Ahoj, tato otázka je především důvod, že se potřebuji někomu svěřit - dostat to ze sebe a hlavně nějak poradit, či psychicky podpořit.
Po 5,5 roce manželství a celkovém 11-ti letém vztahu se s manželkou rozcházíme. Manželku stále miluji a i ona mne má ráda a to je vlastně i důvod, proč se rozcházíme. Je to z lásky, protože nejsme vedle sebe šťastní a tak oba dva chceme aby ten druhý šťastný byl a to pravděpodobně jedině tehdy, když půjdeme od sebe. Ale nyní to zatraceně bolí!
A co bylo vlastně důvodem toho, že spolu nejsme šťastní? Jak to cítím já, mám na tom většinový podíl. Od začátku jsem se svojí láskou asi nedostatečně komunikoval. Pracuji jako státní zaměstnanec, takže neustále v kontaktu s lidmi a doma, kde na mne čekala spřízněná dušička, ochotna mne vyslechnout nebo obejmout, jsem této možnosti nevyužil, ale naopak jsem si jako formu odreagování vybral virtuální svět počítače. Nemyslím si, že bych byl nějak na počítači závislý, ale tahle krabice nic po mně nechtěla, nemusel jsem odpovídat na otázky a já v její přítomnosti pokaždé myslel na jiné věci. Pak se stalo to, že jsme oba dva onemocněli na delší dobu - manželka pracovní úraz a já rakovinu, což jsme oba s úspěchem zvládli. Oba dva jsme se s těmito potížemi rvali co to dalo, i když já svůj boj ve svém podání před okolím spíše zveličuji, snažili jsme se ve slabých chvílích podporovat, ale pak se u mně projevil další zásadní problém a to, že vlastně nějak nedokážu navenek projevovat lásku a celkově své pocity. A proto, když se u manželky ze všech těchto zásadních událostí a životních ran projevily menší psychické potíže, já u ní nebyl abych jí objal, pohladil a políbil. Když jsem viděl, že se má láska trápí a na mojí otázku co jí je a jak jí můžu pomoci, mi nedokázala odpovědět, byl jsem bezradný a místo toho abych zůstal nablízku, stáhl jsem se stranou a tiše trpěl a to opět v jednodušším virtuálním světě. Další chybou byly společné návštěvy známých a společné aktivity, které jsem, nevím proč, nechtěl absolvovat, tedy nikam nejezdit. A proč vlastně? To bohužel sám nevím. Jestli v tom byl strach z otázek lidí, zlenivění a pod., netuším. Tak se také stalo, že jsem od své lásky dostal několik šancí abych se změnil a abychom oba dva změnili styl života, ale já tyto šance nevyužil. Má láska, protože je koňařka od narození, nacházela rozptýlení u oblíbených koní, v čemž jsem jí nijak nebránil a snažil se jí podporovat, ale já sám jsem se po mém onemocnění nedokázal nějak aktivněji zapojit do života. Nyní toho lituji, protože k tomuto všemu nemuselo dojít a oba dva bychom byli ušetřeni bolesti. Poslední dobou se má láska trápila, chodila kolem mne jako tělo bez duše, cítil jsem její bolestné pohledy a když jsem se konečně rozhodl zjistit, co je skutečným problémem, výsledkem bylo to, že chceme jeden pro druhého štěstí, a proto přistupujeme k tomuto kroku. Nyní manželka odchází bydlet ke kamarádovi, který jí byl na rozdíl ode mne v těžkých chvílích oporou a je rozhodnutá začít znovu sama. Když začala manželka jezdit za tímto kamarádem, projevil se u mne nový cit, který jsem předtím nikdy nezažil a to žárlivost. I když mne ujišťovala, že k žádné nevěře nedochází a je to pouze kamarád, který ji podporuje, přesto že jí plně věřím, podvědomí u mne dělalo své a já sváděl boj s dalším nepřítelem - sebe samým. Škoda že jsem ten kamarád, který jí v těžkých chvílích podporoval, nebyl já. Ani tento nový pocit - žárlivost, jsem nedal okolí a své lásce znát, jsem přece chlap a ten přeci nesmí být citlivka a hlavně něco vydrží, né?
Teď řešíme to, jak se s tím oba dva vyrovnáme, neboť nás to neskutečně bolí a především jak to sdělit rodině, přátelům, kamarádů a hlavně se bojíme jejich reakcí. Já sám až nyní zjišťuji, když už je pozdě, o co vlastně přicházím a co jsem již dříve mohl změnit. O obavě, co bude dál, je mi přeci už 36 let a manželce 27, nebudu ani hovořit. Všude doporučují jedincům po rozchodu zapojit se do života, sportovat, navštěvovat známé, ale i když jsem schopen o tom hovořit, v koutku duše vím, že budu bezradný a sám, kdy mi bude doma chybět teplo rodinného krbu a budu se jen sžírat a trápit, takže sám nebudu ničeho schopen. Po rozchodu se s manželkou chceme dále navštěvovat, být kamarády, kteří se v těžkých chvílích svěří jeden druhému, ale pak člověk zjistí, že vlastně kromě lásky, o kterou přichází a ta se stane jeho kamarádkou, žádné jiné opravdové kamarády nemá. Cítím, že má milovaná bude časem šťastná a čas vše vyléčí, ale proč to teď tak hrozně bolí ... Kdybych jí alespoň tak nemiloval.
Dokáže někdo poradit jak to co nejšetrněji sdělit okolí, jak se s tím vyrovnat a jak dál?
4x
"Monkie"- z Vašeho příspěvku je jasně cítit, že k sobě s manželkou cítíte velmi hodně. Rozvod je poslední možnost. Proč nezkusíte nejdříve manželskou poradnu? Možná, že by se podařilo odstranit ty vzájemné bloky. Pokud máte v úmyslu scházet se i po rozvodu, pak se vlastně nerozejdete a šťastni s jinými partnery asi nebudete. Podle Vašeho popisu si myslím, že Vás soud stejně nerozvede, ale dá Vám čas na usmíření se. Jste na sebe zvyklí, máte se rádi, znáte se...Na okolí se vykašlete, jak se s tím kdo vyrovná, je jeho věc. Zpovídat se nikomu nemusíte. Ale jak se s tím vyrovnáte vy dva, když jste k sobě stále citově připoutáni, to tedy bude problém. Zkuste udělat tlustou čáru za minulostí a pokusit se spravit to, co se pokazilo. Třeba za pomoci man. poradny. u vás to určitě za pokus stojí. Držím vám oběma palce.
Děkuji za odpověď, já osobně bych určitě takovouto poradnu vyhledal, zřejmě potřebuji slyše názor na své chování a chyby, kterých jsem se jednoznačně dopustil a bohužel si to přiznal až teď, od někoho jiného. Rád bych vše vrátil nebo jak píšete Vy, udělal za minulostí tlustou čáru a začal znovu, ale jde o to, jestli jsem již z pohledu manželky nevyčerpal všechny šance. §:o( Možnost poradny jsem také navrhoval, ale nějak se to nesetkalo s úspěchem. Ani nevíte, jak rád bych udělal vše pro to, abych vše napravil. V případě rozvodu se bohužel domnívám, že všechny podmínky splníme - 1) min. 1 rok manželství, 2) min. 6 měsíců spolu nebudeme žít a za 3) oba dva s rozvodem budeme souhlasit. :o( Každopádně děkuji za podporu.
1x
Nesmíte to zkrátka a dobře dovolit,bojujte jako lev za vaši lásku,a to přece umíte,když jste dokázal zvítězit nad tak zákeřnou nemocí jako je rakovina!Nebuf to jistě jednoduché,ale když člověk něco opravdu chce,tak se mu to podaří,to vám nemusím říkat...doplněno 10.02.12 15:07: Možná hloupá rada,ale,co kdyby jste ji dal přečíst tuto vaši "zpověď,"ona je moment.zřejmě tak duševně otupělá,že už nevěří tomu,že by jste byl schopen kvůli ní změnit dosavadní systém celého vašeho myšlení,potažmo života-a víte co?Kupte jí koně,není to recese,nýbrž důkaz vaší chyby,a otevření jakoby nového spol.smyslu vašich životů
Děkuji, ale mrzí mne, že své city projevuji až když je pozdě. Bojoval bych rád, ale na druhou stranu nechci svou lásku dále zraňovat a hlavně mi již tak nějak docházejí tou bolestí síly.
Wampe, bojovat je sice úctyhodné, jenže mám obavy, že pokud teď bude tlačeno na pilu, manželku to spíše odradí. Pokud je rozhodnutá a delší dobu už spolu nežijí, mohlo by ji to spíše odradit. ... Ale každý jsme jiný... třeba bude v pohodě?!
Obávám se, že jak jsem psal výše, v očích manželky jsem již pravděpodobně všechny šance vyčerpal a já už nechci způsobovat další bolest. Myslím si, že kdyby byla se svým rozhodnutím na pochybách, tak by našemu vztahu určitě ještě šanci dala, ale vše nasvědčuje tomu, že všechno již probrala ze všech stran a toto bere jako jediné východisko. Já bych určitě přistoupil na všechno, jen abych si svoji lásku udržel, ale jsem již zřejmě bez šance a to je mi, už za cílovou páskou, bohužel k ničemu. Rád bych se rval jak lev, rád bych se změnil, ale nerad bych prodlužoval nějakou agónii a bolest, která by byla zcela zbytečná. §:o(
1x
Monkie, já jsem toho názoru, že nic se neděje bez příčiny. Pokud to došlo tak daleko a oba jste svolní k rozchodu, nelpěte na manželství. Čím dříve se oprostíte jakýchkoliv "co by, kdyby", uleví se vám. Třeba jste se právě z tohoto vztahu měl poučit a zároveň se pro budoucí vztah naučit komunikovat, snažit se vztah budovat, být jeden druhému oporou... 
Bohužel, my, lidé, si vždycky uvědomíme své chyby, když už je příliš pozdě a pak chceme všechno rychle zachraňovat. Jenže tak to prostě nejde. Být vámi, s manželkou se te´d nějakou dobu nestýkám. Musíte si zvyknout být opět sám a občasné návštěvy ve vás budou jen zbytečně jitřit rány a vyvolávat naděje. Takhle byste se nikam sám neposunul. Začněte chodit třeba do posilovny, choďte na procházky, uspořádejte sraz spolužáků ze školy... atd. Je spousta věcí, které můžete dělat a přitom najít nové přátele. Myslím si, že pokud jste nějaké přátele měl, ti vás ze dne na den neopustí jen proto, že se s manželkou rozvádíte?! I když... je to dobré měřítko, jak poznat, kdo je váš skutečný přítel. Ev. zkuste váš čas na PC věnovat třeba poraďte.cz?! Ale s mírou... tady je to dost návykové. 
Nevěšte hlavu, lidí, kterým na vás záleží je určitě dost. Berte to jako nový začátek, jak být lepším partnerem. A uvidíte... třeba se po čase s manželkou opět nějak záhadným způsobem spojíte v nekonečném kruhu.
1x
V první řadě se omlouvám, že "šetrné" to asi moc nebude. Jsem zvyklá si nebrat servítky a mluvit, jak mi pusa narostla. A respektuji to i od ostaních.
Tedy: mohl byste se živit jako autor knížek Červené knihovny. Popisujete vše takovými obraty, že přímo vidím:... nabídl jí své mužné rámě a vlahým jarním podvečerem ji celý rozdychtěný odváděl k vonnému sosnovému remízku, kde nespočtem objetí a sladkých polibků vášnivě pečetili svou lásku.
Ale to jen tak na okraj. Úplně prozicky bych napsala, že jste pracoval, neměl na ni čas a ani po večerech jste se jí příliš nevěnoval. To je Vaše chyba, kdybyste spolu probrali pokaždé, co přinesl den, jistě byste k sobě měli blíž.
A paní, protože byla v manželství nespokojená a nevyslyšená, našla si kamaráda /podle hesla: Kamarád taky rád!/ Proč by se paní měla stěhovat ke kamarádovi, když by doma byla spokojená? Nebudete ani první, ani poslední. A nebude v tom jen ta nenaplněná láska, ale asi jste jí nenabídl nic v sexu.
Možná jsem jen špatně četla, ale nikde nevidím zmínku o dětech. Ve 27 a 36 letech jste pro rodinu už nejen vyzrálí, ba dokonce už přezrálí. Proč jste si nepořídili mimčo, paní by měla co dělat, pro co žít a nenapadlo by ji stěhovat se ke kamarádovi. Dneska je módou pořizovat si mrně takřka v předdůchodovém věku, ale garantuji Vám, že si jej otec už pak příliš neužije. A pokud člověk přesto žije, je již starý, vrčavý, chce mít jen svůj klid a dítě se svým rámusem a zlobením mu jde nervy. Ve Vašem věku by byl ten nejvyšší čas přemýšlet o potomcích, ale jak se zdá, promarnili jste ho.
Takhle máte jen 2 možnosti: 1/ s manželkou si o všem promluvit, vyříkat jí to, jako tady nám.
2/ nechat to být, hledat to teplo rodinného krbu někde jinde. Prostě začít znovu s jinou partnerkou. A poučit se z tohoto vztahu.
Je plno lidí, kteří nevědí, co vlastně chtějí, ale nikdy jsem neslyšela o tom, že by se dva lidé rozváděli z lásky, protože se milují. Není to nějaká legrace? To by nebylo pěkné!
Jaga.
Ohledně psaní asi máte pravdu, jsem zvyklý psát úředním jazykem a tak mám již psaní nějakým způsobem zažité, ale tímto jsem pouze vyjadřoval své myšlenky. Tedy na okraj.
O malém svištíkovi jsme také uvažovali, bohužel do toho přišlo mé onemocnění a to všechno zhatilo, takže v úvahu přicházejí již jen náhradní varianty a i v případě řešení tohoto problému, tedy že je už čas i na prcka, jsem veškeré možnosti probíral pouze sám se sebou a nikoliv s manželkou, což je bohužel celá zásadní chyba - moje nekomunikace. Na odstavec o kamarádovi a nabídce v sexu si dovolím nereagovat, ačkoliv připouštím, že s druhou věcí máte částečně pravdu. V otázce manželčinýho kamaráda však své milé stále věřím.
A stran nového vztahu - nejsem schopen, dokud stále miluji, se jen tak jednoduše oprostit a začít hledat nový vztah, protože by to bohužel byla jen náhrada za rozpadlý vztah.
A bohužel s tou láskou nemáte pravdu. V naší situaci došlo k paradoxnímu momentu, protože jsme se brali z lásky abychom byli šťastní a nyní máme z lásky k sobě v plánu se rozvést, protože chceme abychom byli šťastní.
Nemyslela jsem to ve zlém a urážlivě, psala jsem to prostě tak, jak to v životě bývá. Ale na rozvod z lásky jsou všechny mé dosavadní zkušenosti opravdu krátké. Ať to zdárně vyřešíte. Jaga.
Nic se neděje, já Vaši odpověď za úrážlivou nepovažoval, pouze upřímnou a za tu děkuji. Věřte, že jsem v této situaci poprvé a doufám že naposledy, že musím bojovat sám se sebou a při tom se snažit zachraňovat zřejmě nezachranitelné. A potom se divíte, že i chlapi vlastně dokážou pořádně brečet. §:o(
"Monkie"-myslím si, že bez sebe šťastní stejně nebudete. Pořád vás to k sobě bude táhnout. Je spousta lidí, kteří, kteří o svých citech neumí mluvit a neumí je projevovat třeba tak, jak by druhý člověl potřeboval. Vše je to o komunikaci. Abychom druhého nevědomky nezraňovali, stačilo by se domluvit na tom, aby nám druhý upřímně říkal, co cítí, co potřebuje atd...Vy máte díky svému povolání zažitý určitý režim, jste přesvědčen, že vše je tak, jak má být, dokud nepřijde pak rána v podobě toho, že druhému třeba dojde trpělivost. (že?) A pak Vás to mrzí a až pak přemýšlíte, jak to napravit..Neumíte se své ženě otevřít a to je právě chyba a škoda. Protože když to nedokážete po letitém vztahu s ženou, bude mít tento problém pořád. Žena se Vám musí naučit rozumnět a smířit se s tím, že jste takový, jaký jste a brát Vás tak se vším všudy. Dala bych vztahu ještě čas i šanci.
0x
ahoj, s mym bejvalym jsem byla 19 mesicu, pak ze mu vadi me chovani..a chtel cas:/. Jenze potom ze jsem stejna ze jsem se nezmenila. Ted kdyz mu nenapisu tak mi napise on, jednou ze me chce pak ze chce cas pak ze me uz nechce at mu nepisu. Nejak ho nechapu. Psali jsme si kazdej den hodne sms, takze mu nedokazu nepsat. Kdyz mu reknu at uz mi teda rekne co chce, at mi rekne do oci ze uz me nechce ze me nema rad tak si vypne mobil. Ja uz nevim co si o tom myslet:/ dekuju za radu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.