Máma to všechno naprosto zkazila, trpím depresema a různýma divnýma pohybama mysli. Začala jsem si psát deníček, na netu, anonymní, upravila jsem spoustu informací, nepoužívala jména, nevím jakým způsobem na to matka narazila, ale stalo se. Vše si přečetla, řekla mi to a nyní to se mnou chce řešit. Je mi špatně od žaludku, od včerejška brečím. Je mi úzko, pomáhali mi ty deníčky, díky tomu, že o tom nikdo nevěděl, vše jsem smazala. Nemohu se na mámu ani podívat, co všechno ví, co může říct tátovi. Je to strašné, měly jsme dobrý vztah, nevím, jak to mohla udělat. Nenávidím jí za to, nekomunikuji s ní...nevím, jak to řešit. Nechci s ní už v životě mluvit. Asi odejdu...udělali byste něco takového, když už byste věděli, že to píše vaše dítě, vážně byste to dočetli až dokonce?
2x
crying asi je to pro tebe rána a nejradši by ses hanbou zahrabala ale už je to venku a zatáhnout zpět se to nedá. Tak se na to podívej z té lepší stránky. Tvoje maminka teď o tobě ví spoustu věcí, které by ses jí možná ani neodvážila říct. Díky tomu teď lépe vidí do tvých problémů a může ti opravdu pomoct je řešit. Teď máte šanci si k sobě najít tu správnou cestu. Tak se hlavně nezakukli do sebe a vytěž z té trapné situace maximum.
P.S.: můj otec před lety měl jisté podezření a prohrábl mojí sestře "tajný" deníček. Díky tomu přišel včas na to, že její pionýrský vedoucí (ještě za komunistů) holkám v oddíle nalévá chlast a chystá se je pohlavně zneužívat ...
2x
Vím, že se teď cítíte zraněná a svým způsobem i podvedená. Rodiče si jen často neuvědomují, že i jejich děti mají právo na soukromí i tajemství. Myslím si, že rozhovor s mámou Vám pomůže vše si vyjasnit. Vysvětlete jí, že se potřebujete svěřit občas se vším a našla jste si způsob-psaní deníku. Ať to bere, jako Vaše soukromí a pokusí se, nechat si pro sebe, co si přečetla. Že to nebylo určeno nikomu jinému ke čtení a tak není třeba dělat z toho nějaké závěry. Požádejte jí, aby to již nikdy nedělala, že Vás to zraňuje a ztrácíte zbytečně pocit důvěry mezi vámi. Je těžké někomu mluvit do výchovy, máma na to může mít docela jiný názor, ale i rodiče by měli respektovat v určitých věcech své děti, pokud sami respekt požadují. Děvčata se deníčkům svěřují často, měly je i moje dcery a já jsem to vždycky respektovala, že jsou to právě ty hranice, kam není vstup povolen ani maminám.
..Nezlobte se na tu svojí, má o Vás třeba jen obavy. Zkuste to spolu rozebrat v klidu a vysvětlit si to. Jedině tak ona pochopí Vás a Vy jí.
2x
Psala jste si deníček, měla jste změněné jména, místo apod.
Co to znamená?
Maminka zná vaše problémy, jinak by nemohla zjistit, že deníček je váš!
Maminka vás musí znát velmi dobře, když v té velké internetové záplavě, kde píše každé děvče a kluk, poznala problémy svojí dcery.
Domníváte se, že problémy vaše, jsou katastrofální, nejsou, podobné má plno kluků a holek. Každý je měl.
Maminka dělá jen to nejlepší, co pro vás může udělat, chce si o problémech povídat, řešit je.
Když se vám na netu, přihlásí nějaký přítel, anonimně a začne dávat rady, tak budete souhlasit se vším, co vám řekne.
Dejte šanci mamince, také sobě.
To co vidíte, jako neřešitelné, maminka s taťkou vyřeší, nebo ví, kdo může pomoci.
Každá žena, babička,teta, maminka byla kdysi dívka a řešila podobné problémy.
Za půl roku, si na dnešní broblémy ani nevzpomenete.
doplněno 14.02.12 12:46:
Jen můj názor
2x
Píšete, že jste nepoužila jména a upravila informace, tedy to byla smůška polopravd a lží. Nechápu jak matka přišla na to, že je to vaše práce, nechápu proč jste to přiznala. Nechápu kde jste si deníček na netu založila, že matka detektivní činností odhalila, že práve toto píšete vy a přesně věděla kde a co má hledat. Druhá věc je ta, že věděla, že to píšete vy a četla to. Nedávno jsem našla deník své dcery v šuplíku, je už vdaná a nebydlí tu, přesto mě ani nenapadlo ho číst a řekla jsem jí to. Řekla mi, pokud se chceš pobavit tak si to klidně přečti jinak to vem do kamen na chalupu, hlavně to nevhazuj do odpadu. Zvědavost byla silnější a tak jsem začala listovat, první zkušenost sex a prezervativ a spousta dnes již úsměvných věcí ale jsem si jistá, že kdybych to četla v roce kdy to bylo aktuální a ona se o tom dozvěděla byla by dost naštvaná a to i přes to, že s námi rodiči měla a má velmi dobrý vztah.. Nevím jaký vztah jste s matkou měla-máte ale nebylo by lepší, když jde o deprese s ní o tom mluvit? Chápu dobře, že matka to řešit chce? Nebraňte se a zkuste si s ní promluvit, možná je řešení vašich problémů snazší než si myslíte.
doplněno 14.02.12 12:54:Omlouvám se, ono to vypadá, že jsem opisovala ale než já to dodatlovala už tu bylo spousta příspěvků.
Hahá, takže když neřeknu jméno a místo, jsou to lži? Nevymýšlela jsem si příběh někoho jiného!
Milá crying, vy nechcete radu, vy se chcete hádat . Ano, pokud já matka otevřu kdesi na netu jakýsi deníček beze jména, bez adresy, budu se v tom pitvat a číst to znovu a znovu zda v tom najdu svojí dceru tak v kontextu s problémy mé dcery jsou to polopravdy a lži, a já nemám jediný důvod si myslet, že toto psala moje dcera. Já netvrdím, že ten neznámý člověk co to psal, lhal. Už si snad rozumíme.
2x
Hele lidi klídek trošku. Nevíte o slečně naprosto nic, kromě pár vět, co tu napsala v rozrušení. Trochu málo na to někoho soudit tak ostrými slovy. Tohle není prostor na vyznávání vzájemných sympatií; a lidé, kteří chtějí radit druhým by se měli být schopni nestrannosti a sebekritického pohledu pod vlastní ruce na klávesnici.
doplněno 14.02.12 17:07:Dobrák: pokud by byly tazateli rodiče, pak by taková odpověď měla logiku, i když smysl stěží: že deprese jsou léčitelné fyzickými tresty a prací, jak tak ráda navrhuje laická veřejnost, zhruba se stejnou úspěšností, jako zlomená noha, je známo již mnoho desítek let. 
Ovšem, deprese je velmi vážná nemoc, velmi těžko léčitelná. Jenže málokdo ví, co to vlastně deprese je. Většina lidí nazývá depresí svou mizernou náladu (což je něco zcela jiného). Pokud tazatelka skutečně trpí skutečnou depresí, měla by tím spíš vyhledat odbornou pomoc. Z toho se sama nedostane.
To neměla být rada ,to bylo řešení. 22letý puboš přilepený na internetu ,léčicí si deprese? Řezat,Řezat,Řezat.
Normální rodiče (né kde je mátinka DOKTORKA a papínek ING) by po přečtení tohoto dotazu ,SPRATKA zřezali a přidali mu víc práce a počítač mu narvali do zadku. Znáš pořekadlo o stromku?
dobráku, ani náhodou se nechci zastávat oné slečny, ale proč myslíte, že doktorka a inženýr nemohou být normální rodiče? Vy zřejmě závidíte lidem, kteří to v životě někam dotáhli.
1x
Když jsi nechtěloa, aby to někdo četl, tak opravdu, ale opravdu nechápu, proč jsi to celé dala na net. Pokud si to máma přečetla úmyslně, tak to dělat neměla, ale možná ani nevěděla, že je to tvůj deníček. Také mi není jasné, jak v milionech stránkách narazila zrovna na tu tvoji. Možná proto, že tě jako svou dceru zná, zná tvoje vyjadřování a způsob myšlení. Možná našla stránku v historii počítače, možná dalších deset variant.
Obviňuješ mámu, že si deníček přečetla,ale zkusila jsi taky obvinit sebe, žes to všechno psala na net, kde si to mohl přečíst kdokoli? Píšeš, udělali byste něco takového? Ale já musím odpovědět NIKDY bych neuvěřejnila svůj deníček na netu.
Možná, kdyby ses mámě svěřila a mluvila s ní, nemusela se tedy všechno dozvědět z deníčku. Mimochodem, co je tam tak strašného?
Teď mámu nenávidíš a chceš odejít. Když pominu důvod, kterým je "jen" přečtení deníčku, protože existuje stovka vážnějších důvodů, máš kam jít? Máš mimo domnov co jíst, kde spát atd?
Děláš chybu, že s mámou nekomunikuješ. Možná jako rodič udělala chybu, ale jistě ji to mrzí. Někdy se člověk musí naučit odpustit - nejen oridč dítěti, ale i dítě rodiči.
Protože jsem potřebovala radu od cizích nezávislých pozorovatelů! Upřímně vaše názory a argumenty mi lezou krkem, veškeré, co tady na těch stránkách od vás najdu, jsou perly k nezaplacení!
Ano, a jelikož spolu nesdílíme domácnost a neznáme se, já jsem nezávislý pozorovatel:D Pokud chcete jen takové odpovědi, jaké se Vám hodí, tak se ptejte kamarádek. A laskavě mě neurážejte, ano? Mé "perly" občas i pomohly
Vaše hloupost, že jste deníčky zveřejnila. Mámina hloupost, že si je přečetla. Chyba je na obou stranách. A pokud o Vás má zájem, tak o Vás mluví třeba s tátou. Třeba ji trápí, že se nesvěřujete, máte potíže - a teď o Vás konečně něco ví. Nebo byste raději, aby o Vás zájem neměla?
Souhlasím s martinaa... Vaše matka to nemusela udělat úmyslně. Čirou náhodou mohla na Váš deníček narazit na netu a ze způsobu vyjadřování a popisovaných situací si domyslela své. Nepopisujete jakým způsobem proběhla ústní konfrontace. Je rozdíl mezitím zda na Vás matka "uhodila" co si to píšete a tím, zda se nezeptala, jestli náhodou nejste autorka (aby si potvrdila své podezření).
Teď tu kopete kolem sebe a nadáváte lidem, kteří se snaží poradit.
A jen tak mezi námi... dát "tajný deník" na internet může jen blázen nebo exhibicionista. Pominu-li tedy možnost, že ten deník existuje v nějakém souboru (typu dokument), je uložený v cloudovém úložišti a bez hesla se není možné k němu dostat.
Aha, takže naše názory Ti lezou krkem?! Takže děvče, co vlastně chceš? Je Ti fakt 22? nespletla jsi se o desetinnou čárku? Pokud nestojíš o názory druhých, je to Tvoje věc. Ale pak nechápu, proč se teda ptáš!
Přesně tak :D taky jsem na diskuzi napsala svůj problém a ihned jsem byla označená za spratka jen proto, že jsem chtěla slyšet normální radu a ne kupu hloupých otázek a komentářů.
Tak za a) tato tazatelka nás dosti nevybíravě urážela a osočovala, protože se jí nelíbily odpovědi
za b) do dotazu jste napsala jen půl pravdy, takže se nemůžete divit, že si někteří udělali jiný obrázek, nežnjste chtěla
a za c)pokud chcete upřímné slušné odpovědi, buďte také slušná a upřímná. Což jste nebyla.
1x
Hele,přečetla jsem si všechny komentáře.Hlavně i tvoje komentáře a přijdeš mi jako nevyrovaný děcko.A to ti říká 14-ti letá holka.Sorry,ale řezat se a řešit všechno tímhle způsobem není dobré.Nedivím se,že tě rodiče kontrolují,protože podle vystupování to je jasně vidět jaká jsi.Ale samozřejmě já nikoho odsuzovat nechci,ale kdybych měla tebe doma,chtěla bych si také mnoho prověřit.Měla by ses vzchopit,tohle je věk užívání a poznávání kamarádů,partnerů,atd. a ty tady sedíš na kompu jak troska a zrovna čteš tohle.Řezání,skákání z okna,jen voláš o pozornost!
Bože uklidni se,kolik ti je?Kam tohleto spěje...a to všichni nadávají na náctiletý a tohleto je horší než deset puberťáků.
0x
Když se vžiju do role: Jako starostlivou mámu by mne takové zápisky mohly zajímat, pro řádnou výchovu by takový deníček posloužil jako zdroj informací. Ovšem pokud bych to od dcery neměla vysloveně zakázané a nebo kdyby nebyl na obzoru nějaký problém. Takže jestli to našla náhodou, náhodou by to tedy mohl objevit i někdo jiný. Každopádně chápu nespokojenost, asi bych se o náhodném objevu nešířila, nechala si to pro sebe - a občas nakoukla.
No a když se vžiju do role starostlivého otce - dětský deníček je pro mě zakázaná zóna který bych si přečetl pouze a výhradně tehdy, pokud by mě o to potomek požádal aby mi tímto způsobem něco sdělil. To neznamená že bych nebyl zvědavý ale některé věci se prostě nedělají.
doplněno 14.02.12 12:37:... a tuplem pokud by tomu potomkovi nebylo 12 ale 22. Pak už vůbec nemám právo "občas tam nakouknout"!
Pokud maminka cítí z nějakého důvodu zodpovědnost za dítě i ve 22, zejména v případě nějakého problému na obzoru, nakouknout do soukromí může, podle mne. Snaží se, aby dítě neprovádělo ptákoviny, třeba tytéž, jako rodič za mlada. Já jsem obdržela pohlavek (poslední) ve 30 a odstupem času a po smrti rodičů jsem za něj celkem vděčná. Ovšem v čase pohlavků jsem také byla vzpurný pitomeček, naprosto nesoudný, nepochybně. Známý fenomén vylétání ptáčete z hnízda. Mimochodem, zákaz uměřeného tělesného trestání rodičem dětem vůbec, ale vůbec nepomohl. Natož rodičům, že.
Jenže mě ve 22 už nepotřebuje vychovávat, teď už s tím nic neudělá, nabourala se mi do hlavy a definitvně zničila veškerou důvěru mezi náma. Navíc když jsem ráno přišla do obýváku, něco řešili s tátou, a jak jsem se objevila, tak zmlkly, paráda!
Informace o tom, že je ti už 22 je nová a zcela mění situaci. V takovém věku opravňuje rodiče k zásahu do soukromí pouze VELMI závažné podezření. A když už šmírují, mají si to nechat pro sebe. Tak jim to slušně ale důrazně řekni.
doplněno 14.02.12 13:06:jo ono to bylo veřejně na netu ...
tak potom fakt nevim, o co vám jde a proč rodiče obviňujete
Jenom zajímavost: Marie Terezie vychovávala své dcery celý život. Když už je neměla po ruce, protože se provdaly na různé panovnické dvory, aspoň jim psala dlouhé dopisy. Nevím, jestli vás to nějak utěší, ale je to historický fakt.
Zase na druhou stranu to mě děsí ještě víc, že by mi nic neřekla a četla to dál...teď vím, že je to smazaná a psát už nebudu, psala jsem i 3-5 příspěvků denně, byla to strašná úleva, závislost, napsat pár řádků a nyní nemám zase nic.
Pokud ti to pomáhá, tak rozhodně piš. Lepší to ze sebe nějak dostat než aby to mělo nějaké špatné následky.
Založ si na nějakém emailovém serveru nějaký email s vymyšleným jménem, na něj se pak zaregistruj do nějakého blogovacího serveru. Nepřistupuj na ty stránky z počítače u kterého občas sedí tvoje máma, dávej si na svém počítači pozor abys ho nenechávala zapnutý s otevřeným blogem. A když samotné přihlášení do svého PC zahesluješ tak tím nic nepokazíš
Pokud obě používáte jeden počítač, tak jestli si s počítači trošku víc rozumíš tak si tam aspoň udělej samostatný zaheslovaný účet.
Ale přesně tak jsem to udělala -cizí mail, cizí nick, mám zaheslovaný notebook, žádná jména ani místa, ani to nebyla provařená stránka, která je notoricky známá, historii neukládám a stejně se mi do pc nedostane, i kdyby chtěla, má svůj ntb, navíc aby rozkódovala moje heslo není tak IT zdatná. Notebook osamotě nechávám snad jen když jdu na záchod, jinak i do koupelny ho přenáším a poslouchám z něj hudbu. Neměla rozhodně šanci dostat se k mému ntb.
No tak v tom případě by stálo za to vypátrat jak se k tomu teda dostala.
Nemohla jsi se někomu "důvěryhodnému" svěřit že jde o tvou stránku a ten to třeba pak mámě prozradil? Nebo nemohla tě někde zahlédnout jak že na nějakém webu trávíš nějak moc času a nezkontrolovala si to co to je zač?
Protože jestli tam nebylo nikde v textu tvoje jméno ani nikoho známého, žádné fotky, nic a tvoje mamka není žádný "hacker" co by ti byl schopný napíchnout komp tak je to celkem záhada... Navíc když už na tu stránku nějkým zázrakem dorazila, tak je otázkou jak tě teda mohla identifikovat. Proč jsi vlastně přiznala že je tvoje a netvářila ses že o tom nic nevíš?
0x
Pokud něco nechci zveřejnit, nesmím to dát na internet. Tam dřív nebo později praskne všechno.
.
Pokud to přesto chci zveřejnit - musím se chovat jako špion a důkladně zametat stopy. Takže nenechat otevřené okno prohlížeče, mazat historii navštívených stránek a tak.
.
Ale stalo se. Pokud se ti o tom s mámou špatně mluví tak zkus použít to co jsi dělala předtím a pomáhalo ti to. Zkus jí to napsat co se děje aby si to pak sama přečetla. Ty budeš mít čas si všechno při psaní promyslet, ona pak při čtení taky. Hodně to vyjasní. A následně se vám o tom bude případně oběma už mluvit lépe.
My spolu s mámou právě měly hezký vztah. Mluvily jsme spolu "prakticky" ovšem, ale prostě jsou určité myšlenkové pochody a postupy, které prostě rodiče vědět nemusí - sexuální partneři, praktiky, pochody duše (pokusila jsem se před několika lety zabít, tudíž opravdu nemusí vědět každý krok, který mozek udělá, měli by samozřejmě strach). I slibovala, že to nikomu nepoví, ale já prostě nemůžu, nemůžu uvěřit, že to udělala a přečetla. Že to všechno ví! Nechci s ní mluvit, strašlivě mě to rozhodila. Mám svůj notebook, zaheslovaný, nevím, jak v množství netových stránek mohla odhalit, že to píšu já.
Já Vás chápu. Ztracená důvěra se někdy jen těžko získává zpět. Ale dokud si s mámou nepromluvíte, pak se nedozvíte, jak na to přišla a co jí k tomu vedlo. Dejte si čas, až to trochu strávíte a pak se jí narovinu na toto zeptejte. Dejte jí šanci, vysvětlit Vám to a z toho si potom udělejte úsudek. Ať se v něčem třeba neukvapíte, co by Vás pak mrzelo. To je jen můj názor, nic víc.
0x
Jestli jsem dobře pochopil , tak je ti 22 . Chováš se jak malá holka. Jak rozmazlenej fracek . Trošku se nad sebou zamysli. Až budeš ty mít děti a budeš pozorovat , že tam je nějaký problém , možná taky nakoukneš do deníčku. Né proto aby jsi ublížila , ale aby si pomohla. Jsi už dospělý člověk. Běž za mámou a proberte to. Řekni že už nechceš aby váš vztah byl matka dcera , kdy jeden kontroluje druhýho , ale dvě kamarádky , který probírají svoje problémy. Pak možná zmizí i ty deprese. ( mám dvě děti přez 20 let. )
0x
Jasně, že bych to dočetla až do konce. Zvlášť pokud by za sebou moje dítě mělo pokus o sebevraždu, šla bych po takových denících jako drak. Ale nikdy by se to milé dítko nedozvědělo, dokud by nešlo opravdu o život.
Po pravdě, skutečně je vám 22? Podle způsobu vyjadřování bych řekla mnohem méně. Vy skutečně POTŘEBUJETE pomoct. Dovedu si představit, že jste teď čerstvě rozhozená, ale i tak působíte neskutečně nestabilně. Hodně bys mě vytočil takový zásah do vlastního soukromí, ale stalo se, teď už jen co z toho. Zkuste si co možná v klidu promyslet, co mámě předložit jako řešení - protože ona vám s tím těžko dá pokoj, je to pořád máma, ty se starají, ať je vám kolik chce. A hlavně jí v KLIDU vysvětlit, že skutečně jsou věci, do kterých jí ve vašem věku nic není...
0x
Ještě jednou jsem si přečetl tvůj příspěvek a chtěl bych ti za něj moc poděkovat . Ale opravdu hrozně moc. Až teď si vlastně pořádně uvědomuji co mám doma a jak si toho mám vážit. Být v tvém věku stále na netu , tahat ho sebou i do koupelny atd. Moje rada je navštiv psychologa a požádej o pomoc. Budou to bohužel muset zaplatit rodiče , protože ty nejseš schopná na sebe ani vidělat. Já vím , že tu chceš číst pouze to co se líbí tobě , ale nejde to. Klekni si na kolena a líbej rodičům ruce. Jsi líná , egoistická , panovačná , histerka se sklonem manipulovat se svým sociálním okolím. V tom ti pomůže pouze psycholog , nebo jak náš pán učitel říkal - malej dvůr a velkej bič.
Bože jak já mám zlatý děcka . Dneska je vemu na večeři a řeknu jim jak jsem na ně hrdý. (měl jsem to udělat už dávno )
0x
Protože jsem potřebovala radu od cizích nezávislých pozorovatelů! Upřímně vaše názory a argumenty mi lezou krkem, veškeré, co tady na těch stránkách od vás najdu, jsou perly k nezaplacení!
Ona nehledá radu . Nechce se zamyslet nad svým chováním. Hledá ,, spolupachatele " který by společně sní osočoval její rodiče. Proboha 22 let . To je dospělý člověk. Když se mi v těchto letech něco nelíbí , tak jdu pryč . Jen že , kdo by ji vařil , pral , živil. Jó to by holka musela dělat a to néé . Nejhorší na tom všem je , že to je asi vzorek naši mladé populace.
Bohužel musím s Vámi souhlasit. Slečna je poměrně dost nevyrovnaná, hádavá a hysterická. Nedivím se, že si máma deníček přečetla, ačkoli ji některé věci musely šokovat.
Jsem hádavá, protože mi nesedí Váš názor? Tedy spíš Vaše názory, všeználka? Vždy máte na všechno odpově´d, a samozřejmě typicky chytrou. Nikdo jiný mi nevadí, ale vy zareagujete na vše, ale nikdy ne moudře, ráda odpovídáte, i když nemáte k tématu lautr co říct...Vážně "umíte přijmout kritiku". Klidně si tu podněcujte hádky...chtěla jsem slyšet názory od ordičů, či od lidí, který mají co říct. Což vy nejste!
My dvě spolu budeme diskutovat, až se naučíte chovat slušně a jako dospělá, ne jako patnáctiletý fakan Nejsem jediná, kdo má takový názor, tak mě laskavě, znovu, neurážejte.
A Vaše domněnky, jak tu chytře radím atd atd atd, si nechte pro sebe. Páč ani Vaše jedovaté sliny na tom nic nezmění
martino, už to delší dobu pozoruji, ale musím říct, že pokaždé, když od tebe (snad nevadím, že tykám, beru to tak, že jsme skoro stejně staré ) čtu nějakou radu, mám chuť ti tam šoupnout tu zelenou fajfku. Vůbec si z crying nic nedělej (i když pochybuji, že tě to nějak obtěžuje :D), je to jen rozmazlená holka, která křičí na svět a pak nadává, že jí někdo řekne, ať je ticho. To víte, asi nechce radu, ale jen dupe a supí zuřivostí, protože si její máma náhodou přečetla VEŘEJNOU stránku, ze které vydedukovala pravopis (styl) své dcery. No, ať se nediví, když nechce kritiku a chce anonymitu, ať si píše do památníčku, ne na internet...
Kolikoli, děkuji Překvapila jsi mě A klidně tykej. Na nadávky a posměšné poznámky už si zvykám, takže klídek, ale mrzí mě, že někdo chce poradit, a jakmile čte něco jiného, než číst chtěl, začne se vztekat. Moc to nechápu, ale pokud se někdo začne chovat jako nevychovaný spratek, tak s ním taky tak budu jednat, ačkoli ve vší možné slušnosti
Přeji pěkný večer!
0x
Klídek,už se mi před mámou taky stal trapas a náhodou jen nahlídla do mého deníku,ale nečetla ho.
Třeba chtěla o tobě něco vědět,co tě trápí atd.Rozhodně nemusíš hned utíkat.A jestli to chce řešit,tak řekni že si to vyřešíš sama a že nepotřebuješ její pomoc,ale měla by si něco dělat pokud si v depresi.
0x
Jímá mě hrůza, když si představím, co by se dalo přečíst třeba v mé historii icq, skypu nebo v sms. Případný čtenář by na to ale snad neměl žaludek a nervy, aby to všechno vydržel. 
Možná jste ztratila důvěru v matku, ale neztratila ji po tom i ona ve vás? Jen řekla, že o tom ví, nebo měla i snahu se o tom s vámi bavit podrobně? Jestli ne, tak to asi také nemusíte příliš řešit, ona se s tím už srovná, ať tam bylo cokoli. Jedině by si zasloužily vysvětlení výroky typu matka prudí, je kráva, zas mě nutí něco dělat - ujistit ji, že jste to tak nemyslela, jen jste byla vytočená. Nebo úvahy o sebevraždě, že to byly pouze úvahy, že nemusí mít strach. Nakonec jak čtu vaše odpovědi, tak to taky berete celkem za uzavřenou věc, stalo se, už se s tím nic neudělá. Ona určitě nebude mít potřebu to nikomu vyprávět a vy jí to časem taky odpustíte.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.