Hezký večer přeji
Nemyslím druhá ve vztahu k příteli, ale k rodičům. Jsme dva, já a bráška (16). Já bohužel nejsem tátova vlastní, ale z vlastní si mě vzal. Nemám tudíž jeho matematické a logické geny, což ho velmi mrzelo, ale naučit mě matiku vzdal už dávno. Také moc nerozumím technice, jsem spíše po mámě přes čestinu, hudbu, estetiku, psychologii. Zato brácha je celý on, takže se v něm táta vidí - no, a máma chtěla vždycky kluka, byla zklamaná, když jsem se narodila já coby předem ohlášený kluk. Rozdíl v přístupu k nám je někdy znát více, někdy méně. Ale potom, co se bráška dostal na prestižní gympl a má stejné zaměření jako táta (matika a počítače), jsem tak nějak na obtíž. Mají pro něj už dlouho zcela jiná pravdila, než jsem měla já, a táta je k němu dá se říci nekritický a vše mu dovolí. Na mě byl vcelku tvrdý a vedl mě, ale moc si se mnou nepovídal ani ho moc nezajímalo, jak se cítím a co vlastně cítím. S bráchou se někdy mluvit dá, někdy ne, prostě puberťák
Ale mám ho moc ráda. Zároveň mě však dost mrzí, že nejsem podle představ rodičů (zejména táty) a nesplnila jsem všechno, co chtěli, zatímco v bráchovi se oba vidí. Podle táty je třeba zpívání k ničemu (nikdy se nebyl dobrovolně podívat na jediném mém koncertě, ani na maturitní ples jsem ho nedostala, a pedagogická škola je takový únik pro ty, co nemají na pořádnou školu.) A teď jak z toho pocitu ven?
2x
martinaa,tohle je prostě život..Ten není hodnej,vlídnej a laskavej..Ten je naopak zlej a krutej.Možná,že je to tak,jak popisujete,možná se v něčem mýlíte.Rodiče někdy nedávají na jevo své city a dětem se to zdá divné.Dospělý člověk trpí nějakou představou,že city jsou něco nepatřičného.K stáru příjdou na svůj omyl a právě proto je dávají najevo svým vnoučatům.Já myslím,že se to upraví.Hlavně si nemyslete,že Vás nemají rádi.Jen to neumí ríct...A to je rozdíl...
doplněno 11.02.12 17:45:Mimochodem,když jsem já a moji sourozenci zastárli,mockrát jsem se bavili tím,jak mě nesnášeli,protože jsem byl mazánek nejmladší...Ale dali bychom za sebe život...
Děkuji za odpověď Nemyslím si, že by mě neměli rádi, to určitě ne. Ale brášku prostě mají rádi víc. Vždycky jsem chtěla, táta uznal, co dělám (hudba, škola). Několikrát mi řekl do očí, co si o tom myslí, že to neuznává. U bráchy uznává skoro všechno, protože je celý on. A to me právě mrzí.
A my se se s bráchou máme hodně rádi
2x
Zdravím. Vztahy rodičů a dětí jsou někdy komplikované všude. Se svými city a pocity se musíme vyrovnávat každý sám. Ono Vám stejně nezbyde nic jiného, než se smířit s tím, že věci jsou tak jak jsou a nic s tím člověk nenadělá. Vím, že to zamrzí Marti, ale hoďte to za hlavu, jestli-že není možné si s rodiči otevřeně o svých pocitech promluvit. Ono se to všechno ještě může změnit, teď se cítíte nedoceněná a rodiče si začnou své dcery vážit třeba později. Váš čas určitě přijde, kdy si rodiče uvědomí, že nejsou spravedliví. Zatím to zkousněte, potlačte lítost a neřešte to.
Děkuji Promluvit si - u táty není možné otevřeně mluvit o pocitech, takový on není. Jen párkrát se odhalil, vždy po vlivem alkoholu:D Spíš mě štve, že se to promítá i třeba do pracovní sféry (když mě na podzim nepřijali do práce, protože jsem skončila druhá, tak mi přišlo, že budu druhá vždycky a všude). Taky se mi někdy stane, že chci být tak nejlepší, až všechno kazím - ale to snad nejsem jediná
Jediná určitě nejste. Ale není třeba si srážet sebevědomí tím, že se nám občas něco nepovede. Buďte na sebe hrdá za vše, co se Vám v životě podařilo a ještě podaří. A co zbabráme, nás nesmí rozházet. No a co, nikdo nejsme dokonalí a i kdybychom byli občas až na posledním místě pro někoho, koho máme rádi, nevadí. Jsme tady všichni jen jednou...
Díky!
0x
Ahoj Martino, jsi už velká holka a tak bys mohla vědět, že je to většinou tak, že ten mladší je vždycky lepší, dostává se mu více pozornosti, péče, pomoci a prostě všeho. Tak to alespoň vypadá z pohledu nás, kteří jsme proti sourozencům starší a měli bychom být tedy rozumnější a samostatnější. Ber to tak, že tvé pocity jsou zcela normální a rozhodně to není o tom, že by tě měli rodiče méně rádi než bráchu.
Někde je upřednostňováno starší jakožto prvorozené, někde benjamínek Ale jsem ráda, že jsem normální Nevadilo by mi ani více pozornosti a pomoci, jako to, že co dělám já, to je šaškárna a druhořadá škola...
Já jsem se snad opravdu nesetkal s rodinou se dvěma sourozenci, kde by byl upřednostňován ten starší. Něco jiného je to u více sourozenců, kde ti nejstarší vlastně přebírají výchovu těch nejmladších a ty vztahy jsou pak nastaveny trošku jinak.
0x
nevim jestli vas to uklidni,ale mam rodice,ktery maji nasledujici poradi co se tyce komu davaji prednost a tak.za 1.jsou to oni sami,pak je bratr,dlouho nic,2 vnoucata,zase dlouho nic,cizi lidi,a pak nekdy zbytek vnoucat 3,ale jen na okraj,zase hodne dlouho nic a pak jsem ja,jejich dcera,ktera ikdyby mela svatozar a umela vsechno,je to malo,protoze uz dopredu vedi,ze vse co ja udelam,reknu,je spatne,aniz by se o pravde presvedcili.ikdyz pozdeji zjisti,ze jsem udelala dobre,bylo to tak jak jsem rekla,povedlo se to a to,nic se nezmeni v jejich mysleni.Kdyz se mnou bavili o navsteve,tak to asi vypadalo tak,dlouhe mlceni,tak ja jsem neco obcas prohodila.,porad na me koukali a po dlouhem premysleni, co by mi tak rekli,jsme skoncili u jednoho a toho sameho-kritika,co jsem kdy udelala ne podle jejich predstav a co delam zas blbe.v zivote jsem neslysela,ze by bylo z me strany neco k pochvaleni.Kdyz jsem byla mladsi,cely zivot jsem se snazila jim dokazovat,ze to takhle neni a ze jsem dobra..Ne ze bych je prosila a lezla jim do..Proste jsem se snazila v zivote byt co nejlepsi.Pak jsem si uvedomila,ze moje snaha kvuli nekomu je nesmysl.Snazim se porad stejne delat veci dle nejlepsiho svedomi a k lidi,kteri maji jen kritiku,preto ze jsou rodice se vyhybam.Proc bych si mela chodit porad pro karani a nic jineho.Mym rodicum bude 70.a misto ,aby byli vyzrali a trochu slevili a uznali,ze treba taky uz nemuzou mit ve vsem rozhled a potrebuji moji oporu.,Ne,stejne se poradi jake maji zajete nezmeni a stale chteji panovat.Asi to u vas nenitakhle extremni,ale mrzi vas to .Necekejte na nic,na nejakou zmenu,nechte to plavat.Snazte se byt sva,nenechte si do toho kafrat a delat vse proto,aby jste je snad presvedcila,nebo primela k zamysleni,ze mate kvality zas jine.Budto na to prijdou nebo ne.Proste vyznavaji jine hodnoty,otcim,matiku,proto naplnuje jeho predstavy on,a take biologickastranka harje roli at se snazi nedelat rozdily,stejne tam budou.U vasi mamy,podivejte muze to byt pudova zalezitost,je hodne matek,ktere si zakladaji na synech a jsou slepy.Je to podobny jako kdyz se zamilujete a nevidite chyby u mileho.Pokud vase matka vaseho otcima miluje,je ten prenos skrze bratra -jejich syna vetsi.Jinak vam muzu rici,mam 4 deti a kazde vnimam uplne jinak.Mam je rada vsechny,vzdyt to jsou moje deti,ale pocitove je to ruzne.vzdyck plati,ze nekdo z deti musi byt cislo-1 a,je to i prirozene.Kdybay vas bylo vice sourozencu,tak by jste zjistila,ze je treba c.1 uplne nekdo jiny a pak jste vsichni ostatnizkratka u nektereho duitete je treba hreji nejake uspechy a vypada to,ze ho maji radeji.Pokud se nenachazite v takovem to,ze opravdu pro vas nemaji dobre slovo,tak to samozrejme normalni by nebylo.To co popisujete se deje a nic to nemusi znamenat a muze se i prehodnotit.Nesnazte se byt podle jejich predstav.bud vas prijmou takovou jakea jste,nebo prose rodice v to nedozraji.Nemyslete si,ze nabirate rozum jen vy a bratr,ale dospiva se tak jako tak v kazdem veku.tk jim to usnadnetea neustupujte stale at berou vasi osobnos a a dokazi ji pochopit,prijmout.Preji ,aby se to vzajemne vydarilo.,chce to trpelivost a usmev.
To mě mrzí
Když člověk celý život musí usilovat o lásku a uznání vlastních rodičů, je to hrůza
Děkuji za dlouhý příspěvek, je fakt, že máma chtěla vždy kluka (já ho chci taky:D), ale když jsem se jako kluk chovala, tak jí to zase vadilo. Jen neříkejte tátovi otčím, je to prostě táta. Můj, ačkoli ne biologicky. Mámu si vzal, když mi byl rok, a hned si mě vzal za vlastní. Otec, kterého jsem nikdy neviděla, se mě po porodu zřekl, protože chtěl syna (není to vůl?:D) I když ty geny byly znát, jsem prostě jinak zaměřená. Jinak jsme jako rodina v pohodě, někdy více, někdy méně, tak jako většina rodin
Pořád čekám, kdy mě uznají takovou, jaká jsem, a máma už to snad i pochopila
Marti,pochopit je jedna vec,snazit se nekoho brat jaky je je druha vec.Nekdy nemusime pochopit cely,zivot,prece se muzeme chovat jako lidi a jako ke svemu diteti.Neni na skodu mMarti,si i rici,obcas ze otec je otcim.Neslysite to rada,chapu,zvlaste,kdyz mate vysvetleni,proc vas bio.otec selhal.Reknete si a ucte se prijimat jak veci jsou opravdu,ne co vam ,kdo rekl.Zkuste se take jednou zamyslet sama.Vas biolgicky otec nebyl vubec pripraveny na otcovstvi a na partnersky zivot,neco se placne,a nemusi to tak vubec byt,prez to ze to treba rekl.Treba uz vi,ze udelal chybu a treba to nebude vedet nikdy.Vy ale potrebujete znat svoji identitu.Tim vas nenavadim aby jste ho vyhledala a podobne,ja jen narazim na to,ze vzdy ji budete postradat a nevedomky hledat.Neznam vaseho tedy otce,ktery vas vychoval,ale premyslim.,nad moznymi variantami.Jsou muzi,ze maji radi deti,kteri nejsou jejich,nepremysli o tom tolik snazi se i o vychovu,ale predavaji vam ,neco,co je tak trochu cizi,sama jste popisovala.proste se snazi z ditete vychovat -svoje dite-kopii,jinak to neumi,je to instinkt,vychovavaji od srdce,ale porad neco chybi.Jsou taky muzi,kteri nesnesou jine deti,nekteri je toleruji a nesnazi se vychovavat,nechaji to spis na zene,s pocitem,ze nemaji na to pravo.Vasi se snazili vytvorit rodinu a da se rici,zer se jim to podarilo.Otec chtel vasi hlavne Vasi ´mamu a prijal i vas.Je to takhle,ikdyz si ho nenechte vzit a vnimate ho jako opravdovskeho tatu.ale ucte se rozlisovat,jsou to lidske veci,normalni.Chcete idealnejsi veci,to neexistuje.Je dobre,ze to tatka vubec takto zvladnul a nemyslete si ,ze se v nem lecos nepralo,proste to zmakl,jak nejlip to umel,zvykl si na vas,ma vas nejak rad,treba dost,na to ze neni vas otec.vite Marti az se dokazete podivat vice do tvare vecem jak opravdu jsou,mozna i vice pochopite ostatni.Ja mam kuprikladu muze,ktery prijal me 3 deti a mame spolu dcerku 4 roky.Sam v 1. manzelstvi vychoval take 1 nevlastni dite od malicka a hlasi se k nemu.muj muz ma zvlastni dar byt fajn ke vsem detem ,ze na prvni pohled nepoznate,ktere je jeho,ci ne,Take nez jsme meli dceru,jsem nemohla jsem se ho ptala jak vnima rozdil mezi synem svym a tim co vychoval.Nevypacila jsem z neho nic takoveho,ze by rekl,je holt muj ale mam vsechny deti rad ,treba.Proste odpovidal,ne mam proste 2 deti a nic jineho,me nenapada.Takze samozrejme,ze jsem byla zvedavam jakto bude az se dcera narodi.Vedela jsem jen,ze urcite bude milovat vsechny moje deti.Jsme spolu prez 6 let a opravdu se nic nezmenilo,jen ja citim,ze prece jen dcera_JE PROSTE JEHO.Proste ten cit musi byt zakonite jiny,je to kus jeho,chapete ale myslim,ze to deti nijak nezaznamenaly.Je k nim supr,ale nejde tohle zamenit.Samozrejme ale biologicky otec ve vychove nemusi byt uplne to prave orechove,jen se v tom lepe orientujete.a o to vlastne jde ve vasi diskuzi,vyznat se v pocitech lidi,to by jsme se dostali zas o necem jinem.Snad mi trochu porozumite,jak to myslim,nekdy nedokazi presne vylicit co citim.
doplněno 11.02.12 20:15:Muze a zenu,jejich potomek hodne spojuje a tezko vylicim,musite si jednou tohle poznat sama,aby jste pochopila.a prave proto,se muze zdat,ze maji bratra radeji.Je to oboustrane,spolecne,proto silnejsi v emocich.ale neznamena to,ze by vas nemeli radi.to ze se snazi mamka chapat osobnost,to je o necem jinem.
K tomu otci - biologického otce neznám, nikdy jsem ho neviděla. Chtěl syna, přišla dcera, tu nechtěl, nechtěl se starat. Na syna připravený byl, na dceru ne. Pak se mě úředně zřekl. To není jen tak něco plácnout, to je pro mě závažná věc. Nikdy se nepokusil mě kontaktovat a já o to také nestojím. Víte, že jako puberťáka mě kolikrát napadlo ho vyhledat? Dnes jsem tomu ráda. O člověka, který o mě nestál, zase nestojím já. Často jezdil do našeho města, nikdy nepřišel, ale popravdě, já to nechci. Někdo, kdo se zřekne dítěte na základě pohlaví, pro mě není rodič, dokonce ani slušný, natož charakterní člověk.
Co vím, s dalšími dvěma manželkami má další dvě děti. Pro mě je to jen spermie, co mi dala půlku života a táta je ten, kdo mě vychoval, má mě rád, pomáhá mi atd. Nikdy jsem mu neřekla "otčím", ani máma to nikdy nenaznačila. A nikdy mu tak neřeknu Je fakt, že se o mě hodně staral, podporoval mě (poslední dobou i finančně), ale jak stárne, chce mít svůj klid, nehledě na to, že má trošku jiný styl života, než já a máma. Což mu neberu, je prostě stejný, jako jeho bratři a otec (ato je na dlouho)
Navíc jsem přesná kopie mámy - a brácha přesná kopie táty Což jsou dva zcela odlišné světy.
to si mozna myslel,ze je pripraveny na syna,zrejme byl otec,take jeste v podstate kluk a nebyl pripraveny na nic.Nebudu vam rozmlouvat,ajak to mate zatim srovnane,to ani uplne nejde,ale zkuste se jen zamyslet,ze vse muze byt v zivote naopak.Uredne se zrekl,chapu,ze je to pro vas silne,pritom to nemusi znamenat co vam probiha hlavou.Mate pravo se zlobit,ma to,ze nikdy se nepokusil zkontaktovat,Druha stranka veci je,ze k tomu je potreba nekdy hodne odvahy,asi taky vi,ze uz by jste ho nechtela brat.nekdy je lepe nechat totak,ale nikdy nebudete mit jasno ,nepodivate se pravde do oci.bojite se sama sebe.Chapu.Zrekl se otcovstvi,na zaklade pohlavi,to snad nemohl myslet vazne,to uz si nemohl vetsi pitomost vymyslet.Nebo by to musel mit pradne zprerovnane v hlave.spis asi vymluva,ono rici,ze se neciti vubec byt jiz otcem se rika hur.pokud takto argumentoval matce,brala bych to za hulvactvi i k ni.Sper.vam predala geny,at chcete nebo ne,koluje ve vas otec, a zlobite se na to,je to pochopitelne,ale dokud to nezpracujete nebudete plne v pohode.To je jasne,ze je pro vas tata a nikdo pro vas necce,aby jste ho nazyvala otcim.tahle problematika v pocitech je daleko hlubsi nez si myslite,a neni skutecne zatim cas,aby jste to mohla zpracovavat,proto vas s tim nebudu zatezovat.A vubec,klidne mi vynadejte,mate na to i pravo,nenechte si zatim brat neco proti sve vuli,neprmyslejte o tom se zamerem znicit neco ,co zrovna citite tak a tak,ale verte ze se driv nebo pozdeji budete s touto otazkou potykat a treba jednou si uvedomite veci,ktere vas dosud nenapadly.jinak proziklady se pritahuji.Hlavne,ze fungujete jako rodina ,budte v pohode,casem si utvorite jeste nazory vse lepe zpracujete.Kopie mamy?I to k´muze nekdy delat trosku potize .pokud mama nektere veci u sebe neprijala a vidi je u vas jako v zrcadle,ale nmusi toi tak byt,ja jen ,ze se to stava.Nekdy nenavidime sami co delame a nejde nam to ovlivnit.Ale budte sama sebou a nesnazte se premyslet jakou by vas mama chtela mit.Jestli je to MAMA,tak vas vezme takovou,jaka jste a v pozdejsim veku se od vas bude ucit,tak to funguje.I ja se ucim od deti,zpetnou vazbou.Nebo si reknu,tady jsem udelala chybu,ted se mi vraci a je jeste cas s tim neco delat.tak vam preji klid v dusi a nechte vecem volny prubeh.
Tak spíš je to lítost, než nějaký vztek. A taky je mi to trochu jedno, hlavně, co jsem "dospělá" On byl otec problémový (divná je půlka rodiny, dva členy znám), proč si ho máma brala, nechápu. Nadávat Vám určitě nebudu, píšete, co si myslíte a jsem ráda za každý upřímný názor.
S mámou jsem měla potíže asi před dvěma lety, ale teď se to srovnalo, já jsem tolerantnější a ona konečně pochopila, že mě nepředělá:D Protože by musela předělat sebe samu.
Marti,pravda je takova,ze v sobe mate pouze potlacene a ne vyresene a to je stav,kdy se vam to muze v zivote ,kdykoliv objevit,v urcitych situacich.ale vy to nejak casem zvladnete.mamka vas prestala predelavat,hlavne take jste ji umoznila ,aby se ve vas vic vyznala-vekem,dozravanim.urcite se nepredelala,jen se snazi vyjit a vice porozumet,jelikoz je to schudnejsi.bude to jeste lepsi uvidite.Otec nebyl typ asi do rodiny pro zodpovednost a holt se stalo,ze mamka otehotnela,jste tu vy,s nejakym poslanim,v kterym se snazite vyznat,jako kazdy tvor.Takovi lide,kteri nemaji vse proto,aby mohli mit rodinu,proste jsou a nemusi to znamenat,ze jsou zli.
0x
Moc mě mrzí, že se cítíte takhle.
O takových věcech není snadné mluvit, ale zkoušela jste si o tom někdy s rodiči promluvit? Aspoň po částech... říct třeba, že sice nejste talentovaná na matematiku aj., ale že se snažíte být dobrý v tom, co děláte a že byste byl moc ráda, kdyby se přišli podívat třeba na váš koncert.
To, že se k vám chovají jinak než k bratrovi může být z části i tím, že jste dívka - o ty se rodiče většinou více bojí a oblivňuje to jejich chování.
U nás se o tomhle nějak moc nemluví, i když samozřejmě jako děti víme, že nás rodiče mají rádi. Máma je odjakživa v hudbě podporovala, protože kdysi sama zpívala, jezdila s námi na všechny koncerty. Jen pro tátu jako by to neexistovalo. Dokud jsem závodně plavala, všude se se mnou chlubil. Pak jsem ale skončila, přesedlala na jiný sport, který je podle něho šaškárna (mám i pár mezinárdoních titulů, ale to taky nic), zpívání je podle něho sice hezké, ale k ničemu, protože mě to neživí (teď zčásti ano).
Samozřejmě u holek je jiný režim, to beru Šestnáctiletého kluka sotva někdo znásilní za rohem. Ale ten režim mi ani moc nevadil.
No jo,Mart,tohle je zase jina stranka.Malokdy se povede,ze maji parteri stejne zajmy,je dulezite,aby urcity nedostatek dokazal protejsek vyvazit ,necim uzitecnym,necim,co take pro mamu,hodne znamena.Taky s muzem jsme v podstate kazdy uplne jinych zajmu,sice me je nehani,tise trpi i nas kledne doveze na akci,kde je otraven a tise trpi.Ja se to snazim zase resit,tak ze mu oplacim,vice toleruji jejho vrtochy.No zpivani,to bych si nenechala zakazat,ani omezovat,byt by byla saskarnou pro partnera.Chlap si musi vazit,ze s nim taky ,,vytrpiteco vas zrovna neoslovujeProste at uz je nekdo jakykoliv,musi prevazovat to dobre a vse je o domluve a toleranci.Neco je jineho,jak to pusobi na okoli.A pokud take je vice toho dobreho,muzete byt stastny clovek.Vsude neco.
0x
mohu vám říct abych vás trochu potěšil, taky jsem nesplnil co se ode mě očekávalo. Můj otec má tituly čtyři, moje matka má tři, starší brácha taky tři a já mám sotvaže ten jeden a ještě k tomu nevědecký a tudíž nehodnotný. Zkuste uhodnout, kdo z naší rodiny má nejlepší životní standart. 
Figurek, teď nechci urazit, ale člověk s třemi, natož čtyřmi titulky nemůže být úplně normální:D Pár takových jich znám a ano, sice mají tituly, ale pro život jsou úplně nepoužitelní.
Doc RNDr PHd PHd nebo jak se to vlastně píše. Takové tituly mají vysokoškolští pedagogové snad všichni. Jo Martino, jsem z učitelské rodiny. To jsem vám tuhle nedávno zapoměl říct, když jsme probírali plemeno učitelek. 
Ahá, nejste ten, kdo psal, že žil se dvěmi učitelkami?:D No, poprvdě, učitelé se čtyřmi tituly jsou málokdy normální:D A vždycky mají pravdu. Znám jen jednoho, kterému to nevletlo na mozek, a ten byl na fakultě velmi oblíbený. Nicméně, když jsme se ptali, jak ho tedy přes všechny ty tituly oslovovat, odpověď zněla: "Podívejte, já si nepotrpím na nějaké ty tituly, takže mi stačí, když mě budete oslovovat pane docente." :D:D Památná věta.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.