože tam se pije a já se za něj nechci stydět. Říká mi, že mě miluje, sám od sebe, v tom problém asi nebude.
Poraďte prosím, nevím si rady...
7x
Dobrý den, je mi jasné, co mi tím chcete říci. Ale každý den domů nechodí opilý. Já vím, že ho teď zase omlouvám, ale ještě to není tak hrozné, proto jsem se vůbec ptala, zda alkoholik je. Nevím, jak často pije když spím, večer, ale domů chodí opilý tak jednou týdně, neřekla bych, že je nějaký strašný alkoholik a proto myslím, že si zaslouží šanci s tím něco udělat. Proč všichni hned radí utéct? To už neplatí "v nemoci i ve zdraví"? To se nemám snažit mu pomoci a donutit ho k léčbě?
5x
Pravdu mají všichni přede mnou. Zvlášť Viky to napsala strašně pěkně. 
A pravdivě.
Váš partner je těžký alkoholik a máte jen 2 možnosti. Buď se sbalit a odejít /případně vyhodit jeho / - a na trvalo, nebo léčení. Do tohohle života přivést ještě dítě by byla ohromná nezodpovědnost. Dobře, že k tomu nedošlo.
Pravdu máte v tom, že dotyčný se musí chtít léčit sám. A pokud je v léčebně a rozhodne se, že léčbu ukončí, nikdo mu nebrání. Druhý den jde domů. A pokračuje nanovo. Vím, co píši. Manžel se stal těžkým alkoholikem. Co je horší, pil i za volantem. Sama tchyně mi říkala, ať jdu od něj a nechám ho všemu napospas, že z něj nic pořádného nebude. A takový to býval slušný kluk. Často jsem se v duchu modlila, aby to hrozné trápení už skončilo někde ve stromě či pod srázem. Hlavně aby s sebou nevzal někoho jiného. Štítila jsem se ho, děti, které ho měly tolik rády, se od něj odvrátily.
Po jedné jeho "akci" jej psychiatrička poslala do Havl. Brodu. Nekompromisně. Nedbala na jeho prosby a skuhrání, řekla, že už toho bylo dost a když to nedokáže sám, musí to ona udělat za něj. Za 3 dny jel na detox. Byl to prý nejhorší týden v jeho životě. Zamčený, s opravdovými blázny, kteří se chovali nevyzpytatelně. Jeden z nich byl vrahem své matky. Poté byl manžel dopraven do Želivi, kde pobyl půl roku. Domů se mi vrátil někdo úplně jiný. Od té doby se nedotknul alkoholu, /dokonce i nealko pivo tou svou vůní podněcuje závislost, takže ani to ne/, nemohu dát alkohol do cukroví či pod maso. Ale to nevadí. Manžel je prima, děti se k němu vrátily, vnoučata jej mají ráda, nechá se s ním o všem mluvit, je vtipný, rozumný. Často o svém pobytu hovoří, vzpomíná na něj rád. Pokaždé říká: Vidíš, jaký ¨jsem byl strašný vůl? Proč jsem tam nešel dřív?
Je to 5 let, co léčbu ukončil a od té doby se opravdu alkoholu nenapil. Když je oslava, koupím mu nějaký dobrý džus, doma alkohol nemáme. Lidé ve vsi to o něm vědí, není se za co stydět, když se dokázal vrátit mezi slušné lidi. A znovu ho ostatní jako slušného berou.
Nikdy není pozdě, manželovi bude 61 let, škoda, že nešel dřív, mohl si prožít víc dobrých roků bez chlastu. Ale i tak jsem vděčná, že vydržel a dokázal, že je chlap.
Takže jsou jen dvě cesty: buď nekompro misní rozchod, nebo stejně nekompromisní léčba. Nic jiného mezi tím. A pokud tam bude, podporovat jej, aby vytrval do konce. Nemá cenu za měsíc odejít a chlastat dál.
Jaga.
2x
Většina lidí píše utéct. Já bych se za pana manžela přimluvila abyste to zkusili sami a když to nepomůže tak léčení. Jinak odchod. Ale musíte na to být oba dva a on MUSÍ CHTÍT! Mluvím z vlastní zkušenosti, já jsem to zvládla s pomocí kamaráda sama bych byla v pytli. Ale nikomu to nepřeju. Měli byste si o tom promluvit, ale až bude střízlivý jestli to jde. Já jsem si musela vzít týden dovolenou, protože při absťáku, který bude mít (jeho intenzita samozřejmě záleží na míře závislosti) bude zvracet, mít šílené průjmy a neudrží ani skleničku s vodou, nepřeháním. Ale bez toho detoxu to nejde, bude to holt muset vydtžet. Kdyžtak na zmírnění příznaků je nejlepší diazepam, je sice na předpis ale dá se sehnat, dost lidí ho bere na nervy. A pak změnit styl života, to tak aby se nenudil. Prostě jezdit na výlety, věnovat se koníčkům atd. atd. Já jsem dostala psa, heč 
To jen tak ve zkratce. Buď pak zjistí, že život bez chlastu je lepší a pít nebude, nebo zkusit normální léčení jak psala paní předtím a nebo rozchod. Ale šanci mu dejte. Tu si zaslouží skoro každý. Ale opakuju musí mít oporu a chtít. A kamarádi se vrátí, a ti kteří ne tak stejně nestáli za nic. Každý se můžeme dostat do průšvihu. Držím palce
Přikláním se k názoru Haninky, ale budete to mít oba nesmírně těžké, ale jde to. Mám kamarádku, která s dvěma dětmi a manželem - alkoholikem a gemblerem, měla krůček k rozvodu...Po všech domluvách, utrpeních, odprošování atd...se manžel odhodlal jít na léčení. Bylo úspěšné, a jsou stále spolu. Je to asi 18 let. Ale vyléčený alkoholik si nesmí už nikdy dát ani kapku alkoholu, jinak v tom lítá znovu a hodně rychle...také takové v okolí znám. Ta kamarádka má dnes už velké, vysokoškolsky vzdělané děti, milujícího, vyléčeného manžela...nedávno na srazu ze školy jsem to vše s ní znovu probírala, a řekla mi, že je hodně ráda, že to tenkrát nevzdala a s manželem zůstala, ale musí hlavně chtít i on - to je základ všeho pozdějšího soužití. Za cenu toho, že do smrti ani kapku alkoholu...A jak píše Haninka, začít se věnovat novým koníčkům. Ta kamarádka začala s manželem chodit na pěší turist. túry, na vodu, začali přestavovat starý baráček po babičce na chaloupku, prostě mít jinou radost ze života a stále se na něco těšit, o tom je život...Tak držím pěsti, ale myslím, že bez léčení se Váš přítel už neobejde, a potom jste velmi důležitá Vy, jako opora. Až bude z manžela nový člověk, pak teprv přemýšlejte o dětech, jste mladí, máte čas.
1x
skye, přidávám se k radám přede mnou: buďte nekompromisní, řekněte mu, že takhle žít nechcete a dejte mu vybrat - buď léčba nebo rozchod, nic mezitím. Ať dokáže, že vás má rád, činem, ne jenom řečma...Závislost sama od sebe nezmizí, nevyřeší se, naopak se bude léty jenom zhoršovat... chápu, že ho máte ráda a je vám ho líto, ale představte si, co bude dál... bude vám dávat čím dál míň peněz, může přijít kvůli alkoholu o práci, bude vám viset na krku a stahovat vás dolů s sebou... s takovým člověkem byste chtěla mít děti? vždyť byste mu malé dítě nemohla vůbec svěřit, trnula byste hrůzou, co se může stát... to, že na vás zatím ruku nevztáhnul a "jenom" vám nadává, se časem může změnit, a taky určitě nechcete, aby děti vyrůstaly v něčem takovém - koukali na pozvraceného a pomočeného tatínka jak se válí po zemi... nebo chcete žít bez dětí a starat se celý život o alkoholika? dělejte s tím něco, tahle situace se sama nevyřeší, myslete na budoucnost - takhle určitě žít nechcete. Přeju moc a moc síly, rozhodněte se a jděte do toho! je to i v jeho zájmu, jinak se uchlastá...
1x
Alkoholismus nebo též závislost na alkoholu, opilství je chronické recidivující onemocnění postihující nejen celou osobnost postiženého jedince po stránce psychické a fyzické, ale i jeho blízké, zvláště pak rodinné příslušníky. Patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy závislosti. Obecně lze o alkoholismu hovořit tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti nebo oběma. Tuto nemoc je možno jako všechny ostatní duševní i tělesné poruchy léčit. Průběh závislosti na alkoholu je různý. Odlišuje se mimo jiné podle toho, jaký alkohol je zneužíván.
Mí oba rodiče byli alkoholici,dodnes na dětství nerad vzpomínám a pokud to jen šlo,utíkal jsem od nich pryč. To co píšete moc dobře znám.Váš muž alkoholik je a pokud sám nebude chtít přestat,nepřestane. Otec pil až do své smrti.Matka před 8 lety sama od sebe přestala a drží se. Jen musí chtít.Drřím ji palce a fandím ji.Jen je škoda že to přišlo až ted.Slaví 60 let.Takže pokud sám od sebe nebude chtít,čeká Vás jen trápení a ponižování a pryč od něj. Hodně štěstí.Honza.
1x
Alkohol udělá z člověka postupně debila.Odbourává mozkové buňky takovým způsobem,že člověk strácí identitu.Je to svým způsobem neštěstí,když ty případy občas okolo sebe sleduji,čím dál jsem přesvědčen,že je to vrozeno geneticky.Já jsem od maturity vipil dost alkoholu,ale nikdy v životě jsem nebyl opilý.Použít alkohol jen v míře nezbytné,to je právě to,kde je hranice mezi nepijanem a alkoholikem.Prostě,poručit si,odepřít si,přestat včas.A to alkoholici nedovedou.
JABRAKA
1x
Když ho milujete a je těžké se rozvést, ať on dokáže, že Vás miluje a je ochotný se léčit.Ať zaplatí stejnou mincí, jakou platíte vy.Pokud mu dáte šanci počkat, zda léčení zvládne, nebudete si pak muset nic vyčítat.Pokud mu nedáte nůž na krk, budete se točit v jednom kole a řešení nanajdete.Před 3 týdny mi zemřel bratr alkoholik 45 let, vím , o čem mluvím.Neléčil se a uchlastal se, rodinu zadlužil, celá rodina se za něj styděla...Byl to otec dvou dcer, které si užily svoje.Buď mu dejte šanci, která ho vyléčí nebo jděte od něho, dokud je čas...Vyberte svým dětem dobrého otce, ne alkoholika!
0x
Skye, Váš manžel je závislý na alkoholu. Pouze prodlevy mezi jednotlivými potřebami vyrovnat hladinu jsou u něj prozatím delší. Postupem času se však budou zkracovat. Nebude schopen chodit do práce do takové míry, že jej vyhodí, nebude společensky uplatnitelný, nebude schopen postarat se sám o sebe natož o své děti.
Jediným rozumným východiskem je, jak sama říkáte, léčení. Bohužel pro zahájení léčby je třeba jasného souhlasu pacienta, což mnoho z nich samozřejmě neudělá - oni přece nejsou závislí a nepotřebují se léčit. Je to jejich běžná reakce, jelikož to sami sobě nechtějí přiznat. Příčina může být různá - třeba ho trápí něco, co nedokáže řešit konstruktivně a tak se raději utopí v lihu nebo má genetické predispozice k tomu, aby byl závislý na alkoholu, nevím. Neznám jej osobně.
Každopádně pokud nebude ochoten sám nastoupit léčbu, asi nemá cenu plánovat s takovým člověkem rodinu. Promiňte, ale takový člověk je ve své podstatě nezodpovědný. Nechala byste jej s klidnou duší 1 den samotného s Vašimi dětmi, aniž byste několikrát nedostala strach, jestli se neopil a děti nevylezly z postýlek...?
Jednak jsem zdravotník a s těmito lidmi se primárně na pohotovosti stýkáme zcela běžně a v rodině jsme alkoholika také měli (ano měli, upil se k smrti) - proto se k tomuto tématu s dovolením vyjadřuji.
Jednoznačné doporučení - zkuste ho dotlačit na léčení i přesto, že recidiva se může dostavit kdykoliv po vyléčení. Je to stejné jako s lidmi, kteří léta kouřili, pak se rozhodli přestat a když se jich zeptáte, zda mají či nemají chuť na cigaretu třeba po dvaceti letech, tak Vám mnoho z nich řekne, že chuť mají pořád...jen je třeba mít pevnou vůli a vydržet to. Pokud Váš manžel pevnou vůli nemá a nezačne se sám léčit s vnitřním přesvědčním, že on sám se chce vyléčit, tak se nikdy nevyléčí.
Víte, v tu chvíli, kdy po něm vytírám nebo se modlím, aby rychle usnul a neudělal zase nějaký průšvih, mám jasno - říkám si, že s ním už nebudu. Ale druhý den, kdy je všechno v pořádku, už si zase říkám, že to řeší kde kdo a že to třeba není tak hrozné. Asi to nevědomky ani řešit nechci, protože od něj nechci odejít. Miluji ho a on mě. Ale na druhou stranu si právě říkám, proč právě já musím tohle pořád řešit a hlavně přemýšlím o té budoucnosti. Když mu řeknu, jak to bude vypadat, až budeme mít děti, tak řekně, že se samozřejmě změní. Ale já tomu nějak nevěřím. Ale tu sílu opustit ho nemám a ani nechci. Ale když se nechce léčit, tak už taky nevím...Paradoxně, když už opilý usne, jsem v klidu a říkám si, že teď alespoň pár dní bude "sekat latinu", protože na něj budu naštvaná a bude si to chtít vyžehlit. No není to k pláči?
Je to alkoholik jak vysity. Pokud se nechce sam lecit, tak se nikdy nevyleci. Radim vam dobre, rozvedte se a utikejte od nej, zadne stesti vas s nim neceka. I kdyz se vyleci, tak je to psychicky slaby jedinec, maly problem a muze do toho spadnou znovu. Budte rada, ze nemate deti. Ja jsem vyrustala s alkoholikem a verte, hezke detstvi to nebylo. A to byl jen slaby odvar toho, co dela vas manzel. Muj otec "jen" temer kazdy den prisel domu opily, kdy byl neprijemny.
Pokud chcete byt velkorysa, dejte mu jednu sanci absolvovat protialkoholni leceni. Pokud se nepovede, rychle od nej pryc.
PROBER SE tvuj milacek uz davno miluje jen a pouze alkohol ty jsi mu volna je mozny ze ho ty milujes ale prijde ti tenhle styl zivota normalni nebo bezny me ne tak se vzpamatuj a spakuj se a vypadni od nej uz vcera bylo pozde!
S dítětem se samozřejmě změní. Ovšem k horšímu. Bude mít mnohem víc důvodů k pití. A ty budeš ještě vděčná, že je v hospodě a ne doma a až z té hospody přijde, tak uděláš všechno pro to, aby se co nejrychleji někam odbatolil a usnul. To bude život. Vždyť ty ho neustále omlouváš, před ostatními i před sebou, jako by ti tenhle způsob života svým způsobem vyhovoval. Opravdu to máš zapotřebí? Zamysli se, ale nad sebou, on za zamyšlení nestojí. Čím déle budeš váhat, tím těžší bude rozhodování. Takhle skončíš jako ošetřovatelka odporného opilce. A děti? Pokud si troufneš je s ním mít, tak o ně stejně přijdeš, protože nebudeš schopna jim poskytnout ani to nejzákladnější.
Ano, je to k pláči.
Ostatní Vám tady budou radit, ať se sbalíte a okamžitě vypadnete. Je to tak, měla byste to udělat. Ten člověk Vám zničí celý život. Ale na druhou stranu se dokážu vžít do Vaší situace a zcela chápu, že prostě existuje něco, co Vám to nedovolí jen tak udělat. Že byste si to později vyčítala a kladla si otázky typu "Kde asi zrovna teď je? Co když se vyléčil? Co když by teď život s ním byl skvělý?"...já to všechno vím...bohužel život je takový a do budoucnosti se nahlédnout nedá...naprosto Vás chápu a moc Vám držím palce, Skye.
To je právě ono, jak můžete jen tak opustit člověka, kterého milujete, se kterým jste toho spoustu zažili? Vyškašlat se na něj, když je mu nejhůř? Když je nemocný? Samozřejmě mám pud sebezáchovy a pokud by nešel na léčbu, tak bych to snad dokázala. Ale jen tak, nedat mu šanci? To ne...
Bohužel, je to hrozné, není to normální, neřeší to kde kdo.
Dost možná spolu setrváváte jen ze setrvačnosti nebo proto, že vlastně za celý život nic jiného neznáte. Kdybyste měla s kým nebo čím porovnávat, zřejmě byste po pár dnech s ním byla nucena provést rázný zákrok a ihned to vyřešit. Buď se on okamžitě změní, nebo vy odejdete. Nechcete přece takhle žít.
0x
Vše napsali přede mnou, takže snad jen pár větami: "Alcoholicus semper mendex" - alkoholik vždy lže. Zapomeňte na to, že jste pro něj ta jediná, ta jediná je pro něj pouze flaška. Věřte mi, vím o čem mluvím. Alkoholik myslí na chlast pořád, permanentně. Vy si třeba řeknete: Zrovna seká latinu a věřte, on myslí na chlast. Myslí na něj, když jde do hospody, když si ho kupuje, když jde spát, když se sprchuje nebo třeba pracuje.
Vím to z vlastní zkušenosti. Pokud se s ním rozejdete (což bych bral jako jedinou rozumnou věc z Vaší strany), uvidíte, jak půjde rychle ke dnu. Už se nebude muset přetvařovat.
No vidíte, právě proto, že tuším, co by se sním stalo, nechci utéct. Chci mu dát šanci s léčbou. Jak bych s tím mohla žít, kdybych zbaběle utekla a nedala mu ani šanci se léčit?
"skye", pokud Vás miluje stejně, jako Vy jeho a záleží mu na vašem vztahu, žádejte důkaz v podobě jeho léčení. Vysvětlete mu, že při něm budete stát a budete mu oporou, ale musí on sám pro záchranu vašeho vztahu udělat a podstoupit tento krok. Pokud ho není schopen, ztratí Vás. Vy nad ním nechcete zlomit hůl a on by měl toto ocenit a sám se sebou něco dělat, zvlášť, když ho podpoříte a podržíte. Není to vůbec jednoduché, ale když se to povede, uleví se vám oběma, že jste tuto překážku spolu dokázali zdolat.. To je můj názor a moc držím palce.
0x
Už to tu zaznělo ode všech, přidám jenom hlas do houfu: pryč od něj! Raději dřív než později. V tomhle stádiu jsou jakékoli snahy o nápravu prakticky marné, on už si vybra. Můžete mu stále dokola dávat ultimáta, ale on je bude stále porušovat.
A hlavně si s ním v žádném případě nepořizovat děti. Jestli od něj jít nechcete, tak ale nevtahujte do svých marných samaritánských snah další bytosti. I když se neodhodláte teď, tak za pár let určitě (snad máte taky nějakou sebeúctu, ne?) a budete hodně ráda, že s ním můžete svou minulost uzavřít a ne se s ním muset stýkat stále dál kvůli dětem, které z něj budou poničené a které novým vztahům nikdy nesvědčí. Pravděpodobnost, že by se kvůli dětem dal do kupy, je tak minimální, že je prakticky nulová. Jo kdyby začal ve třiceti a už děti měl a viděl by ten kontrast, jak si ho kvůli tomu oškliví a chtěl by to napravit... pak MOŽNÁ. Ale on si jede ve svém od puberty. Pryč, pryč, včera bylo pozdě. Vy za to nejste odpovědná a není jediný důvod, proč si kvůli tomu zničit život.
UTÍKEJTE DO PRYČ! Že jej máte ráda, je možné, nikde není psáno, že se k němu nemůžete vrátit po vyléčení. V tomto případě pomáhá jen léčba šokem, žádné povídání, ultimata. Zítra ať bydlíte u kámošky či jinde. Buď se chlapec vzpamatuje, sám se nahlásí na léčbu a nebo se uchlastá. Jiná možnast NEEXISTUJE. Držím palce.
Uško, máte sice pravdu, ale nesouhlasím s tím, že paní má utéci a může se vrátit po vyléčení. To není dobré řešení. Ten člověk se dostane do úplně jiného prostředí, denního režimu, mezi nové lidi. A potřebuje od blízkých velkou pomoc, když tam je. Nesmírně jsem si považovala toho, že se tam dostal, že se to snad změní. Pokud dostal povolenou návštěvu, jela jsem za ním. bylo to asi 80 km, ale nikdy jsem nevynechala. Brávala jsem s sebou i tchyni. Také děti u něj bývaly na návštěvě. Ten člověk to moc potřebuje - povídat si, plánovat, co bude, až se vrátí. Měl by vidět, že přes to všechno, jaký byl, na něm jeho rodině záleží, že mu chce pomoci. Já jsem tehdy sehnala poměrně levnou dovolenou v Itálii, bavila jsem se s ním často o tom, jak tam pojedeme, vezmeme s sebou vnoučátka. Moc se na to těšil, on nikde nebyl.
I jeho ošetřující lékařka říkala, že léčba je úspěšná především tam, kde je dobré rodinné zázemí, kde pacienta blízcí podporují. Když je člověk rozvedený, nikoho nemá a bude se vracet kamsi na ubytovnu, nemá takovou motivaci, jako ten, který ví, že na něj někdo čeká.
Proto: pokud by se dotyčný šel léčit, stála bych při něm, často mu psala, volala /oni to mají za odměnu, stačí špatně ustlat postel a je po telefonu/, posílala bych mu i nějaký balíček. Moje dopisy bývaly na mnoho stránek, co s tchýní děláme /zůstaly jsme v domku samy dvě, tchán byl již po smrti, dospělé děti měly své rodiny/, co dělá pes, co jsem koupila, s kým jsem mluvila, prostě plno maličkostí až pitomostí. A tohle jim pomáhá vrátit se zpátky, vědí, že na ně někdo čeká, že je má někdo rád. Proto: pokud se půjde léčit, neopouštět ho, pomáhat mu aspoň morálně. Líp se se vším vypořádá, bude se na Vás těšit zpátky. Hlavně ho tam dostat a až tam bude, tak aby tam o své vůli vydržel! To je na tom to nejtěžší. Jaga.
0x
Ptáte se či je to alkoholik,no sakra že je! A jakej.Divím se že to trpíte a ještě ho omlouváte.Alkoholik je nevyléčitelný.Tedy dle mého názoru.Nějaké rádoby vyléčené alkoholiky znám.Tvrdí že to mají pod kontrolou,no když je vidíte tak to je síla .Kolega v práci začal pít hned jak se vrátil z léčby. Všichni začali znova a je to ještě horší.A nejhorší je že si to nepřipouští a otravují život lidem okolo.
Je tu dost rad aby jste utekla od něj.No je to vaše věc ale asi to bude to nejlepší co uděláte a soucit stranou on vás taky nějak nelituje že po něm uklízíte ten bordel!
Nepochopím lidi kteří si nechávají jakkoli sr... na hlavu a ještě ty druhý hájí!
0x
Dobrý večer,
máte s ním svatou trpělivost-smekám před Vámi.Je to o to horší,že je na tohle moc mladý.Nemáte moc na výběr-i přesto,že ho nejspíše stále milujete,buď s tím bude muset něco udělat,nebo Vy od něj odejít...On totiž takový těžký alkoholik a tím Váš muž bezesporu je-je takové věčné dítě,bohužel v negativním smyslu.A když už píšu o dětech,na ty rovnou zapomeňte,bylo by to pro ně hotové peklo-vím o čem píšu,můj otec byl pod vlivem prakticky neustále.
Hezký večer
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.