Jak dát smysl života babičce

Největším přínosem pro Vaši milovanou babičku bude to, že si ji uložíte v mysli právě takovou, jak ji vidíte. A snažte se vycházet z této zkušenosti - žijte tak, aby Vaše dnešní slova mohl někdo v budoucnosti napsat i o Vás.

Nesnažte se babičku zahrnovat nějakou mimořádnou pozorností, ona už všechno dávno ví a své okolí má dokonale přečtené. Mám doma podobného člověka...

Strejc to napsal hezky. Já to doplním z pohledu babičky a i prababičky. Věřte mi, že netouží o nějaké slávě. Je jí dobře mezi vámi a největším darem pro ni bude, aby si s vámi ještě nějakou chvíli pobyla. A to úplně obyčejně, bez nějaké slávy s cizími lidmi. Ona zanechá odkaz ve vašich srdcích. Já už jsem to zde psala, že s velkou láskou vzpomínám na svou milovanou babičku. A protože ji nemohu vynahradit to občasné držkování, tak se snažím zase to vše vynahradit těm svým vnoučatům. A docela si fandím, že i ony budou na mne v dobrém vzpomínat. A to je pro mne to důležité. A snažím se pomáhat i mimo rodinu - přátelům, kteří to potřebují a požádají mne o pomoc. A nebo třeba jenom si hezky pokecáme a probereme bolístky, kterách je už s přibývajícími roky víc a víc. Slova - už aby si mne pán bůh vzal - to vždycky jsem od babičky slyšela, když ji bylo víc ouvej. Ale nemyslela to vážně. Občas mám podobné černé myšlenky - ale okamžitě je zavrhuji a vynadám si. Hnedka si vypočítávám, že ještě musím nejstarší vnuččce pomoci s mrňatama. A ptám se sama sebe, kdo by jim každou sobotu vařil, když to tak praktikujeme už více než 20 let. A černé myšlenky jdou stranou, protože se ještě necítím zbytečná a nepotřebná. Takže já bych řekla, že nepotřebuje žádnou slávu, ale jenom úctu a lásku, kterou jí asi umíte dávat.

Zkus zjistit, jestli není něco, po čem celý život toužila, a pak se jí to pokus splnit (setkání se ztracenou kamarádnou, první láskou, let balónem... cokoliv). Prostě nějaké její tajné přání, které si moc přála splnit, ale neměla na to čas nebo prostředky.

Dobrý den,víte máme v rodině také takovou bytost,babičku,vlastně už prababičku,je to ztělesněný anděl.To co dokáže ona,to my nikdy nedokážeme. Bude ji v dubnu 90 let a musím říct že klobouk dolů za to vše co si prožila,zažila.Vyzařuje z ní pohoda,klid.láska a všichni to kolem cítí,hlavně děti,kteří ji hltají očima.Měla tu samou příhodu,slabou mrtvičku a tak nějak se potom uzavřela do sebe,ke všemu začly umírat její kamarádky kolem.Pak ale přišla jeden krásný den jedna cizí paní s tím že hledá tu a tu paní. Tak jsme ji k ní zavedli a poslouchali co bude. Rozpovídala se s ní a vyšlo na jevo že ji babička jako malou holčičku zachránila za 2 s.války kdy jejich celou rodinu vyvraždili němci a tu malou holčičku ukryli u sebe.Tohle babičku asi nakoplo zase dál.Myslím si že by té Vaší pomohlo setkání s člověkem kterého dlouho neviděla,zavézt ji na místa kde by se chtěla ještě podívat,třeba na místo kde se narodila atd atd. Pokud je Vaše babička tak úžasná jak píšete a ona jistě je,netouží po slávě a klíčů od města ani o pochvalu před nastoupenou jednotkou.Dávejte ji najevo jak je pro Vás důležitá a jak moc ji máte ráda. Važte si každého okamžiku co můžete být s ní.Přeji Vám ale i Vaší babičce hodně štěstí a zdraví.

Asi budete hodně mladá, když pokládáte takovouto otázku. Proslavit člověka nejde. Ćlověk se musí proslavit, zviditelnit sám za sebe. Píšete, že Vaším posláním je proslavit babičku. Omyl, Vaše babička nepotřebuje žádnou slávu, potřebuje lásku, tu obyčejnou, tu Vaši a všech jejích bližních. Jak jste přišla na to, že je nešťastná? Píšete, že je vyjímečná, važte si toho a dejte jí najevo, že je pro Vás nesmírně důležitá. Víc nic určitě už ona sama nechce. Povím Vám jeden příběh ze života.

Mám kamarádku, obě jsme žily mimo naši republiku dlouhá léta. Její maminka onemocněla tady v Čechách rakovinou. Velice trpěla, strašně. Moje kamarádka byla zoufalá, ale její situace nedovolila, aby mohla být s matkou stále. Prostě to nešlo. No, a pak, když už bylo jasné, že její maminka nemá před sebou víc než několik dní života, udělala moje kamarádka příšernou věc. Její maminka shodou okolností umírala v období svátků vánočních a Silvestra. Moje kamarádka se rozhodla, že mamince uspořádá poslední Silvestr jejího života. Odjela sem, obvolala všechny přátele, vyzvedla matku na reverz z nemocnice, uspořádala hostinu s lidmi a tu svou umírající a hlavně bolestmi trpící maminku přivezla do vyzdobeného bytu, tam ji posadila do křesla a všichni ti šílení a nezodpovědní lidé se tu ubohou nemocnou maminku snažili rozveselit... Pak ji zase odvezli do nemocice, kde do druhého dne zemřela. Dovedete si představit utrpení toho člověka, který byl donucen v bolestech asistovat u Silvestrovské zábavy, kde ji ti pitomci opečovávali a říkali, že se uzdraví a že bude s nimi slavit ještě příští rok a takové opilecké a plytké kecy nezodpovědných tupců? Já ano, já si to představit dovedu. Vidíte, a ta moje kamarádka dodnes vypráví, že své mamince uspořádala "krásného" posledního Sylvestra jejího živvota. Snad jste pochopila, co jsem Vám chtěla říci. Nechte babičku jejímu životu, nemyslete si, že je nešťastná, a hlavně ji nechtějte proslavit proti její vůli. Hlavně je to vyloučeno. Pokuste se něco dokázat sama, na co by mohla být Vaše babička hrdá, a nikdy na ni nezapomeňte.

Omlouvám se za hrubku.

"pontee", máš hodnou babičku a to znamená, že máš v životě hodně moc. Píšeš, že je stará a chce umřít. Starý člověk, když si myslí, že už ho tady není třeba a nemá ani kolem sebe vrstevníky, může mít takový pocit. Povídej si s ní a ptej se, jaký je její nesplněný sen, či přání. Myslím, že je pro ni hodně povzbudivé, když jí věnuješ svůj čas, když s ní trávíš volné chvíle. Měla jsem také moc hodnou a obětavou babičku. Určitě ti další napíší také něco povzbudivého. Jen se navzájem užijte dokud je mezi námi, protože pak, pak se nikdy nic nevrátí.

Několikrát jsem dotaz přečetl, a Strejc odpověděl dost výstižně. Ale příspěvek paní Suzy mne přiměl k reakci!

Nesnažte se, prosím, dělat babičce radost za každou cenu, třeba jen proto, abyste Vy měla radost. Dokážu si představit situaci, kdy Vaše milovaná a milující babička bude projevovat radost nad Vámi vymyšlenou akcí a činností jen proto, aby udělala Vám radost z toho že sama bude radost předstírat. Někteří milující lidé už takoví jsou. Takže, jestli ji opravdu máte ráda, buďte velmi uvážlivá ve svých plánech a rozhodnutích, věřím, že milované "babče" nechcete ublížit!

P.S.: Starší lidé občas bývají už z principu nevrlí a nespokojení se vším, na Vašem místě bych si to nebral až tak osobně. Pokud budete u ní a s ní v jejích posledních chvílích na tomto světě, určitě můžete mít čisté svědomí že jste splnila co jste měla, věřte mi!

Něco podobného zažil asi každý. Dělej spoustu drobností, aby babička věděla (ja vím, že to ví ), že ji máš moc ráda, že "ona je tvoje a ty jsi její". Stačí úsměv, pohlazení, chycení za ruku. Myslím, že babička musela být celý život hodně aktivní a teď s přicházejícími nemocemi začíná být čím dál více nešťastná z toho, že už to není jako před pár lety. Přeji vám oběma ještě hodně šťastných společných dnů.

Vy jste úžasná. Vaše babička musí být šťastný člověk už jen proto, že ji milujete a chcete pto ni něco udělat. je to krásný vztah mezi lidmi a ne zcela běžný. Pokud mne napadne něco, co byste mohla pro babičku udělat - napíšu.